Časový přehled událostí
Do r. 1700
R.1489 povýšen jest náš Kostelec na městys králem Vladislavem II. Po žádosti Jindřicha z Kostelce z rodu pánů ze Smržova. První školní budova v Černém Kostelci postavena jest Jaroslavem Smiřickým ze Smiřic v 2. polovici 16. století (r. 1558-1597) v ulici Pražské čp. 118.
R. 1613 udělil Albrecht Václ. Smiřický městečku Kostelci nad Černými lesy privilej postaviti kostel (sv. Jana Kř.) a při něm krchov (hřbitov), handl v soli vésti, ze šenku piva a vína jistý plat platiti, daroval obci dům radní neb rathouz a při něm krámy masné, z nich jistý plat se jí odváděl. Privilejem tím také 2 výroční trhy městečku Kostelci jsou uděleny. – Dům čp. 41, býval domem i panským; po r. 1613, když daroval jej Albrecht Václav Smiřický obci, byl radnicí až do r. 1901.
R. 1620 Řezníček v seš. 2. „Bílá Hora“ na str. 161, píše: V den bitvy bělohorské dorazilo 8000 mužů jízdy uherské, jež byl Betlén Gabor proti císařským do Čech vyslal, až do Černého Kostelce, v ten večer tam nocujíce.
Na str. 163.: Když Bedřich do Nymburka dorazil, přijeli tam také generálové pomoci uherské, která v Černém Kostelci stála, avšak po zprávě o bitvě bělohorské dále táhnouti nechtěla, ale jako děsná lavina rozlila se po okolním kraji, kde nejkrutějším způsobem řádila a pak ihned na zpáteční pochod domů se dala, na pomoc Čechům více nepomýšlejíc.
Zap IV. str. 1613. píše, že Uhři (8000 mužů) 8. listopadu 1620 dorazili do Vlašimě. Po bitvě bělohorské táhlo vojsko císařské na Moravu. Dne 7. prosince1620 vydrancovalo Kolín (Musejník r. 1848 str. 529.), při němž zabit purkmistr Mat. Matula a jeho manželka smrtelně zraněna jest. Na pochodu svém do Moravy vtrhlo císařské vojsko také do Kostelce, jakožto sídla hlavního rebela Albrechta Jana Smiřického a vyplenilo jej. Tehdy vypálena byla i radnice, v níž mnoho knih a listin shořelo.
R. 1622 po vypálení městečka Kostelce nad Černými lesy od lidu vojenského J.M C. v r. 1620, zase tyto knihy jsou založeny a v nich tolikéž sousedi noví, kteří se do obce za spolu sousedy přijímají jimž živnost vedle obdarování slavných pánů Smiřických se přeje, pro budoucí paměť se zapisují.
V knize gruntovní 1. A) pag. 610. v jednom tom zapsaném vylíčení dí se : předešlé vysvědčení za těch roztržitých časů, když z dopuštění Božího město Kostelec i také rathouz skrze oheň zkažen byl a to vysvědčení porušení vzalo.
Rok 1621.
Markrabě z Krnova (Jaegerndorf) pokračoval ještě r. 1621 ve stavu nepřátelství proti císaři, netoliko ve Slezsku, ale vtrhl i do Moravy a opanoval tam některé hrady a města. Někdy ku konci července pustil se i do Čech a potáhl sobě drahný počet sedláků v kraji Hradeckém, kteřížto spolčivše se s čistkou jeho lidu, vtrhli na statky Smiřické a opanovavše sobě Kostelec nad Černými lesy a jiná místa příhodná, činili zaneprázdněni a příkoří obyvatelům, zvláště papežským veliké. (Skála V. 162.).
R. 1630 potvrdil kníže Karel Eusebius městu privileje od Smiřických jemu dané s tou však výhradou, by nyní i na časy budoucí a věčné žádný do prostředka jich za obyvatele aneb do cechu přijat nebyl, kdo není náboženství samospasitelné viry svaté katolické.
R. 1631-1648. Za těchto válečných let utrpěl i Kostelec velikých pohrom jak od nepřátelského vojska, tak i od císařského. (‚Viz zprávy o tom hejtmana Svatkovského dříve již uvedené). Zejména r. 1639 sužovala město posádka císařská. Za druhého vpádu vojska švédského pod Bannerem přijížděly r. 1639 „nepřátelské partaje“ zhusta do Kostelce a tu plundrovaly. (Zprávy Svatkovského). Vypálily dvůr kostelecký a mnoho jiných domů. Také vypáleni kostela sv. Jana Křt., o němž se v knize gruntovní č. 6. v zápisu na dům Ouvalského zmínka činí slovy „kostel sv. Jana Křt. od nepřítele vypálený“, stalo se nepochybně toho roku. (Dle jiné, zprávy vypálen roku 1642 nebo 1644).
R. 1640 po vypuzení Švédů z Čech trpělo město Černý Kostelec zase mnoho ubytováním vojska císařského. R. 1642 přitáhli Švédové ke Kostelci (uvedeno dřív již ve stati „Třetí vpád Švédů do Čech r. 1642“).
Roku 1645 po bitvě u Jankova Švédové opět v okolí Kostelce ukrutně plenili (Vlasák). (Čtvrtý vpád Švédů do Čech).
R. 1648 vpadli Švédové posledně do Kostelce. (Pátý a poslední vpád Švédů do Čech).
R. 1655 odsouzen Matěj Růžička, zahradník, pro neřádné obcování s Annou Sýkorovou na 6 neděl do vězení o chlebě a vodě a musel 2 dni nedělní o službách božích před kostelem státi „hořící svíci v rukou držíce“.
R. 1657 vyšel oheň v knížecím pivovaře (stával vedle dvora knížecího parku), a v malé chvíli vyhořel dvůr a dvě třetiny města s radnicí.
R. 1665 zemřelo ve špitále na Pražském předměstí v době 6 neděl 6 špitálníků.
R. 1671 byla zde odpravena mečem Anna, dcera mlynáře z Nouzova, pro zavraždění svého dítěte.
R. 1672 vypůjčilo si město naše 200 zl. od hejtmana Laittera „k snadnějšímu vyzdviženi rathouzu“.
Dne 13. ledna 1673 slavilo několik vrchnostenských písařů v jednom měšťanském domě posvíceni (v lednu snad masopust), a když jeden z nich vyšel v noci o 3. hodině na dvůr, byl střelen přímo do srdce. Vrah vypátrán nebyl.
Dne 27. září 1679 vyhořela opět radnice, což při popisu města uvedeno jest.
R. 1680 zuřil mor. Vypukl v záři 1679 v Židovském městě v Praze, kdež do roku 1681 zemřelo 32.000 osob. Sem do Kostelce zavlečen byl mor ten uprchlými židy a zuřil zde nejvíce v červenci 1680. Na památku toho morupostavil tehdejší hejtman Leopold Laitter z Tannenberku sochu Spasitele nad sklepem domu čp. 53. (hostinec „U Jelena“). Vedle letopočtu vytesána byla na soše písmena L. L. L. (Leopold Lorenc Laitter).
Když r. 1885 na místě toho domu čp.53 stavěna byla škola (nynější radnice), byl sklep zrušen a socha odstraněna. Sklep ten stával na náměstí před domem čp. 53., byl na něm násep do okruhu a na náspu tom uprostřed kaštanových stromů socha ta stávala. (Uvedeno již při popisu náměstí). Pro „regírující“ božskou ránu morovou nemohl r. 1680 podzimní jarmak konán býti. Václav Svoboda platil pokuty 1 zl. 57 kr., že kradmo ven do vsi morem nakažených vycházel. (Účty obecní).
Toho roku (1680) vypukla selská vzpoura, o níž šířeji v předu psáno jest.
R. 1686 za války turecké táhlo několikráte vojsko Kostelcem a trápilo sousedy velikými rekvisicemi. Tehdy bylo v Kostelci .pouze 37 sousedů.
R. 1686 dne 8. února sťat byl zde Tobiáš Frant. Antonín, pražský krejčí, který 4 léta před tím u Tismic 16-ti letou dívku zprznil a pak zabil. Hlava jeho byla na kůl napíchnuta a tělo na kolo vpleteno. Manželka jeho, kteráž se velmi o to přičiňovala, aby dostal milost, porodila zde v Kostelci dne 9. října 1685 chlapečka, jemuž skorem všichni úředníci kmotrovstvím stáli. Má se za to, že kapličku proti „Zavadilce“ postavila manželka onoho odsouzeného Tobiáše. Na této kapličce byla muka Boží vyobrazena.
