Kronika města Kostelce nad Černými lesy z roku 1912 – 4. část

Robota dle zlaté knihy roku 1677

Robota dle zlaté knihy roku 1677 na srovnání s robotou z roku 1562.

1. Kostelec. Toho roku (1677) čítalo se v Kostelci 26 soused­ských domů. Bez roboty bylo 7 sousedů. Ti odváděli jen slepice a platili činži. Slepic odváděli kostelečtí dohromady 41, aneb platili za 1 slepici 6 grošů míš. .= asi 7 kr.

Z ostatních sousedů byl každý povinen u dvora klučovského několik záhonů obilí požíti, aneb kdyby dělníků dostatek byl, za každý záhon 3 groše míš. zaplatiti.

Úhrnem 133 1/2 záhonu čili 13 korců.

Sousedé mimo tyto jmenované platy, slepice a robotu nikdy žádnými podělky panskými,robotami jízdnými neb pěšími      obtěžováni a potahováni nebyli a při tom pokojně zachováni jsouce, kromě když od vrchnosti se nařídí, po dvořích a ovčínech panských k probám neb stříži, též vyměřování obilí, chmele, vážení vlny, visírování vín panských, kolik kdy osob zapotřebí jest, vypraviti povinni jsou. Nicméně, když se někdy duchovní pocestní trefí, jako i když ku pomoci duchovních lidí zapotřebí jest, fůry dle možnosti, však ne z povinnosti časem dávají.

Nájemníci pak a podruzi, když zapotřebí jest, na sladov­nách, špejchařích obilí, chmele vyměřovati, sněhy shazovati, v zámku pokoje čistiti, zahradu panskou kosteleckou vyklízeti a seno na lukách Peklovských hrabat a sušiti mají. Za kteroužto práci se jim povoluje do panských a sousedských lesů choditi a souši lámati, ale dříví stojatého čerstvého nevyvraceti. Item kdyby toho zapotřebí následovalo, buď z radních osob, neb z obce za správce do dvora Kosteleckého nebo Hošteckého bez odpornosti dáti se potřebovati.

2. Vedle Kostelce byla na panství kosteleckém r. 1677 ještě 3 mě­stečka (Skalice, Tuchoraz a Plaňany), vesnic bylo 84, v těch bylo sedláků 456, chalupníků 337, zahradníků (obecníků) 59, všech robot­níků 852.  Míra robotní byla na celém panství tato :

a) Sedláci : Z gruntů vejjezdních mimo ty, jenž pro sebe nějaké obsaženosti mají, jsou všichni povinni, kde se jim koliv nařídí, každý týden po 3 dni robotu vejjezdní s potahem vyko­návati a na místě ostatních dní vejjezdu po jednom pěším na celý týden náležitě, kde se nařídí, vyslati. Kdyby pak času kli­zení luk a obilí potřeba nastala, tehdy místo roboty vejjezdní po dvou pěších osobách na celý týden vypravovati.

b) Chalupníci : Majíce od mlácení míru a od jiných děl plat peněžitý, má každý hned v pondělí začnouce až do soboty buďto sám osobně, aneb statného člověka postaviti.

c) Zahradníci  neb obecníci dle pořádku do zahrad panských na pletí a jinší povinnosti dle způsobu obce zastávati.     Na ponůcky ke dvorům, jak kde příležitost ukazuje a od vrchnosti dědičné neb představené se nařídí, bedlivě vysílati a celé noci pilný pozor na oheň a celý dvůr míti.

Zvláštní povinnosti :

1. Kdyby potřeba byla, proti úhlavnímu nepříteli (Turku) dle poru­čení vrchnosti ku pomoci jednoho jízdného vypraviti. Tu povinnost měli

a)krčma a spolu rychta ve Volešci s 2 a půl lánem bez platu;

b)krčma výsadní ve Voděradech s 1 lánem svobodným;

c) rychta svobodná ve Svojeticích s 1 lánem;

d) krčma výsadní Jakuba Kopeckého v Štíhlících s 3 lány, z nichž jeden byl z té příčiny svobodným.

