Kronika města Kostelce nad Černými lesy z roku 1912 – 1. část

Zámecký poklad

Když roku 1631 Sasové vtrhli do Čech vrátila se pod jejich ochranou i Markéta Salomena, mladší dcera Zikmunda Smiřického, provdaná za Jindřicha Slavatu z Chlumu a Košumberku, která po bitvě bělohorské prchla z Čech do Vratislavě, odtud do Dánska a pak do Holandska i se synem svým Albrechtem Jindřichem, vzavši s sebou i bratra svého Jindřicha Jiřího ( na mysli chorého). Syn její Albrecht Jindřich byl plukovníkem vojska švédského.Statky Smiřických movité i nemovité přiřknuty jsou po bitvě bělohorské soudem komoře královské.
Markéta Salomena přišedši se synem do Kostelce ubytovala se u tehdejšího primátora Adama Kouřimského a dala vyhledati ve městě bývalou svou komornou Barboru Svobodovou.
S povolením knížecího hejtmana Jindřicha Odkolka šla si prohlédnout zámek i všechny pokoje v něm. Když pak  vycházela ze zámku, pravila potichu k synovi :
„Všechno jest posud úplně pohromadě.“
Slova ta zaslechla Barbora Svobodova  a vypravovala je pak hejtmanovi a jiným. Tak vznikla a rozšířila se pověst o pokladu v zámku ukrytém. Knížecí hejtman Odkolek povolal pak z Kutné Hory havíře s kouzelným proutkem k hledání pokladu. Hledáno bylo všude, zvlášť v oněch pokojích, v nichž se paní Salomena déle zdržela a jež si s větší pozorností  prohlížela. Byl – li hledaný poklad nalezen, kdy a kým, neví se.
Následujícího ruku 1632 byli Sasové opět z Čech vypuzeni.Musila tudíž paní Markéta Salomena Kostelec opět opustiti a již se do vlasti nevrátila.Po pokladu v zámku pátráno bylo ještě roku 1696. Přišel jakýsi student do Kostelce a ubytoval se u tehdejšího kaplana Alexandra Sperata. Student ten prohlížeje si zámek ptal se jistého Jana Kašpara Auvaldského, proč v předním pokoji k straně jižní jsou zdi tak tlusté a k straně severní slabší. Když tázaný neuměl na to najíti odpovědi, vyjádřil se student, že by si troufal v těch zdích najíti poklad. Slova ta ležela Auvaldskému stále na mysli, až roku 1696  jako stařec 73 letý psal z Nemeslic knížeti Janu Adamovi , že onen student byl nepochybně vyzvědačem Smiřických  a že v tom pokoji nějaký poklad býti musí.doměnku svou zakládal na tom, že strop toho pokoje není malován, ale pouze vybílen, že u dveří, jak se vejde do pokoje z chodby kamenné, jest v pravo černou barvou namalována panna, představující sílu, jež na rameně velký kamenný sloup nese a v levo druhá panna do zrcadla opatrnosti hledí: nad nimi pak na klenbě kůň okřídlený se spatřuje, jak od opatrnosti k síle letí, nad koněm erb Smiřických a letopočet 1616 s nápisem :
Nulla vis maior pietate vera (Nic není nad zbožnost).
Dále poukázal Auvaldský k tomu, že síla stojí na zemi bosa a taktéž i opatrnost, jenže tato má u levé nohy pařez, z něhož vypučela malá, k zemi ohnutá ratolest o 3 zelených listech. Ze slov paní Salomeny Slavatové,že jest všechno pohromadě, a z řeči onoho studenta, pak z těch dvou obrazů, koně a listů , soudím, že by mohl na tom místě býti uschován nějaký poklad.
Vypravuje se , že kníže dopis Auvaldského položil ad acta a také, že žádný poklad nalezen nebyl, ani když kněžna Marie Terezie Savojská dala zámek opraviti.