1691 dne 8. října nařídil hejtman Ondřej Christ úřadu purkmistrovskému, by vězením šatlavním trestáni a donucováni byli zdejší dospěli synkové, kteří se nechtí ženiti.
Od 1700 do 1800
R. 1710 odpravena zde byla Mářa Humpolcová,, že v Bylanech v noci v gruntu hospodáře svého oheň založila, hospodáře i jiné sousedy vypálila i o život přivedla. Byla mečem sťata a na hranici upálena.
R. 1711 žádalo město za povolení dalších dvou trhů. Žádosti vyhověno dne 9. května 1712. (Viz trhy). Byly tudíž celkem 4 výroční trhy.
Dne 2. října 1710 odsouzeni zde byli ze sběře cikánské Martin Charvat k provazu a jeho manželka Rozina Charvatová k meči, a taktéž k meči Dorota Hošková a to proto, že se v tomto království Českém proti JMC. „nejvyšším patentům“ potulovali.
Jmenované dvě ženy byly již jednou pokutovány, a to tím, že Rozině Charvátové jedno ucho uříznuto bylo, totéž učiněno Dorotě Hoškové, v arestu v Českém Brodě, jakož i Jiříkovi synu Martina Charvata. Tento Jiří, 15 letý syn Martinův, byl odsouzen, aby na místě popravním mrskán byl a téhož království na věčnost bez dáni od sebe hrdelního reversu prázden.Cikán, jenž byl proti hrdelnímu reversu země vyhoštěn, propadl smrti, jestliže se do země vrátil.
Dne 30. dubna 1716 oběšen byl zde Jan Daněk a jeho ženě Kateřině uříznuto bylo druhé ucho a proti hrdelnímu reversu vypovězena.
R. 1710 odsouzeni zde byli k práci po 2 neděle (týdny) v poutech a železech poddaní: Matěj Kapřík, Jan Procházka, Tomáš Hospoda, Petr Kozák a Václav Heřman, „že tu cikánskou sběř neplašili“.
R. 1713 dne 2. června odsouzena zde byla Dorota Kudrnová, v Milčicích rozená, pro žhářství k hranici „s předcházejícím škrtěním, by zoufati nemohla“. Ortel změněn v trest mečem a vykonán byl 7. května 1715.
R. 1718 postavena jest tu nová škola na místě čp. 81., stavení to přízemní jen o jedné školní
světnici.
R. 1720 dne 8. ledna odsouzen jest Matěj Sýkora pro ohavný hovadský skutek k upálení
za živa spolu s jalovicí.
Dne 14. července 1722 odsouzena jest zde Rozina Černá z Voděrad pro zahubení neřádně nabytého plodu k smrti mečem, pak do hrobu vložena a „skrze srdce kůlem probita“.
Taktéž jest pokutována Kateřina Čížková 2. září 1723. Zvláštní trest uložen byl 11. února
R. 1724 židu Kašparu Popovici z Neveklova, jenž vyšetřován byl pro loupež, poněvadž se celé právo haněti opovážil, by před veřejným právem na hubu se udeřil a tu udělanou křivdu odprosil, pak čtvrt leta v poutech a železech pracoval.
R. 1724 podala obec zdejší žádost k apellaci, by jí nahrazen byl náklad na stravování Jana
Veselého v Benešově při krádeži postiženého a do arestu „našeho chudého města“ vsazeného.
Žádost odůvodněna tím, že obec chudá jest, žádných obecních příjmů nemá, takže jeden
každý úřad purkmistrovsky držící konšel města s 1 zl. se contentírovati musí, a městský písař za svou velkou práci toliko s 15 zl. služby za vděk přijati a z toho sobě ještě kvartír nejméně 8 zl, platiti musí, k tomu všemu minulého roku naše chudé město od Brandeburského durchmarsche 6250 zl. škody, vyplundrováno jsouc trpělo. (Archiv městský Examina č. 42).
propuštění z poddanství
Roku 1735 propustila kněžna Marie Theresie město Černý Kostelec z poddanství.
O tom v knize „Protokol pag. 115. poznamenáno pro věčnou potomkům památku“ takto :
Léta Páně 1735 dne 1. měsíce Máje (v pamětní knize farní, uvádí se datum dekretu 24. 3.. 1736, v Matrici IV. mem. pag. 10. 1. května 1736 za primasa Vil. .Horálka) skrze
starostlivé a ustavičné prostředkování důstojně velebného a vysoce učeného Pana Františka Raphaela Koliandra, děkana našeho na nás vždy otcovsky laskavého, vykvetl nám drahý květ zlaté svobody, když celé město naše jménem vysoce osvícené kněžny a paní od urozeného Pana Františka Antonína Nágla; ten čas pana hejtmana kosteleckého a ostatních českých panství vrchního hejtmana při největší pompě skrze ruky podání z poddanosti na svobodu propuštěno bylo.
Slavnostní procesí
Stal se pak ten slavný a pamětihodný aktus všemožné slavnosti ze zámku knížecího na způsob procesí; nejprve šli všichni pořádkové řemeslničtí se svými korouhvemi a praporci, Za druhé následovala jedna polovice pánů měšťanů po páru ; za třetí chůr Musikální s polními troubami a vlaskejma bubny ; za čtvrté vzácný Magistrat in corpore, v zadním páru mezi panem purkmistrem a panem primasem nesené byli vysoké Privilegia Svobody a jiných nadáni; za páté učinila závěrek druhá polovice pánů měšťanů, při čemž neustále dali se. slyšeti na rynku postavené moždíře; v kostele sv. Jana učinil pan děkan chvalořeč ke cti milostivé osvoboditelkyně i pak se slavná mše sv. při výborné muzice a vypalování moždířů, závěrek služeb božích učinilo Te Deum laudamus. Odtud v předešlém řádu nesené byly vysoké Privilegia a do domu radního složené; posledně v domě p. primasa, slovutného a opatrného muže, pana Viléma Horálka stolováno bylo. Pracoval pak taky na tom velikém oučinku od téhož pana děkana mnohýma prosbama dožádaný a důvody zejskaný velebný Pán Pater Benedikt Herrmann sv. řádu Benediktinského kláštera Sázavského Professus a špitálu knížecího in Temporalibus kaplan, kterému také jeho čest dáti se musí, on, pak kancelář dvorská, pan vrchní hejtman a jiní páni ofiicíři od nás svou od milostivé vrchnosti diktírovanou mzdu hojně dostali, velebný pan děkan ale jen z pouhé lásky a náklonosti k nám vší péči a možnost svou vynaložil, proto ustanovili, aby, pokud živ bude, každoročně dne 5. listopadu, den jeho narození mše sv. za něj sloužena byla, a po jeho smrti v den úmrtí po padesát let a die mortis mše sv, za něj a rodiče jeho pětkrát Otčenáš, pozdravení andělské, Věřím v Boha k pěti ranám Krista Pána hlasitě vykonati. Tato pro město tak důležitá událost oslavována pak byla po dlouhá léta roku každého, a byl pro oslavování to následující pořádek ustanoven.
Dne 1. měsíce máje shromáždí se mládenci a panny na rathouse, pak jdou před farní dům a jeden z mládenců na místě všech krátkou orací supplicíruje o praporečky, které v sakristii skryté pozůstávají, jakožto oznámeni radovánek; pak dá jim farář krátké naučení, by své radovánky v počestnosti konali a na svou milostivou vrchnost nikdy nezapomněli, ale za ni se modlili ; na to jim vydá praporečky, s kterými přímo do zámku panského jdou a tam milostivé vrchnosti poklonu činíce, odtud zase do chrámu Páně kráčejí, kdež se koná kázání, zpívaná mše sv., „Te Deum“. Po mši sv. jde mládež na offěru ; co na oltář položí, to jim farář opět vrátí a ze svého ještě přidá. Po mši praporečky ve faře odevzdají a farář po napomenuta je propustí.
Dne 9. května 1735 přikročeno k stavbě nynějšího farního kostela a v, listopadu r. 1737 stavba ta ukončena jest. Vysvěcen byl dne 25. listopadu 1737.
