Napsal Karel Hodinář, Václav Klíma roku 1912
POPIS MĚSTA
Velké náměstí zvané „Smiřického“ má tvar čtyřúhelníku (různoběžníku) delšího od západní strany k východní a kratšího od jihu k severu, ku straně východní se súžujícího. Domů je na náměstí 34, zámek v to počítaje, a celé to prostranství činí dojem velmi příznivý a to jak výstavností, tak i čistotou domů. I velikostí svou vyniká toto náměstí nad náměstí mnohých i větších měst, než je Kostelec. Jsou však ještě na živu obyvatelé, kteří pamatují, jak hyzděno bylo náměstí to rybníčkem, o němž se již r. 1672 (Zlatá kniha) činí zmínka slovy „Uprostřed Miestečka rybníček obecní pro brození koní a v čas neštěstí ohně.“
Rybníček tento, vlastně louže plná bláta a žab, byl r. 1865 přes tuhý odpor některých měšťanů zavezen. Ještě r. 1864 10. července byl ve schůzi obecního zastupitelstva návrh na zavezení rybníčku zamítnut. Místo rybníčku pořízen jest na náměstí blíže studny vyzděný a uzavřený reservou (nádržka), v němž jest nyní vždy dostatek čisté vody. R. 1881 byl přičiněním spolku dobrovolných hasičů opatřen čerpadlem. Mezi rybníčkem a kostelem stávala na náměstí kolna na stříkačky, žebříky a j. hasičská nářadí. R. 1835 koupila tu kolnu obec od vrchnosti a postavila jinou vedle bývalých vězení u obecního domu č. 165.
U silnice asi naproti nynější školní budově stávala stará dřevěná strážnice, vulgo „vochcimra“ s 2 světnicemi a kolnou, v níž arendátoři měli prkna (k trhům) uložená. Obecní studna na náměstí popisuje se v Zlaté knize takto:
„Před tím rybníčkem studnice obecní, v níž pramenité vody dostatek se nachází ; okolo ní obruba roubená s rumpálem a jedním okovem. Item nad tou studnicí na 4 silných, dubových sloupích hranatá a nejvýš obdélná vížka. Opět při též studnici koryto, do kteréhož se troubami, jako do zámku, díl vody nahání. Item jedna stará, pustá kamenná kašna uprostřed městečka stojí. U té jmenované kašny pranýř.“ Koryto, kašna a pranýř dávno již zmizely. Východní část náměstí sloužívala před časy za skladiště dříví, prken, kamení a jiných stavebních hmot. R. 1875 vysázeno prostranství to lipami a přeměněno v malý park. Podnět k tomu dal notář Dr. Josef Marhold, který měl dům naproti tomu místu čp. 78. Během času rozšířen byl park ve straně severní i západní od kostela a jest nemalou okrasou náměstí. Zásluhu o to má místní okrašlovací spolek, zřízený r. 1885 na podnět starosty města Bedř. Kaše a ředitele škol Václ. Klímy.
Z náměstí Smiřického vede 5 ulic : Pražská, Kouřimská (nyní Kutnohorská), Českobrodská, Lázeňská a Poustecká (nyní Prokopova). Náměstí bývalo uzavřeno 3 branami a 2 šraňky. Brána českobrodská stávala mezi „Novou hospodou“ a knížecím parkem. Zbořena byla v r. 1818. Brána Kouřimská čili panská popisuje se v Zlaté knize takto:„… pod štítem kamenným, na kterémž byl namalován erb pánů Smiřických a podle ní malá branka dotýkala se rohem domu Pavla Horálka, odkud slula také horálkovská. „Brána pražská byla dle „Zlaté knihy“ „…klenutá na pokstelle, týkajíc se jednou stranou na poledne domu Václava Kováříka a na půlnoční straně hradby okolo dvora Matěje Slavíka ; nad ní štít z cihel s erbem neb pečetí, dílem malířským na tabuli malovaném. Při ní silná vrata na klapačkách na dvě strany se otvírající a dvířka neb forma též klenutá, ale na ten čas zazděná“.
