Populace stárne, poptávka po pečovatelských službách roste, s granty na podporu sociálního bydlení se roztrhl pytel a těsně u hranic naší obce, v osadě Hačka (k.ú. Černé Voděrady), chátrá objekt, který ještě donedávna pečovatelskou funkci plnil.
Domov důchodců Hačka
Před dvěma lety bylo 34 klientů „hačeckého důchoďáku“ přestěhováno do nově otevřeného Domova seniorů v Uhlířských Janovicích a celý areál, který se v té době nacházel v havarijním stavu a nebylo v něm již možné provoz stávajících služeb udržet, byl převeden do majetku Středočeského kraje.
Očekávali jsme, že zde bude zahájena rekonstrukce a objekt bude adekvátně využit. Za dva roky se zde však kromě sekání trávy nic neudálo a stav budov se z havarijního stavu sám nějak nedostal…
Historie objektu
Z knihovní vložky č. 371 pro dům (hotel) č.p. 112 a dům č.p. 108 (katastrální obec Černé Voděrady) se dozvídáme následující:
- 4. března 1929 získávají pozemky pod budoucím hotelem manželé Josef a Marie Hrdličkovi,
- 22. září 1932 se z původní parcely 713/2 vydělují stavební pozemky č. 127 a 128, na kterých již v té době stojí hotel č.p. 112 (parc. č. 127) a dům č.p. 108 (parc. č. 128),
- v letech 1933 a 1938 bylo s manžely Hrdličkovými, nejprve proti Josefovi, o pět let později i proti Marii, vedeno vyrovnávací řízení (exekuce),
- 20. dubna 1938 se zaznamenává příklep Františku Kodešovi – Svépomocné záložně na Královských Vinohradech,
- 25. července 1938 je zaznamenán další příklep, a to Rudolfu a Marii Semerádovým,
- 11. října 1938 se vkládá právo vlastnické manželů Semerádových, každému na polovici,
- 31. ledna 1956 se podle vyvlastňovacího výměru ze 7. července 1954 vkládá právo vlastnické Československému státu – Státní bance československé,
- v roce 1957 dochází k převodu správy na Okresní ústav národního zdraví v Českém Brodě.
Dopis Miloslava Řezby
Dále přikládám úryvek z dopisu Miloslava Řezby z Kostelních Střimelic, který adresoval mé nedávno zesnulé tchyni Dagmar Kašparové:
- „…další dcera si vzala továrníka Semeráda, měli fabriku na váhy v Praze na Květnici. Továrna na váhy zřejmě dobře prosperovala, protože postavili v osadě Hačka u Černých Voděrad luxusní hotel, je to pokračování vilek a hotelů k rekreaci okolo Jevanského potoka. To bylo ovšem za první republiky, pak byl hotel znárodněn a byl tam domov důchodců. Semerádovi neměli děti, tak vychovali z Buriánkovic rodiny dívku jménem Marie – Máničku – později provdanou za úředníka Bedřicha Bernarda. Měli spolu dva syny a jezdili na parcelu s chatou u hotelu Hačka.”
Miloslav Řezba přisuzuje výstavbu hotelu Hačka manželům Semerádovým, avšak záznamy ve výše zmíněné knihovní vložce jasně říkají, že hotel vystavěli již v roce 1932 manželé Hrdličkovi. Do rukou Semerádových se objekt dostal až po roce 1938 poté, co byl nějaký čas v držení Svépomocné záložny na Královských Vinohradech.
Projekt budovy hotelu vypracoval Ing. arch. František Buriánek.
Internátní škola a domov důchodců
Než začal objekt za komunismu sloužit jako domov důchodců (patrně od roku 1957) fungoval nějaký čas jako internátní škola. Dokládá to fotografie použitá na pohledu z poválečného období.
Restituce
Po roce 1989 se potomci Semerádových, respektive Bernardových, svůj majetek snažili získat zpět, ale v restitučním řízení neuspěli. Dle tvrzení mé tchyně, Dagmar Kašparové, byl na vině jejich právník, který je měl podvést. Je tak otázkou, jestli by v soukromých rukou nebylo bývalému hotelu Hačka lépe.