Zámecká kaple

Ze zámku přes příkop zděná, na třech obloucích  spočívající chodba do kaple zámecké. Tato kaple sv.Vojtěcha vystavěna jest r.1690, stojí na náspu nad knížecím špitálem. Dle slohu náleží v onu řadu kostelních staveb, které v Čechách činí přechod ze slohu gotického do renaissančního. Má jednu loď a užší presbyterium. Presbytář jest třemi boky uzavřen a křížovou klenbou bez žeber překlenut; nad okny jsou v klenbě výseče.
Loď má v půdorysu tvar  na příč položeného obdélníku a jest křížovou klenbou bez žeber překlenuta.Okna jsou úzká, vysoká, kružbou ozdobena. Klenba je síťová, ale polokruhová, a pasy klenbové jen slabě vynikají ; také v nižádné části nelze již pozorovati pravých gotických profilů.Portál na straně severní je zcela renaissanční a má bohatou římsu. Nyní jest zazděn.
Hlavní oltář jest dvojí ; jeden s obrazem sv.Vojtěcha, jest jednoduchý, na prkně malovaný, ozdoben poprsím svatých patronů českých, jež daroval děkan Nepauer kostelu sv.Jana Křtitele, odkuž byla sem do kaple přenesena. Oltářní ten obraz byl malován r. 1783 za knížete Aloisa Josefa z Lichtensteina.Starý oltář (utrakvistický) krásný v ušlechtilém renaissančním stylu provedený stojí za tímto ke zdi obrácen. V „Zlaté knize“ (Urbář z r.1677) popisuje se takto :
„Oltář v kůru jsouce kunstem řezbářským nákladně na způsoub allabastru dělaný a místem pozlacený, v spodním položení Pána Krista s kříže sňatého, Josef s Arymathie s jinšími nábožnými figurami do hrobu kladoucí“ ; po pravé straně obraz řezbářským dílem sv. Petra a po levé sv. Pavla postaveni jsou. V druhém poli výše nad prostředním kranclem, kterýž 4 sloupové drží, krucifix postavený, po pravé straně obraz P. Marie a po levé sv. Jana Evangelisty. Opět dáleji v témž poli na postamentě v pravo obraz sv.Marka Evang. a v levo na též postamentě obraz sv. Matouše Evang. V třetím poli nadsvrchními krancly a dvěma sloupy obraz Boha Otce všemohoucího, nad krucifixem osoby pod oblakem. Po pravé straně na postamentě obraz sv.Jana a po levé straně sv. Lukáše Evang. A nad tím vším v samém vrchu opět postament, na něm veliká pozlacená kule, na kteréž stojí obraz Vzkříšení Krista Pána.
Nyní je ten oltář beze vší okrasy, jen tyto texty z Písma svatého na něm se spatřuj:

„Nebe a země pominou , ale slowa ma nepominou.
V Tebe jsem Pane doufal,nebuduď zahanben na věky.
Swíce noham mym gestiť slowo twe a swětlo stezkam mym.“