Nebudeme zde uváděti robotu lidu poddaného všech obcí, jen za příklad ještě poznamenáme, že ves Prusice spolu se sousedy třemoš­nickými, čeřenskými, vejžereckými, nučickými, oplanskými jakož i skalickými byli jsou povinni při dvoře komoreckém všechno obilí na polích bez všeho platu, toliko ze samé stravy náležitě seižíti a skliditi.

Roku 1562 za Smiřických bylo roboty z jednoho lánu nejvýše 11 dní, ale roku 16’77 měl sedlák, jenž mnohdy ani celého lánu ne­měl, každý týden 3 dny roboty s potahem, tedy ročně 156 dní, a pěší robotu každý den (mimo neděle a svátky) 280 dní, tedy 436 dní v roce: .

Není tedy divu, že lid selský se bouřil, když mu robota tak ne­lidsky byla zvýšena.

Urbář 1772

V urbáři z roku 1772 uvedeno jest podrobně, co měl roboty

1. Celý sedlák (70-80 korců):

a) s potahem : ve žních po 4 týdny 1 den týdně se 4 koňmi a 2 pacholky čili 2 dni s 2 koňmi 8 dní, ostatně po celý rok týdně 2 dni se 4 koňmi a 2 pacholky čili 4 dni s 2 koňmi, t. j. 192 dni, celkem 200 dnů;

b) pěší : ve žních po 4 týdny každého všedního dne s 2 osobami činí s 1 osobou 48 dnů, od sv. Havla týdně 6 dnů (tudíž 21 týdnů) s 1 osobou 126 dnů, od sv. Havla do sv. Jiří 27 týdnů, týdně 5 dnů s 1 pěšákem 135 dnů, celkem 309 dnů;

2. Poloviční sedláci (40-48 korců):

a) s potahem : ve žních po 4 týdny, týdně 1 den s 2 koňmi a 1 pacholkem, t. j. 4 dni, ostatní čas taktéž, t. j. 48 dnů, celkem 52 dni;

b) pěší : ve žních po 4 týdny každého všedního dne s 1 osobou 24 dni, pak týdně 3 dni s 1 osobou, t. j. 144 dni, celkem 168.

3. Čtvrt sedláci (kolem 20 korců)

pěší : ve žních po 4 týdny každého všedního dne s 1 osobou 24 dni, pak týdně 3 dni s 1 osobou, t. j. 144, celkem 168 dnů

4. Domkáři robotovali jen ve žních týdně 1-3 dni, někteří měli i povinnost několik sáhů dříví (obyčejně 3 sáhy) v panských lesích udělati.

Dále v urbáři tom uvedena jsou pravidla 1-9, sestavená stran vykonávání roboty na základě patentu robotního z r. 1738.

První pokusy vlády směřující k ochraně lidu poddaného proti libovůli vrchnosti staly se patenty robotními, jež vyšly v r. 1680, 1717 a 27. ledna 1738. Nejdůležitější jest patent císařovny Marie Teresie ze dne 13. srpna 1775 ; neboť dle něho u nás robota až do r. 1848 se konala, a na základě tohoto patentu i vyvazování a vykupování roboty se dělo. Patentem tím dáno poddanným na vůli, buďto nadále konati ro­botu v té míře, v jakéž až dosud byli povinni, aneb zvoliti si robotu, jak ji patent vyměřoval, a to následovně

Podruh (bez pozemku) robotu pěší s 1 osobou ročně 13 dnů.

Chalupník, měl-li kontribuce méně než 57 kr., ročně 26 dnů.

