Černokostelecký zámek, který je vzácnou památkou stavitelského umění, skýtá s mnoha míst v širém kraji krásný pohled. Stával původně na místě zámecké kaple sv. Vojtěcha. Nynější podoba před hradí pochází z r. 1561. Nasvědčuje tomu nejen renezanční ráz stavby s pěkným kamenným ostěním dveří a oken, ale také nad branou umístěné dva erby se jmény zakladatelů, Jaroslava Smiřického a jeho manželky Kateřiny z Hazemburka, s letopočtem 1561. Přístup na most jest zkrášlen dvěma barokovými pilíři z počátku 18. stol. Do předhradí se vchází přes hluboký příkop po klenutém mostě, pod nímž býval psinec.
Přední část mostu byla zděná, ale před branou byly dva zdvihací mosty. Jeden byl se zábradlím. Ten se spouštěl nebo vytahoval po kladkách zazděných v klenuté bráně a po vytažení ji zavíral. Druhý menší byl vpravo před brankou, která je nyní zazděna. Vstupní rozměrná čtverhranná věž má 2 poschodí. Bývala ozdobena sgrafity. Na nové omítce byly ještě do nedávná sluneční hodiny, které jsou nyní v černokosteleckém museu. Nad branou měl důchodní písař kancelář, vedle které, byly místnosti na knihy důchodenské, zádušní, purkrechtní a soudní.
Ve druhém patře byla síň a světnice zdobená pěkným stropem a umně z barevného dříví vyřezávanými a erby Smiřických zkrášlenými dveřmi. – Na osmihranné vížce jsou německé hodiny z r. 1779. – V průjezdě brány, vystavěné z nučického rudého pískovce, zbylé trámoví je po zvonu, jímž se sezvánělo na robotu. Pod ním na kamenné lavici vysedávali vrátní a panští biřici, Vpravo od brány je křídlo do podkovy stavěné. Zde byla tři vězení pro lehčí provinilce a jedno vězení s kruhy ve zdích pro vězně těžší.
Za nimi byla klenutá konírna, kovárna a kovářská kolna. V patře byly síně, světnice, kuchyně, mazhauz a dvě moučnice. (Nyní jsou tam byty úředníků). V levém patrovém křídle tohoto předhradí, kdysi krásnými sgrafity ozdobeném, bývaly v přízemí sklepy na hospodářské plodiny, velká váha, pekárna na chléb, konírna a čeledník, Nad tím byla kuchyňka, několik světnic, pekárna a 2 zbrojnice. Celého levého křídla užíval purkrabí. Nyní tu bydlí ředitel lesního školního statku. Na prvém nádvoří je stará kašna napájená starobylým samočinným vodovodem.
Most
Do vlastního, do čtverhranu zbudovaného zámku se vchází po klenutém mostě přes hluboký vyzděný příkop. Z jednoho klenutí pod mostem bylo uděláno těžké vězení. Most původně nešel až k bráně. K ní byl přístup po dvou zvedacích mostech; po jednom se vjíždělo do brány, podruhem se šlo do branky. Přístup na most byl ještě zabraňován dvojitými těžkými dřevěnými vraty. Za mostem se rozkládající mohutná a do čtverhranu stavěná budova má v rozích 4 vysoké a rozložité věže, z nichž každá zírá k jedné světové straně.
Dvě delší zámecká křídla hledí k severozápadu a jihovýchodu. Celý zámek je obepjat příkopem, který na sz. byl znepřístupněn vysokým válem, hlídaným kdysi na západní straně ještě pevnou baštou. Třípatrové nárožní věže jsou do prvého patra okrouhlé, od druhého desetihranné s vysokými okny. Nad nimi jsou velké plechové cibulovité báně, jejichž kostra je umělecké tesařské dílo. Nad báněmi jsou štíhlé lucerny s římsovím a makovice. Východní věž byla dostavěna teprve v 18. století.