Roku 1737 bylo dovoleno za příčinou veliké drahoty požívati v postě masa. (Matr. IV., mem. 11.).
R. 1742 dne 10. června po bitvy u Chotusic (nedaleko Čáslavě), v niž král pruský Bedřich porazil Rakušany, přijelo do Kostelce 400 nepřátelských husarů, konajících obhlídku směrem ku Praze. Třetího dne na to přitáhlo 4000 Prušáků pod generálem Nassavem (princ Nassavský) a Bronikovskim a uložili městu výpalného 21.000 z1. Druhý den na to, t. j. 11. června byl však uzavřen mír mezi císařovnou Marií Teresií a králem Bedřichem a Prušáci opustili Kostelec.
R. 1744 za druhého vpádu Prušáků do Čech, když ustupoval král Bedřich před vojskem rakouským z Budějovic ke Kolínu, přitáhl dne 26. října general princ Nassavský se 16.000 muži do Kostelce a zdržel se zde 3 dny. Posledního října přijel sám král Bedřich se 40.000 muži, ale hned druhý den odtáhl dále k Českému Brodu. (Lib. Mem. Lit. B., pag. 23.).
Roku 1744 dne 26, května odpraven jest zde František Geřábek, syn ovčáka z Chrástu, jenž dne 3. května onoho roku Jos. Hejtmánka z Přehvozdí nožem probodnul a zabil. Byla mu na popravišti pravá ruka uťata, pak sťat. (Matr. VI. A. 135.).
Vykonání „práva útrpného“ v Kostelci
(mučeni, tortura „martirováni“).
Při tom užívalo se 4 stupňů
1. šněrování, 2. palečnic, 3. suchého tažení, 4. pálení.
Než se k prvnímu „gradu“ přistoupilo, byl obžalovaný nejprve „v dobrotě“ napomenut; nepřiznal-li se, byl uveden do mučírny a tam mu byl ukázán kat a všecka „instrumentu“ k mučení. Zůstal-li i ten děsný pohled bez účinku (a nejeden chudák neměl se ani k čemu přiznati), pojalo mučení „gradatim“. Kolika stupňů se použíti má, bylo soudem napřed ustanoveno.
R. 1721 podroben byl Hončík (mladší), obžalovaný z krádeže, druhému stupni (palečnicím, t. j. smáčknutí palců v roubech, přičemž hleděno k tomu, „aby nemerkoval, že k vysšímu stupni přikročeno nebude.“
Podobně i r. 1745 Kateřina Dolejšová ze Žernovky, podezřelá ze zabití svého dítka, dotazována druhým stupněm, „aby neznamenala“. Nejprve dána jí šňůra na ruce a po každém „artikulu“ (otázce) přitahována; to trvalo půl hodiny. Na to dány jsou jí palečnice, což trvalo 25 minut, a při tom obžalovaná několikráte omdlela. Nepřiznala se a zůstala při tom, že dítě přišlo mrtvé na svět. Byla „od zaražené vvhledávajičnosti v příčině podezřelosti zahubení neřádně nabytého plodu osvobozena„ a pro tělesné obcování k šestinedělní práci odsouzena.
Dne 2. dubna 1musela Eva Kořínková podstoupiti 3 stupně (třetí „suché tažení na žebříku trvalo 12 minut). Ta se též nepřiznala. Dorota Černoušková r.1758 nesnesla ani 1 gradu.
R. 1723 Kateřina Čížková přiznala se hned, jak kata v mučírně spatřila, že dítě své uškrtila.
R. 1727 mučena byla jakási jiná Kateřina Čížková a soud nařídil, aby užito bylo všech 4 gradů.
Dne 17. září 1745 byl Jan Veselý z Bystřice u Benešova pro loupežnictví mučen, na hrdle potrestán, pak tělo jeho na kolo vloženo a hlava na „špic“ nastrčena a pak do výše vyzdvižena. (Matr. VI. A. 135.).(Snad týž co uveden při r.1725).
Trestání pytláků. Roku 1746 dne 1. října odsouzeni jsou pytláci Karel Chudoba a Tomáš Stoklasa takto: Mají čtvrt roku práci v poutech a železech vykonávat, při začátku a při skončení toho trestu jistý trhový den s jeleními parohy nedaleko domu radního představeni býti a pytláctví pro budoucnost se odpřisáhnouti.
Trest pro neopatrné zacházení se zbraní. R. 1747 odsouzen byl dvanácti1etý Josef Pošíval pro zastřelení děvčete ze mlýna. Pro svou všetečnost a jsouce napomenutý, by zbraň s pokojem nechal, byl skrze 3 dny karabáčem ranami trestán.
R. 1751 žádala naše obec, by nebyla již potahována k dělání královských cest, udávajíc, že mnoho utrpěla stále procházejícím vojskem, které tu skoro všecko ovoce strhalo, a co ještě zbylo, krupobitím zničeno jest; v celém pak městě že vynachází se jen 9 usedlých, 16 spřežených, 32 bez potahu a 59 podruhů.
Dne 26. února 1752 vykonána zde poprava Tomáše Vokolka z Bylan a Veroniky Kučerové, dcery Jana Kubáska ze Svrabova, pro cizoložství a zavraždění manžela. Tomáš byl potrestán jedním řemene trhnutím před právním domem, na místě popravním kolem shora dolů lámán, tak usmrcen, pak dokola vpleten a do povětří vyzdvižen.Veronika při právním domě jedenkráte s kleštěmi rozpálenými na rameně uštknuta, mečem na hrdle trestána a tělo na místě popravním zahrabáno.“ (Matr. VI. str. 135.).
Dne 28. července 1752 oběšen jest voják Ant. Krauth, rodem Švýcar, pro desertování. (Matr. VI. str. 135.).
R. 1752 dne 15. záři postižen byl Kostelec hrozným krupobitím. (Účty obecní).
R. 1756 dne 10. února vyšel oheň na pražském předměstí v panském domě, kde před časy ovčín stával, a nyní v domě tom Anna, vdova po bývalém hejtmanu uhřiněveském Janu Wolfovi, bydlela.Vyhořelo při tomto požáru přes 20 domků okolo kostela sv. Jana a na Poustkách, jakož i kostel sv. Jana Křt. Věž a kostnice byly zachráněny.
R. 1757. Horký píše z kroniky kosteleckého měštana Šámala, který vypravuje, že dne 18. června 1757 jel Kostelcem král pruský od Prahy na Zásmuky. Když přijel král do Kostelce, žádali ho kostelečtí o milost pro město, kterou obdrželi, i nedal král zde rabovati, ani nežádal „Brandsteuer“. (Dle účtů městských však zaplaceno od správy 2 dveří, jež od Prajzů rozsekány byly, 48 kr., a zámečníkům od správy zámku u kostela a punkly od Prajzů polámaných, 56 krejcarů). Král byl zde pohostěn pěknými, velkými,rannými třešněmi, které podány mu byly na stříbrné misce a jež on přijal. Pak chtěl míti nějakého posla (průvodce), jenž by německy uměl a cestu mu ukazoval. Posel ten byl Antonín Unsin, jenž krále dovedl až k Doubravčicům a pak domů šťastně se navrátil.
Poslední poprava v Černém Kostelci
Roku 1763 dne 4. března oběšen zde byl Jan Zelenka z Uhříněvsi, tovaryš zednický jenž v kostele v Tismicích oloupil obraz Panny Marie. Část ukradených peněz prý zase na hřbitově zpět hodil, ostatní panu děkanovi kosteleckému „sám životně“ donesl. Pouze 12 zlatový dukát, jeden půlzlatnfk a dva dvacetníky utratil. Granáty (3 šňůry) s perličkami (6 šňůrek) prodal kouřimskému židovi za 1 zl. 45 kr. a židovce v Kolíně zlatý prstýnek za 39 kr. Polský pozlacený peníz, jenž byl jako groš, zahodil do rokle. (Výslech).
R. 1764 bylo v Kostelci krupobití. Od správy kroupami vytlučených oken zaplaceno na děkanství 1 zl. 36 kr. a za okna v kostele 44 zl. 20 kr. (Účty):
R. 1794 povolen městu Kostelci týdenní trh v úterý. Taxy placeny 25 zl. (Fasc. 389 pol.).
Od 1800 do 1900
R.1801 založil israelita Abraham Martinoves fundaci pro chudé.
