Černokostelecké lesy
jsou opravdu plícemi nedaleké Prahy, neboť z celkové plochy okresu 20.001’92 ha připadá na lesy 7.803’66 ha. Tyto černé lesy, které daly i jméno středisku kraje, Kostelci nad Černými Lesy, mají neobyčejný význam klimatický, hospodářský, léčebný a rekreační. Jejich půvaby vábějí k procházkám a k dočasnému pobytu v četných černokosteleckých letoviskách (Kostelec, Jevany, Vyžlovka, Louňovice, Mukařov, Babice, Ondřejov, Chocerady, Stř. Skalice, Pyskočely), jakož i pobytu léčebnému. (Sanatoř pro plicní choroby v Kostelci nad Čerň. Lesy).
Černokostelecké lesy jsou plny rozmanitostí. Nesmíšených, zejména smrkových porostů, jaké tu byly s oblibou pěstovány před mniškovou katastrofou, jest již málo, neboť lesníci byli v tom směru mniškou velmi ponaučeni. Porosty jsou většinou smíšené. Jsou to kombinace různých druhu listnáčů nebo stromů jehličnatých, či obojích dohromady. Jsou tu nejen obvyklé druhy dřevin, ale také mnohé dřeviny vzácné.
Roste tu smrk obecný, jedle bělokorá, borovice obecná, borovice černá, modřín evropský, dub letní i zimní, buk lesní, habr obecný a bříza obecná. Vedle nich se milovník květeny podivuje mnohým cizokrajným zvláštnostem, jež sem na okraje lesů nebo podél cest a hospodárnic na pokusy před lety zasadili lesničtí nadšenci z kostelecké liechtensteinské lesní správy. S těmito exotickými dřevinami se tu setkáváme nejen ojediněle, ale i ve spojích. Mnoho z nich jest ovládnuto nebo dokonce i potlačeno vůkol nich vybujelým autochthonním porostem.
Rostou tu borovice (Pinus): Banksova (Banksiana); kleč (montana) na př. na okraji. Ameriky u Kostelce v několika druzích; tuhá (rigida), tato i v celých porostech; žlutá (ponderosa); vejmutovka (strobus). – Smrky (Picea): pichlavý (pungens); bílý (canadensis); sitka (sitchensis). – Jedle (Abies): nordmanka (Nordmanniana); balsamová (balsamea); ojíněná (concolor). – Modřín japonský (Larixleptolepis). -Z e r a v (Thuya): západní (occidentalis); východní (orientalis), -Cypřišek (Chamaecyparis): nutkajský (nutkaensis) a Law-sonův (Lawsoniana). – Duglaska (Pseudotsuga Douglasii) obou odrůd, zelená i modrá (taxifolia, glauca).
Jedinečnou sbírkou cizokrajných i domácích ozdobných listnatých dřevin je překrásná a tichá alej u Kostelce n. Č. L., která vede Oborou z Dolního Peklova k myslivně. Tato cesta je také nejkratší a nejpříjemnější spojení Kostelce nad Č. L. s Čes. Brodem. Běží romantickým lučinatým údolím podle Přistoupimského potoka. Ve stromořadí, i pro neodborníka zajímavém, jsou na př. lípy (Tilia): velkolistá (platyphyllos), krymská (euchlora); javory (Acer) mléčný a jav. cukrový (dasycarpum); pajavec jasanolistý (Negundo fraxinifolia); katalpa (Catalpa syringifolia); liliovník (Liriodendron tulipifera); střeních a pozdní (Prunus serotina); jasan (Fraxinus) ztepilý a americký (americana); dub (Quercus) červený (rubra), cer (cerris), bahenní (palustris); topol balsámový (populus balsamifera); strom Jidášův, žmarlika (Cersis siliquastrum); ořešák černý (Juglans nigra) a různé cizokrajné konifery.
U Skalické myslivny mezi jinými a vpředu již uvedenými dřevinami najdeme také cizokrajné topoly: Populus Simoni i, canadensis i Magnolia.
Největší část někdejších lichtenštejnských lesů na Černokostelecku patří dnes čsl. státu, totiž školnímu statku pražské vysoké školy lesního inženýrství, jehož správa jest v Kostelci n. Čerň. Lesy. Je to 4538 ha v katastru 19 obcí. Zbytky lichtenštejnského lesa připadly většinou obcím (Kostelec na př. dostal Háj, Bílou hlínu, Sádky, část Obory, Trúba a Ameriku) a něco soukromníkům. Lesy při řece Sázavě patří k panství komornohrádeckému. Ročně se v lesích na Černokostelecku vytěží asi 27.200 krychl. metrů dřeva.
Vzhledem k tomu, že naše moderní lesnictví zmlazuje porosty, pokud možno přirozeně tak, že využívá přirozeného odpadu semene, jest na výletnících, aby sedáním nebo tábořením na místech s útlými kulturami nemařili lesníkovy práce, jeho naděje na budoucí utěšený porost, jakož i státního majetku a zdroje zdravého vzduchu. – Neztěžujte lesníkovi jeho péči, když má dost co dělat s vlivy přírodními a škůdci jinými. Vždyť ani krásné černokostelecké lesy nebyly ušetřeny katastrofálních vývratů ani mniškové pohromy, která v letech 1922-1924 nadělala ohromné škody. Tak na př. jen v polesí stříbrnoskalickém bylo nutno vykáceli 170.000 krychl. metrů dřeva. Když bychom při průměrné síle 28 cm srovnali všechny poražené kmeny k sobě na délku, vznikla by z nich pěšina dlouhá 3400 km, což by byla asi vzdálenost Amsterodam-Kostelec n. Č. L.-Řím-Kostelec n. Č. L. -Na úřední výpočet a vyčíslení dřevní hmoty bylo zde potřebí 63 kg papíru.
Kostelecký státní Školní lesní statek má nyní 5 polesí:
Z myslivny v Klíčích se spravuje polesí stříbrnoskalické (hájenství Skalice I., Skalice IL, Klíče, Kukle, Vlkančice) a polesí op lánské (hájenství Oplany a PřibyslavIce]. -Z myslivny v Jevanech se spravuje polesí bohumilské (hájenství Bohumil, Smrčiny, Vyžlovka, Konojedská chalupa). – K myslivně v C, Voděradech patří polesí voděradské (hájenství Voděrady, Penčice, Jevany, Svojetice; Louňovice). – K myslivně a polesí v Radlicích patří hájenství Komorce a Kachní Louže).
Rostlinstvo na Černokostelecku
sice nevyniká množstvím druhů, ale i to, co zde bylo jen zběžným průzkumem zjištěno, je zajímavé:
Z jevnosnubných krytosemenných tu rostou: upolín evropský – Trollius europaeus (u Kozojed); myší ocásek nejmenší – Myosurus minimus (Kostelec); orlíček obecný – Aquilegia vulgaris (Jevany); kyčelnice cibulkatá – Dentaria bulbifera (Jevany); kyčelnice devítilistá – D. enneaphyllos (Jevany); rosička okrouhlolistá – Drosera rotundifolia (Brník, Kostelec, Dolanky); lavaterka obecná – Lavatera thuringiaca (Peklov); mochna Bayerova – Potentilla Bayeri, míšenec P. Opizzii a P. věrna (Dolanky u Doubravčic); zábělník ba-henní – Comarum palustre (Vyžlovka); udatna lesní – Aruncus silvester (Kostelec, Obora, Brník); tavolník vrbolistý -Spiraea salicifolia (Obora u Kostelce, Penčice); tužebník jilmovitý, forma lysá – Filipendula ulmaria denudata (Jevany); porostlík dlouholistý – Bupleurum longífolium (Obora u Kostelce) ; sesel roční – Seseli anuum (Ondřejov); hnilák žlutavý – Monotropa hypopitys (Obora, Klíče) koulenka obecná -Globularia Willkommii (Peklov); náprstník hlinožlutý – Digitalis ambigua (Oplany); podbílek šupinatý – Lathraea squamaria (Dolanky); medovník velekvětý – Melittis melisso-phylum (Dolanky); rulík jedovatý – Atropa belladona (Radlice, Pyskočely); vachta třílistá – Menyanthes trifoliata (Tehov, Vojkov); zvonek hadincovitý – Campanula cervicaria (Obora); chebdí – Sambucus ebulus (Penčice, Radlice); starček hájní – Senecio nemorensis (polesí Bohumile); pchác nízký – Cir-sium acaule (Dolanky, Jevany); jmelí bílé – Viscum album, v biologické rase cizopasící na jedli (Jevany); rdesno ko-pinaté – Polygonum cuspidatum (zplanělé v lese Amerika u Kostelce); lýkovec obecný – Daphne mezereum (Jevany, Baba u Pyskočel); bradáček vejčitý – Listera ováta (Kostelec, Obora); kruštík šírolistý – Epipactis latifolia (Jevany, Dolánky); Švihlík podzimní – Spiranthes autumnalis (Kachní Louže) ; bělozářka větvitá – Anthericum ramosum (Obora); vraní oko čtyřlisté – Paris quadrifolia (Jevany, Dolanky, Pyskočely) ; hlodáš evropský – Ulex europaeus (vysázený u Habru).
