Majitelé všemožných zahrad a zahrádek, máte v rukou mocný nástroj, jak podpořit přírodu a její druhovou rozmanitost ve vašem okolí.
Biodiverzita
Na začátek si vysvětleme nyní často používaný až nadužívaný pojem biodiverzita. Česky bychom řekli rozmanitost, konkrétně druhová rozmanitost, společenstev rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů, kteří žijí na určitém území. Úzce souvisí i s tím, co je v zemi, tedy s horninovým podložím či substrátem. Ten může být kyselý, zásaditý, chudý na živiny nebo bohatý na živiny, v různé fázi zvětrávání atd. To vše spolu s klimatem území (roční průběhy teplot, roční úhrn srážek atd.) výrazně ovlivňuje jaké rostliny zde budou růst a tím následně živočichy. Biodiverzita může být tedy bohatá (hodně druhů) nebo chudá.
A jak je to s biodiverzitou v našem okolí? Tak třeba les. Většina lesů jsou smrkové monokultury, jinými slovy plantáže smrků pěstovaných na tržní dřevo. Takový les je stejnověký, hustě sázený a tedy s nedostatkem světla pod stromy, žádné nebo redukované keřové a bylinné patro, a hlavně druhově monotónní, samý smrk ztepilý. Smutnou skutečností je, že lidé jdouc do takového lesa na houby, říkají jdeme do přírody. To je opravdu smutný omyl, který vypovídá o tom, jak jsme přestali přírodě rozumět. Některé lesy vypadají lépe, než popisuji, je zde určitá příměs listnatých stromů, je mnoho přechodů mezi smrkovými monokulturami a listnatými lesy. Nicméně smrková monokultura je spíše pravidlem.
No a diverzita v takovém lese? Nic moc. Ono tam něco žije. Například lýkožrout smrkový, kterému takový nepřirozený stav svědčí, aby ne. Taky veverku tam potkáte. Srnku, divoké prase. Vždy někde někdo žije. Ale, a to je bez jakékoli pochybnosti, druhová biodiverzita je tam velmi nízká. Je to svým způsobem druhová poušť s několika málo druhy, kterým se tam daří. Ale nazývat to přírodou? No, nevím.
Podobná situace s biodiverzitou je u často a na hodně nízko sekaných trávníků parcích ve městech a také na našich zahradách. Samostatnou kapitolou jsou polní monokultury řepky, kukuřice, pšenice apod. Zde už se navíc zasahuje chemicky proti škůdcům (odnese to i ostatní hmyz, mikroorganismy v půdě) a hnojí se umělými hnojivy (dusík, fosfor, draslík – přičemž hlavně dusík rychle odtéká a končí v potocích nebo rybníce, který potom kvete, neboť je přehnojený). Mechanizace koly utužuje a zhutňuje půdu, do které pak nejde vzduch a voda má též problém se vsáknout. I tady někdo žije. Hraboš polní má hody, prase divoké taktéž. Dravci loví hraboše, protože jich v poli žije velké množství. Na chemikálie se draví ptáci už adaptovali v 80. letech, kdy měli na kahánku, tenčící se skořápka jejich vajíček se přičítala DDT a dalším pesticidům. Přežili ti chemoodolní a teď prosperují, potravy nadbytek. Ale jak je to zde s biodiverzitou? To snad netřeba ani rozvádět. Chudá.
Teď si představte, že takovéto monokulturní plochy zabírají obrovskou část území naší republiky. Co naší republiky, světa. Jako různé palmové, kakaové, čajovníkové, banánové a kdoví jaké plantáže.
A jak je to s naší zahradou?
Zahrady a zahrádky (zde nutno podotknout jak která) jsou díky své různorodosti, rozmanitosti a pestrosti, kterou do nich vnášíme my lidé prací, ve srovnání s okolní krajinou, kde většinou převládají monokulturní plochy, na biodiverzitu výrazně bohatší. Také použití chemie je oproti polím zanedbatelné. Pro některé druhy plní zahrady často roli útočiště (refugia), protože v okolní krajině už nemohou žít anebo jen velmi obtížně.
A jak bychom my majitelé mohli našim malým zvířecím sousedům, kteří se z volné krajiny utíkají do našich zahrádek jako do posledního z útočiště, pomoci?
1) Trávník versus louka
Jistě místa okolo domu, chaty, kde se často chodí nenecháme zarůst loukou, zde je často sekaný trávník naprosto v pořádku. Také u malých zahrad pod 400 m2 to asi není možné. Musí ale být posekaná úplně celá zahrada na anglický pažit? Majitelé větších zahrad by mohli odlehlejší část zahrady sekat pouze tak třikrát – čtyřikrát do roka a postupně přirozeně vypěstovat louku, bohatou na medonosné rostliny, za kterými se budou stahovat včely, motýli a další. Louka by měla vzniknout, pokud možno přirozeně z místních druhů. Výsevy různých kupovaných lučních směsí z hypermarketů je třeba rozhodně odmítnout. Zatahují se sem tímto způsobem společenstva často nepůvodní, geneticky odlišné od místní flóry, některé kultivary v těchto směsích vytvářejí s místní florou hybridy případně celá hybridní společenstva. Louka také poskytuje úkryty drobnějším živočichům a na pohled je proti zelenému trávníku pro oko (jak čí) lahodnější. Poskytuje i zvukovou kulisu bzučení hmyzu, cvrlikání kobylek. Naštěstí už móda anglických trávníků odeznívá, alespoň na západ od nás, nicméně v našich končinách se ještě tato stará víra úporně drží.