R.1814 dne 29. května byl zde velký požár. Oheň vyšel po poledni na náměstí mezi domky Jana Holoubka a Jana Pečeného. Za prudkého větru zachvátil požár ten v hodině radnici a domy od radnice k Pražské bráně a z druhé strany řadu domů až ke škole, pak celou lázeňskou ulici a část Poustek, celkem 98 domů. Uhořelo také malé děvčátko v kolébce Anna Foltýnová.
R. 1814 ležela zde v městě i část vojska ruského. (Měst. kn. 17.).
R. 1818 začala se stavěti silnice z Kostelce k Českému Brodu, dokončena jest v říjnu r. 1822. (Fasc. 896. pol.). Toho roku (1818) odstraněna jest zde i městská brána Českobrodská.
R. 1821 a v následujících letech stavěla se silnice od Prahy do Kutné Hory přes Kostelec. (Horký 851.). Téhož roku (1821) odstraněny jsou zde městské brány: Pražská a Kouřimská.
R. 1826 rozšířena jest zde zdejší jednotřídní škola na kolu dvoutřídní a II. třída umístěna jest v přízemí radnice, kde zůstala až do sv. Havla r. 1834, a toho roku přestěhována jest do domu Františka Spicalia čp. 48.
R. 1831 zřízen jest nynější hřbitov (první část) a první na něm pohřben jest Josef Šebek, vojín, zemřelý cholerou.
R. 1832 zemřelo v Kostelci cholerou 27 lidí, v Kozojedech 10 lidí.
R. 1833 dne 31. ledna v noci vyhořel hostinec Ant. Pokorného č. 29. a fara.
R. 1836 dne 16. července vyšel oheň v noci v kůlně knížecího nadlesního a zničil vinopalnu, dvůr, pivovar, dům panského řezníka Jana Žádnýho, střechu kaple zámecké a jednu ze čtyř rohových věži zámeckých, flusárnu a mnoho dříví v „tumlplacu“.
Toho roku (1835) vypukla zde epidemie (hlavnička), pak cholera (ku konci září).
Dne 8. listop. zemřel zdejší řezník Jan Horáček z č. 19., muž statný a silný, po onemocnění byl ve 4 hodinách mrtev.
To způsobilo v městě veliký postrach. Během 7 dnů zemřelo 52 osob, mezi nimi knížecí vrchní Josef Kastner.
R. 1842 postavena jest v Čern. Kostelci nová školní budova o dvou patrech čp. 81.
R. 1845 vyhořel dům knížecího ranhojiče Matěje Sulíka v Kutnohorské ulici (nynější dům Františka Chmelíka, strojníka) a farská stodola.
R. 1846 vyhořelo na Poustkách 10 domků.
R. 1848 utvořila se také v našem Kostelci národní garda, čítající 250 mužů. Hejtmanem gardy té byl Alex Friedrich, tehdy zdejší purkrabí, a polním kaplanem farář Josef Kinzl. Dne 11. června 1848 konalo se svěcení praporu, jejž gardě darovaly paní místních úředníků. Matkou praporu toho byla kněžna, již zastupovala choť vrchního Jana Nejebse; kmotry byli: kníže Lobkovic, vrchní velitel národní gardy v Čechách, se svou chotí.
Za příčinou hrozících v Praze nepokojů odeslal kníže Lobkovic: sem k slavnosti svěceni praporu svého pobočníka Wurma jakožto svého zástupce. V den slavnosti sloužena na náměstí polní mše sv. pod stanem, na němž byl monogram císařův a český lev z bílých růži..Po slavnosti byla u velitele hostina a navečer čepobití. Dne 24. června 1848 posvěceny byly stuhy na prapor kněžnou zaslané.
Po vypuknutí povstání v Praze uteklo se přes 300 osob z Prahy do Kostelce. Na faře ubytováno jich bylo 11 po celých 8 dni, nepočítaje těch, jež se pouze přes noc zdržely. Dne 12. června 1848 došlo. sem do Kostelce vyzvání z Českého Brodu, aby zdejší garda šla Pražanům na pomoc, a když se to nestalo, opětováno jest vyzvání to dne12. června s pohrůžkou, že bude Kostelec vypálen, neuposlechnou-li výzvu. Však přes to garda naše zůstala doma. – Dne 14. června 1848 přišel opět posel z Brodu s psaním od pražského purkmistra Wanky, aby gardy obsadily železnici (dráhu) a jí proti poškození chránily. Vybráno z dobrovolně přihlášených 30 mužů s 1 důstojníkem a ti odesláni jsou do Brodu, aby jen železnici obsadili, ale do Prahy netáhli. Velký zástup lidu doprovázel vyslané až k mostu u Peklova s hudbou a ženy jejich s pláčem.
Dne 16. června 1848 v sobotu odesláno odtud jiných 30 mužů, do Čes. Brodu, aby prvnější vystřídali, ale obě ta oddělení se hned vrátila, poněvadž byl v Praze již pokoj.
R. 1851 dne 23. září odvedla garda k rozkazu vlády zbraně a prapor, z něhož jí vráceny byly stříbrné porty a stuha po každé písmeně nápisu rozstřižena.Port upotřebil farář na ornát.
R. 1849 dne 8. srpna utopil se při koupání v jevanském rybníce Adolf Novák, myslivecký mládenec, syn knížecího berního.
R. 1850 zemřelo v Kostelci 10 osob cholerou.
R. 1850 dne 16. srpna zabil se kostelník Jan Horálek pádem se stromu v lese.
R. 1850 na jaře bylo v Kostelci po 6 neděl (týdnů) 80 mužů od pluku Wimpfenova, v srpnu po 3 týdny půl setniny pluku prince Emila, na konci roku 6 týdnů škadrona kyrysníků krále saského.
Aby ubytováním vojska obtěžován nebyl farář Kinzl, učinil s obcí smlouvu, že nebude vybírati od Kosteleckých letník a odpustí jim i 12 zl. stř., jimiž město má přispívati na kaplana, když bude osvobozen od ubytováni vojska.
R. 1850 dne 1. února začalo zde úřadovati c, k. okresní hejtmanství. Den před tím (31, ledna) složil úřad svůj knížecí vrchní Jan Nejebse a představil rychtářům z celého panství shromážděným nového hejtmana Adama rytíře z Kundratic, načež odbývány jsou slavné služby boží s „Veni sancte“ a „Te Deum“ a národni hymnou.. Po službách božích defilovala národní garda před hejtmanem a na večer byl ples, jehož se také všichni rychtáři súčastnili.
R. 1850 dne 1. října zřízen zde byl chudinský ústav upisováním dobrovolných příspěvků. Ročně rozdávalo se přes 800 zl. a podělováho 48 chudých ; z nich 14 obdrželo t ý d n ě po 28 kr., 14 po 21 kr· a ostatní (20) po 14 kr.
R. 1850 dne 2. října stal se Kostelec četnickou stanici. Dosazen sem 1 poddůstojník se 4 muži
R. 1851 v únoru zavedeno zde osvětlováni města 6 lampami. R. 1852 začala se stavěti silnice k Jevanům.
R. 1853 byla neúroda a nastala veliká drahota. Chudým rozdávala se od 7. ledna do 7. prosince 1854 rumfortská polévka, denně rozdáno 150 porci. K tomu poskytli příspěvky: místní chudinský ústav 100 zl., obec dala brambory, hrách, kroupy, čočku, chléb, a kníže dal 90 zl. Také ples uspořádán jest zde ve prospěch zdejších a skalických chudých, který vynesl 212 zl.
R. 1855 dne 26. května zrušena byla okresní hejtmanství a nastoupily c. k. okresní úřady. Zde stal se přednostou c. k. okresního úřadu František rytíř Claner z Engenlshofenu. .
R. 1856 v noci dne 25. října vypukl zde požár a vyhořel do mek čp. 172., a dne 25. listopadu po půlnoci vyhořel domek čp. 131. R. 1857 dne 26. května otevřel zde svou kancelář první notář zdejší Karel Čulík.
Dne 2. února 1857 nalezena zde byla v opuštěném uhelném dolu mrtvola úkladně zavražděného obchodního příručího Zikmunda Gottlieba (israelity). Vrah nebyl vypátrán.