Ze zajímavých tajnosnubných jsou na Černokostelecku: přeslička obrovská – Equisetum maximum (Obora, Čihadla u Kostelce); osladičec doubravní – Dryopteris pulhella (Peklov, Bučiny u Jevan); hasivka orličí – Pteridium aquilinum, největší evropská kapradina (Dolanky, Kostelec); mech Dicranella erispa (u Doubravčic).
Lesnatost kraje, jakož i různost lesních porostů a pro vzrůst a rozvoj hub příznivých vlivů skýtají tu ovšem i tušenou úrodu hub v množství i druzích. – Praktické houbař-siví má na Černokostelecku význam nejen jako přitažlivá a zdravá zábava pro výletníky a letní hosty, ale má také význam praktický pro domácí obyvatelstvo, které si přivydělává sběrem a prodejem hub výletníkům, letním hostům nebo na městských trzích.
Kromě všude obvyklých hub jsou tu i takové, které působí každému mykologovi vzácné potěšení. Prof. Dr. Jos. Velenovský sbíral na Černokostelecku houby několik desetiletí a výsledky své vědecké činnosti z černokosteleckých lesů podrobně zveřejnil. Na Černokostelecku se mimo jiné také rodí:
Liška Kavinova – Cantharellus Cavinae – (Struhařov, Jevany) ; plžatka Quéletova – Limacium Quéletii (Myšlín); slzeč-ník síťnatý – Bolbitius reticulatus (Jevany); holubinka nenápadná – Russulá inconspicua (Myšlín); holubinka peprná -R. drimeja (Habr, Jevany; dosud známá jen z Anglie); bedla kaštanová – Lepiota Castanea (Myšlín); kalichovka Bresado-lova – Omphalia Bresadolae (Jevany); penízovka srostlá -Collybia extuberans (Ondřejov); hlíva našedlá – Pleurotus tephrotrichus (Jevany); vodohlav zašpičatělý – Hydrocybe fasciata (Ondřejov); kržatka špičatá – Naucoria lugubris (Habr, Jevany, Pecny); hřib černavý – Boletus nigrescens (Jevany; dosud jen ve Francii); hřib osmahlý – B. spadiceus (Pecny); klouzek Boudierův – B. Boudierii (zřídka jen pod vejmutovkami) ; grandinie sírožlutá – Grandinia sulturea (na choroších u Zvánovic); hlíza písečná – Hymenogaster arenarius (Ondřejov) ; kačenka černobílá – Verpa atroalba (Dolanky).
Zvířena
na Černokostelecku je zajímavá svým bohatstvím, známým již i v nejdávnějších dobách. Vždyť jméno obce Vyžlovky se odvozuje od hubených psů vyžlat, chovaných tu jen na honbu. Z těch dob se u jevanských rybníků zachovaly ještě dvě vlčí jámy. Všechny rybníky od Mukařova k Jevanům a Stř. Skalici – z nichž Nohavička je loukou – hostívaly zejména na jarních a podzimních tazích mnoho vzácného ptactva. Ještě dnes tu často zastihneme leckterou ornitologickou zvláštnost. Jsou tu různé druhy kachen: kopřivka (Anas strepera}, čírka obecná (A. crecca), hvízdák (A. penelope), ostralka (A. acuta), lžičák (A. clypeata), polák velký (Fuligula ferina) a kachna chocholatá (Fuligula cristata). -Mezi nimi přistihneme potápku (Colymbus fluviatilis), lysku černou (Fulica atra), slípku zelenonohou (Gállinula chloropus), jakož i některé morčáky (Mergus), hohola (Fuligula claugula), rybáka černého (Sterna nigra) a j.
Okrasou rybníků, ovšem velmi škodlivou, je majestátní roháč velký (Colymbus cristatus) se stříbrobílým spodkem. Občas sem zalátají i roháč černokrký (C. nigricollis), roháč rudokrký (C. griseigena) a roháč žlutorohý (C. auritus).
Z velkých a v našich krajinách velmi vzácných mořských potáplic byly zde na tahu uloveny: potáplice malá (Urinatof septemtrionalis), potáplice severní (U. arcticus) i lední (U. glacialis). – Každoročně po hnízdění přilétají na jevanské rybníky mladé volavky popelavé (Ardea cinetea) a z čápů obecný (Ciconia alba) i černý (C. nigra). – Ticho letních večerů nad rybníky proráží strašidelné bečení bukané velkého (Botaurus stellaris), který sem občas přilétá. – V penčickém údolí hnízdí ojediněle dudek (Upupa epops).
Dravci svět v černokosteleckých lesích zastupuje krahujec (Accipiter nisus), jestřáb (Astur palumbarius) ostříž (Falco subbuteo), poštolka obecná (Tinnunculus tinnunculus), káně lesní (Buteo buteo) a včelojed (Pemis apivorus‘. I orel říční (Pandion haliaetus), orel skalní (Aquila chrysaetus) a orel krátkoprstý (Circaetus gallicus) byli na Černokostetecku již několikrát uloveni. – Vždy na podzim sem přilétají dravci se závojem kol očí: pochop (Circus aeruginosus) a pilich (C. pygargus).
Sov sídlí tu po lesích hojně. Hnízdí tu na př. sova obecná, puštík (Syrnium aluco), kalous (Asio otus), sýc obecný (Glaucidium noctua) i nejmenší (G. passerinum), sova pálená (Strix flamea). Tato hnízdila mnoho let ve věžích kosteleckého zámku. Také výr (Bubo bubo) byl tu již několikráte zastřelen.
Za letních nocí slýcháme z houštin tlukot slavíků (Lusciola luscinia), jichž před lety bývalo mnoho v dolinách pod kosteleckým zámkem. Nyní se s nimi jistě setkáme v lese u Hradce, kde hnízdí pravidelně.
Pro lovce jsou černokostelecké lesy pravým rájem. Co chvíli v lesních tišinách nás překvapí ladný zjev srnců. Zajíců a koroptví je tu velmi mnoho. Bažantů jest hojně ve Smrčinách a u Aldašína. Na jaře tudy táhnou sluky, z nichž mnohé tu i hnízdí. Tetřívky (Tetrao tetrix) spatříte na polích u Bohumile v celých hejnech, která se potom na jaře rozlétají po okolí do tokanisť.
Ze škodné řádí tu zle ještě lišky, jichž lovci, co rok uloví na dvacet. Kuny a tchoři nejsou ovšem vzácností. V Jevanech byla již několikráte ulovena i vydra (Lutra vulgaris). Jevanské rybníky se ještě před několika lety hemžily ondatrami (Fiber zibethicus), které svými chodbami povážlivě ohrozily rybniční hráze. Podařilo se potlačili je natolik, že dnes jsou tu už vzácnějšími a náhodnými hosty.
Pozoruhodnou zvláštností černokosteleckých lesů je zákonem chráněný samotářský jezevec (Meles taxus), žijící tu v rozsáhlých norách často i ve společenství lišek. Zajímavou jeho ukázku má černokostelecké museum: jezevci maminku s několik dní starým a jako sysel velkým mládětem. U Jevan a Habru žije zajímavý plch obecný (Myoxus glis).
Černokostelecké slavné podzimní hony jsou pokaždé dostaveníčkem mnoha pražských lovců i z nejvyšších kruhů, V minulých dobách se ještě pro větší slávu těchto honů chovala zvěř u Kostelce v rozsáhlé Oboře. Kamene jejích rozvalených zdí bylo použito na stavbu kostelecké sokolovny. – Dnešní pečlivý myslivec se tu stará o obnovu krve nasazováním lovné zvěře, úzkostlivým jejím ošetřováním, krmením a hájením, aby někdejší sláva podzimních honu se zas vrátila. – Pokřikováním v lese zvěř a ptactvo se plaší a zle se tím poškozuje chov. Prosíme: Nekřičte a neplašte zvěře, neboť ona potěšuje svým zjevem milovníka přírody a obohacuje národohospodářsky náš kraj a stát!