Sošky 4 evangelistů stojí nyní na zpovědnicích ve farním kostele, a obraz oltářní zavěšen jest v kapli zámecké pod kruchtou. Jest to lipová deska 3´ = 1m široká a 5´+ 6´´ = 1 3/4 m vysoká, na níž je vyřezáno kladení Krista Pána do hrobu, souměrné seskupení osob, výrazovost a něžné provedení celku dodávají dílu tomu ceny nevšední.
Krásně provedená kazatelna renaissanční, vedle dveří do sakristie umístěná, jest různobarevným dřevem na způsob mosaiky vykládaná a erby Smiřických a Zajíců z Hasenburka ozdobena.
V sakristii na severní straně prebysteria, stojí čtvero poprsí z 18. století, představující sv.Karla Borom.,sv. Zikmunda, sv.Amadea a sv.Jana Nepomuckého – Někteří měli za to, že poslední dvě sošky představují Jana Husa a Jeronyma Pražského.K těmto čtyř poprsím ještě poprsí sv.Václava a sv.Ludmily jež stojí na hlavním oltáři. zdá se, že to jsou poprsí jež daroval děkan Nepauer kostelu sv.Jana Křtitele jako poprsí sv.patronů českých.
Železná, uměle pracovaná mříž odděluje prebystář od lodi. V lodi stojí dva postranní skládací oltáře s obrazy na prkně barvami na sádrovém podkladu malovanými.Na oltáři na straně evangelií jest obraz Narození Páně s letopočtem 1558, na obou křídlech pak uvnitř spatřují se anděl Gabriel a Panna Maria (Zvěstování P.M.), zevně vyobrazen jest na jednom křídle Jaroslav Smiřický před krucifixem klečící, v zlatém, pěkně malovaném brnění a v bohatém kroji svého věku.Při něm jsou jeho synové. Na druhém křídle jest vyobrazena jeho manželka paní Kateřina  Smiřická z Hazmburka s dvěma dcerami.
Malba jest mistrovská, barvy živé a zachovalé.tyto dvě podobizny náležejí mezi nejzachovalejší a nejznamenitější památky toho druhu v Čechách .
Oltář po straně epištol ukazuje uprostřed Večeři Páně, na pravém křídle uvnitř Krista v zahradě Getsemanské, na levém obraz, jak Kristus myje Petrovi nohy ( tři jiní zde vyobrazení apoštolové jsou podobizny pánů Smiřických ), zevně na křídlech je malba bičování a korunování Krista Pána.
Na kruchtě jsou varhany z r.1903 od varhanářů Jos. Rejny a Jos. Černého z Král. Vinohrad za 2180 K.
Na stropě nad varhanami je namalován znak Smiřických a na stropě nad lodí chrámovou znak knížat z Lichtensteina.
Po stranách kruchty jsou 2 oratoria.V nich stávala stará kamna s vyobrazením biblických příběhů (Susana a Bethsabé ) a alegorických figur. Kamna ta byla před několika léty prodána správou velkostatku někam do Vídně.
V dlažbě uprostřed prebystáře jsou zdvíhací dvéře, pod nimiž sestupuje se po několika schůdcích do hrobky , v níž někteří členové rodiny Smiřických odpočívají.Velkých rakví jest tu pět a malé jsou dvě.Jsou všechny cínové, velmi ozdobně pracované a částečně pozlacené.Na všech jsou nápisy, na dvou malých a jedné velké rakvi nápisy české, na ostatních latinské; pod nápisy znak Smiřických  a na jedné (VII.) znak Slavatův.
V rakvích těch odpočívají :
v 1.rakvi Jaroslav Smiřický, + r. 1597
v 2.rakvi Ladislav,syn Zikmunda Smiřického, věku 22 neděl, +r.1600
v 3.rakvi Zikmund Smiřický, + r.1608
v 4.rakvi Jaroslav Smiřický, +r.1611
v 5.rakvi Albrecht Jan Smiřický, +r.1618
v 6. rakvi Zikmund Jiří, syn Jindř.Slavaty, věku 14 neděl, +r.1619
v 7.rakvi Jindřich Slavata z Košumberka, jenž zahynul  při katastrofě jičínské r. 1620 (nápis český ).
L. 1699 žádal děkan Nepauer, aby rakve z této hrobky Smiřických byly prodány a peníze za ně utržené aby na opravu kaple obráceny byly.hejtman Ludiger žádost tuto podporoval poukázav k tomu, že těla byla od Švédů o všecky skvosty oloupena.Než konsistoř žádost tu rozhodně odmítla a faráři přísně poručila, aby nechal těla zemřelých v pokoji a klidu odpočívati a žádný farář kostelecký aby se již neodvážil podobný návrh učiniti.
V lodi pod prostředními lavicemi zasazeny jsou dva náhrobní kameny; jeden z r. 1663 a druhý z r.1719 .
Z presbytáře vedou schody na věž, jež bývala cibulovou bání ozdobena ( jako věže zámku ) po ohni roku 1836 přikryly ji plochou taškovou střechou. Dvéře na věž jsou podobně jako kazatelna vykládány a spatřuje se na nich letopočet 1573.
Na věži visí jeden zvon s nápisem :
„Zvukem svým nás do chrámu volej, třikrát denně k modlitbě pobízej, po smrti nás k  hrobu doprovázej. Svatý Vojtěše, oroduj za nás“.
Přelil Karel Bellman, c.k. dvorní zvonař v Praze 1861 .
Zvon, z něhož nynější zvon je ulit,pocházel z roku 1499 a měl nápis :
„Leta * Bozieho*M*CCC*XC*dewateho* wesele*alleluja*“ (Horký 15)
Zkažen byl požárem roku 1836.
Na tom místě kde stojí nyní zámecká kaple, stával v dávných dobách kostel,jenž až do válek husitských byl farním kostelem. Pověst připisuje jeho postavění sv.Vojtěchu, jak již předem praveno, což jest možné ; neboť krajina zdejší jistě patřila k panství jeho otce Slavníka.
O původním tom kostele farním činí se zmínka v urbáři z roku 1565 slovy :

„Item Przy temz mustecžku gest Poddacy kostelní gedno, kterýmžto kostel w Wallých zámových Postavený gest, kteremužto zadussí Platuov ziadných není a knieze na ten czas nemagi, Než Przedessli Páni a držitele Tehož Panství Kosteleczkého knieze Sobie na zamku chowali a Sluzbu gemu platili.“