R. 1858 ve dnech 23.-25. srpna konána jest v Kostelci schůze lesnické jednoty, jíž se súčastnilo 160 lesníků. Porady řídil místopředseda spolku nadlesní Hejrovský. Při tom podnikány jsou výlety do Jevan a Radlic. Lesníci učinili mezi sebou sbírku a za tu pořídili řetěz kolem sochy Panny Marie, která stávala před farním kostelem, než byla postavena věž u kostela toho.
R. 1861 bylo zde v Kostelci a okolí silné krupobití, obilí bylo hrozně potlučeno.
R. 1863 začala se stavěti silnice ke Konojedům.
R. 1863 zřízena jest v Kostelci Občanská záložna, která r. 1873 proměněna jest na Záložnu v Kostelci nad Černými lesy, společenstvo s ručením obmezeným.
R. 1865 vstoupila v život okresní zastupitelstva. Za starostu okresního zastupitelstva černokosteleckého zvolen byl Martin Kremláček, zdejší purkmistr, ale nebyl od císaře potvrzen. Při druhé volbě zvolen jest za starostu okresního Josef Vojvoda, hostinský z Nučic, který se pak v Kostelci usadil (čp.45).
R. 1865 zaveden jest zde „pivní krejcar“, nový příjem to pro obec, aby zde zříditi se mohla hlavní škola, k čemuž však pro nedostatek prostředků nedošlo.
R. 1865 bylo zde v Kostelci nápadno mnoho požárů. Dne 26. dubna shořela stodola Jana Kratochvíla č. 86., dne 28. srpna dům a stodola Rudolfa Bergmanna čís. 93., dne 14. října domek čis. 222. a vedlejší dvě stodoly na Pražském předměstí. Všeobecně se mínilo, že ohně byly založeny, čemuž zdá se i nasvědčovati anonymní dopis zaslaný na městský úřad. Obyvatelé Lázeňské ulice dávno již domáhali se toho, aby v té ulici postavena byla pumpa pro pitnou vodu, a když jim ji obec nestavěla, psal někdo:
Pánové ! To vám povídám, jestli tihle dni nedáte do Lázní pumpu, tak půjdeme, neb jsme přichystáni a rozmlátíme to všechno, an se nebudeme s tím tak dlouho pizdit jako vy. Či jste zapomněli, že už vám přestal červený kohout po střechách skákat?
R. 1865 dne 1. července o půl jedenácté v noci uhodil blesk do farního kostela. Blesk sjel po obrubě kazatelny, urazil všem hřebíkům tam zatlučeným hlavičky a zhasil věčnou lampu. Více škody neučinil.
R. 1865 dne 28. července stala se za „Trubami“ průtrž mračen, voda strhala 3 rybníky a v Českém Brodě následkem toho byla veliká povodeň.
R. 1865 dne 29. října usneslo se obecní zastupitelstvo zdejší na zřízení spolku dobrovolných hasičů. Usnesení uskutečněno však teprv r. 1873.R. 1865 nastoupilo zde činnost svou „I. živnostenské společenstvo“.
R. 1865 začal činnost svou v našem městě „Spolek divadelních ochotníků“.
R. 1866 byla válka s Pruskem. Po válce té vypukla cholera. Na farní osadě zdejší řádila nejvíce v Kozojedech (26 mrtvých); v Jevanech a v Přehvozdí cholera nebyla. Úhrnem zemřelo tou epidemii na farní osadě zdejší 68 osob.
R. 1867 otevřena jest zde „Měšťanská beseda“.
R. 1871 postaven zde byl akciový parní mlýn. Akciové družstvo přišlo v úpadek a mlýn koupil v dražbě Rudolf Bergmann. Mlýn ten čp. 33. dne 13. ledna 1887 vyhořel, v domě v předu na náměstí byla pak po několik let umístěna pošta a budova vlastního mlýna přestavěna pak jest na velkou stodolu; (stojí dosud na dvoře školním). První mlynářský stárek ve mlýně onom Karel Muttich svou neopatrností stržen byl v r. 1871 mezi kola stroje a tak pomačkán, že v brzku v pražské všeobecné nemocnici zemřel.
R. 1871 dne 1. října byla zdejší pětitřídní obecná škola rozdělena na pětitřídní obecnou školu chlapeckou a na trojtřídní obecnou školu dívčí. Škola dívčí byla později rozšířena na školu čtyř- a pak pětitřídní.
R. 1872 dne 9. ledna usneseno bylo v obecním výboru zříditi stoku podél silnice na náměstí ; rozpočet činil 2108 zl. 40 kr. Provedení toho dle dražebního protokolu ze dne 22. února 1872 převzal Rudolf Bergmann za 2080 zl.V témž sezení obec. výboru usneseno zříditi zde . dětskou opatrovnu, pro niž koupen domek čp. 363.
R. 1872 dne 16. prosince usnesl se jednohlasně obecní výbor koupiti masné krámy, jež byly v přízemí radnice čp. 41. Krámů těch bylo 5 ; koupeny však byly až v r. 1879. Zaplaceno za ně : Frant. Horáčkovi 60 zl., Janu Žádnému, Janu Horáčkovi, Jos. Norovi a Bedř. Kašoví po 45 zl.
R. 1872 zřízen jest zde spolek „Svornost“.
R. 1875 zřízen jest zde spolek „Přítel mládeže“.
R. .1876 dne 11. záři usneseno v obecním výboru domek čp. 363, pro opatrovnu koupený prodati a peníze zaň stržené 1600 zl, na uhražení obecního dluhu obrátiti.
R. 1878 dne 13. května přijat jest ve schůzi obecního výboru účetní zdejší záložny Josef Mužík spolu za tajemníka městského a vzat na vědomí souhlas výboru záloženského ve věci té i v příčině upraveni společné služby úředníků městských a záložen, a jich služného.
Dne 3. listopadu 1879 otevřena jest zde „večerní pokračovací škola pro učně řemeslnické“, žáků bylo hned na počátku 69. Škola ta přeměněna jest r. 1883 na „pokračovací školu průmyslovou“.
R. 1879 zřízen jest zde „Spolek vojenských vysloužilců“.
R. 1880 dne 21. února konána zde prvá ustavující schůze zdejší Učitelské jednoty „Komenský“.
R. 1880 dne 21. června usneseno obecním výborem koupiti dům čp. 53. od Fr. Kaše za 7850 zl. Dům ten zbourán a na jeho místě postavěna jest nová školní budova (nynější dům Záložny, v němž je i radnice).
R. 1880 dne 21. června uděleno jest obecním výborem čestné měštanství c. k. místodržitelskému radovi Rudolfu Stummerovi, který jako místodržitelský rada přesídlil dne 1. října 1880 z Českého Brodu do Litoměřic, později do Prahy.
R. 1881 dne 20. července zabil zde v Kutnohorské ulici blesk ženu Podskalskou, manželku hrnčířského dělníka, v noci na posteli. Muži a malému dítěti s ní na posteli ležícím blesk neublížil.
R. 1882 začal se zde „Polévkový ústav“ pro školní mládež.
R. 1883 odstraněn byl násep („kolo“) nalézající se na náměstí před domem čp. 53. Socha Spasitele na náspu tom byla postavena r. 1680, kdy zde zuřil mor ; zrušením náspu byla socha též odstraněna.
R. 1883 založen zde „Místní odbor Ústřední Matice Školské“.
R. 1883vydáno bylo na zřízení sadů okolo náměstí z1. 385’50 a na zřízení chodníků zl. 709,66, úhrnem celkem zl. 1095,16; na to přispěla Záložna 300 zl. , držitelé domů 157.20, z pokladny obecní 637.96 zl.
R. 1883 dne 4. listopadu přijat jest v obecním výboru řád jednací pro výbor obecní a instrukce pro městskou radu. V témž sezení přijaty jsou předpisy v příčině vybírání poplatků za udělení práva domovského a za udělení práva měšťanského.
R.1883 dne 9. prosince přijal obecní výbor s velikým souhlasem jednohlasně návrh městské rady, by zrušen byl školní plat v městě zdejším.
R. 1884 (27. února) učinil obecní výbor usnesení, by u Městské spořitelny pražské vypůjčila si obec zdejší 25.000 zl., kteréž splatí se ve lhůtách úmorných ve 24 letech ; ročně platiti se bude 5 proc. úroků a 2 proc. na splátky kapitálu, tedy úhrnem 7 proc. Peněz těch užito bude na vystavění nové školní budovy čp. 53.