Navštivte v Kostelci n. Č. L. v Okresním domě umístěné museum H Černokostelecké. Je otevřeno každé dopoledne v neděli a ve svátek. I Ve všední dny jen na ohlášení na měst, úřadě. Vstupné 1 Kč, děti 50 hal., hromadná návštěva škol po 20 hal. na žáka.
Hmyz byl tu před lety v druzích hojnější, neboť nebylo dříve tolik rušivých a hmyzí život ohrožujících vlivů. Je zřejmé, že na úbytek různého hmyzu má v poslední době značný vliv nejen racionální hospodářství, ale také zvýšený dopravní a-vycházkový ruch, zužitkování všech dosud ladem ležících míst, vyžínání pasek a změněný způsob lesního hospodářství.
To také způsobilo, že některé druhy hmyzu tu dokonce zanikly, jako se to na př. stalo s největším naším přástevníkem střemchovým (Pericallia matronula), který býval hojný v Dolankách na střemchách ještě před 30 lety. Vymizel tam už i vzácný a na střemchách také žijící tesařík Necydalis maior. Jen s bělopáskem topolovým (Limenitis populi) se tu ještě setkáme. – Přes zhoršené životní podmínky se tu dosti četně vyskytuje batolec červený – Apatura ilia (u Kostelce) a batolec duhový – A. iris (Kostelec; Krymlov).
Ze zajímavějších druhů motýlů v tomto kraji se vyskytujících poutají především přírodopiscovu pozornost: lyšaj smrtihlav – Archerontia atropos (jen ojediněle, a to i v lar-várním stavu); strakáč březový – Endromis versicolor (dosti často na př. u Kostelce na Trubech); stužkonoska modrá -Catocala fraxini (dosti hojná); stužkonoska švestková – C. fulminea (zřídka); stužkonoska vrbová – C. electa a stužkonoska topolová – C. elocata (řidčeji); stužkonoska dubová -C. sponsa (vzácně, na př. u Louňovic); drvopleň topolový -Cossus cossus (zřídka); drvopleň maďalový – Zeuzera py-rina (vzácně, na př. u Kostelce); zubokřídlec paví oko – Sme-rinthus ocellata (dosti hojný); zubokřídlec topolový – S. populi (dosti hojný); zubokřídlec lipový – Dilina tiliae (častý); přástevník hluchavkový – Callimorpha dominula (vzácně, na př. u Kozojed); lyšaj vrbkový – Deilephila Elpenor (porůznu na pasekách); lyšaj kyprejový – Deilephila porcellus a lyšaj svízelový – D. galii (hojní), přástevník medvědí -Arctia caja (hojný); otakárek ovocný – Papilio podalirius (dost rozšířený); bělásek ovocný – Aporia crataegi (dříve mizející, jest od 1935 zase hojnější).
Z broučí fauny kromě četně se tu vyskytujícího roháče (Lucanus cervus) a piluny (Priona coriarius) se tu ukáže milovníkům přírody krajník hnědý – Calosoma inquisitor (Do-lánky); střevlík Ulrichův – Carabus Ulrichii (Kostelec); křižák velký – Panagaeus crux maior (Obora ); piloroh široký -Velleius dilatatus (v sršních hnízdech, Obora); volnokrok červený -Athous rufus (vzácně v borových pařezech); vejcovník dvojskvrnný – Drapetes bigutatus (Obora); květokras zářivý – Anthaxia candens (zřídka ve starých třešních); majka duhová – Meloe variegata (Kostelec); vějířník nápadný – Metoecus paradoxus (v hnízdech zemních vos); úzkořitník šestiskvrnný – Anoplodera sexguttata (Dolánky); úzkořitník žlutoštítký – Leptura scutellata (Jevany); hladko-štítník – Rhopalopus spinicornis (velmi vzácný, Peklov); ku-loštítník úzký – Clytus lama (Jevany); vřetenostehenník špičkokrový – Pogonocherus ovatus (Jevany); vřetenostehenník chluporohý – P. hispidulus (Dolánky);
Velmi pozoruhodné jsou v černokosteleckých lesích výskyty kůrovců (lpidae), jichž tu byly zjištěny 42 druhy z celkového počtu 79 druhů v Čechách se vyskytujících. Z našich jsou nejpozoruhodnější: Scolytus Ratzeburgii (Č. Voděrady); Scolytus carpini (Obora, Dolánky, Jevany); Polygraphus grandiclava (Kostelec); Trypophlocus asperatus (porůznu v osikových větvích); Trypophlocus granulatus (porůznu v osikových kmenech); Xyloterus signatus (Obora); Xyleborus monographus (Obora, Dolánky); Heteroborips cryp-tographus (Dolánky); Pityokteines spinidens (Bohumil, Radlice) ; Pityokteines Vorontzowi (Bohumil, Radlice); Platypus cylindrus (Obora, Dolánky);
Kůrovci a pilořitky (Sirex) patří mezi lesní škůdce, k nimž řadí se neblahá a na Černokostelecku v letech 1922-1924 zle řádící mniška. V poslední době jsou tu modříny napadeny molem modřínovým (Coleophora laricella). Třešně trpí do plodů zavrtanou vrtulí třešňovou (Tripeta cerasi) a listoví třešňové nebo hrušňové zas pilatkou třešňovou (Eriocam-poides limacina).
Černokostelecké lesy
jsou opravdu plícemi nedaleké Prahy, neboť z celkové plochy okresu 20.001’92 ha připadá na lesy 7.803’66 ha. Tyto černé lesy, které daly i jméno středisku kraje, Kostelci nad Černými Lesy, mají neobyčejný význam klimatický, hospodářský, léčebný a rekreační. Jejich půvaby vábějí k procházkám a k dočasnému pobytu v četných černokosteleckých letoviskách (Kostelec, Jevany, Vyžlovka, Louňovice, Mukařov, Babice, Ondřejov, Chocerady, Stř. Skalice, Pyskočely), jakož i pobytu léčebnému. (Sanatoř pro plicní choroby v Kostelci nad Čerň. Lesy).
Černokostelecké lesy jsou plny rozmanitostí. Nesmíšených, zejména smrkových porostů, jaké tu byly s oblibou pěstovány před mniškovou katastrofou, jest již málo, neboť lesníci byli v tom směru mniškou velmi ponaučeni. Porosty jsou většinou smíšené. Jsou to kombinace různých druhu listnáčů nebo stromů jehličnatých, či obojích dohromady. Jsou tu nejen obvyklé druhy dřevin, ale také mnohé dřeviny vzácné.
Roste tu smrk obecný, jedle bělokorá, borovice obecná, borovice černá, modřín evropský, dub letní i zimní, buk lesní, habr obecný a bříza obecná. Vedle nich se milovník květeny podivuje mnohým cizokrajným zvláštnostem, jež sem na okraje lesů nebo podél cest a hospodárnic na pokusy před lety zasadili lesničtí nadšenci z kostelecké liechtensteinské lesní správy. S těmito exotickými dřevinami se tu setkáváme nejen ojediněle, ale i ve spojích. Mnoho z nich jest ovládnuto nebo dokonce i potlačeno vůkol nich vybujelým autochthonním porostem.
Rostou tu borovice (Pinus): Banksova (Banksiana); kleč (montana) na př. na okraji. Ameriky u Kostelce v několika druzích; tuhá (rigida), tato i v celých porostech; žlutá (ponderosa); vejmutovka (strobus). – Smrky (Picea): pichlavý (pungens); bílý (canadensis); sitka (sitchensis). – Jedle (Abies): nordmanka (Nordmanniana); balsamová (balsamea); ojíněná (concolor). – Modřín japonský (Larixleptolepis). -Z e r a v (Thuya): západní (occidentalis); východní (orientalis), -Cypřišek (Chamaecyparis): nutkajský (nutkaensis) a Law-sonův (Lawsoniana). – Duglaska (Pseudotsuga Douglasii) obou odrůd, zelená i modrá (taxifolia, glauca).