Jaroslav Smiřický, první pán toho rodu na Kostelci, strhl starý,nepochybně už valně sešlý kostel,ponechav pouze věž, a vystavěl nynější kapli.To se stalo asi v letech 1568 a 1569, neboť dvě dítky pana Jaroslava Smiřického, Vojtěch a Alžběta, jež v tom čase zemřely, nejsou pohřboby v kapli zámecké, ale ve Vititcích. měli – li páni ze Smiřic při kapli zámecké kněze, není známo. Jen o Vítu Fagellovi jakožto kazateli,děkanovi a superintendentu činí se zmínka v pamětných knihách a pak o knězi Zikmunda Smiřického. Za bouří husitských zanikla fara v Černém Kostelci a od té doby se již nikde v listinách neobjevuje.Když Jaroslav Smiřický r. 1558 panství zdejší koupil, nebyl v Kostelci kněz žádný a město patřilo pod duchovní správu utrakvistického – později kalvinského faráře konojedského.
Po bitvě bělohorské až do roku 1726 konaly se služby boží v kapli zámecké;pročež byla považována za kostel farní, také proto, že tehdejší faráři katoličtí byli spolu i zámeckými kaplany.Po prohlášení zámeckého kostela za kapli soukromou konaly se služby boží v kostele sv.Jana Křtitele.

Kostel sv.Andělů Strážných
Poněvadž však kostel ten není dost prostranný vystavěn byl kostel třetí, a to nynější farní chrám sv.Andělů Strážných (Strážců).
k jeho stavbě bylo se přikročilo 9. května 1735 a v listopadu r.1737 byla stavba dokončena. Vysvěcen byl dne 25.listopadu r. 1737.
Jest to prostranná budova 37m dlouhá a 14m široká. Presbytář stejně vysoký a široký   jako loď,rozdělen jest napříč ve 3 klenbová pole, opírající se na straně k lodi o dva pilíře, mezi nimiž a bočními zdmi zřízeny jsou dva portálky do presbytáře vedoucí. Presbytář má klenby plackové,loď ze dřeva a omítkou napodobenou klenbu valenou a to s výsečemi nad okny.
R.1739 – tady dvě léta po vysvěcení kostela darovala kněžny Marie Terezie do něho 5 oltářů, hlavní oltář svatých Andělů Strážců a 4 vedlejší:sv.Anny a sv.Jana Nepomuckého, sv.Jáchyma a sv.Panny Marie Pomocnice Pasovské. Na hlavním oltáři nahoře jest výborně provedené sousoší v nadživotní velikosti představující Anděla Strážce, jak vede mladého poutníka, ruce k němu spínajícího.
Na oltářích sv. Jáchyma a sv.Anny jsou též sochy pocházející z r.1739, na dvou ostatních byly původně obrazy. Pro soulad byly r.1875 obrazy ty nahrazeny sochami,zhotovenými v Mnichově v uměleckém ústavu Mayerově, jež však uměleckou cenou starším sochám se nevyrovnají.  Obrazy jsou uloženy v komoře nad sakristií.
Křížová cesta byla r.1880 nákladem záduší aldašínského pořízena za 1200 zl. Obrazy maloval Jos.Hellich, akademický malíř v Praze.
R.1879 byl celý kostel , vyjma pod lavicemi, vydlážděn bílými gasdorfskými plotnami, jež v presbytáři proloženy jsou malými černými plotničkami.Náklad na to byl 921 zl.Pod hlavním oltářem nalézá se krypta,do níž je vchod nyní zazděn a označen černým křížem, zasazeným v bílé dlaždici uprostřed lodi chrámové naproti dvěma postranním dveřím. V kryptě té pohřben jest pan děkan Koliander, dva kaplani,jeden kaplan zámecký, několik měšťanů a sládků.
Ve vížce nad sakristií jsou dva zvonky. Na větším z nich je chronogam:
„IV ss V et ben I gn I tate generos I Do MI n I Wen Ces L a I Poss I W a L.“