Překrásnou bránu, která byla v jihovýchodním zámeckém čele vystavěna roku 1560, zavírali ještě silnými vraty. Ve svérázném renezančním průčelném trojúhelníkovém štítu jsou stopy po německém nápise, jenž hlásal, že Marie Terezie Savojská zámek přebudovala v barokním slohu kolem r. 1746.
Vejdeme-li na hlavní nádvoří, poznáme rázem na všech čtyřech křídlech značné rozdíly slohů a dob. Hlavní jv. křídlo je nádherný výtvor renezančního stavitelství. Na 8 mocných sloupech, zbudovaných z pěkně členěného pískovce, spočívá klenuté podloubí čili arkády. Nad ním jest pavlač (loggie) s 8 toskánskými polosloupy a sedmerým klenutím. Prostory mezi sloupy byly r. 1746 zazděny a opatřeny okny. Ve druhém poschodí jest překrásná otevřená loggie s 15 jónskými sloupy a 14 klenutími. Zábradlí či balustrády v obou poschodích jsou vyplněny umnými kamennými kuželkami.
Na ostatních 3 zámeckých křídlech není pavlačí. Roku 1677 na protější delší sz. stranu namalovali podobné loggie červenou barvou, kterážto malba tu byla až asi do r. 1930. Tehdy při opravě omítky bylo malované sloupoví zabíleno. Zbyl z toho jen vybledlý obraz sv. Jána Nep. s anděli v oblacích. Obraz byl namalován kol r. 1746.
Zámecké strany obrácené k severu mají zřejmě okna níže než 2 protilehlá nárožní křídla jižní. To proto, že severní křídla jsou ve svých základech starší než strany jižní. V severovýchodním křídle byla polokruhová klenutá okna zřízena r. 1746. Severní Část stojí na místě, kde stál hrad asi od 14. století. – (Původní hradiště bylo na místě zámecké kaple). – Kolem r. 1561 Jaroslav Smiřický velkým nákladem nastavěl na severní část hradu patra a přistavěl renezanční část jižní s předhradím.
V bráně vlevo jsou místnosti se zbytky patrimoniálního a lichtenštejnského archivu. Levým podloubím přijdeme do úřadoven okr. soudu. Nad ním jsou úřadovny lesního úřadu, do něhož se jde západní věží, kterou se přichází také do soukromých bytů ve druhém patře. Ve věži a v sz. křídle (v přízemí jest věznice a byt dozorce vězňů. – Napravo od brány se přijde po širokých dřevěných schodech do úřadoven okresní péče o mládež, zámecké kaple, k bytům soukromníků nebo lesních úředníků a posléze do proslulého rytířského sálu ve 11. patře severovýchodní budovy.
Rytířský sál
Rytířský sál, někdy chlouba Smiřických, je nyní žalostně zpustlá 22 m dlouhá a 11 m široká prostora, do které se vchází předsíní. Sál čili palác má 3 vchody, ozdobené překrásnými kamennými renezančními portály. Sál má do dvora 5 polokruhových oken, která byla do roku 1930 zazděna. Východní strana sálu byla opatřena otevřenou terasou s ozdobným pískovcovým zábradlím. Na pilířích tohoto zábradlí jsou vytesány polovypuklé postavy geniů a vázy s květinami. Nyní je celá strana pobita prkny. Parket z podlahy používaly koncem minulého století služky zámecké honorace na zátop. Kasetový strop byl nádherně vykládán barevným a pomalovaným dřevem. Dnes jsou tu jen holá prkna. Pod stropem běžela 75 cm široká, bohatě pomalovaná, zlacená a profilovaná římsa. Pod ní byl 150 cm široký pás uměleckých maleb šedých a zlatých tonů. – Z nádherných nástěnných maleb antických výjevů zbyly jen nepatrné stopy.