R. 1884 dne 27: února usnesl se obecní výbor, aby nákladem obce postaven byl nový kamenný křiž v Pražské ulici naproti domu čp. 246. (Vondráčkovu), kde dřívěji stá1 kříž dřevěný, ten byl však dne 8. února 1884 větrem vyvrácen a zlámán. Toho roku (1884) dala zdejší záložna obci naši na opravu radnice příspěvek 800 zl.
R. 1884 založen zde byl zpěvácký spolek „Lumír“.
R. 1884 dne 17. listopadu zemřel starosta města Josef Koštíř a po něm zvolen starostou dne
7. pros. 1884 Bedřich Kaše ze 23 hlasů 22 hlasy.
R. 1885 dne 19. dubna byl posvěcen a slavnostním způsobem zasazen základní kámen ku stavbě druhé školní budovy čp. 53. Do Základního kamene vložen byl „Pamětní spis“.
R. 1885 zřízen zde byl „Okrašlovací spolek“ (na podnět starosty B. Kaše a ředitele škol V. Klímy).
R. 1885 zřízena byla krytá, dlážděná stoka v ulici Pražské od domu čp. 118. až k domu čp. 38. a odtud přes silnici k čís. p. 82. v délce 71 m. Náklad toho dle.rozpočtu stavitele K. Duška určen na 1024 zl., stoka ta byla však postavena za 485 zl. 45 kr., poněvadž postranní zde stoky provedeny byly o síle 40 cm. místo projektovaných 60 cm.
V témž roce (1885) zřízena jest stoka v ulici Kutnohorské od domu čp. 365 až k domu čp. 273. a 337. nákladem 1658 zl. 70 kr. Na to přispěli: Záložna 850 zl., majitelé domů v ulici té 250 zl. a z obecní pokladny 558 zl. 70 kr.
R. 1885 dalo město naše „Dobrovolnému hasičskému sboru“ zdejšímu novou velkou vozní stříkačku za 1100 zl.
R. 1886 provedena jest stavba chodníků a to na náměstí podél domu čp. 35., 34. a 33. až k domu čp. 15. a přístím rokem (1887) Od radnice čp.4l. až k domu čp.36. a v ulici Lázeňské od domu Ant. Vodičky až k domu Jana Hanilce. Záložna zdejší věnovala toho roku na tyto stavby 500 zl.
R.1887 zřízena jest zde pokračovací škola hospodářská, v níž počalo se vyučení 1. listopadu 1887.
R. 1888 v zasedání obecního výboru dne 13. května a dne 30. prosince upraveno jest postavení úředníka obce a zdejší „Záložny“. R. 1888 dne 30, prosince převzala obec správu školní nadace, zřízené na oslavu 401etého panováni J. V. císaře a krále Františka Josefa I.
R. 1889 provedena byla stoka od ulice Konojedské (Komenského) až k domu čp. 116., kdež stoka obecní jest již zřízena.
Stoka na náměstí před domem čp. 21. byla rozdělena, t. j. v místech těch zřízena byla stoka nová, vedoucí do ulice Lázeňské až k domu čp. 72., čímž se voda ve stoce před domem čp 21. rozdělí tak, že část teče stokou podle erární silnice k ulici Českobrodské a část do ulice Lázeňské. Účet 2152 zl. 81 kr. (protokol obec, výb. ze dne 17. prosince 1889).
R. 1890 v m. červnu schváleny jsou stanovy „II. živnostenského společenstva“, které nastoupilo činnost svou 29. června 1890.
R. 1891 dne 7. května usnáší se obecní výbor domáhati se zřízení dráhy z Říčan přes Černý Kostelec, Kouřim, Zásmuky, Kutnou Horu do Čáslavi. ,
R. 1891 dne 2. července udeřil blesk do radnice a zapálil. Tím byla zničena vížka nad radnicí a poškozena střecha i stropy. Při opravě domu toho (čp.4l.) vížka na něm již zřízena nebyla.
R. 1891 dne 26. května uděleno jest zdejším obecním výborem Čestné měšťanství zdejšímu okresnímu soudci p. Eduardu Gollovi.
V letech 1892-1900 ubytováno zde bylo pražské vojenské cvičení. Posádka ta byla před tím až do r. 1891 ubytována v obcích Ondřejově, Mnichovicích a Hrusicích. Velitelství vojenské učinilo dotaz k obci zdejší, zda-li by posádka tato mohla býti ubytována v obci Černý Kostelec, přičemž hlavní váha kladena byla na to, aby opatřeny byly co možno veliké plochy pozemků za cvičiště vojenské.Cvičiště vojenská měla opatřiti obec z prostředků vlastních a bez jakéhokoli příplatku se strany vojenské. Obecni výbor města našeho dle usnesení svého ze dne 1. března 1892 k nabídce vojenské přivolil za předpokladu, že tím bude poslouženo hospodářským zájmům občanstva zdejšího. Tak se stalo, že v r. 1892 až v r. 1907 sbory vojenské po sádky pražské byly v městě zdejším ubytovány. Ubytování trvalo každoročně od prvé polovice měsíce května až do 20. července. Každý pluk ubytován byl v městě průměrně 18 až 20 dnů. Počet mužstva, hromadně (ve stodolách, sýpkách a soukromých bytech) ubytovaného, činil průměrně po celou ubytovací periodu l700 mužů a 120 až 130 důstojníků.
R. 1892 zavítal do zdejšího města Jeho císařská Výsost pan arcivévoda Otto, synovec J. V. císaře Pána; přijel sem jako c. a k. major do polního ležení pražské posádky.
R. 1892 zřízena zde byla veřejná knihovna obecní. Tu budiž poznamenáno následující: Občanská beseda zdejší nabídla již r. 1898 městské radě, aby obec naše přijala od besedy jako dar celou knihovnu besední s podmínkou, že zůstane veřejnou knihovnou obecní pod správou města. Když však obecní zastupitelstvo, jak protokol besedního výboru ze dne 8. Prosince 1898 praví, s nechutí dar ten přijímalo a jen nepatrnou většinou o přijetí daru toho rozhodlo, usnesl se výbor besední knihovnu navždy si ponechati a půjčováni knih jako hlavní svou činnost dále prováděti.
V obecním výboru dne 5.června 1901, tedy po třech letech, učinil člen výboru Josef Mentlík návrh, aby obec zřídila veřejnou knihovnu obecní a aby k účelu tomuvyžádala od místních spolků, by knihovny své obci odevzdali. Návrh ten byl přijat v obecním výboru dne 6. listop. 1901 bylo konstatováno, že ze spolků zdejších žádný na návrh o odevzdání knihoven ve prospěch obecní knihovny do té doby ani neodpověděl.
Dne 3. března 1902 jednáno by1o opět o zřízení obecní knihovny, a tu městský radní Dr. Jar.Musil jako referent ve věci té uvádí : Občanská beseda zdejší odevzdala obecní knihovnu svou knihovnu čítající 703 svazky, 2 skříně na knihy a hotovost na zakoupení knih 224 korun 97 hal. Spolky „Barák“ a „Vzdělávací beseda“ jsou ochotny knihovny své odevzdati, když jich členstvu přiznána bude výsada bezplatného půjčování knih, při čemž by jiní občané poplatek za půjčování museli platiti, a když spolky ty („Barák, „Vzdělavací beseda) budou míti vyhražený vliv v komisi knihovní. „Barák“ má 141 svazek; „Vzdědavací beseda“ 41 svazek. Spolky „Řemeslnická beseda “ a „Svornost“ oznámily, že knihovny své si podrží.
Městská rada tedy navrhuje :
1. aby obec přijala knihovnu od „Občanské besedy“ i skříně na knihy a hotovost 224 .K
97 hal. na další zakoupení knih, poněvadž věnování toho všeho učiněno bylo beze všech výhrad;
2. aby zřízena byla v městě zdejším veřejná knihovna obecní, jejímž základem býti má knihovna „Občanské besedy“;
3. aby půjčování knih dělo se bezplatně;
4. aby na udržování a doplňování knihovny této povoleno bylo z fondu obecního ročně 40 korun.;
5. aby ku správě knihovny obecní zvolena byla městskou radou komise 5 členná.