Kdo platil přes 57 kr, a ne přes 2 zl. 51 kr., měl roboty týdně 1 den, ročně 52 dni. Kdo platil přes 2 zl. 51 kr. a ne přes 4 zl. 45 kr., měl roboty týdně 1 1/2 dne, ročně 78 dní. Kdo platil přes 4 zl. 45 kr. a ne přes 7 zl. 7  1/2 kr., měl roboty týdně 2 dni, ročně 104 dni.Kdo platil přes 7 zl. 7 1/2 kr. a ne přes 9 zl. 30 kr., měl roboty týdně 2 1/2 dne, ročně 130 dní. Kdo přes 9 zl. 30 kr. platil a cokoliv přes to, měl roboty týdně 3 dni, ročně 156 dní. Ten, kdo posud buď s potahem robotoval neb potažní a pěší robotu konal a platil kontribuce méně než 14 zl. 15 kr.,měl týdně 3 dni s 1 hovadem, tedy ročně 78 dní s potahem;, s kontribucí od 14 zl. 15 kr. až do 28 zl. 30 kr. 3 dni s 2 hovady, t. j. 156 dní s potahem a pěší ad, Jana do Václava (19 neděl), týdně 1 den s 1 osobou, t. j. 19 dní ; s kontribucí od 28 zl. 30 kr. až do 42 zl. 45 kr. 3 dni s 3 hovady, t. j. 234 dni s potahem a pěší 2 dni s 1 osobou, t. j. 38 dní ; s kontribucí od 42 zl. 45 kr. 3 dni se 4 hovady, t. j. 312 dní s potahem a pěší 3 dni. s, 1 osobou, , t. j. 57 dní.

Potažní a pěší robotu musili konati bez odměny a náhrady, za   pěší výslovně od sv. Jana do sv. Václava vyměřenou, musila jim vrchnost dáti za každý den 1 a půl libry chleba.

Patent Josefa II. 1789

Patentem císaře Josefa ze dne 10. února 1789 stanovil se způsob daně, aby dle nejmožnější stejnosti a beze všeho, rozdílu mezi vrch­nostenskými a poddanými grunty se vyměřila a, také od každého pod­daného, jenž vrchnosti své budoucně vykonávati je má, vejnosní neb tak řečené urbářní povinnosti se spořádaly a od 1. listopadu 1789 s oběma jistý počátek aby se stal. Nařízeno bylo, aby se nejdříve vyšetřil výnos gruntu, a pak určoval

§ 10 : Z vyšetřeného výnosu gruntu musí se držiteli jeho ponechati na semena, zdělání gruntu, výživu 70 zl. ze sta.Zbytek vynaloží se na daň gruntovní 12 zl. 13 1/3 kr. ze sta a na všecko, co poddaný pána povinen jest, nechť jsou ; to hotové peníze nebo podle peněz vypočítané roboty 17 zl. 46 2/3 kr.

§11: Toliko peníze – povždy pravidlo nezměnitelné k vymě­ření povinností urbářních – zůstanou, a vrchnost dle pravidla všeobec­ného od poddaného nemůže nic, než peníze žádati; oběma však stra­nám svobodno jest, ty vyměřené peníze dle srozumění dobrovolně mezi sebou učiněného v obilní odvádění aneb mzdovou práci pro­měniti. Další vysvětlení podáno dvorním dekretem ze dne 5. října r. 1789.

„…všecko, co poddaný Pánu země a své vrchnosti zapravovati má, nikdy a v žádné příhodě těch 30. procento převyšovati nemá. Pod tím jsou i desátky srozuměny, nikoli však to, co poddaný v nestálé, brzy ve větší a brzy v menší míře na obecní vydání a úřední outraty přispívati povinen jest, aniž také co svému fa­ráři dobrovolně vybejvá, aneb o co se s ním pro obdržení‘ ji­stých libostí smluvil, což oboustranně vyzdviženo býti může.“

Patent 1790

Tento, císařem Josefem vydaný patent robotní nabyl platnosti 1. listop. 1789, ale neměl dlouhého trvání. Císař Josef zemřel 20. února 1790 a nástupce jeho Leopold hned patentem ze dne 9., května 1790 zrušil patenty ze dne i. září 1788, 10. února 1789 a I9. září 1789 a nařídil,

„..aby se daně a urbářní povinnosti na tak dlouho než pokojné časy nastanou a možno bude, věci ty spravedlivě uspořádati, tak zapravovaly, jako až do 1. listopadu 1789.“

Selské bouře

Než zrušením patentů císaře Josefa vznikly veliké. nepokoje, došlo až k vzpourám a bouřím, o nichž zde budiž uvedeno následu­jící : Již před tím a to r. 1680 bulo vzbouření v celé severní.. části Čech, pak v kraji chrudimském, čáslavském, slánském a plzeňském.