Sál jest veřejnosti nepřístupný. Na jeho zřízení nelze nyní pomýšleti, neboť nelze sehnati potřebné částky asi 300.000 Kč. Liechtensteinská lesní správa měla sice kdysi v úmyslu upravili sál na lesnické museum, ale po r. 1924, kdy bylo rozhodnuto o záboru kosteleckého zámku, z opravy sešlo.
Jak nádherně, vzácně umělecky a nákladně byl kostelecký zámek vybaven, vypravuje vzácný urbář „Zlatá kniha panství černokosteleckého“ z r. 1677, uložený v Nár. museu.
Poklad
V severovýchodním křídle v prvém poschodí byly do dvora velké síně a na venkovské straně naposled u východní věže pověstný pokoj Bílý koníček. V tomto pokoji dle pověsti Smiřičtí po bělohorské bitvě před svým útěkem za hranice uschovali rodinný poklad, který tu ještě r. 1631 Marketa Salomena Smiřická, vdova po Jindřichu Slavatovi z Chlumu a Košumberka, nalezla nedotčený. Pozdější zprávy praví, že poklad byl v 18. stol, při přestavbě nalezen, kdežto Bernau r. 1881 tvrdil, že tento poklad tu ještě jest.
Ke Krkonošům nad vály hledící zámecká strana byla nejozdobnější část zámku. Ve druhém poschodí jsou podvojné sdružené okenní arkatury. Prvé dvojice oken patří k rytířskému sálu. Tři okna z toho jsou zazděná. Ostatní okna jsou obdélníková s ozdobnými římsami. Podstřešní římsu nesou ozdobné krakorečky. Z prvého patra vede na val přes příkop zděná chodba, spočívající na 3 mostních obloucích a vedoucí do zámecké kaple sv. Vojtěcha. Na této straně má býti také tajemná podzemní chodba.
Pod severním válem je prostranství tumlplac, kde se shromažďovala zámecká posádka a kde bývaly i turnaje. Bylo to místo dřevěnou hradbou mocně opevněné, opatřené strážními budkami. V ohradě vyvěrající studna s dobrou vodou se jmenovala „Panna“. Pod tumlplacem bývala proslulá kostelecká bažantnice. Nyní je ono místo již zastavěno a říká se tam Pod vály. Z valů je překrásný pohled až k českému pomezí.
Kostel sv. Vojtěcha
Na severovýchodě k zámku přiléhající kostel sv. Vojtěcha jest jedna z nejstarších památek v kraji, která chová sice dosud málo známé, ale převzácné umělecké poklady nezbádané ceny. – Oltářní obrazy neznámých umělců mají ráz maleb Dürerových a rytin vlašských a flámských mistrů. Celá kaple je vybudována více renezančně než v té době u cirk, staveb v Čechách bývá zvykem.
Podle pověsti původní kostel v těchto místech založil sám sv. Vojtěch, jehož rodu Černokostelecko kdysi patřilo.
První zmínka o tomto kostelu, jenž býval farním, pochází z r. 1344, Za husitských válek kostelecká fara zanikla a město až do r. 1568 patřilo ke Konojedúm a hřbitovem k Aldašínu. Toho roku Jaroslav Smiřický přestavěl starý zámecký kostel, u něhož ponechal starou čtverhrannou třípatrovou věž. Byl později zasvěcen sv. Vojtěchu a po vystavění sloužil kališníkům, neboť Smiřičtí byli horliví utrakvisté. V té době byl tu farářem učený děkan a superintendent Vít Phagellus (Doubek) z Písku. Byl to vynikající spisovatel, jenž byl r. 1622 vypovězen z Čech. Věž je tedy nejstarší stavba v Kostelci. Její spodní okna jsou vzácná stavitelská zvláštnost. Nejvyšší patro s hrotitými okny je asi z 16. století. Věž měla od r. 1668 cibulovitou měděnou báň. Ale ta byla r. 1836 požárem zničena a věž opatřena nynějším nízkým taškovým krytem.