Brány Pražská a Kouřimská odstraněny byly r. 1821., když se stavěla silnice ke Kutné Hoře.
Šranky uzavíraly ulici Lázeňskou a ulici na Poustka. Třetí šrank stávál na Pražském předměstí vedle „Zavadilky“.
Na prostoře v pořadí od brány Českobrodské až k bráně Kouřimské stojí nyní 8 domů a celá ta řada patřila r. 1672 knížeti, vyjma dům č. 19. „U orla“, jenž byl majetkem paní Laitterové, manželky knížecího hejtmana Vavřince Laittera z Tannenberku. Již roku 1673 se v domě tom „šenkovalo“.
Dům č. 18. slul od starodávna „Matyášovský“ a bydlel v něm vždy kníž. nadlesní (lesmistr). S domem paní Laitterové hraničil dům, v němž zámecký kaplan (tak totiž někdy nazýván farář kostelecký) své obydlí měl, pak následoval domek, v němž bydlel hospodářský dráb. Vedle domku drábova stála maštal pro 47 koní, zvaná za předešlých vrchností „tumlplac“, kdež se koně tumlovali, kdys pro deště pod zámkem se tumlovati nemohli. Domek drábův a tumlplac upraven později za obydlí pro děkana.Vedle„tumlplacu“ byl opět panský dům (nynější fara) a za ním „balhaus“ se zahradou kořennou a kuchyňskou. Mezi „balhausem“ a branou Kouřimskou stála ještě maštal (dříve: kolna na vozy) a malý domek. Maštal a domek byly později sbořeny a místo to prodáno Václavu Grillovi (č. 24. a 25., dům Štětinův). Nyní v místech těch (od brány Českobrodské k bráně Kouřimské) je 9 domů a to č. 15. knížecí dvůr; č. 16. vinopalna, nyní pošta; č. 18. kníž. dům, obydlí nadlesního, č. 19. hostinec „U orla“ (dříve Auvalského, nyní Růžičky) ; č. 20. kupec Karel Abeles; č. 21. dům Kasalického, nyní E. Štastného ; č. 22. dům někdy H. Pohla, pak Víta, nyní K. Pfaua ; č. 23. fara; č. 24. a 25. dům kupce M. Kremláčka, nyní A. Štětiny.
Od bývalé brány Kouřimské (nyní ulice Kutnohorské) až k západní straně náměstí stávalo 7 domů č. 29. hostinec Rudolfa Bergmartna ; č. 30. dům J, Lechkého ; č. 31. dům Bedř. Kafe, starosty (bývalý hostinec „U modré hvězdy“) ; č. 32. kovárna ; č. 33. parní mlýn a č. 34. dům řezníka J. Navrátila, nyní školní budova; č. 35. dům Eman. Hrdiny, nyní dcery jeho Adely Majerové.Parní mlýn čp. 33. postavěn byl na akcie r. 1871. Když za nedlouho družstvo udělalo úpadek, koupil mlýn v dražbě R. Bergmann. Roku 1887 13. ledna mlýn vyhořel a v domě tom byla několik let pošta.
Roku 1894 koupila obec kovárnu č. 32., pak dům Návrátilův č. 34. (tento výměnou za radnici č. 41.) a za 8000 zl. od Rudolfa Bergmanna dům č. 33. \a místě těch tří domů postavila obec novou školní budovu. . Západní strana náměstí má 6 domů ;č. 36. dům Hiibschové (dříve pošta; – před tím hostinec „U Koníka“), nyní stavitele V.Zourka;č. 37. hostinec Rudemacherův „Zelený dům“ ; č. 39. dům AI. Bergmanna, nyní zetě Loewyho, před lety Frant.Drahokoupila; č. 40. dům Al. Golumbiovského, měst.tajemníka; č. 41. dům Jos. Navrátila, dříve radnice, nyní JUdr. E. Soukala, c. k. notáře.