V krajině zdejší bouřili se sedláci nejvíce na panství malešickém u Kutné Hory, jež tehdy náleželo hraběti Šporkovi.

Dne 14. dubna 1680 konán byl na poli mezi Dobření a Vidicemi tábor nespokojených sedláků, na němž formulovali svá přání a podmínky v 20 artikulích, pod jakýmiž robotovati se uvolují, z nichž nejhlavnější byly:

1. Nebudou týdně s potahem nic více než 2 dny robotovati a vymiňují si, aby hodinu před večerem mohli vypřáhnouti a o polednách potah dobře nakrmiti.

2. Kdo mají pěší robotu, ti ve žních a v čas sklízení sena jen jednoho dělníka a nic více posílati nebudou, a tomu aby denně 4 kr. bylo placeno, hospodáři pak na místě každodenního chleba aby korec žita dáván byl.

3. Chalupníci chtějí týdně 4 dny robotovati.

4. Čeládka na robotě aby dokonce bita nebývala.

5. Toto pozdvižení aby na věčnost žádnému vyčítáno a aby ani jeden skrze to trestán nebyl.

6. Úroku aby jim polovice až na věčnost uleveno bylo a dru­hou polovici že zaplatiti chtějí.

7. K jarnímu setí aby jim potřebné obilí zapůjčeno bylo.

8. Pivo aby se šenkýřům po 7 zl. vystavovalo a pálené aby sobě šenkýři bráti směli, kde se jim líbí.

9. Bečka soli aby jim po 7 zl. prodávána byla.

Mimo to žádali, aby se jim pro dnešní shromáždění 2 sudy piva vydaly, a co jsou ve 12 hospodách při pohledávání jiných sedláků nočního času vypili, aby šenkýřům od vrchnosti pasírováno bylo.

Selské povstání r. 1680

V noci 16. dubna 1680 přepadli vzbouření sedláci zámek v Kounicích, tehdy nezletilému hraběti Františku Suis patřící. Matka jeho Klára, rodem Thunova, s velikou tíží dostala se se synem svým ze zámku a ujela do Prahy.

Sedláci vedravše se do zámku stříleli po hraběcích služebnících a jednoho také zajali a kyji tak stloukli, že sotva živ vyvázl.

Také do okolních vesnic se rozcházeli, všude lid bitím nutíce, by se k nim přidal. Ve všech hospodách pivo vypili a pak na Ko­stelec se chystali. Proto tehdejší knížecí hejtman Laitter z Tannen­berka .pilně se o obranu zámku staral. Na kvap ozbrojil přes 100 mužů – dílem knížecích úředníků a služebníků, jichž bylo kolem 40, dílem měštanů za denní plat 10 kr. a truňk konventu – ručni­cemi, mušketami, karabinami, halapartnami a podávkami a obsadil jimi zámek, troufaje si mocí tou útok sedláků odraziti, o nichž prý známo z válek švédských, že se hned rozprchnou, jakmile jeden nebo druhý padne.V Kostelci napočítáno branných mužů s ručnicemi 16, s muške­tami 18 a s podávkami jeden.Než k útoku na Kostelec nedošlo. Oddělení sedláků sem tá­hnoucí setkalo se u Českého Brodu s cís. kyrysníky a bylo od nich rozehnáno.

Došly také zprávy o ukrutném řádění generála Haranta v Lito­měřicku. ‚To vše přimělo hlavni tlupu povstalců v Kounicích, že se rozprchla.