Chrámové zdi s okny pocházejí z 15. století, kdežto klenba je ze 16. století. – Do příčné obdélníkové chrámové lodi vcházíme ze zámku renezančními dveřmi s krásným kamenným ostěním. Levé dveře vedou na kůr, jenž býval dřevěným ochozem spojen s místností nad sakristií. Křížová klenba je bez žeber. Dvě postranní hrotitá okna s dvěma pruty mají zajímavou kružbu ve hrotech. Podkruchtí, jež má prostou křížovou klenbu o čtyřech polích, mělo kdysi na sev. straně ještě renezanční východ na vály. Ten je nyní zazděný. Na obou stranách kruchty jsou na způsob pokojíků zřízeny oratoře s pěknými vykládanými dřevěnými stropy.
Chrámová loď jest od kněžiště (presbytáře) oddělena umělecky kovanou železnou mříží. – V presbytáři stojící hlavní oltář bylo překrásné a čisté renezanční dílo. Nynější oltář jest jeho zadní část. Byl to kališnický oltář ze 16. století a Marie Terezie Savojská při přestavbě zámku v 18. stol, dala jej obrátiti čelem ke zdi. Původní dvoupatrový oltář má na podstavcové a závitnicemi i řezbou zdobené desce zlatý nápis:
„Nebe a Země pominau ale Slowa ma nepominau. Ma-taus XXIII1. W Tebeť sem daufal nebuduť zahanben na věky. Zialm Ixx. Swice nohám mým gestiť Slowo twé a Swětlo Stezkám mým. Zialm cXVIII.“
Kristův pohřeb
Na tomto podstavci spočívající prvé oltářní patro má prázdný střed. Dříve tu býval překrásný reliéf „Kristův pohřeb“, vyřezaný do dřeva 117 cm širokého a 168 cm vysokého. (Je nyní pod kruchtou na oltáříku). Po jeho stranách bylo po dvou kanelovaných sloupcích, z nichž se zachovaly jen 2 krajní. Mezi pravými sloupky byl vyřezávaný obraz sv. Petra a vlevo sv. Pavla. Nad těmito čtyřmi sloupky, spojenými renezančními polokruhy, jest rovné a bohatě zdobené dvojité břevnoví (kládí). Na něm stojí 2 korintské sloupy, rovněž kládím zakončené. Mezi nimi byl kříž, po jehož pravé straně byla P. Maria a po levé sv. Jan ev. Vedle nich u pravého sloupu na podstavci stála socha sv. Marka a nalevo sv. Matouše. Nad dvěma horními sloupy byly na podstavcích sochy sv. Jana a sv. Lukáše. A nade vším byla velká pozlacená koule, na níž stál vzkříšený Kristus. Celý oltář, vypadající jako by byl z alabastru, byl zlatě a modře umělecky zdoben.
Do chrámu nyní hledící zadní strana tohoto oltáře byla pobita prkny a r. 1783 byl na nich vymalován nynější barokní svršek. Dobrý obraz žehnajícího sv. Vojtěcha byl naň dán již na počátku 18. století. Tento obraz, v jehož pozadí jest znázorněn výjev ze světcova života (jak zlomyslný pastýř troubí spícímu světci do ucha), byl opraven r. 1829. Nad oltářním stolem jest zasklený a umělecky cenný obraz z 18. stol. „P. Marie Pomocné“. Po jeho stranách jsou dřevěná zlacená barokní poprsí sv. Václava a sv. Ludmily. Je to dobrá řezbářská práce z poč. 18. stol. Z téže doby jsou nad brankami umístěná, bíle natřená a pozlacená malá poprsí sv. Vojtěcha a sv. Prokopa. U zdi jsou na podstavcích barokní sochy sv. Josefa a sv. Jana Nep.