Na protější straně obraz sv.Václava se slovy :
„Sancte Wenceslae, Intercede Por Nobis.“
Na dubovém čepci je vyřezán letopočet 1790.
Menší zvonek vyzdoben jest  pouze obrazem sv.Floriána. Velké věže při farním kostele původně nebylo, ta postavena jest teprve r.1894. L.1889hrozilo klenutí kostela a střecha spadnutím.Proto byl kostel dne 1.dubna 1889 uzavřen a zůstav zavřen až do 1.listopadu 1894. Uplynulo tedy 5 let a 7 měsíců,než oprava kostela a vystavění věže se provedlo. Služby boží konaly se poten čas v kapli zámecké.
Na novou věž přeneseny jsou r.1894 ze zvonice při kostele sv.Jana Křtitele zvony :
1. Poledníček,  na němž je nápis :
„ Ave Maria, gratia plena Dominus tecum benedicta tu + in mulieribus et cet.“
na čepci (dřevě)je letopočet 1797, což znamená, že toho roku dán byl nový čepec.Poledníček váží 150 kg, a je ze zvonů zdejších nejstarší; neboť všechny zvony s nápisem takovým, totiž bez udání kde, kdy a kým slity byly sluší se pokládati za nejstarší až po dnes zachované zvony, ze XIV. a s počátku XV. století pocházející.
2. Zvon sv.Václava, ulitý r.1624.
Pod obrazem sv.Václava je nápis :
„Tento zwon gest ulitý na náklad zádussí sho Jana Kržtitele miesta Kostelce nad černými lesy k czti a chwále boží sho  Waclava muczedlnika božího, knížete, patrona cžeského  1624.“
Na protější straně jest obraz sv.Jana Křtitele a slova :
„Za Auržedlníkuw zadussních J.W.Hrdliczki A.K.“
Váží 170kg.
3. Zvon Marie P. a sv.Jana Křtitele dvakráte už přelitý, po prvé r.1728, po druhé roku 1894.
Váží 491kg. Při druhém přelití ponechám starý nápis kolem koruny znějící:
„Prželity  gest zwon tento nákladem zádussy sv.-janskeho ke czti a chwale boží Marie P. a sv.Jana Kržtitele l.P. 1728.“
Uprostřed krucifix, po stranách plastické obrazy sv.Jana Křtitele a sv.Václavy, podtím nápis :
„Za wrchnosti J.M.K.O.P.P. Teresiae P.J. za Sawoye, rozené K.z Lichtensteina P. na Kosteolczy, aurziniewsy a Sskworczy.“
Na protější straně jest obraz Panny Marie, po stranách obrazy sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepom. s nápisy :
„Za diekana W. P. Jana Hinka Nepaura, sacerdote jubilato, za hegtm.uroz.p.Frantisska Lud.Brykcia a Aurzedlnika zadussního P.Wanka. Nikolav Priquei (Brikcí )  Me Fecit in Regia Urbe Juniors Boleslai.“
Zvon ten váží 5q a posvěcen byl o instalaci děkana Koliandra 1.října 1730.
4. Nový zvon sv.Andělů Strážců z r.1894 váží 1335 kg a zaplaceno zaň 2202 zl. 50 kr. Nápis:
„Tento zvon ulit byl nákladem záduší Aldašínského a Kozojedského ke cti a chvále Boží a svatých andělů strážných l.P.1894 na věž při farním kostele toho roku vystavěnou“.
Toho roku byl patronem kostela J.J.Jan kníže z Lichtensteina, děkanem Karel Hodinář, zástupcem patrona Hugo Werner a starostou města Bedřich Kaše. Ulil Arnošt Diepold v Praze.
Varhany. Po vystavění farního kostela koupeny byly do něho varhany r. 1739 z kostela sv. Havla v Praze za 180 zl. Roku 1777 koupeny byly nové varhany a staré prodány do kostela konojedského za 60 zl.
Nynější varhany stavěla r. 1895 firma Josef Rejner a Josef Černý, varhanářství v Praze za 3248 zl.
Kostel sv. Jana Křtitele