Dům čp. 41. s masnými krámy býval domem panským. R. 1613 daroval jej Albrecht Václav Smiřický obci. Před r. 1668 radnice vyhořela (snad r. 165’7) a toho roku znovu vystavěna byla, k čemuž použito kamene a cihel ze „staré radnice“.
V inventáři z r. 1669 je tento popis radnice :
„Radní síň, v ní tabule dlouhá s trnoží a 3 židličky, truhlička, malý cínový krucifix, malý zvonek, truhlice dubová, v níž rozdílné staré. spisy jsou.“
V „Zlaté knize“ r. 1612 čteme :
„Radnice nově na náklad obecní vystavěná z kamene, před ní na 4 zděných sloupech podloubí, v něm 4 masné krámy a jedna šlachta, item při zemi naproti schodům a šlachtě zděná komora a v ní secret. Nahoře stavení z dříví roubené, hlinou omazané a vápnem obvrhnuté, mazhaus obdýlný, světnice dvé, komora jedna, střecha šindelem pobitá, v prostřední střese vížka.“
R 1679 dne 27. září radnice opět vyhořela (krov a věžička).
Na snažnou žádost a z útrpnosti křestanské uvolili se rychtářově celého panství na vystavění domu radního darovati 40 zl. z důchodu kontribučenského. (Účty městské).
Když radní dům r. 1680 opět byl vystavěn, vzat při sv. Jakubě do menší světnice za nájemníka Václav Beránek, subkantor; r. 1687 bydlela tu vdova po Václavu Kováříkovi, písaři radním, a r. 1701 Krištof Bernauer, lazebník, pak městský písař.
R. 1767 vydáno tesařům od vyhotovení potřebného díla tesařského při novém rathouze 152 zl. 35 kr.
R. 1814 o velkém ohni vyhořela i radnice a v ní krom knih všechno nářadí a obrazy.Bylo
to o polednách, kdy dne 29. května 1814 vyšel oheň na náměstí mezi domky Jana Holoubka Jana Pečeného. Podporován prudkým větrem, oheň zachvátil v hodině radnici, domy od radnice k Pražské bráně a s druhé strany až ke škole, pak celou Lá zeňskou ulici a část Poustek, celkem 98 domů lehlo popelem. Uhořelo i také malé děvčátko v kolébce,Anna Foltýnová. V noci 1. července 1891 uhodil blesk do radnice a zapálil ; shořela celá vížka i část střechy. Blesk sjel i do pokoje, v němž spaly dítky městského tajemníka, nyní ředitele Josefa Mužíka; neuškodil však nikomu z rodiny té. a severní straně náměstí od zámku až k radnici stojí 17 domů Č. 80. dům vdovy Aloisii Radové, pak kožešníka K. Pfaua, nyní J. Prokošové; č. 79. dům Vogelové,vdovy porukavičkáři v Praze, a č. 116., vystavěný na místě bývalé kovárny Knížkovy; kteráž r. 1672 byla knížecí ; č. 78. dům advokáta Dra Musila, nyní advokáta Dra Syřiště; č. 77. dům řezníka Fr. Pačesa; č. 81. dům (0 2 patrech) bývalá škola, vystavěná r.1843, nyní majetek záložny; č.53.dům Záložny,v němž je i radnice, vystavěný r. 1884 jako obecná škola chlapecká. Dříve na tom místě stával hostinec „U jelena“.
Před tímto hostincem stávala na náspu nad sklepem, jenž do náměstí vybíhal, socha Spasitele, postavená r. 1680. Toho roku zuřil mor. Vypukl v září r. 1679 v Židovském městě v Praze, kdež do r. 1681, tedy ve 2letech, 32.000 osob zemřelo. Do Kostelce zavlečen byl mor z Prahy uprchlými židy a zuřil v městě nejhůře v měsíci červenci 1680. Na památku toho moru postavil tehdejší hejtman Leopold Laitter z Tannenberku sochu Spasitele nad sklepem domu č. 53. Vedle letopočtu vytesána byla na soše písmena L. L. L. (Leopold Lorenc Laitter). R. 1884, když stavěla se škola čp..53., sklep byl zrušen, násep a socha odstraněna.