V presbytáři na stěnách visí cenné obrazy, pocházející z 18. století. Jsou to: 1. Velká napodobenina Černé Madony (S. Maria Maggiore – 233 x 171 cm). – 2. Klečící a v oblacích nad Čes. Brodem se vznášející sv. Gothard. -3. Sv. Prokop v oblacích a sv. Prokop orající s ďáblem. -4. V oblacích nad Kostelcem n. Č. L. se vznášející sv. Karel Boromejský. (Tyto obrazy jsou 244 x 155 cm).
Lavice v presbytáři jsou jednoduše vykládané a mají krásně členěnou a napodobeným podloubím zdobenou vysokou zadní stěnu. Je to dílo pozoruhodné.
Sakristie
Do sakristie vedou vkusně vyřezávané, renezančními výplněmi a kováním zdobené dveře. V sakristii jsou 4 barokní, ze dřeva řezaná a pomalovaná poprsí sv. Zikmunda, sv. Karla Bor., sv. Jana Nep. a sv. Amadea. Pocházejí z 18. stol, a byla tak udělána, že mnozí v nich vidí Karla IV., krále Zikmunda, Jana Očka z Vlašimě a Mistra Jana Husa.
Do věže jdou překrásně na obou stranách barevným dřívím vykládané dveře. – Na přední straně je v horní části zpodobněna mezi domy věž s hodinami, pták, dudák a střelec; v dolní části je znázorněno podloubí a letopočet 1573. – Na zadní straně nahoře je znázorněna váza se stonky, květy a ptáky. – V levém rohu dole této výplně je sedící nahá žena, snad Pandora, opírající se o skřínku. -V dolejší části je vkusná souměrná ozdoba. S kostelníkovým nebo průvodcovým svolením lze na vlastní nebezpečí vystoupiti po schodech na věž, odkud se rozvírá na všechny strany daleký a překrásný rozhled až k českému pomezí. Polovinu Čech lze odtud přehlédnouti,
Renezanční kazatelna spočívá na hladkém sloupku, jehož hranolová patka jest ozdobena lví hlavou a hlavice listovím. Zábradlí jest ozdobeno krásnými řezbami a intarsiemi, stejně jako řečniště, jež jest zkrášleno ještě arabeskami a erby Jaroslava Smiřického a jeho manželky Kateřiny z Hazmburka.
U kazatelny v lodi na evangelijní straně jest rozvěrací oltář „Narození Páně“, v jehož středu jest obraz 107 cm široký a 135 cm vysoký. (V domku vlevo na krbu je značka 15TS58, což znamená, že oltář je z r. 1558). Obrazy na postranních oltářních křídlech představují „Zvěstování Panně Marii“. Zavře-li se oltář oběma křídly, objeví se na jejich druhé straně podobizny pana Jaroslava Smiřického s jeho dvěma synky a paní Kateřiny z Hazmburka, jeho manželky, se dvěma dcerkami. Pod zobrazeným křížem jest znak Smiřických a pod podobou zbičovaného Krista jest znak hazmburský. Erb Smiřických byl štít pokosem poloviční, svrchu stříbrný, u spodu černý; nad helmem křídla složená týchž barev.
Na straně epištolní je rozvěrací oltář „Večeře Páně“ s pěkným obrazem zajímavého vnitřku hodovní síně, na jejímž stropu jsou opět erby Smiřických a Hazmburků. Z večeřadla je třemi okny vidět na Kristův vjezd do Jeruzaléma. Na levém křídle je obraz „Kristus umývá nohy apoštolům“, na kterém jsou zpodobněny známé osobnosti 16. století z okolí Jaroslava Smiřického. Na pravém křídle je obraz „Kristus v zahradě Getsemanské, posilňovaný andělem“. – Když se oltář zavře, je vlevo obraz bičovaného Krista a vpravo posmívání Kristu trnovou korunou.
Oba křídlové oltáře jsou renezanční práce s jednoduchými zděnými obětními stoly. Obdélníkové středové obrazy mají po stranách karyatydové sloupky, které nesou úzkou a perlovci zdobenou římsu. Nad tou je vlys s kartuší uprostřed. Rámy na dřevě malovaných obrazů jsou bohatě a umělecky zdobeny perlovcem a vaječníkem.