Jak již dříve uvedeno nebylo od válek husitských až do roku 1620 v Černém Kostelci žádné fary. Kostelec patřil pod duchovní správu utrakvistického (později kalvinského) faráře v Konojedech a hřbitov svůj měli kostelečtí u kostela Aldašína, jenž byl tehdy filiálním kostela konojedského.
Měšťané kostelečtí chtíce si ulehčiti v příčině pohřbů, vystavěli si s přivolením vrchnosti na pražském předměstí kostel sv. Jana Křtitelem se hřbitovem, kam se až do zřízení nového hřbitova r. 1835 kladli.
Rok založení tohoto kostela v jednotlivých spisech nestejně se udává. I v pamětní knize děkanství černokosteleckého mylně se uvádí léta 1615 a jinde opět 1605. Pravda je co Horký ( Horký byl úředníkem v Kostelci a doplňoval farní pamětní knihu hlavně výpisky z archivu zámeckého ) v pamětní knize farní o původu kostela toho poznamenal, že jej totiž vystavěli měšťané sami kolem roku 1600. Že jej vystavěli sami dotvrzuje privilej Albrechta Václava Smiřického z roku 1613, kde čteme takto :
„Jako jsou oni Kostelečtí a táž Obec tu při témž Městečku na svůj náklad a na to, kdo jim co z láskyjakou pomoc k tomu učinil, kostel a při něm krchoff k Službám Božím a pohřbům těl mrtvých postaviti dali . při takovém kostele a krchovu, jažto zemi vůkol ohraženo jest, já ji zůstavuji a na to Já ani budoucí moji jakožta na jejich věc vlastní sahati a v tom jim žádné překážky činiti nemám a nemají. Však na ten způsob, že v tom kostele žádného jiného Náboženství a učení nežli pod obojí Tělo a krev Pána Ježíše Krista přijímající a podle konfessí České provozovati nemá.“
Na důkaz, že se stavba roku 1600 prováděla, odvolává se Horký na notulář města Kouřimě, jenž prý se ještě r.1830 v tamním archívu choval a v něm poznamenáno bylo k r. 1600 25./6., „…že Kouřimští Kosteleckým na stavbu kostela 3 kop.m. přispěli, omlouvajíce se, že více dáti nemohou skrze mnohé nepříjemnosti  a nedostatky, zvlášť v minulých letech obec naše od velikých a nenadálých povodní a lidu vojenského 500 rejtharů k znamenitému úpadu jest přišla, ano i na díl ohně pocejtila a posavad k vzdělání býti nemůže.“
Kostel sv.Jana nebyl nikdy farním, nýbrž vždy pouhým hřbitovním kostelem. V starých inventářích nazývá se „dědičný městský“ a nebyl podřízen žádné faře, jako jsou kostely filiální, nýbrž
„…sám pod sebe a samo městečko k němu patřilo (rozuměj pouze hřbitovem) vesnice pak žádná.“
Ani tím , že po prohlášení kostela zámeckého za kapli privátní r. 1729 a že křtitelnice přenesla se do kostela sv.Jana a tam až do vystavění nynějšího kostela farního služby boží se konaly, nenabyl ten vlastnosti kostela farního, nýbrž zůstal nadále pouhým kostelem hřbitovním.
Pokud se služby boží konaly v kapli zámecké, sloužívali děkanové kostelečtí v kostele sv.Jana jen pětkráte mši sv. (vyjma pohřby ) a to na prostřední svátky o vánocích, velikonocích a o sv. Duše, pak na den sv.Jana Křtitele, a když se“ na Poustkách drželo posvícení „.
O vnitřní úpravě původního kostela toho ví se ,že mimo hlavní oltář (barokní s obrazem křtu Páně ) byl zřízen ještě druhý oltář ke cti sv.Václava na straně mužské nákladem 167 zl. a 13 kr. Oltáře toho již není, nynější oltář na tom místě je majetkem cechu.
Léta 1667 koupen do kostela toho positiv s 5 mutacemi za 110 zl. Nyní tam varhan není.
Na věži při kostele nalézá se jen zvon „umíráček“ s obrazem sv.Václava, přelitý a zavěšený r. 1850. Váří 25 1/2 libry.Ostatní zvony přeneseny jsou odtud na věž novou při farním kostele na náměstí.