Selské povstání r. 1775

Selské povstání r. 1775: (Horký).

Dříve již, než robotní patent císařovny Marie Teresie prohlášen byl, roznesla se všudy zpráva, že královna lid poddaný již r. 1771 všech povinností k vrchnosti zprostila. Domnívajíce se, že vrchnosti patent za sebou nechávají, poddaní počali se na mnohých místech, zvláště pak na statcích korunních bouřiti a rotiti. V měsíci únoru r. 1775 pozdvihli se sedláci na panství broumovském (nejdříve ve vsi Teplici), náchodském, smiřickém, novo­městském a červenoopočenském a odtud na jiná panství přitrhnuvše, hleděli všeobecné vzbouření způsobiti.Kam do vsi přišli, všude na rychtáři vynutili, aby z každého. statku 2 muži a z chalupy 1 muž k nim se přidal. Pokud tak by se nestalo, vyhrožovali, že celá vesnice v malé chvíli v nivec obrácena. bude. Tak od vesnice k vesnici jdouce se sílili.Dne 20. března 1775 přitáhlo asi 700 sedláků holemi ozbroje­ných přes Vitice ke Kostelci. Ve Viticích chovali se pokojně, byli přítomni mši svaté a pak vyčastováni jsou chlebem a pivem. Když usly­šeli, že v Kostelci k uvítání jich připraveno jest vojsko, rozešli se. Dne 22. března 1775 přitrhla veliká tlupa vzbouřených sedláků kolem 8000 do Poděbrad, kde na vrchním toho panství vynutili „ate­stát“, že od té chvíle nebude žádného na robotu říditi. Obročního, jenž se jim protivil, zbili. Potom rozdělili se na dvě strany; jedni šli na Sadskou, druzí na Přehrad a dále. – K povstalcům přidali se ovsem i někteří poddaní z panství kosteleckého a to z Vrbčan, Li­pan, Kšel, Hřib, Bylan, Liblic a Vitic. Z Lipan to byli : Matěj Stejskal a Mukařovský; ze Kbel: Jan Bártl, rychtář, a Václav Lounský, podruh ; Z Přistoupimě  Tomáš Novák ; z Vitic : Vosecký ; z Poříčan Třešňák, řezník ; z Liblic : Jan Maxera, rychtář ; z Bylan : Pavel Čermák, Jan Brousek, tkadlec a Čepička, obyvatel; z Chráštan: Mu­kařovský, krejčí ; z Klučova : Pavel Mezera a pak pacholek fišmistrův.

Vzbouřenci dopouštěli se nejen proti úředníkům vrchnostenským,. ale i proti sedlákům, kteří s niti nechtěli držeti, mnohých násilných skutků. V Přistoupimi rozbili rychtáři Frant. Bártlovi kamna a vytloukli okna. V Štolmíři zbil Pavel Čermák z Bylan rychtáře třikrát a vytloukl ve 4 staveních okna, poněvadž se tu nechtěli k povstalcům    přidati. Kšelský rychtář Jan Bártl dal si v,Kounicích všecky při­hrádky v kancelářích zotvírati, volaje posměšně:

„Pane Franc! Prosím jich, dají nám ten patent, vzácný pane, dají nám ho, sic bude zle !“­

Patentu nenašli a za to zle řádili. Dalším výtržnostem toho vzbouření učinilo konec vojsko proti ním vyslané. Účastníci vzpory byli více méně potrestáni, někteří i na hrdle.

Patentem císařským ze dne 5. dubna 1775 bylo pak všecko. další vyšetřování proti vzbouřencům, kteří původci nebyli, zasta­veno, a všem, kdo ze strachu před trestem z domova utekli, svobodné. navrácení dovoleno a bezpečné obydlí propůjčeno; avšak každému, kdož by opět vzpoury se dopustil, přísnými tresty pohroženo.