Jedinečnou sbírkou cizokrajných i domácích ozdobných listnatých dřevin je překrásná a tichá alej u Kostelce n. Č. L., která vede Oborou z Dolního Peklova k myslivně. Tato cesta je také nejkratší a nejpříjemnější spojení Kostelce nad Č. L. s Čes. Brodem. Běží romantickým lučinatým údolím podle Přistoupimského potoka. Ve stromořadí, i pro neodborníka zajímavém, jsou na př. lípy (Tilia): velkolistá (platyphyllos), krymská (euchlora); javory (Acer) mléčný a jav. cukrový (dasycarpum); pajavec jasanolistý (Negundo fraxinifolia); katalpa (Catalpa syringifolia); liliovník (Liriodendron tulipifera); střeních a pozdní (Prunus serotina); jasan (Fraxinus) ztepilý a americký (americana); dub (Quercus) červený (rubra), cer (cerris), bahenní (palustris); topol balsámový (populus balsamifera); strom Jidášův, žmarlika (Cersis siliquastrum); ořešák černý (Juglans nigra) a různé cizokrajné konifery.
U Skalické myslivny mezi jinými a vpředu již uvedenými dřevinami najdeme také cizokrajné topoly: Populus Simoni i, canadensis i Magnolia.
Největší část někdejších lichtenštejnských lesů na Černokostelecku patří dnes čsl. státu, totiž školnímu statku pražské vysoké školy lesního inženýrství, jehož správa jest v Kostelci n. Čerň. Lesy. Je to 4538 ha v katastru 19 obcí. Zbytky lichtenštejnského lesa připadly většinou obcím (Kostelec na př. dostal Háj, Bílou hlínu, Sádky, část Obory, Trúba a Ameriku) a něco soukromníkům. Lesy při řece Sázavě patří k panství komornohrádeckému. Ročně se v lesích na Černokostelecku vytěží asi 27.200 krychl. metrů dřeva.
Vzhledem k tomu, že naše moderní lesnictví zmlazuje porosty, pokud možno přirozeně tak, že využívá přirozeného odpadu semene, jest na výletnících, aby sedáním nebo tábořením na místech s útlými kulturami nemařili lesníkovy práce, jeho naděje na budoucí utěšený porost, jakož i státního majetku a zdroje zdravého vzduchu. – Neztěžujte lesníkovi jeho péči, když má dost co dělat s vlivy přírodními a škůdci jinými. Vždyť ani krásné černokostelecké lesy nebyly ušetřeny katastrofálních vývratů ani mniškové pohromy, která v letech 1922-1924 nadělala ohromné škody. Tak na př. jen v polesí stříbrnoskalickém bylo nutno vykáceli 170.000 krychl. metrů dřeva. Když bychom při průměrné síle 28 cm srovnali všechny poražené kmeny k sobě na délku, vznikla by z nich pěšina dlouhá 3400 km, což by byla asi vzdálenost Amsterodam-Kostelec n. Č. L.-Řím-Kostelec n. Č. L. -Na úřední výpočet a vyčíslení dřevní hmoty bylo zde potřebí 63 kg papíru.
Kostelecký státní Školní lesní statek má nyní 5 polesí:
Z myslivny v Klíčích se spravuje polesí stříbrnoskalické (hájenství Skalice I., Skalice IL, Klíče, Kukle, Vlkančice) a polesí op lánské (hájenství Oplany a PřibyslavIce]. -Z myslivny v Jevanech se spravuje polesí bohumilské (hájenství Bohumil, Smrčiny, Vyžlovka, Konojedská chalupa). – K myslivně v C, Voděradech patří polesí voděradské (hájenství Voděrady, Penčice, Jevany, Svojetice; Louňovice). – K myslivně a polesí v Radlicích patří hájenství Komorce a Kachní Louže).
Rostlinstvo na Černokostelecku
sice nevyniká množstvím druhů, ale i to, co zde bylo jen zběžným průzkumem zjištěno, je zajímavé:
Z jevnosnubných krytosemenných tu rostou: upolín evropský – Trollius europaeus (u Kozojed); myší ocásek nejmenší – Myosurus minimus (Kostelec); orlíček obecný – Aquilegia vulgaris (Jevany); kyčelnice cibulkatá – Dentaria bulbifera (Jevany); kyčelnice devítilistá – D. enneaphyllos (Jevany); rosička okrouhlolistá – Drosera rotundifolia (Brník, Kostelec, Dolanky); lavaterka obecná – Lavatera thuringiaca (Peklov); mochna Bayerova – Potentilla Bayeri, míšenec P. Opizzii a P. věrna (Dolanky u Doubravčic); zábělník ba-henní – Comarum palustre (Vyžlovka); udatna lesní – Aruncus silvester (Kostelec, Obora, Brník); tavolník vrbolistý -Spiraea salicifolia (Obora u Kostelce, Penčice); tužebník jilmovitý, forma lysá – Filipendula ulmaria denudata (Jevany); porostlík dlouholistý – Bupleurum longífolium (Obora u Kostelce) ; sesel roční – Seseli anuum (Ondřejov); hnilák žlutavý – Monotropa hypopitys (Obora, Klíče) koulenka obecná -Globularia Willkommii (Peklov); náprstník hlinožlutý – Digitalis ambigua (Oplany); podbílek šupinatý – Lathraea squamaria (Dolanky); medovník velekvětý – Melittis melisso-phylum (Dolanky); rulík jedovatý – Atropa belladona (Radlice, Pyskočely); vachta třílistá – Menyanthes trifoliata (Tehov, Vojkov); zvonek hadincovitý – Campanula cervicaria (Obora); chebdí – Sambucus ebulus (Penčice, Radlice); starček hájní – Senecio nemorensis (polesí Bohumile); pchác nízký – Cir-sium acaule (Dolanky, Jevany); jmelí bílé – Viscum album, v biologické rase cizopasící na jedli (Jevany); rdesno ko-pinaté – Polygonum cuspidatum (zplanělé v lese Amerika u Kostelce); lýkovec obecný – Daphne mezereum (Jevany, Baba u Pyskočel); bradáček vejčitý – Listera ováta (Kostelec, Obora); kruštík šírolistý – Epipactis latifolia (Jevany, Dolánky); Švihlík podzimní – Spiranthes autumnalis (Kachní Louže) ; bělozářka větvitá – Anthericum ramosum (Obora); vraní oko čtyřlisté – Paris quadrifolia (Jevany, Dolanky, Pyskočely) ; hlodáš evropský – Ulex europaeus (vysázený u Habru).
Ze zajímavých tajnosnubných jsou na Černokostelecku: přeslička obrovská – Equisetum maximum (Obora, Čihadla u Kostelce); osladičec doubravní – Dryopteris pulhella (Peklov, Bučiny u Jevan); hasivka orličí – Pteridium aquilinum, největší evropská kapradina (Dolanky, Kostelec); mech Dicranella erispa (u Doubravčic).
Lesnatost kraje, jakož i různost lesních porostů a pro vzrůst a rozvoj hub příznivých vlivů skýtají tu ovšem i tušenou úrodu hub v množství i druzích. – Praktické houbař-siví má na Černokostelecku význam nejen jako přitažlivá a zdravá zábava pro výletníky a letní hosty, ale má také význam praktický pro domácí obyvatelstvo, které si přivydělává sběrem a prodejem hub výletníkům, letním hostům nebo na městských trzích.
Kromě všude obvyklých hub jsou tu i takové, které působí každému mykologovi vzácné potěšení. Prof. Dr. Jos. Velenovský sbíral na Černokostelecku houby několik desetiletí a výsledky své vědecké činnosti z černokosteleckých lesů podrobně zveřejnil. Na Černokostelecku se mimo jiné také rodí:
Liška Kavinova – Cantharellus Cavinae – (Struhařov, Jevany) ; plžatka Quéletova – Limacium Quéletii (Myšlín); slzeč-ník síťnatý – Bolbitius reticulatus (Jevany); holubinka nenápadná – Russulá inconspicua (Myšlín); holubinka peprná -R. drimeja (Habr, Jevany; dosud známá jen z Anglie); bedla kaštanová – Lepiota Castanea (Myšlín); kalichovka Bresado-lova – Omphalia Bresadolae (Jevany); penízovka srostlá -Collybia extuberans (Ondřejov); hlíva našedlá – Pleurotus tephrotrichus (Jevany); vodohlav zašpičatělý – Hydrocybe fasciata (Ondřejov); kržatka špičatá – Naucoria lugubris (Habr, Jevany, Pecny); hřib černavý – Boletus nigrescens (Jevany; dosud jen ve Francii); hřib osmahlý – B. spadiceus (Pecny); klouzek Boudierův – B. Boudierii (zřídka jen pod vejmutovkami) ; grandinie sírožlutá – Grandinia sulturea (na choroších u Zvánovic); hlíza písečná – Hymenogaster arenarius (Ondřejov) ; kačenka černobílá – Verpa atroalba (Dolanky).