Komise tato usnese se o řádu knihovním a bude míti knihovnu obecní ve své správě. Obecní výbor návrhy městské rady jednohlasně schvaluje a k návrhu ředitele V. Klímy a Fr. Nováka se usnáší, aby navrhovaná dotace pro obecní knihovnu byla o 40 K zvýšena na 100 K.Dne 29. prosince 1903 zvoleni jsou do odboru pro veřejnou knihovnu obecní: Jos. Melingeir,městský radní, V. Klíma ředitel škol, Jos. Mužík, městský tajemník .a Fr. Littmann, učitel; dne 6.června 1907 jsou zvoleni : V. Klíma, J.Mužík, Fr. Littmann, J. Mentlík, Al. Vondráček.
Knihovna umístěna jest v zasedací síni městské rady a výboru záložny. Pěkné, nové, dubové skříně pro knihovnu opatřila nákladem svým záložna, když toho času pořizovala nábytek i do místností Záložny čp. 53., kde umístěna jest spolu i radnice. Potřebné práce v knihovně , jako uspořádáni katalogů i umístění knih obstarává městský kancelář, ředitel kanceláře J .Mužík, spolu člen knihovního odboru (komise) a tajemník Al. Golombiovski, knihovník.
Seznam .knih vytištěn jest v r. 1906r a k němu je výtah z knihovního řádu, druhý seznam knih; při němž je celý „knihovní řád“, vytištěn v r. 1909.
Toho času čítá knihovna ta 1296 ,svazků. Roční dotace z fondu obecního činí 100 K, a od záložny dáváno darem .200 K ve prospěch knihovny.
V r. 1892 v měsíci květnu sestoupilo se v městě našem družstvo pro zřízení lázní.
R. 1893 provedeno bylo vydláždění ulice Svatojanské ve výměře 781 m2 nákladem 726 zl. 33 kr. Téhož roku (1893) zřízen byl zde samočinný vodovod (trkač),jímž vedena byla pitná voda ze studánky, Počánovské“ na náměstí do kašny, která zřízena byla na pokraji sadu na náměstí při střední cestě; (naproti. pumpě). Protokol obecního výboru ze dne 17. října 1893: Vodovod ten stál 1085 zl. 36 kr. Na uhražení toho přispěl Rud. Bergmann 70 zl. a záložna 300 zl., a ostatní hradila obec.
R. 1894 přistavěna jest věž při farním kostele, které tu původně nebylo. Kostel ten byl od 1. dubna 1889 uzavřen za příčinou oprav, a když byly opravy provedeny, t. j. dáno nové klenutí, nová střecha, nové varhany a nová věž při něm postavena, byl kostel dne1. listopadu.1894 opět otevřen. Služby boží konány jsou v té době (5 let a 7 měs.) v zámecké kapli
R. 1894 vydlážděno v ulici Prokopově 3m širokého pojezdu a to od domu čp. 42 (Tůmův dům ) až k čís. 342. (Bernerův dům) v délce 60 m, a pak od čp.342 ulice „U kapličky“ až k čp. 141. (Al. Janeček) v délce 40m a přes celé náměstí Svatojanské v délce 70 m. – Rovněž provedena dlažba na přejíždce u radnice a za kostelem k ulici Lázeňské .Za tu všechnu dlažbu vydáno úhrnem 829 zl. 49kr. (za 1 m2 1zl. 7kr.)
Dne 14.října 1894 byli jmenováni zdejšími měšťany Karel Hodinář, děkana a kanovník, a Rudolf Bergmann dříve obchodník a pak soukromník
R. 1894 dne 16.prosince byl přijat obecním výborem návrh regulačního plánu města
Černého Kostelce (c. k. vrchní ingenieur Pečenka a c. k. okres.lékař dr.Pelikán)
Roku 1896 provedena jest úprava ulice Lázeňské, dlažba v ní v šířce 3 m a v délce 60m (protokol obec. Výb. Ze dne 19./4. 1896.).V téže schůzi obecního výboru (19.4.1896)přijaty jsou předpisy pro osvětlování města.
R. 1896 dne 17.června byl jmenován čestným občanem města jeho Jasnost kníže Pán Jan z Lichtensteina.
R. 1897 dne 21.března přijato jest nové pojmenování náměstí a ulic.
R. 1895 dne 3.února jednáno bylo v obecním výboru o zřízení zde školy keramické, a dne 2.května 1897 bylo oznámeno obecnímu výboru , že místo zřízení školy té udělovány budou příslušníkům zdejšího města a okolí 4 státní stipendia po 165 zl. Těm, kteří přijati budou do školy keramické v Bechyni.
Roku 1897 provedena byla dlažba v ulici Tuchorazské za obnos 440 zl. 88 kr. (1 m2 za 1 zl. 10 kr.). Dále byla provedena dlažba na Janském náměstí ,v ulici Pražské před domkem . Fr. Maršálka a v ulici ke Smíchovu. (Účet v protokole ze dne 8. května1898 ).
Komise, konaná dne 7. a 8. srpna 1897 v příčině projektované trati dráhy z Uhříněvsi přes Škvorec do Černého Kostelce a do Kouřimě, nedoporučila tuto trať k provedeni pro nepříznivý útvar plochy a pro veliký náklad jaký by musel býti na provedení trati té.
R. 1898 dostavě na byla silnice ku Přehvozdí a od toho roku jest odevzdána k veřejnému užívání.
R. 1899 dne 2 února byl slavnostně odevzdán zdejšímu řediteli obec. škol Václ. Klímovi zlatý záslužný kříž s korunou, ten mu udělen byl od Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. dne 30.listopadu 1898.
R. 1899 dne 14. prosince usnesl se obecní výbor, aby zdejší obec učinila komunální 4.proc. zápůjčku 55.000 zl. U Zemské banky království Českého; zápůjčka splatí se anuitami v 50 letech a toho roku byla potřeba fondu školního 99.401 zl., z čehož připadá na obec
černokosteleckou 49.494 zl. 90 kr., což činí 50 proc. z veškerých daní. Příčina toho byla stavba nové školní budovy.
Od 1900
R. 1900 dostavěna jest zdejší veřejná nemocnice, která započala činnost svou 27.února
1901 a převzata jest od 1. ledna 1903 do správy zdejší obce. ( Protokol obec. výboru ze dne 29.pros. 1902).
R. 1901 dne 27.února usneseno v obecním výboru přijmouti návrh zdejšího velkostatku, aby obec černokostelcká vzdala se užívání vody z pramene počtovského a aby zrušen byl samočinný vodovod (trkač), jímž vedena voda z pramene toho do kašny na náměstí.
Za to uvoluje se velkostatek dávati obci ze zámeckého vodovodu pro veškeré budoucí časy
80 hektolitrů vody ve 24 hodinách ku potřebě obyvatelstva jako vodu pitnou a i k jiným domácím potřebám. Kašna na náměstí v parku do níž z Počánova voda od r. 1893 byla vedena, se zrušuje a přenesena jest v r. 1901 na Poustka místo, kde již dříve studna oproti domu čp. 210 byla Do té přenesené kašny na Poustka zavazuje se velkostatek vésti 80 hektolitrů vody denně jako náhradu za studánku počánovskou. (Protokol obecního výboru ze dne 3. března 1902).
Počátkem školního roku 1895-6 otevřena jest zdejší škola měšťanská chlapecká a dívčí.
R. 1899 dne 4.září počala se stavěti nová, pro všechny školy zdejší školní společná školní
budova a v době jarní r. 1901 byla dokonána a dne 28.dubna slavnostně posvěcena a odevzdána svému účelu.
R.1901 dne 28.pros.zvoleno bylo obecním výborem komité pro zřízení útulny pro dítka.
Do komité toho jsou zvoleni :Al.Částka, ředitel měšť.škol, Václ. Klíma, ředitel obec.škol, Eman.Geržábek,kníž.správce,Jos.Dyškant, farář a Jos. Mentlík, účetní okres. hospodářské záložny.
R. 1902 provedena byla dlažba v ulici Savojské, dlážděný vjezd před novou školní
budovou, krytá stoka v ulici Pražské od domu Klokočníkova až k ulici Komenského, rigol v ulici Kutnohorské 400m2 a pak chodníky v ulici Kutnohorské.