Však již v červenci téhož roku (1775) propukly znovu v ně­kterých krajinách nepokoje, což Vavák popisuje. Mezi jinými bou­řícími i ratajští na svůj zámek přišli a tam odkázáni jsou na ústřední vrchnostenskou kancelář v Černém Kostelci.

Tu tedy s jinými až z vesnic z okolí Českého Brodu a se všemi z vesnic kosteleckých spojeni na panství černokostelecké udeřili. Dne 21. července 1775 došli vzbouřenci na Lipskou u Lipan a odtud dne 27. července táhli na Kostelec. Před městem naším však za branou kouřimskou byli vojáky za­staveni. Když žádost jejich, rychtáři přednesena, byla odmítnuta, odtud hnouti se nechtěli, nedbajíce toho, že byli vojáky k odchodu nu­ceni a týráni. Hole – své zbraně odhodili, na zem ulehli a hnouti od Kostelce se nechtěli. Konečně dohodl se s nimi direktor Petr Blažek, že ve žních krom obyčejné roboty jen jednoho pěšího robot­níka a ne dva budou posílati. Na tu slevu přistoupili a pokojně do svého domova se rozešli.

Dle listin v zámecké spisovně uložených zvedli se nejdříve sed­láci v Oujezdci, táhli na Bohouňovice, kde se k nim ihned nespoko­jenci,přidali, a rozdělivše se, táhli oujezdečtí přes Hryzely, bohou­ňovičtí přes Krůty Horní do ostatních vesnic na panství, aby tam vzpouru roznítili. Když se tak hojný počet jich sebral, přitáhli na Kostelec a žádali vytrvale, jak výše uvedeno, na řediteli nějaké uleh­čení roboty. Dále se praví v listinách těch, že původcově srocení toho byli zatknuti a do Kouřimě odvedeni. Byli to : Martin Chlumský, šenkýř, a sedláci : Matěj Šmejkal, Matěj Procházka a Karel Pekárek z Oujezdce.

Z těch odsouzen byl Martin Chlumský na rok k obecní neb panské práci a 15 ranám karabáčem při nastoupení trestu a na konci trestu.Matěj Šmejkal a Matěj Procházka odsouzeni jsou do kázeňské přádelny (špinhausu), první na 3, druhý na 2 léta, a každý k 15 ranám karabáčem každého půl roku. Dne 24. srpna byli do Prahy odvezeni. – Po celý čas vzpoury měli pojezdní na knížecích dvorech velikou potíž s robotníky.

Lid se rozkazům vrchnosti jen vysmíval, a teprv když byl krajský úřad vynesením ze dne 25. července 1775 ustanovil na odpí­rání roboty trest 10, 15 až 25 ran karabáčem a pro vůdce vězení, zdá se, že lid od dalších vzdorů upustil. Spokojen však nebyl ani se snížením roboty dle patentu ze dne 13. srpna 1775, jenž dne 4. září t.r. v Černém Kostelci všem vrchnostenským ředitelům panství z celého kouřimského kraje a všem rychtářům byl prohlášen. Občas zdráhali se jednotlivci robotovati a dle zpráv od knížecích pojezd­ných odpíral lid r. 1782 po celém panství práci ve žních, takže obilí na poli vypadávalo. (Fasc. 261).

Selské bouře r. 1790

Veliké třenice a nepokoje mezi vrchnostmi a robotníky vznikly r. 1790, když byl císař Leopold patentem ze dne 9. května 1790 zrušil robotní patent císaře Josefa ze dne 10. února 1789 a poddaným nařídil, aby daně a urbářní povinnosti opět tak zapravovali, jako do 1. listop. 1789 činili, t. j. dle patentu Marie Teresie ze dne 13. srpna 1775. Viděl se tedy císař nucena poddané napomenouti následovně:

„ Musíme k Naší převeliké nelibostí doslejchati, že poddaní v rozličných místech Naše milostivé mínění zhola neuznávají a opouštějíce svá hospodářství do větších houfů se rotí, vše­likými násilnými skutky vyhrožují a vrchnostenské povinnosti vybejvati, ba i zeměknížecí dávky zapravovati odporují aneb nějaké jich umenšení vynutiti hledí – napomínáme je, aby ro­botu konali dokud nebude na spravedlivých základech v peně­žité dávky proměněna.“

Vrchnost, potřebujíc dělníků při dvorech svých žádala, aby pod­daní robotu dle patentu z r. 1775 in natura vykonávali, ti však, dr­žíce se patentu císaře Josefa, uvolili se pouze zapravovati pro­cento patentem tím vyměřené. – Dále odvolávali se na slova v pa­tentu císaře Leopolda, že jestliže by jim snadněji bylo robotu raději penízem na nějaký určitý počet let vykoupiti, takové do­brovolným srozuměním gruntovnich vrchnosti a poddaných ujednané vykoupení cisaři k obzvláštnímu zalíbení se bude vztahovati. Takové vykupování roboty nebylo vrchnosti po chuti, poněvadž: najatým dělníkům obyčejně musela platit víc, než vykoupením roboty zí­skala, a mimo to časem ani dělníky dostati nemohla. Tak stěžovala. si správa krajskému úřadu, ze vyjma Kšely, Lstiboř, Liblice, Chrá­šťany a Hořany po dva týdny z celého panství, na němž je 72 vsí, ani jeden člověk na robotu nepřišel a z jmenovaných obci jen ně­kteří s potahem několik dní pracovali, chalupníci pak nepřišli a vůbec pěší roboty nikdo nekonal a že ani za nabízený denní plat 45 kr. za dvouspřežní potah a 1 zl. neb 1 zl. 15 kr. za čtyřspřežní ­potah pracovati nechtějí. Na vrchnostenské kanceláři v Černém Kostelci byli protoko­lárně vyslýcháni ti, kdož na robotu jezditi se zdráhali, a mnozí z nich byli potrestáni. I potom ještě zdráhali se poddaní naturální robotu konati, chtíce ji vykoupiti, a někteří chtěli jen urbářní procento platiti. Vrchnost však svou vůli skorem vždy provedla; proto odpírání roboty naturální a i podávání žádostí k císaři nepomohlo; ba mnohým za to zle se vedlo.

Jakub Baloun z Klučova, Jiří Vacek z Poříčan, Václav Novák ze Štolmíře, Matěj Hrachovce a Jan Procházka z Mrzek byli pro pobuřování zatknuti. Skoro všichni sedláci z Poříčan, z Klučova a Štolmíře přišli dne 1. července.1775 do Kostelce, aby uvězněné vysvobodili. Ti však byli již krajskému úřadu dodáni. Mnohé z nich vrchnostenský úřad sám potrestal, jiné ku kraj­skému úřadu poslal k potrestání.Když však ani tresty nepomáhaly, žádáno za vojenskou assi­stenci, line 12. července poslal krajský úřad 1 desátníka a 16 mužů do Kostelce. Poněvadž vlak následkem toho lid ještě více se bouřil,odesláno vojsko dne 31. července do Prahy zpět.

Hospodářský úřad byl stále ve velikých nesnázích, nemoha pan­ská pole zdělati. K vykupování roboty svoliti nechtěl, poněvadž prý poddaní nemají na panství výdělku a výkupného by nezaplatili, čehož důkazem jest, že na urbářní procento posud 9000 zl. dluhují. Kdyby , se měl výkup naříditi, poddaní by ani nerobotovali ani neplatili. Ale konečně vida hospodářský úřad nezbytí, žádal knížete, aby aspoň těm, kdo by zaplatiti. mohli, jako sedláci v Štolmíři, Vrbčanech a jinde, vykupování roboty jako milost bylo povolena; od ostat­ních však naturální robota aby se požadovala. Také k císaři poddaní podávali žádosti, a to

1. Obec Volešec v prosinci r. 1700, a

2. obce: Skramníky, Žhery, Hořany, Štolmíř, Tismice, Poříčany,. Lstiboř, Klučov, Přistoupím a Mrzky.