Zvířena
na Černokostelecku je zajímavá svým bohatstvím, známým již i v nejdávnějších dobách. Vždyť jméno obce Vyžlovky se odvozuje od hubených psů vyžlat, chovaných tu jen na honbu. Z těch dob se u jevanských rybníků zachovaly ještě dvě vlčí jámy. Všechny rybníky od Mukařova k Jevanům a Stř. Skalici – z nichž Nohavička je loukou – hostívaly zejména na jarních a podzimních tazích mnoho vzácného ptactva. Ještě dnes tu často zastihneme leckterou ornitologickou zvláštnost. Jsou tu různé druhy kachen: kopřivka (Anas strepera}, čírka obecná (A. crecca), hvízdák (A. penelope), ostralka (A. acuta), lžičák (A. clypeata), polák velký (Fuligula ferina) a kachna chocholatá (Fuligula cristata). -Mezi nimi přistihneme potápku (Colymbus fluviatilis), lysku černou (Fulica atra), slípku zelenonohou (Gállinula chloropus), jakož i některé morčáky (Mergus), hohola (Fuligula claugula), rybáka černého (Sterna nigra) a j.
Okrasou rybníků, ovšem velmi škodlivou, je majestátní roháč velký (Colymbus cristatus) se stříbrobílým spodkem. Občas sem zalátají i roháč černokrký (C. nigricollis), roháč rudokrký (C. griseigena) a roháč žlutorohý (C. auritus).
Z velkých a v našich krajinách velmi vzácných mořských potáplic byly zde na tahu uloveny: potáplice malá (Urinatof septemtrionalis), potáplice severní (U. arcticus) i lední (U. glacialis). – Každoročně po hnízdění přilétají na jevanské rybníky mladé volavky popelavé (Ardea cinetea) a z čápů obecný (Ciconia alba) i černý (C. nigra). – Ticho letních večerů nad rybníky proráží strašidelné bečení bukané velkého (Botaurus stellaris), který sem občas přilétá. – V penčickém údolí hnízdí ojediněle dudek (Upupa epops).
Dravci svět v černokosteleckých lesích zastupuje krahujec (Accipiter nisus), jestřáb (Astur palumbarius) ostříž (Falco subbuteo), poštolka obecná (Tinnunculus tinnunculus), káně lesní (Buteo buteo) a včelojed (Pemis apivorus‘. I orel říční (Pandion haliaetus), orel skalní (Aquila chrysaetus) a orel krátkoprstý (Circaetus gallicus) byli na Černokostetecku již několikrát uloveni. – Vždy na podzim sem přilétají dravci se závojem kol očí: pochop (Circus aeruginosus) a pilich (C. pygargus).
Sov sídlí tu po lesích hojně. Hnízdí tu na př. sova obecná, puštík (Syrnium aluco), kalous (Asio otus), sýc obecný (Glaucidium noctua) i nejmenší (G. passerinum), sova pálená (Strix flamea). Tato hnízdila mnoho let ve věžích kosteleckého zámku. Také výr (Bubo bubo) byl tu již několikráte zastřelen.
Za letních nocí slýcháme z houštin tlukot slavíků (Lusciola luscinia), jichž před lety bývalo mnoho v dolinách pod kosteleckým zámkem. Nyní se s nimi jistě setkáme v lese u Hradce, kde hnízdí pravidelně.
Pro lovce jsou černokostelecké lesy pravým rájem. Co chvíli v lesních tišinách nás překvapí ladný zjev srnců. Zajíců a koroptví je tu velmi mnoho. Bažantů jest hojně ve Smrčinách a u Aldašína. Na jaře tudy táhnou sluky, z nichž mnohé tu i hnízdí. Tetřívky (Tetrao tetrix) spatříte na polích u Bohumile v celých hejnech, která se potom na jaře rozlétají po okolí do tokanisť.
Ze škodné řádí tu zle ještě lišky, jichž lovci, co rok uloví na dvacet. Kuny a tchoři nejsou ovšem vzácností. V Jevanech byla již několikráte ulovena i vydra (Lutra vulgaris). Jevanské rybníky se ještě před několika lety hemžily ondatrami (Fiber zibethicus), které svými chodbami povážlivě ohrozily rybniční hráze. Podařilo se potlačili je natolik, že dnes jsou tu už vzácnějšími a náhodnými hosty.
Pozoruhodnou zvláštností černokosteleckých lesů je zákonem chráněný samotářský jezevec (Meles taxus), žijící tu v rozsáhlých norách často i ve společenství lišek. Zajímavou jeho ukázku má černokostelecké museum: jezevci maminku s několik dní starým a jako sysel velkým mládětem. U Jevan a Habru žije zajímavý plch obecný (Myoxus glis).
Černokostelecké slavné podzimní hony jsou pokaždé dostaveníčkem mnoha pražských lovců i z nejvyšších kruhů, V minulých dobách se ještě pro větší slávu těchto honů chovala zvěř u Kostelce v rozsáhlé Oboře. Kamene jejích rozvalených zdí bylo použito na stavbu kostelecké sokolovny. – Dnešní pečlivý myslivec se tu stará o obnovu krve nasazováním lovné zvěře, úzkostlivým jejím ošetřováním, krmením a hájením, aby někdejší sláva podzimních honu se zas vrátila. – Pokřikováním v lese zvěř a ptactvo se plaší a zle se tím poškozuje chov. Prosíme: Nekřičte a neplašte zvěře, neboť ona potěšuje svým zjevem milovníka přírody a obohacuje národohospodářsky náš kraj a stát!
Navštivte v Kostelci n. Č. L. v Okresním domě umístěné museum H Černokostelecké. Je otevřeno každé dopoledne v neděli a ve svátek. I Ve všední dny jen na ohlášení na měst, úřadě. Vstupné 1 Kč, děti 50 hal., hromadná návštěva škol po 20 hal. na žáka.
Hmyz byl tu před lety v druzích hojnější, neboť nebylo dříve tolik rušivých a hmyzí život ohrožujících vlivů. Je zřejmé, že na úbytek různého hmyzu má v poslední době značný vliv nejen racionální hospodářství, ale také zvýšený dopravní a-vycházkový ruch, zužitkování všech dosud ladem ležících míst, vyžínání pasek a změněný způsob lesního hospodářství.
To také způsobilo, že některé druhy hmyzu tu dokonce zanikly, jako se to na př. stalo s největším naším přástevníkem střemchovým (Pericallia matronula), který býval hojný v Dolankách na střemchách ještě před 30 lety. Vymizel tam už i vzácný a na střemchách také žijící tesařík Necydalis maior. Jen s bělopáskem topolovým (Limenitis populi) se tu ještě setkáme. – Přes zhoršené životní podmínky se tu dosti četně vyskytuje batolec červený – Apatura ilia (u Kostelce) a batolec duhový – A. iris (Kostelec; Krymlov).
Ze zajímavějších druhů motýlů v tomto kraji se vyskytujících poutají především přírodopiscovu pozornost: lyšaj smrtihlav – Archerontia atropos (jen ojediněle, a to i v lar-várním stavu); strakáč březový – Endromis versicolor (dosti často na př. u Kostelce na Trubech); stužkonoska modrá -Catocala fraxini (dosti hojná); stužkonoska švestková – C. fulminea (zřídka); stužkonoska vrbová – C. electa a stužkonoska topolová – C. elocata (řidčeji); stužkonoska dubová -C. sponsa (vzácně, na př. u Louňovic); drvopleň topolový -Cossus cossus (zřídka); drvopleň maďalový – Zeuzera py-rina (vzácně, na př. u Kostelce); zubokřídlec paví oko – Sme-rinthus ocellata (dosti hojný); zubokřídlec topolový – S. populi (dosti hojný); zubokřídlec lipový – Dilina tiliae (častý); přástevník hluchavkový – Callimorpha dominula (vzácně, na př. u Kozojed); lyšaj vrbkový – Deilephila Elpenor (porůznu na pasekách); lyšaj kyprejový – Deilephila porcellus a lyšaj svízelový – D. galii (hojní), přástevník medvědí -Arctia caja (hojný); otakárek ovocný – Papilio podalirius (dost rozšířený); bělásek ovocný – Aporia crataegi (dříve mizející, jest od 1935 zase hojnější).