Opravy a rekonstrukce kostela

Posledně opraven byl kostel sv.Jana Křtitele r. 1883 nákladem záduší aldašínského.Byl uvnitř i zevně obílen, dlažba přeložena, střecha vyspravena a na místě spuchřelých vrat nová, železná vrata zasazena.Oprava stála 500 zl.
Kostel ten dvakráte vyhořel. L. 1644 přepadli a vydrancovali Švédové město Kostelec a za vpádu toho byl i kostel sv.Jana vypálen. (Stará gruntovní kniha č.6 )Kdy byl potom zase obnoven není známo. Že se stalo teprve po roce 1679, svědčí nápis nad hlavním vchodem vytesaný.
MRA
1679
S. Joannes Baptista ora pro nobis
R. 1756 stihla kostel opět taková pohroma za velikého požáru dne 10.února. Věž a kostnice byly zachráněny, ale kostel vyhořel zúplna (Pamětní kniha děkanství pag.62.) a zůstal v ssutinách ležeti až do r. 1777, kdy přikročeno k jeho rekonstrukci. Stavba protáhla se až do r. 1783, jak svědčí letopočet na nadpraží postranních dvěří. Dla Lib. B. pag.56 byl obnovený kostel dne 19. října 1783 od děkana Bartoloměje Boskovského slavnostně vysvěcen. Náklad činil 3000 zl. a byl následovně opatřen :
Kníže František Josef z Lichtensteina daroval hmot v ceně 843 zl., z jmění kostela aldašínského vzato k tomu účelu 1200 zl. a ze zádušního lesa dříví stavebního za 146 zl. Ostatní opatřeno sbírkami v městě; darovali :
Paní Pražáková 212 zl., Počestný cech velký 50 zl.,Synáček Jan odkázal kšaftem 56 zl. a 45kr., Procházková Anna odkázala 21zl., Světelský dal 60 zl., Kaše 50 zl., Saleriusová odkázala 10 zl.,Oliva Bernard zaplatil pokuty 29zl. 10kr.
Základního jmění neměl kostel žádného, ale vydržován byl z z důchodů městských, ofěr a z darů od jednotlivých dobrodinců poskytnutých.
Dle privileje Albrechta Václava Smiřického z r. 1611 připadla kostelu polovice odúmrtí. Tak přijali r.1644 Adam Kouřimský a Jan Hrdlička zámečník, řádní a nařízení kostelníci, na vystavění kostela od nepřítele spáleného 45 kop gr.m., jež náležely sirotku nebožce Dorotě na domě Makariusově; pak r. 1645 13. listopadu přijali z pozůstalosti téhož sirotka 60 kop pro nový kostel sv.Jana (Gruntovní kniha č. 6) Podobně připadlo kostelu r. 1644 po Magdaleně Kulhavé, žebračce, která ve špitále umřela, z vlastního jejího vyžebrání a zachování 55 zl.  (Účty z toho roku )
Dále měl kostel příjmy:
Z „krav železných“, jichž měl r. 1667 na některých gruntech v Kostelci, v Svrabově, Cukmantlích, Jevanech, Dobropůli, Bohumili a Lipanech v celku 19 a úroků na nich 9 kop 40 gr. Z „krav živých“ kostelu darovaných, jež pak buď prodány neb některému hospodáři pod úrok dány byly. Jedna taková „kráva“ prodána r. 1665 za 6 zl.
Dary od dobrodinců scházely se zpočátku hojně, později ochabovaly. R.1682 poskytla dar Voršila, vdova po fišmistru Šimonu Svobodovi, posoupivši záduší 118zl. 17kr., jež měla ve vsi Svrabově na dvorci Václava Vobořila. (Účty toho roku )
Vydání bylo :
1. Plat děkanům za vykonávání služeb božích (pětkrát v roce )
„díl od záduší, díl od obce,jak možnost kdy stačuje „, O Zeleném čtvrtku a na Štědrý večer vždy o půl, někdy také jen čtvrt telete neb skopce, o poutina „uctění“okolních pánů farářů na penězích 4 zl. 40kr. a o posvícení 1 zl. 10kr. (Účty zádušní ) Desátků město neplatilo, nýbrž pouze koledu a letník dvojnásobný, totiž z každé krávy, co jich sousedé měli každoročně 6 zl.
2. Služné kantorovi kosteleckému.
Týž dostával s počátku pouze o Zeleném čtvrtku, o pouti, posvícení a vánocích po 20 kr., později i o Božím Těle 2 zl., kteréžto služné bylo postupně zvyšováno, až obnášelo r. 1737 každoročně 6zl. (po 29 letech); r. 1766 za přisluhování v obou kostelích 15zl. jakožto služné a 6zl. na oběd pro přespolní kantory o pouti . (Účty v pamětní knize r. 1765)
3. Kostelníkům za vedení zádušního účtu a panu primasovi aby tím lépěji zádušního dobrého vyhledávali, k svátkům vánočním a velikonočním po 15 kr. Později přidán kostelníkům 1zl.
4.Při kladení účtů pro 8 osob na „kus jídla a truňk piva 2 zl.“
5.Revidování účtů 1zl 30kr.
6.Účet vedoucímu 6 zl.
Když r. 1739 farní kostel sv.andělů Strážných byl dostavěn, stalo se jmění kostela sv. Jana Křtitele, jež koncem r.1736 činilo 3728 zl 36kr.společným majetkem obou kostelů.Spočátku zapravovaly se z toho jmění i potřeby kostela sv. Jana, ale během času zapomenuto na toto sloučení  čili přenesení jmění tohoto kostela na kostel farní , jež sám nic neměl a vydržování prvnějšího kstela sv. Jana Křtitele považováno výhradně za povinnost zdejší obce. Zvlášť v letech 1867 – 1878 nechtěl patronátní úřad i na nejnutnější opravy toho kostela ničeho povoliti.Tak přišel kostel sv.Jana o své jmění a octnul se ve stavu velmi bídném. V městě počaly se ozývati hlasy, aby kostel byl sbourán; evangelíci ve Kšelích chtěli jej koupit pro obec helvetskou, což se přičiněním katolického faráře nestalo. Konečně r. 1878 při zakládání nových pozemkových knih provedl farář Karel Hodinář, že kostel sv. Jana uznán byl – ovšem jen patronátním úřadem – za kostel filiální, takže nyní stojí s farním kostelem poněkud v kanonickém svazku. Při tom se přítomný zástupce města Kostelce, starosta Josef Koštír, jménem obce všech nároků na kostel ten jako na bývalý „dědičný městský “ vzdal, a patronátní úřad převzal jej ve svou správu.
Hřbitov při tomto kostele založen byl současně s kostelem.Pohřbívalo se na něm až do r. 1831. Aby však farní kostel, jenž sám mnoho nemá, vydržováním kostela sv. Jana nebyl příliš obtížen, odprodána byla r.1884 část hřbitova u kostela toho k sousedním domům a peníze takto získané, úhrnem 426 zl 63 kr., připsaly se kostelu sv. Jan jako jmění základní. Dříve však byl ten kostel ještě na účet farního kostela řádně opraven. Při malování tom (r.1883) přišlo se v prostřední lodi pod dlažbou na malý sklípek, který byl úplně prázdný.
Pod lavicemi na straně evangelijní jest v dlažbě zasazen náhrobní kámen s tímto nápisem :