2) Medonosné rostliny
Sázejte kvetoucí medonosné rostliny a stromy, které přitahují hmyz a poskytují mu potravu. Nejen včela medonosná potřebuje tyto rostliny. Odměnou Vám budou motýli, čmeláci, pestřenky, některé druhy brouků a mnohé další druhy hmyzu. Preferujte listnaté stromy, ovocné stromy a stromy rostoucí ve volné okolní přírodě: vrby, dub, lípa, topol, líska
Není-li to nezbytně nutné vyhněte se okrasným jehličnanům a tůjím.
3) Bazény a jezírka – příležitost i past
Kdo je majitelem bazénu, myslete na to, že bazén a případně jeho doprovodná zařízení na filtraci vody (různé skimery) a jejich usazení v zemi může působit jako past pro živočichy, kteří nemohou po kolmé stěně vylézt a zcela zbytečně zde hynou. I obojživelník se ve vodě, kde si nemůže odpočinout, časem utopí a nebo když si může odpočinout, ale nevyleze ven, tak zahyne vyčerpáním energetických zásob, tedy hladem. Do různých jímek pro filtry se právě často stahují obojživelníci, nemohou pak vylézt a hynou zde. Někdy to vyhodnotí jako vhodné místo pro přečkání zimy, což leckdy i opravdu bývá, ale na jaře se opět nedostanou ven a hynou.
Kdo má jezírko, které není určené pouze ke koupání, měl by se vyhnout vysazení různých koj kapříků, zlatých karásků – jakýchkoli ryb. Ryby vyžírají přirozené obyvatele jezírka včetně jejich larválních stadií. Kdo má to štěstí, že se k němu do jezírka chodí rozmnožovat obojživelník, měl by se nad tím obzvláště zamyslet. Ryby sežerou většinu nebo rovnou všechny pulce a larvy čolků, zvláště když jsou hladové. Obojživelníků ubývá, mimo jiné proto, že díky nám mizí místa, kde by se mohli rozmnožovat. To jsou právě různé tůně, velké pomalu vysychající louže, mokřady. Často už jim zbývá jako poslední místo právě to naše jezírko. Jezírko bez ryb tedy může v některých případech rozhodnout o přežití celé populace obojživelníků v okolí. Je častým omylem že se mohou rozmnožovat v potoce. Není to pravda. V tekoucí potoční vodě se rozmnožovat nemohou.
4) Noční světla a solární ledky
V poslední době se roztrhl pytel s různými solárními zahradními led světýlky. Některé zahrady občas začínají vypadat jako svítící ranvej (asi navádění, když se majitel vrací z hospody). Nevím jak Vy, ale já dávám přednost tmě. Ve městě si světla v noci užiju dost. Také nechávání svítit venkovní světlo celou noc je častý zvyk. V každém případě noční hmyz, který je velmi vnímavý k různým frekvencím viditelného i neviditelného spektra, toto vše mate, lítá okolo, padá vyčerpáním, někdy na zem, pak to většinou rozchodí nebo rovnou do sudů s vodou pod světlem apod. Hmyzu dáváme zahulit na polích postřiky insekticidů, ve městě hynou kvanta hmyzu u reflektorů nasvěcujíce budovy, osvětlených billboardech apod. Prostě otravný hmyz nemáme rádi. Hmyz je ale potravinová základna pro většinu drobnějších živočichů a ptáků.
Nebude moucha, nebude ani vlaštovka. Poslední průzkumy ukazují na obrovský propad početnosti hmyzu, a to jak co do úbytku druhů, tak co do počtů. Hezký ptáček, kterého máme tak rádi prostě chcípne hlady. Už teď začínají problémy s opilováním kulturních rostlin v sadech na polích. Pokoušíme se řešit chovem a nákupem čmeláků, některých dokonce i dovážených ze zahraničí, čímž pravděpodobně zaděláváme na další problémy, místo abychom udrželi podmínky pro naše divoké původní druhy těchto létajících chlupatých medvídků. Užívejte si tmu, je to nedostatkové zboží. V poslední době se množí vědecké argumenty o škodlivosti UV záření pro samotného člověka na hladinu melatoninu, což je hormon, který má mimo jiné na starosti fyziologické procesy při spánku. Je to marné, ledky svítí dál. Někteří je vyloženě milují a zkrášlují si tímto způsobem svá obydlí, aby všichni okolo viděli, jak to mají hezké. Prostě v noci, když část živočichů (včetně některých lidí) spí a část je plně aktivní a loví, nemá UV záření ledek co dělat.