Z broučí fauny kromě četně se tu vyskytujícího roháče (Lucanus cervus) a piluny (Priona coriarius) se tu ukáže milovníkům přírody krajník hnědý – Calosoma inquisitor (Do-lánky); střevlík Ulrichův – Carabus Ulrichii (Kostelec); křižák velký – Panagaeus crux maior (Obora ); piloroh široký -Velleius dilatatus (v sršních hnízdech, Obora); volnokrok červený -Athous rufus (vzácně v borových pařezech); vejcovník dvojskvrnný – Drapetes bigutatus (Obora); květokras zářivý – Anthaxia candens (zřídka ve starých třešních); majka duhová – Meloe variegata (Kostelec); vějířník nápadný – Metoecus paradoxus (v hnízdech zemních vos); úzkořitník šestiskvrnný – Anoplodera sexguttata (Dolánky); úzkořitník žlutoštítký – Leptura scutellata (Jevany); hladko-štítník – Rhopalopus spinicornis (velmi vzácný, Peklov); ku-loštítník úzký – Clytus lama (Jevany); vřetenostehenník špičkokrový – Pogonocherus ovatus (Jevany); vřetenostehenník chluporohý – P. hispidulus (Dolánky);
Velmi pozoruhodné jsou v černokosteleckých lesích výskyty kůrovců (lpidae), jichž tu byly zjištěny 42 druhy z celkového počtu 79 druhů v Čechách se vyskytujících. Z našich jsou nejpozoruhodnější: Scolytus Ratzeburgii (Č. Voděrady); Scolytus carpini (Obora, Dolánky, Jevany); Polygraphus grandiclava (Kostelec); Trypophlocus asperatus (porůznu v osikových větvích); Trypophlocus granulatus (porůznu v osikových kmenech); Xyloterus signatus (Obora); Xyleborus monographus (Obora, Dolánky); Heteroborips cryp-tographus (Dolánky); Pityokteines spinidens (Bohumil, Radlice) ; Pityokteines Vorontzowi (Bohumil, Radlice); Platypus cylindrus (Obora, Dolánky);
Kůrovci a pilořitky (Sirex) patří mezi lesní škůdce, k nimž řadí se neblahá a na Černokostelecku v letech 1922-1924 zle řádící mniška. V poslední době jsou tu modříny napadeny molem modřínovým (Coleophora laricella). Třešně trpí do plodů zavrtanou vrtulí třešňovou (Tripeta cerasi) a listoví třešňové nebo hrušňové zas pilatkou třešňovou (Eriocam-poides limacina).
Černokostelecké lesy
jsou opravdu plícemi nedaleké Prahy, neboť z celkové plochy okresu 20.001’92 ha připadá na lesy 7.803’66 ha. Tyto černé lesy, které daly i jméno středisku kraje, Kostelci nad Černými Lesy, mají neobyčejný význam klimatický, hospodářský, léčebný a rekreační. Jejich půvaby vábějí k procházkám a k dočasnému pobytu v četných černokosteleckých letoviskách (Kostelec, Jevany, Vyžlovka, Louňovice, Mukařov, Babice, Ondřejov, Chocerady, Stř. Skalice, Pyskočely), jakož i pobytu léčebnému. (Sanatoř pro plicní choroby v Kostelci nad Čerň. Lesy).
Černokostelecké lesy jsou plny rozmanitostí. Nesmíšených, zejména smrkových porostů, jaké tu byly s oblibou pěstovány před mniškovou katastrofou, jest již málo, neboť lesníci byli v tom směru mniškou velmi ponaučeni. Porosty jsou většinou smíšené. Jsou to kombinace různých druhu listnáčů nebo stromů jehličnatých, či obojích dohromady. Jsou tu nejen obvyklé druhy dřevin, ale také mnohé dřeviny vzácné.
Roste tu smrk obecný, jedle bělokorá, borovice obecná, borovice černá, modřín evropský, dub letní i zimní, buk lesní, habr obecný a bříza obecná. Vedle nich se milovník květeny podivuje mnohým cizokrajným zvláštnostem, jež sem na okraje lesů nebo podél cest a hospodárnic na pokusy před lety zasadili lesničtí nadšenci z kostelecké liechtensteinské lesní správy. S těmito exotickými dřevinami se tu setkáváme nejen ojediněle, ale i ve spojích. Mnoho z nich jest ovládnuto nebo dokonce i potlačeno vůkol nich vybujelým autochthonním porostem.
Rostou tu borovice (Pinus): Banksova (Banksiana); kleč (montana) na př. na okraji. Ameriky u Kostelce v několika druzích; tuhá (rigida), tato i v celých porostech; žlutá (ponderosa); vejmutovka (strobus). – Smrky (Picea): pichlavý (pungens); bílý (canadensis); sitka (sitchensis). – Jedle (Abies): nordmanka (Nordmanniana); balsamová (balsamea); ojíněná (concolor). – Modřín japonský (Larixleptolepis). -Z e r a v (Thuya): západní (occidentalis); východní (orientalis), -Cypřišek (Chamaecyparis): nutkajský (nutkaensis) a Law-sonův (Lawsoniana). – Duglaska (Pseudotsuga Douglasii) obou odrůd, zelená i modrá (taxifolia, glauca).
Jedinečnou sbírkou cizokrajných i domácích ozdobných listnatých dřevin je překrásná a tichá alej u Kostelce n. Č. L., která vede Oborou z Dolního Peklova k myslivně. Tato cesta je také nejkratší a nejpříjemnější spojení Kostelce nad Č. L. s Čes. Brodem. Běží romantickým lučinatým údolím podle Přistoupimského potoka. Ve stromořadí, i pro neodborníka zajímavém, jsou na př. lípy (Tilia): velkolistá (platyphyllos), krymská (euchlora); javory (Acer) mléčný a jav. cukrový (dasycarpum); pajavec jasanolistý (Negundo fraxinifolia); katalpa (Catalpa syringifolia); liliovník (Liriodendron tulipifera); střeních a pozdní (Prunus serotina); jasan (Fraxinus) ztepilý a americký (americana); dub (Quercus) červený (rubra), cer (cerris), bahenní (palustris); topol balsámový (populus balsamifera); strom Jidášův, žmarlika (Cersis siliquastrum); ořešák černý (Juglans nigra) a různé cizokrajné konifery.
U Skalické myslivny mezi jinými a vpředu již uvedenými dřevinami najdeme také cizokrajné topoly: Populus Simoni i, canadensis i Magnolia.
Největší část někdejších lichtenštejnských lesů na Černokostelecku patří dnes čsl. státu, totiž školnímu statku pražské vysoké školy lesního inženýrství, jehož správa jest v Kostelci n. Čerň. Lesy. Je to 4538 ha v katastru 19 obcí. Zbytky lichtenštejnského lesa připadly většinou obcím (Kostelec na př. dostal Háj, Bílou hlínu, Sádky, část Obory, Trúba a Ameriku) a něco soukromníkům. Lesy při řece Sázavě patří k panství komornohrádeckému. Ročně se v lesích na Černokostelecku vytěží asi 27.200 krychl. metrů dřeva.
Vzhledem k tomu, že naše moderní lesnictví zmlazuje porosty, pokud možno přirozeně tak, že využívá přirozeného odpadu semene, jest na výletnících, aby sedáním nebo tábořením na místech s útlými kulturami nemařili lesníkovy práce, jeho naděje na budoucí utěšený porost, jakož i státního majetku a zdroje zdravého vzduchu. – Neztěžujte lesníkovi jeho péči, když má dost co dělat s vlivy přírodními a škůdci jinými. Vždyť ani krásné černokostelecké lesy nebyly ušetřeny katastrofálních vývratů ani mniškové pohromy, která v letech 1922-1924 nadělala ohromné škody. Tak na př. jen v polesí stříbrnoskalickém bylo nutno vykáceli 170.000 krychl. metrů dřeva. Když bychom při průměrné síle 28 cm srovnali všechny poražené kmeny k sobě na délku, vznikla by z nich pěšina dlouhá 3400 km, což by byla asi vzdálenost Amsterodam-Kostelec n. Č. L.-Řím-Kostelec n. Č. L. -Na úřední výpočet a vyčíslení dřevní hmoty bylo zde potřebí 63 kg papíru.