Volešečtí uvedli v žádosti své mezi jiným, že pro velké ro­boty a daň jim uloženou 753 zl. 47 kr. 13 sedlských gruntů zůstalo­ pustých, a vrchnost lidi bitím a aresty nutila, by na nich hospodařili, ale ti po krátkém čase utekli, robotami a špatnou úrodou o všechen majetek připraveni byvše.

I německý lid sem povolaný a na statky dosazený – všichni o jmění své zde přišli a s bědováním a pláčem odtud odtáhli. Dále  v žádosti uvedli, že r. 1789 byla jim daň ze 753 zl. 47 kr. na 428 zl. 9 kr. snížena, ale již počátkem května 1790 stará daň a robota na ně vložena a daň jim na 1190 zl. zvýšena. Na úřadě pak udali, že žádost tu Jan Hájek z Volešce sestavil česky a že 5 sousedů ji podepsalo. Do Vídně jeli s ní Jan Hájek a Václav Nádenník z Vo­lešce, Matěj Červenka z Poříčan a Drboště ze Skramník. Ve Vídni jim ji neznámý člověk přeložil, načež mu 20 kr. zaplatili. Na cestu dostali od obce 10 zl. Skramničtí a s nimi ostatní z uvedených obcí na úřadě vy­znali, že hned po prohlášení patentu ze dne 9. května 1790 se ura­dili, že podají žádost k císaři.

Matěj Koula z Poříčan napsal ji česky a ve Vídni „U zlatého páva“ jim ji neznámý člověk přeložil. Na v cestu dostali 10 zl. a slíben jim od všech obcí přídavek, bude-lí žá­dost míti dobrý výsledek. Hospodářský úřad všemožně se snažil obec Volešec a ostatní, již žádost k císaři podali, k tomu pohnouti, aby robotu dle patentu ze dne 9. května 1790 konali, ale marně. Skramničtí atd. prohlásili, že raději půjdou žebrat, než by k tomu svolili. Protokolu nepodepsali, poněvadž byl sepsán v řeči německé.   Na žalobu hospodářského úřadu ze dne 23. ledna 1791 že nikdo na robotu nejezdí, pohrozil krajský úřad vojenskou exekucí, a když na robotu jen přijel Michal Vosecký z Dobropůle, byli ostatní, kdo nepřijeli, vojáky předvedeni a desátníkem holí potrestáni. Byli to z Dobropůle : Matěj Mayser 20 ranami, z Volešce : Jan Hájek, Václav Nádenník, Václav Háva 20 ranami, Jan Fott 12 ranami (byl po nemoci) ; ze Žher: Jan Čermák 20 ranami, Jan Kvapil 12 ranami (sliboval polepšení), Jan Ševčík 20 ranami ; ze Skramník : Kupecký, Matěj Čermák 20 ranami; z Klučova: Matěj Baloun, Jedlička, Holešák  20 ranami ; z Poříčan : Jiří Vacek, Jan Koula 4 dni arestu, poně­vadž byli nezdraví, Jan Koula, Jan Dvořák 20 ranami. Poněvadž rychtáři ze Žher a Skramník také nechtěli robotovati, byli sesazeni a na místě jich ustanoven Jiří Ševčík ze Žher.

Dne 9. května 1790 podali Volešečtí opět žádost, a to k arcivé­vodovi Františkovi. Podepsali ji Václav Nádenník a Václav Háva. Výsledek žádosti té byl týž, jako předešlé.

R. 1812 uzavřen kontrakt se 4 majiteli dominikálních gruntů v Pečkách. Každý se uvolil :

a) za 52 dni potažní roboty po 45 kr., t. j. 39 zl.,

b) za 246 dní čemerácké roboty po 10 kr., t. j. 41 zl., úhrnem 80 zl. vyplatit a ve žních 24 dni u dvora dobřichovského pracovat.