„Leta Panie 1649 23. Aprilis dokonal jest Život swug W panu urozeny  a Stateczny Rityrz Pan Karel Mikolass Przebossky z Zasmuk posledni z muskyho Rodu Toho let Swych majiece 77 a pochowan gest W tomto chrame Panie. Weselyho  a Radostniho Wzkrziessenie oczekawa.“

Špitál

Pan Jaroslav Smiřický ze Smiřic dal pro „vychování lidí chudých “ vystavěti špitál na pražském předměstí (poslední vůle jeho ). Jak by se špitál ten vydržovati a spravovati měl, nařídil  obšírnězvláštním listem k závěti jeho přiloženým. Než listina ta, jež do zemských desek vloženy býti měla, ztratila se. Dle “ Zlaté knihy „vydržoval se špitál z důchodu „knížecího“ a z pokut, “ od lidí za provinění jejich přijatých“. Chudí v něm se nalézající “ měli tam toliko své obydlí , však bez jisté fundace „. Dne 8. ledna 1714 podal vrchní Přikryl vévodovi Em. Savojskému zprávu, že je ve špitále  “ 7 osob, jež se živí žebrotou .“ (Archiv zámecký ) R. 1664 18. října zemřela tam Magdalena Kulhavá, po níž zůstalo na hotovosti “ vyžebraných “ peněz 55 rýnských, jež připadly kostelu sv.Jana Křtitele. V budově špitální byla jedna světnice a 6 komor (Archiv zámecký ).
Časem sloužíval též špitál za nemocnici. R. 1665 zemřelo v něm od 4. ledna do 15. února 6 osob, mezi nimiž byly 3děti (Horký  47 ).
Vévoda Savojský nařídil 7. února 1714, aby špitál byl rozšířen pro 12 osob,6 mužského a 6 ženského pohlaví,a špitálníci aby stravou, oděvem a dřívím opatřeni byli. Náklad činil ročně kolem 450 zl.
R. 1728 prodala vrchnost špitál Václavovi Grillovi za 120 zl., neboť kněžna Marie Teresie Savojská dala r. 1726 vystavěti špitál nový nedaleko kaple sv.Vojtěcha a zvýšiti počet špitálníků na 24 osob. (Nynější špitál ). Provedení stavby svěřila listem daným ve Vídni dne 18. května 1726 poručíku de Contini.
V dubnu r. 1728 byl nový špitál dostavěn, načež dne 15. května t.r. shromáždili se špitálníci v starém špitále, nový oděv na se vzali a odtud v průvodu do kaple zámecké a pak do nového špitálu se odebrali.
Základní listina (Fundationsinstrument ) ze dne 5. ledna 1732 zapsána je v Zemských deskách. Prvním zámeckým kaplanem a správcem špitálu byl :
Benedikt Herman, mnich řádu sv. Benedikta z kláštera Sázavského. Týž měl také zásluhu o propuštění města Kostelce z poddanosti, což se stalo r. 1735 .
Dále byli zámeckými kaplany a spolu správci špitálu z řádu Karmelitánů u sv. Havla v Praze.
Po zrušení kláštera karmelitského r. 1784 svěřen byl dozor, který dle zakládací listiny převor kláštera vykonával, místnímu děkanovi na 3 léta vynesením gubernia ze dne 24. prosince 1801 čís. 43.822.
Dle listiny ve spisovně vikariátní z r. 1802 nevykonával do roku 1801 dozoru toho nikdo, ale knížecí důchodní musel vysazenou roční částku  za těch 16 let  vyplatit úhrnem 800 zl., jež připadly špitálnímu fondu.
R. 1805 byl dozor na špitál odevzdán farářům zdejším na všechny budoucí věky dekretem ze dne 17. prosince 1805.