Kostelecký státní Školní lesní statek má nyní 5 polesí:
Z myslivny v Klíčích se spravuje polesí stříbrnoskalické (hájenství Skalice I., Skalice IL, Klíče, Kukle, Vlkančice) a polesí op lánské (hájenství Oplany a PřibyslavIce]. -Z myslivny v Jevanech se spravuje polesí bohumilské (hájenství Bohumil, Smrčiny, Vyžlovka, Konojedská chalupa). – K myslivně v C, Voděradech patří polesí voděradské (hájenství Voděrady, Penčice, Jevany, Svojetice; Louňovice). – K myslivně a polesí v Radlicích patří hájenství Komorce a Kachní Louže).
Rostlinstvo na Černokostelecku
sice nevyniká množstvím druhů, ale i to, co zde bylo jen zběžným průzkumem zjištěno, je zajímavé:
Z jevnosnubných krytosemenných tu rostou: upolín evropský – Trollius europaeus (u Kozojed); myší ocásek nejmenší – Myosurus minimus (Kostelec); orlíček obecný – Aquilegia vulgaris (Jevany); kyčelnice cibulkatá – Dentaria bulbifera (Jevany); kyčelnice devítilistá – D. enneaphyllos (Jevany); rosička okrouhlolistá – Drosera rotundifolia (Brník, Kostelec, Dolanky); lavaterka obecná – Lavatera thuringiaca (Peklov); mochna Bayerova – Potentilla Bayeri, míšenec P. Opizzii a P. věrna (Dolanky u Doubravčic); zábělník ba-henní – Comarum palustre (Vyžlovka); udatna lesní – Aruncus silvester (Kostelec, Obora, Brník); tavolník vrbolistý -Spiraea salicifolia (Obora u Kostelce, Penčice); tužebník jilmovitý, forma lysá – Filipendula ulmaria denudata (Jevany); porostlík dlouholistý – Bupleurum longífolium (Obora u Kostelce) ; sesel roční – Seseli anuum (Ondřejov); hnilák žlutavý – Monotropa hypopitys (Obora, Klíče) koulenka obecná -Globularia Willkommii (Peklov); náprstník hlinožlutý – Digitalis ambigua (Oplany); podbílek šupinatý – Lathraea squamaria (Dolanky); medovník velekvětý – Melittis melisso-phylum (Dolanky); rulík jedovatý – Atropa belladona (Radlice, Pyskočely); vachta třílistá – Menyanthes trifoliata (Tehov, Vojkov); zvonek hadincovitý – Campanula cervicaria (Obora); chebdí – Sambucus ebulus (Penčice, Radlice); starček hájní – Senecio nemorensis (polesí Bohumile); pchác nízký – Cir-sium acaule (Dolanky, Jevany); jmelí bílé – Viscum album, v biologické rase cizopasící na jedli (Jevany); rdesno ko-pinaté – Polygonum cuspidatum (zplanělé v lese Amerika u Kostelce); lýkovec obecný – Daphne mezereum (Jevany, Baba u Pyskočel); bradáček vejčitý – Listera ováta (Kostelec, Obora); kruštík šírolistý – Epipactis latifolia (Jevany, Dolánky); Švihlík podzimní – Spiranthes autumnalis (Kachní Louže) ; bělozářka větvitá – Anthericum ramosum (Obora); vraní oko čtyřlisté – Paris quadrifolia (Jevany, Dolanky, Pyskočely) ; hlodáš evropský – Ulex europaeus (vysázený u Habru).
Ze zajímavých tajnosnubných jsou na Černokostelecku: přeslička obrovská – Equisetum maximum (Obora, Čihadla u Kostelce); osladičec doubravní – Dryopteris pulhella (Peklov, Bučiny u Jevan); hasivka orličí – Pteridium aquilinum, největší evropská kapradina (Dolanky, Kostelec); mech Dicranella erispa (u Doubravčic).
Lesnatost kraje, jakož i různost lesních porostů a pro vzrůst a rozvoj hub příznivých vlivů skýtají tu ovšem i tušenou úrodu hub v množství i druzích. – Praktické houbař-siví má na Černokostelecku význam nejen jako přitažlivá a zdravá zábava pro výletníky a letní hosty, ale má také význam praktický pro domácí obyvatelstvo, které si přivydělává sběrem a prodejem hub výletníkům, letním hostům nebo na městských trzích.
Kromě všude obvyklých hub jsou tu i takové, které působí každému mykologovi vzácné potěšení. Prof. Dr. Jos. Velenovský sbíral na Černokostelecku houby několik desetiletí a výsledky své vědecké činnosti z černokosteleckých lesů podrobně zveřejnil. Na Černokostelecku se mimo jiné také rodí:
Liška Kavinova – Cantharellus Cavinae – (Struhařov, Jevany) ; plžatka Quéletova – Limacium Quéletii (Myšlín); slzeč-ník síťnatý – Bolbitius reticulatus (Jevany); holubinka nenápadná – Russulá inconspicua (Myšlín); holubinka peprná -R. drimeja (Habr, Jevany; dosud známá jen z Anglie); bedla kaštanová – Lepiota Castanea (Myšlín); kalichovka Bresado-lova – Omphalia Bresadolae (Jevany); penízovka srostlá -Collybia extuberans (Ondřejov); hlíva našedlá – Pleurotus tephrotrichus (Jevany); vodohlav zašpičatělý – Hydrocybe fasciata (Ondřejov); kržatka špičatá – Naucoria lugubris (Habr, Jevany, Pecny); hřib černavý – Boletus nigrescens (Jevany; dosud jen ve Francii); hřib osmahlý – B. spadiceus (Pecny); klouzek Boudierův – B. Boudierii (zřídka jen pod vejmutovkami) ; grandinie sírožlutá – Grandinia sulturea (na choroších u Zvánovic); hlíza písečná – Hymenogaster arenarius (Ondřejov) ; kačenka černobílá – Verpa atroalba (Dolanky).
Zvířena
na Černokostelecku je zajímavá svým bohatstvím, známým již i v nejdávnějších dobách. Vždyť jméno obce Vyžlovky se odvozuje od hubených psů vyžlat, chovaných tu jen na honbu. Z těch dob se u jevanských rybníků zachovaly ještě dvě vlčí jámy. Všechny rybníky od Mukařova k Jevanům a Stř. Skalici – z nichž Nohavička je loukou – hostívaly zejména na jarních a podzimních tazích mnoho vzácného ptactva. Ještě dnes tu často zastihneme leckterou ornitologickou zvláštnost. Jsou tu různé druhy kachen: kopřivka (Anas strepera}, čírka obecná (A. crecca), hvízdák (A. penelope), ostralka (A. acuta), lžičák (A. clypeata), polák velký (Fuligula ferina) a kachna chocholatá (Fuligula cristata). -Mezi nimi přistihneme potápku (Colymbus fluviatilis), lysku černou (Fulica atra), slípku zelenonohou (Gállinula chloropus), jakož i některé morčáky (Mergus), hohola (Fuligula claugula), rybáka černého (Sterna nigra) a j.
Okrasou rybníků, ovšem velmi škodlivou, je majestátní roháč velký (Colymbus cristatus) se stříbrobílým spodkem. Občas sem zalátají i roháč černokrký (C. nigricollis), roháč rudokrký (C. griseigena) a roháč žlutorohý (C. auritus).
Z velkých a v našich krajinách velmi vzácných mořských potáplic byly zde na tahu uloveny: potáplice malá (Urinatof septemtrionalis), potáplice severní (U. arcticus) i lední (U. glacialis). – Každoročně po hnízdění přilétají na jevanské rybníky mladé volavky popelavé (Ardea cinetea) a z čápů obecný (Ciconia alba) i černý (C. nigra). – Ticho letních večerů nad rybníky proráží strašidelné bečení bukané velkého (Botaurus stellaris), který sem občas přilétá. – V penčickém údolí hnízdí ojediněle dudek (Upupa epops).
Dravci svět v černokosteleckých lesích zastupuje krahujec (Accipiter nisus), jestřáb (Astur palumbarius) ostříž (Falco subbuteo), poštolka obecná (Tinnunculus tinnunculus), káně lesní (Buteo buteo) a včelojed (Pemis apivorus‘. I orel říční (Pandion haliaetus), orel skalní (Aquila chrysaetus) a orel krátkoprstý (Circaetus gallicus) byli na Černokostetecku již několikrát uloveni. – Vždy na podzim sem přilétají dravci se závojem kol očí: pochop (Circus aeruginosus) a pilich (C. pygargus).