R. 1903 vydlážděna byla žulovými kostkami část ulice Pražské v délce 53.2 m část ulice Českobrodské v délce 80m. Na to dostala obec subvenci státní 4000 K; rozpočet činil 9561K . Při provádění dlažby v ulici Českobrodské byl podél zdi ohražující valy zámecké až k domu čp. 2 zřízen zvýšený dlážděný chodník se žulovými obrubami v délce 90m.
R. 1903 zřízen byl v ulici Pražské rigol od domu Šestákova až k domu Braného v délce 76m a šířce 2m, nákladem 380 K.
R. 1903 dne 28.března byl obecním výborem přijat jateční řád.
R. 1903 dne 3.srpna byly obec.výborem přijaty lázně u Sádek do správy a vlastnictví obce
od družstva lázeňského.
R. 1903 dne 1.srpna daroval Rudolf Bergmann, zdejší čestný měšťan, 20.000
K městu našemu. Daru toho užíto býti mělo na zřízení dlažby na náměstí od domu čp.36
(tehdy pošta) až k domu čp.16 a na dlažbu silnice od ulice Kutnohorské až ku dvoru.
Které dlažby za oněch 20.000 K byla k provedení navženy ukazují protokoly obec.výboru ze dne 20.dubna 1904, 7.května 1904 a 12.prosince 1904.
R. 1903 dne 7.prosince byla provedena volba starosty města a 6 radních (před tím voleni jsou jen 4 radní ).
R. 1904 a 1905 byla cesta pod ulicí Lázeňskou vedoucí ku obrázku sv. Gottharda a dále k oboře upravena a podél ní vysázeny jsou stromy třešňové z daru záložny 400K k tomu určených.
O zřízení dráhy z Říčan do Černého Kostelce bylo jednáno ve schůzích obec. výboru ze dne 30.září 1905, 30.dubna 1906, 8.října 1906 a pak skoro v každé následující schůzi obec.výboru až do doby kdy toto psáno jest.
V r. 1906 ustanovil se zdejší „Vzdělávací sbor“ pro okres černokostelecký . Sbor sdružuje 11 korporací a spolků. Členů činných čítá 31.Předsedové:Fr.Hnátek1906-1910,JUDr.Břetislav Pospíšil1911-1913; Jednatelé: Boh.Čejkovský 1906-1909,Viktor Kalivoda 1909-1913.Od svého založení pořádal „Vzdělávací sbor“ přes 30 různých přednášek v místě a okolí.
R. 1907 bylo jednáno v obec.výboru o upravení nedělního klidu a přijaty jsou předpisy pro nedělní klid, týkající se zvlášť některých živností.
V 1907 provedena jest důkladná oprava studny a pumpy v ulici Lázeňské nákladem 1043 K, a provedena jest i oprava hradební zdi a splavu na skále pod tou ulicí.
R. 1908 na oslavu 60-ti letého panování Jeho Výsosti císaře a krále našeho Františka Josefa I. Usnesl se obecní výbor, aby zřízena byla v městě našem opatrovna pro děti, po případě jesle, a místní školní rada oznamuje, že na oslavu toho jubilea pořádána zde bude „Stromová slavnost“, a navrhuje by vysázeno bylo stromořadí na parcele č.1277/1 od kříže konojedského k cestě prusické vedoucí.(schůze obec.výboru ze dne9.května a 19.září 1908). Toho roku vysázeti dala obec naše i stromoředí podél cesty vedoucí od kříže Kašova na Truba, pak podél cesty jdoucí od obrázku sv.Prokopa k Prusicům na místě vypuštěného rybníčku za Hájem u cihelny, na pozemku nad i pod bývalým tím rybníčkem a podél silnice českobrodské od pivovaru až k lesu Peklovu.
R. 1908 9. září jednáno bylo v obecním výboru o zřízení zde telefonické centrály. Přihlásilo se 6 účastníků k placení paušálního platu za telefon (ročně 120 K) a upsáno na zařízení telefonu 1355 K. Telefon zde zřízen r. 1909 a od 1. ledna 1910 se ho používá.
Roku 1908 ve schůzi obecního výboru upraveny byly služební příjmy zdejších úředníků ve smyslu zákona zem.ze dne 28.května 1908 č.35.
R. 1908 činil pensijní fond pro úředníky založený obcí i záložnou v letech 1899-1904, K 36.381.
R. 1910 dne 18. dubna i v mnoha předešlých schůzích obecního výboru jednáno bylo o odevzdání zdejší veřejné nemocnice do správy okresní.
R. 1910 dala Záložna obci zdejší 3 obloukové lampy žárového světla systém Slavia v ceně 1200K. a obec zřídila mimo to ještě 2 lampy toho druhu k osvětlování města.
R. 1911 23. srpna byl jmenován čestným měšťanem zdejším starosta města Bedřich Kaše a jeho obraz zhotovený akad. malířem Oldř. Blažíčkem vyvěšen v zasedací síni radnice.
Dne 15. srpna 1911 uplynulo 25 let od doby, kdy starosta obce Bedř. Kaše jest i starostou okresu.
Dne 24. března 1911 přijat okresním zastupitelstvem návrh okresního výboru, aby důstojným způsobem oslaveno bylo 25 leté jubileum záslužné činnosti jmenovaného okresního starosty. Oslava ta jest vykonána dne 24. srpna 1911.
Dne 30. srpna 1912 odevzdána jest zdejší všeobecná veřejná nemocnice do správy okresu. Ta byla od svého zřízení až do toho dne ve správě naší obce. Vynesení zemského výboru král. Českého (Zemské správní komise) ze dne 20. září 1913 č. 12.861.
Již od r. 1879 domáhá se město nase zřízení dráhy a pro lokální dráhu Říčany -Kostelec nad Černými lesy jsou přípravné práce dokončeny r. 1910. Zelezniční výbor říšské rady podal o dráze této ve 20. zasedání roku 1910 číslo protokolu 1099. říšské radě zprávu a návrh. Dráha ta měřiti má 16.2 km. a náklad celkový činí 1.739.000 K.Obyvatelstvo města a okresu Čern. Kostelce upsalo na dráhu tu 313.000 K.Od Zemského výboru slíbena jest subvence 12 proc., zbývá tedy k uskutečnění dráhy, aby opatřena byla garancie státní za náklad 70 proc., jenž by činil 1,217.000 K.
V záležitosti té vysílány jsou od města a okresu deputace ku c. k. ministerstvu železničnímu, k říšským a zemským poslancům. Všude a všem líčena jest nutná potřeba dráhy té, všem ukazováno na to, že jest to životní otázkou našeho města a okresu. V ohledu hospodářském a obchodním město i okres rapidně upadá, hyne; nemá spojeni s hlavním městem, ačkoliv je téměř ve středu země. Všecka námaha, všecky žádosti a prosby ukázaly se marnými. Proto pomýšleno na zřízení autobusové jízdy do Prahy, potom jen do Říčan. I to se zhatilo. Konečně jednáno o zřízení autobusové jízdy erárem z Černého Kostelce do Čes. Brodu a zpět. K tomu cíli požadoval erár r. 1912 60.000 K. To byl pro nás požadavek příliš velký. Nyní r. 1913 žádá erár jen 20.000 K a za to pořídil by dva autobusy, opatřil a platil by šofera a udržoval autobusy v dobrém stavu. Dne 26. října 1913 stale se v Čes. Brodě dohoda mezi zástupci a okresu Čes. Brodu a města a okresu Čern. Kostelce. Obecni výbor náš dne 29. října 1913 přistoupil na to, že město složí s okresem 10.000 K a postaví svým nákladem garáž. Český Brod s okresem dal by k účelu tomu také 10.000 K. – Okres náš uvolil se dáti k účelu tomu ve schůzi dne 21. listop. 1913 5000 K a polovinu na garáž, tedy město naše dá také 5000 K a polovinu na garáž.
R. 1913 zavedeno bylo v mestě našem elektrické osvětleni. Proud elektrický veden jest sem z elektrárny z Kolína, zřízené tam firmou Frant. Křižík, elektrotechnický závod Praha-Karlín. Po prvé osvětleno jest město naše tímto světlem v sobotu dne 18. října 1913. Zřízeny jsou tu 3 transformátory, jeden kandelabr na náměstí o 2 velkých svítilnách a 85 žárovek na náměstí a v ulicích se svítivostí každá o 30 svíčkách.
(text nebyl přepisován ručně, ale programem na rozpoznání textu, takže se v něm mohou vyskytovat chyby)