V účtech. obecních čteme:
„Pro „regiirující“ božskou ránu morovou nemohl – r. 1680 podzimní jarmark odbýván býti.“
Václav Svoboda platil pokuty 1 zl. 57 kr., že kradmo do vsí morem nakažených vycházel. Č. 52. dům lékárníka, dříve Jana Hořínka, pak Jana Neumanna, nyní Boh. Reifa ; č. 51. Dům Koštířův. býv. starosty města, nyní jeho neteře Polandové; č. 50. dům stavitele Ant. Havlíčka, dříve tchána jeho Ferd. Golletze, c. k. berního ; č. 49, dům Jiřího Maye, nyní Václ. Kaše, c. k. minister. sekčního rady; č.48. dům Em. Bergmanna, obchodníka s obilím, nyní Vl. Muška; č. 47.dům Anton. Hejtmánka, obchodníka; č. 46. dům Karla Duška, stavitele; č. 45. dům Jul. a č.48 Boženy Frischové, dříve jejich bratra, nyní Jana Adámka ; č. 44. dům Fr. Kučery,hodináře a zlatníka ; č. 43. dům Josefa Nedvěda, sedláře ; č. 42. dům Oldřicha Tůmy, koláře.
V ulici této po pravé straně (jdeme-li z náměstí) stojí domek č. 14., jenž náleží velkostatku, a bydlí v něm lesní kníž. kontrolor. Je to zbytek po starém pivovaru, požárem r. 1657 zničeném. Pak následuje malý knížecí park a po něm sýpka (špejchar). Nade dveřmi této budovy jest umístěn znak knížat z Liechtensteina. Třetí a poslední budova na této straně ulice Českobrodské jest knížecí pivovar. Od pivovaru na východ v údolí od Svrabova k Peklovu se táhnoucím jsou bývalé sádky, nyní hájovna. Pod sádkami býval rybník „Dívčí“, nad sádkami k Svrabovu „Dolejší“ a „Prostřední“.
Ještě na počátku 19. století pěstoval se v Kostelci chmel. Za Smiřických sklízelo se chmele při lepší úrodě okolo 4 kop korců. (Urbář 1562). „Na chmelnici“ říká se pod „flusárnou“, ale dle „Zlaté knihy“ zdá se, že byla chmelnice mezi nynějším pivovarem a sádkami; neboť od chmelnice vzhůru k městu táhla se štěpnice, řečená šafranice, poněvadž se tam před časy šafrán pěstoval, a nad šafranicí stály stodoly, mezi nimi farská (u nynější sýpky). Kdysi tam bývala také olejna.Blíže pivovaru stojí kaplička se. sochou sv. Jana Nepom. Kdy byla postavena, není známo. R. 1887 byla důkladně opravena a to z fondu sochy sv. Donáta u Svrabova, poněvadž socha sv. Jana Nepomuckého žádného jmění nemá.Po levé straně ulice Českobrodské stojí 14 domků. Nejstarší z nich jsouDům č. 2. dříve Jana Žádného, pak Karla Žádného, nyní MUdra Ludvíka Konečného. U domu toho bývaly jatky až do r. 1836. (Jan Žádný byl řezníkem). Dále je knížecí hostinec, „Nová hospoda“ zvaný, sousedící s knížecím špitálem. Pod valem prostírá se „tumlplac“, určený původně ke konání her rytířských ; nyní je skladištěm dříví a prken. Od „tumlplacu“ směrem severním je knížecí zahrada (správcova), pak rybníček a pod jeho hrází dům, jemuž se již v 17. století říkalo „flusárna“ (t. j. draslárna, něm. Flusshütte, budova, v které se draslo vyrábí). Nyní jest to továrna na keramiku, hlavně hrnčířské nádobí. Nálěžela Aloisu Vondráčkovi, nyní bratru jeho Ferdinandu, který umístil tu i pražírnu na kávu (žitnou) a výrobu fíkové kávové náhražky. V starších dobách stávala západní od „tumlplacu“ koželužna, ‚ pak bažantnice (kde se přes zimu bažanti chovali) a pazderna.