5) Stav mírného nepořádku
Kus naší zahrady, někde v koutě nebo nevyužívanou část bychom měli udržovat ve stavu mírného nepořádku. Co tím myslím. Nechat tam třeba hromadu dřeva nebo větví, posečenou trávu, listí hromadu písku, a hlavně nechat přes zimu, v případě potřeby odstranit až někdy ke květnu až srpnu. Tento „ nepořádek“ je pro drobné živočichy velmi důležitý. Poskytuje úkryt a zimoviště
pro žáby, užovky, slepýše a ježky, také slouží jako líheň vajec ještěrek, hadů a slepýšů. Nechte někde u plotu v koutě vyrůst pár kopřiv. Poslouží jako potrava pro housenky krásných baboček. Nechte na zemi ležet kus mrtvého dřeva, třeba kmenu ze stromu, co jste porazili (to potřebuje zase hmyz živící se mrtvým hnijícím dřevem – brouci a jejich larvy apod.).
To vše slouží jako úkryty, zimoviště, líhniště pro další generace živočichů.
6) Mrtvé dřevo na stojato
Nekácet hned uschlý strom, neohrožuje-li Vás. Nechat ho nastojato. Nejde-li jinak, aspoň část nechat ležet. Odměnou Vám bude, že zde zahnízdí strakapoud nebo datel. A budete slýchávat jejich ťukání na dřevo, jak hledají tzv. saprofytický hmyz (hmyz vázaný na mrtvé dřevo, který v takovém uschlém stromě žije a k životu je nezbytně potřebuje).
7) Páchání dobrých skutků a záchrana živočichů
Než začneme nějakého živočicha zachraňovat, dobře si to rozmysleme, nejlépe nejsme-li si jistí konzultujme s různými záchrannými stanicemi pro živočichy. Např. Záchranná stanice ČSOP ve Vlašimi. Ne vždy je záchranná akce potřeba a snadno můžeme z neznalosti udělat víc škody než užitku. Některá mláďata nejsou opuštěná, ale rodiče jsme vyplašili a čekají opodál. A naopak, někdy se může zdát, že záchrana není potřeba, ale opak je pravdou. Typickým příkladem může být
na podzim mládě ježka s podváhou a tím nedostatkem energetických zásob, aby mohlo přezimovat, tudíž nepřežije zimu. Než přeneseme žábu přes silnici, dobře se podívejme odkud a kam směřuje. A pak ji položme za silnicí ve směru, kam šla.
8) Co nikdy v žádném případě nedělat!!!
Vypouštět chované cizokrajné druhy do přírody jako jsou želvy, rybičky, raci a další. Z těchto živočichů se mohou stát agresivní invazní druhy, které už z přírody nikdo neodstraní, negativní důsledky na populace původních druhů jsou obrovské a mohou vést až k úplné likvidaci původního druhu.
Nikdy nepřenášet živočichy na jiná vzdálenější místa. Hrozí, že v dobré víře přenesete s živočichem i onemocnění, které zlikviduje celou do té doby zdravou populaci a přispějete k jeho dalšímu šíření. Přenosná a zhoubná onemocnění se vyskytují v naší republice, jak je obecně známo například u obojživelníků (houbové onemocnění kůže), raků (račí mor), ale i dalších živočichů.
Co můžeme ještě udělat dalšího? No, snad jen pozorovat, být vnímavý co se děje v přírodě a pakliže jsme aspoň některé z bodů promítly do údržby své zahrady, užívat si dobrý pocit, že jsme, a to bych chtěl zdůraznit, dost významně přispěli k zvýšení biodiverzity, a to nejen na své zahradě. Odměnou nám bude zahrada jako živý a zdravý organismus. V takové zahradě člověk není nikdy sám, a vždy nás nějaký ten pár očí odněkud pozoruje, i když o tom většinou ani nevíme. Navíc budeme IN, neboť anglický pažit začíná být pomalu OUT. A zaplať pánbůh, to je moc dobře.
A zajděte si třeba na pivo a po cestě (i zpáteční v noci) můžete pozorovat biodiverzitu kolem. Biodiverzita je fajn, všude se něco děje, všude na Vás někdo vykukuje, občas je i sežrán, prostě takový normální život.
Milí zahrádkáři a latifundisté přeji hezký den.
Autor textu: Martin Špaček
Cílem článku není nikoho kritizovat ani poučovat, plně respektuji svaté právo na jiný názor.
Jisti jsem někoho inspiroval tak jsem moc rád, případně kdyby by chtěl někdo konkrétní radu (budu-li vědět), lze mně kontaktovat na e-mailové adrese pks3@seznam.cz.
Také bych poprosil, uvidí-li někdo rosničku zelenou, mloka skvrnitého, kuňku případně jiného živočicha, který Vás zaujme vyfoťte ho klidně na mobil a pošlete fotku s popisem (kdy, kde, na čem, pod čím ideálně GPS souřadnice apod.)