Sov sídlí tu po lesích hojně. Hnízdí tu na př. sova obecná, puštík (Syrnium aluco), kalous (Asio otus), sýc obecný (Glaucidium noctua) i nejmenší (G. passerinum), sova pálená (Strix flamea). Tato hnízdila mnoho let ve věžích kosteleckého zámku. Také výr (Bubo bubo) byl tu již několikráte zastřelen.
Za letních nocí slýcháme z houštin tlukot slavíků (Lusciola luscinia), jichž před lety bývalo mnoho v dolinách pod kosteleckým zámkem. Nyní se s nimi jistě setkáme v lese u Hradce, kde hnízdí pravidelně.
Pro lovce jsou černokostelecké lesy pravým rájem. Co chvíli v lesních tišinách nás překvapí ladný zjev srnců. Zajíců a koroptví je tu velmi mnoho. Bažantů jest hojně ve Smrčinách a u Aldašína. Na jaře tudy táhnou sluky, z nichž mnohé tu i hnízdí. Tetřívky (Tetrao tetrix) spatříte na polích u Bohumile v celých hejnech, která se potom na jaře rozlétají po okolí do tokanisť.
Ze škodné řádí tu zle ještě lišky, jichž lovci, co rok uloví na dvacet. Kuny a tchoři nejsou ovšem vzácností. V Jevanech byla již několikráte ulovena i vydra (Lutra vulgaris). Jevanské rybníky se ještě před několika lety hemžily ondatrami (Fiber zibethicus), které svými chodbami povážlivě ohrozily rybniční hráze. Podařilo se potlačili je natolik, že dnes jsou tu už vzácnějšími a náhodnými hosty.
Pozoruhodnou zvláštností černokosteleckých lesů je zákonem chráněný samotářský jezevec (Meles taxus), žijící tu v rozsáhlých norách často i ve společenství lišek. Zajímavou jeho ukázku má černokostelecké museum: jezevci maminku s několik dní starým a jako sysel velkým mládětem. U Jevan a Habru žije zajímavý plch obecný (Myoxus glis).
Černokostelecké slavné podzimní hony jsou pokaždé dostaveníčkem mnoha pražských lovců i z nejvyšších kruhů, V minulých dobách se ještě pro větší slávu těchto honů chovala zvěř u Kostelce v rozsáhlé Oboře. Kamene jejích rozvalených zdí bylo použito na stavbu kostelecké sokolovny. – Dnešní pečlivý myslivec se tu stará o obnovu krve nasazováním lovné zvěře, úzkostlivým jejím ošetřováním, krmením a hájením, aby někdejší sláva podzimních honu se zas vrátila. – Pokřikováním v lese zvěř a ptactvo se plaší a zle se tím poškozuje chov. Prosíme: Nekřičte a neplašte zvěře, neboť ona potěšuje svým zjevem milovníka přírody a obohacuje národohospodářsky náš kraj a stát!
Navštivte v Kostelci n. Č. L. v Okresním domě umístěné museum H Černokostelecké. Je otevřeno každé dopoledne v neděli a ve svátek. I Ve všední dny jen na ohlášení na měst, úřadě. Vstupné 1 Kč, děti 50 hal., hromadná návštěva škol po 20 hal. na žáka.
Hmyz byl tu před lety v druzích hojnější, neboť nebylo dříve tolik rušivých a hmyzí život ohrožujících vlivů. Je zřejmé, že na úbytek různého hmyzu má v poslední době značný vliv nejen racionální hospodářství, ale také zvýšený dopravní a-vycházkový ruch, zužitkování všech dosud ladem ležících míst, vyžínání pasek a změněný způsob lesního hospodářství.
To také způsobilo, že některé druhy hmyzu tu dokonce zanikly, jako se to na př. stalo s největším naším přástevníkem střemchovým (Pericallia matronula), který býval hojný v Dolankách na střemchách ještě před 30 lety. Vymizel tam už i vzácný a na střemchách také žijící tesařík Necydalis maior. Jen s bělopáskem topolovým (Limenitis populi) se tu ještě setkáme. – Přes zhoršené životní podmínky se tu dosti četně vyskytuje batolec červený – Apatura ilia (u Kostelce) a batolec duhový – A. iris (Kostelec; Krymlov).
Ze zajímavějších druhů motýlů v tomto kraji se vyskytujících poutají především přírodopiscovu pozornost: lyšaj smrtihlav – Archerontia atropos (jen ojediněle, a to i v lar-várním stavu); strakáč březový – Endromis versicolor (dosti často na př. u Kostelce na Trubech); stužkonoska modrá -Catocala fraxini (dosti hojná); stužkonoska švestková – C. fulminea (zřídka); stužkonoska vrbová – C. electa a stužkonoska topolová – C. elocata (řidčeji); stužkonoska dubová -C. sponsa (vzácně, na př. u Louňovic); drvopleň topolový -Cossus cossus (zřídka); drvopleň maďalový – Zeuzera py-rina (vzácně, na př. u Kostelce); zubokřídlec paví oko – Sme-rinthus ocellata (dosti hojný); zubokřídlec topolový – S. populi (dosti hojný); zubokřídlec lipový – Dilina tiliae (častý); přástevník hluchavkový – Callimorpha dominula (vzácně, na př. u Kozojed); lyšaj vrbkový – Deilephila Elpenor (porůznu na pasekách); lyšaj kyprejový – Deilephila porcellus a lyšaj svízelový – D. galii (hojní), přástevník medvědí -Arctia caja (hojný); otakárek ovocný – Papilio podalirius (dost rozšířený); bělásek ovocný – Aporia crataegi (dříve mizející, jest od 1935 zase hojnější).
Z broučí fauny kromě četně se tu vyskytujícího roháče (Lucanus cervus) a piluny (Priona coriarius) se tu ukáže milovníkům přírody krajník hnědý – Calosoma inquisitor (Do-lánky); střevlík Ulrichův – Carabus Ulrichii (Kostelec); křižák velký – Panagaeus crux maior (Obora ); piloroh široký -Velleius dilatatus (v sršních hnízdech, Obora); volnokrok červený -Athous rufus (vzácně v borových pařezech); vejcovník dvojskvrnný – Drapetes bigutatus (Obora); květokras zářivý – Anthaxia candens (zřídka ve starých třešních); majka duhová – Meloe variegata (Kostelec); vějířník nápadný – Metoecus paradoxus (v hnízdech zemních vos); úzkořitník šestiskvrnný – Anoplodera sexguttata (Dolánky); úzkořitník žlutoštítký – Leptura scutellata (Jevany); hladko-štítník – Rhopalopus spinicornis (velmi vzácný, Peklov); ku-loštítník úzký – Clytus lama (Jevany); vřetenostehenník špičkokrový – Pogonocherus ovatus (Jevany); vřetenostehenník chluporohý – P. hispidulus (Dolánky);
Velmi pozoruhodné jsou v černokosteleckých lesích výskyty kůrovců (lpidae), jichž tu byly zjištěny 42 druhy z celkového počtu 79 druhů v Čechách se vyskytujících. Z našich jsou nejpozoruhodnější: Scolytus Ratzeburgii (Č. Voděrady); Scolytus carpini (Obora, Dolánky, Jevany); Polygraphus grandiclava (Kostelec); Trypophlocus asperatus (porůznu v osikových větvích); Trypophlocus granulatus (porůznu v osikových kmenech); Xyloterus signatus (Obora); Xyleborus monographus (Obora, Dolánky); Heteroborips cryp-tographus (Dolánky); Pityokteines spinidens (Bohumil, Radlice) ; Pityokteines Vorontzowi (Bohumil, Radlice); Platypus cylindrus (Obora, Dolánky);
Kůrovci a pilořitky (Sirex) patří mezi lesní škůdce, k nimž řadí se neblahá a na Černokostelecku v letech 1922-1924 zle řádící mniška. V poslední době jsou tu modříny napadeny molem modřínovým (Coleophora laricella). Třešně trpí do plodů zavrtanou vrtulí třešňovou (Tripeta cerasi) a listoví třešňové nebo hrušňové zas pilatkou třešňovou (Eriocam-poides limacina).