Má jméno své od obecních lázní, jež tam stávaly. Byly tu lázně dvě, stará a menší. Již r. 1562 činí se zmínka v urbáři o lázni při zámku. Ta patřila vrchnosti a byla snad po zději obci darována. Kde která lázeň stávala, s určitostí říci nelze. O staré lázni jsou zprávy.R.1623 prodala obec starou lázeň Řehoři Sedláčkovi, rodi lému z Loun, za 175 kop gr. (Městská kniha I. a fol. 189.).V „Zlaté knize“ r. 1672 se praví :
„Stará lázeň, sbořená, z níž se mnoho kamení, cihel a tuk vybralo k stavění rathouzu.“. V účtech obecních z r. 1673 zbytek staré lázně takto se popisuje:
„ Od někdejšího stavení velmi pěkné a důkladné dolní zdi se spatřují, ale pro chudobu obce k
starému způsobu nemohla se přivésti: Toliko v jednom koutě mezi zdima sprostá světnička, v
níž se jeden podruh chová.“
Jinde (Fasc. 525. pol.) se praví :
„Domek č. 64. „stará lázeň“ upraven později za byt pro vojsko (kasárny). R. 172 zaplaceno
staviteli Janu Smutnému za projekt na vystavění kasáren a r. 1773truhláři za šilderhaus. (Účty).“
V rozpočtu na opravu lázní dí se:
„Ten dům obecní, tak nazvaný staré lázně neb kasárny, má své délky 12 sáhů a šířky 8 1/2 sáhu,
vnitř jsou vdole 2 světnice a 2 kuchyně, nahoře 6 světnic,,kang a 2 kuchyňky.Když r. 1814 29. května dům ten vyhořel a krajský úřad na opětné vvstavění jeho za kasárny naléhal, žádalo město, by spáleniště bylo prodáno a peníze k stavbě radnice, kteráž též vyhořela, upotřebeny byly.
Lázeň menší. V „Zlaté knize“ (r. 1672) takto se popisuje :
„Před ní voda pramenitá ze skály do koryta skrze troubu vychází, slove „švábka“, a dle starodávného zkušení proti neduhům očí velmi prospěšná jest. Na ten čas má ji najatu Jan Wassrman.“
V účtech obecních r. 1673 0 lázni té se praví:
„ Jedna světnice s kamny, 2 okny a 2 lavičkami, 2 světnice s kamny a lavičkou, 3 komory a chlívek.“.
Pod Lázeňskou ulicí nad hořejším Peklovem visí na sloupu obraz sv. Gottharda, patrona proti krupobití ;
r. 1893 dán na sloup obraz nový.
Roku 1826 byly v ulici té jen 3 domky č. 26. dům Jana Hejtmánka, nyní Police; č. 27. dům řezníka Hory, pak Fr. Bašty (hostinec) a č. 28. dům Sulíka, později Zappa, nyní Frant. Chmelíka, strojníka; pak tu byly 2 stodoly: farská a Kremláčkova (nyní Štětinova). Ostatní domky byly později vystavěny.
