Cesta kapra do Čech

Kapr je nejvhodnější rybou pro umělý chov a nejdůležitější rybou v rybníce. Je tomu tak díky jeho vlastnostem:

  • nárokem na klidnou a prohřátou vodu,rozmnožováním v rybniční vodě,potravou,odolností při lovu a dopravě,a konečně kvalitou masa.
  • Ale kdo první přinesl do českých zemí jeho násadu, se nám nedochovala ani ta nejmenší zpráva.

    Zavedení kapra do umělého chovu bylo největším rybářským objevem všech dob.Tento objev se nemohl uskutečnit v Čechách, protože v labském říčním systému v době poledové nikdy nežila žádná přírodní forma kapra. Kulturní formy kapra byly nezávisle na sobě vychovány v Číně a v jihozápadní Evropě.

    V Číně tradice chovu kapra trvá jíž dvě tisíciletí, je starší než v Evropě. V Číně se kapr chová jako ryba doplňková a přisazuje se do rybníků k amuru bílému, amuru černému a dvěma druhům tolstolobiků.Kapr v Evropě

    • Předkem evropské kulturní formy kapra byl s největší pravděpodobností kapr ze středního a dolního toku Dunaje.Od říčních rybářů z Dunaje patrně převzali znalosti o chovu Římané. V rybnících starého Říma tak zřejmě vlivem změny životního prostředí vzniká evropská kulturní forma kapra, která se od svého divokého předka liší jen nepatrně. Protáhlý tvar těla se stává o něco vyšší a hlava o něco menší. V této podobě se kapr šířil postupně do dalších zemí.

    • Kapr v Čechách
    • Lze předpokládat, že v Čechách slovo rybník od počátku znamená rybník pro chov kapra.

    • Kapr k nám byl dovezen již jako vyspělá kulturní forma ryby, která byla uměle zavedena do našich vod.

    • První chovy kapra u nás patrně zavedly kláštery. Důvodem mohla být potřeba postního pokrmu, neboť v té době bylo postních dnů do roka velmi mnoho.

    • Během dalšího vývoje dosáhlo české rybníkářství v počtu rybníků i produkci kaprů prvního místa v Evropě. Důvod lze hledat v malých rozměrech našich řek a v poměrném nedostatku místních říčních ryb.

    • Kapr se pokládal všeobecně za nejchutnější rybu a dostával přednost i před pstruhy a lososy.


    zdroj: Rybářství a jeho tradice / Jiří Andreska; 1987