Z Kutnohorské ulice v levo vede cesta lipovým stromořadím ke hřbitovu, založenému r. 1831.První na něm byl pohřben Jos. Šebek, vojín, zemřelý cholerou. (Matr. VII. pag. 13.). Hřbitov ten byl již dvakráte rozšířen : nejprve o část za velkým křížem ku straně jižní a r. 1890 o celou stranu východní, „nový hřbitov „. Hrobku rodiny Hrdinovy vystavěla Magdalena, vdova po Emannueli Hrdinovi, nájemci knížecích dvorů v Komorci a Synči, a dcera jeho Adela, provdaná Mayerová. Ta založila také mešní fundaci při této kapli. Dne 22. srpna 1887 byla kaple vysvěcena a první fundační mše sv. v ní sloužena. Jistinu k udržování této kaple převzala kníž. arcib. konsistoř do své správy. Na silnici Kutnohorské před „Novým hájem“zabil před časy blesk člověka. Na památku toho byl tam postaven obraz sv. Prokopa ; r. 1897 byl obnoven. Směrem z Kutnohorské ulice k Háji po levé straně poblíž silnice jest všeobecná veřejná nemocnice. Na zřízení nemocnice sbírán byl fond dobrovolnými příspěvky od r. 1856 dříve okresním soudcem Frant. Clannerém, rytířem z Engelshofenu, pak zvláštním komitétem. Do r. 1901 docíleno bylo sbírkami 95.831 K.
Značnější příspěvky dali:
Kníže Jan z Liechtensteina 32’000 K
Záložna v Černém Kostelci 15’000 K
Rudolf Bergmann l1867 K a staveniště v ceně 4000 K
Okr. výbor z fondu okres. v Č. Kostelci 10’000 K
Obec Černý Kostelec 2000 K
‚Záložna hospodářská v Čern. Kostelci 2’400 K
Stavba provedena byla dle projektu Zemským výborem daného, a dne 11. listopadu 1898 č. 73.378. schváleného. Se stavbou započato v březnu 1899 a dokončena jest v říjnu 1900.Činnost započala dne 27. února 1901 jako nemocnice soukromá na základě svolení c. k. místodržitelství ze dne 25. ledna 1901 čís. 12.883.
Zemským zákonem ze dne 2. srpna 1903 č. 65 uděleno nemoc nici právo veřejnosti od 4. října roku 1901. Primářem této nemoc nice jmenován jest zdejší obvodní lékař MUDr Ludvík Konečný (vyn.zem, výb. ze dne 11. prosince 1903 č. 104.988).
t. j. ulice : Pražská, Savojská (na kanále) a Komenského (Konojedská).
V 17. století stávalo tam jen něco málo domků. Poslední stavení k straně severní bylo obydlí kata, dům Nyklův, pak Procházkův, nyní na tom místě vystavěný Okresní dům. Obydlí katovo ohrazeno bylo plotem až k hlubokému dolu (Kašova rokle). Vedle hostince ,,U zlatého bažanta“ stával špitál, Jaroslavem Smiřickým založený. Škola od téhož založená byla v č. 108. (nyní hostinec – Šestákův, pak Čepičkův). Na Pražském předměstí stával panský ovčín (nyní č. 104. dům Polákův, jenž však roku 1657 vyhořel a již vystavěn nebyl „ponévadž v něm ovce státi nechtěly“. Před nynějším domem Šestákovým (dříve kovárna Pospíšilova) č. 239. stál ještě před 80 lety dřevěný kříž. Na tom místě je pohřbeno mnoho Francouzů, r. 1813 v bitvě u Lipska zajatých, kteří v Kostelci „hlavničkou“ zemřeli. Dále směrem ku Praze stály tehdy již jen 2 domky. Posledním stavením při silnici ku Praze jest na ten čas dům č. 376 r. 1865 od Kurky, mistra zednického vystavěný. Původně postavil budovu tu jako větrný mlýn, však z „větrníku“ stal se pak jen domek pro obývání. Několik kroků od cesty k Trubám vedoucí vystavěl r. 1863 Jan Chmelík, mistr krejčovský, lázně, jež však po několika letech zanikly. Nyní je to obydlí drnomistra Růžičky, před tím býval domek ten obydlím hajného.
V Pražské ulici v rohu, kde stýkají se silnice pražská a jevanská, stojí kříž r. 1884 postavený. Jiný kříž vedle cesty k Trubám stojící byl r. 1886 nákladem Bedřicha Kaše, starosty města, opraven a 3. října t. r. posvěcen. Dům v Savojské ulicí čp. 93. byl v 16. století svobodný a bylo při něm 8 kop polí. Dne 9. června 1599 dala paní Kateřina Smiřická z Hasenburku na Kolodějích a Vinoři na tento svobodný dúm list hamfestní, že ho prodala, jak ho bez všech platů, robot a jiných povinností držela, Jakubu Květnickému, sousedu kosteleckému, pro mnohé, dávné, věrné služby za 250 kop gr. čes. Nárožní dům do ulice Komenského čp. 95. byl až do r. 1868 hostincem a slul na „Zavadilce“. Téhož r. (1868) koupil jej za peníze v okresu sebrané okresní sudí Frant. Clanner, rytíř z Engelshofena, maje v úmyslu zříditi tam okresní nemocnici. Nebylo však k tomu dosti prostředků, proto byl dům po několika letech záložně zdejší prodán, a peněz zaň stržených upotřebeno k vystavění nemocnice veřejné roku 1899. Kapličku naproti ,,Zavadilce“ postavili r. 1690 manželka Fran tišká Antonína Tobiáše, pražského krejčího, který 4 léta před tím byl sťat za zločin, kterého se dopustil na 161eté dívce u Tismic a ji pak zabil.
V „Zlaté knize“ se praví:
„Obecní Poustka, kde před shořením stodola stávala. Poustka čili obce jsou dvě, od pastoušky nad obecní roubenou studánkou na poledne až k cestě do Peklova. Slove přední a zadní Poustka.“ Svatojanské náměstí na Poustkách má jméno své od sochy sv. Jana Křt. na něm stojící, r. 1778 od ctitelů toho světce postavené. V místě, kde přetíná silnice konojedská starou cestu od Prahy do Kouřimě vedoucí, stával ode dávna kříž (konojedský). R. 1891 byl nákladem kupce Ant. Štětiny nový kříž postaven. U silnice jevanské za knížecí cihelnou, kde silnice ta se silnicí k Bohumilí a Aldašínu se sbíhá, stojí socha sv. Jana Nepomuckého.
Spravedlnost (místo popravní) o 4 sloupích stávala v pravo od silnice konojedské nad vsí Cukmantlí. R. 1752 žádalo město soud appelační o svolení, aby vysokou spravedlnost čili šibenici, která již mnoho let stála a strouchnivěla a od větrů vyvrácena byla, znovu vystavěti mohli. Povoleno jim na „předešlý způsob a místo“ ji po staviti. Poslední poprava vykonána v Kostelci 4. března 1763. Oběšen byl Jan Zelenka z Uhříněvsi, tovaryš zednický, jenž v Tismicích v kostele oloupil obraz Panny Marie.
Jsou to bývalé dva mlýny na potůčku, jenž v Novém háji vzniká. Oba ty mlýny koupil velkostatek a zrušil je. Není tedy již ani horní ani dolní Peklov mlýnem. Hořejší je zcela zbořen a dolejší je hájovnou. Mlýny ty původně patřívaly vrchnosti. V horním Peklově mlely se už za .Smiřických slady a chován tam mlynář nachlebný. (Urbář r. 1562) R. 1730 prodala kněžna Marie Teresie Peklov Janu Růžičkovi za 150 zl., roční činži 26 zl, a povinnost bezplatně mlýti slady pro kostelecký pivovar. (Fasc. 435.). Odtud slul mlýn ten „sladový“ a používáno ho tak až do r. 1842. Pod Peklovem horním býval rybník „Tintěra“ a pod rybníkem tím byl Peklov dolní, jenž mlynáři sladovému (z Peklova horního) za 14 zl. ročně k užívání byl přenechán. Polím ,nad potokem ku mlýnu dolejšímu Peklovskému jdouce“ říkalo se „na ostrovech“.
(text nebyl přepisován ručně, ale programem na rozpoznání textu, takže se v něm mohou vyskytovat chyby)