Nad oběma oltáři visí rozměrné barokové a méně hodnotné obrazy z 18. století. Jeden představuje v oblacích se vznášejícího sv. Jana Nep. a přimlouvajícího se za rodinu klečící před oltářem. Na druhém, poněkud lepším, jest sv. Amadeus, rozdávající almužnu chudým. .
Pod kruchtou na lipové desce 117 cm široké a 168 cm vysoké je vyřezávaný „Pohřeb Páně“, kteréžto mistrné renezanční dílo z druhé polovice 16, století velké ceny bylo dáno na toto místo v 18. století jen z nepochopení a nerozumu.
Řezba zpodobňuje Josefa z Arimatie a jeho dva pomocníky, kladoucí Krista do hrobu před zraky pěti kvílejících osob. Tento obraz udivuje dnešní umělce nejen mistrným seskupením osob, ale také přirozeností naznačených pohybů. Neznámý umělec obdivuhodně oduševnil tváře opravdu zřejmou bolestí. Toto dílo patří k nejkrásnějším plodům českého umění vůbec. – Nynější varhany sem dal ve druhé polovici 18. stol, kníže Alois Jos. Liechtenstein.
Hrobka Smiřických
Hrobka Smiřických pod presbytářem, zřízená Jaroslavem Smiřickým kol r. 1568, nebyla do třicetileté války patrná. Teprve loupeživí Švédové ji objevili, rakve zbavili drahocenných ozdob a mrtvoly klenotů. – Do hrobky, uzavřené nyní padacími dveřmi, sejdeme se svolením průvodcovým a s náležitou uctivostí. Po několika kamenných schodech sestoupíme do větrané kobky s valenou klenbou, na jejíž podlaze jest 5 velkých a 2 malé cínové rakve. Kdysi byly všechny nádherně ozdobeny zlatém a stříbrem. Obě malé a jedna velká mají nápisy české, ostatní latinské. Pod nápisy jsou znaky rodiny Smiřických. Jen na poslední je znak slavatovský. V rakvích odpočívají v tomto pořadí:
- Jaroslav I. Smiřický, * 1513-, † 1597.
- Ladislav, půlletní syn Zikmunda Smiř., * 1600.
- Zikmund Smiřický, * 1558, † 1608.
- Jaroslav II. Smiřický, * 1588, † 1611.
- Albrecht Jan Smiřický, * 1594, † 18.-XI. 1618.
- Zikmund Jiří, synek Jindř. Slavaty, † 1619.
- Jindřich Slavata z Košumberka, † 1620.
(Nápis český).
Na rakvi s českým nápisem lze čisti: „Omrzel mne život můj, vida, že je všechno zlé pod sluncem, všecko marnost a trápení ducha, i přeji sobě rozdělen býti s Kristem, věda, že Vykupitel můj živ jest a v den poslední ze země vstanu, kdež opět oděn budu koží svou a v těle svém uzříme Boha svého, kteréhož já uzřím sobě a oči mé spatří Jej a nikdo jiný.“
V lodi chrámové pod prostředními lavicemi jsou zasazeny dva náhrobní kameny, jeden z r. 1663, druhý z r. 1719.
Ochotný průvodce vyvede návštěvníka kolem zámeckého špitálu na vály, odkud je utěšený pohled na sever. Ve špitále, kde je již jen několik starců a stařen do vymření, je chován pěkný barokový relikviář v podobě bohatě tepaného a zlaceného rámečku s obrazem sv. Prokopa na plechu. Je to kopie obrazu ze sázavského kláštera. Relikviář je dar sázavského opata vévodkyni M. Terezii Savojské z r. 1754. – Ve špitále bydlí zámecký kaplan, jímž jest černokostelecký vikář a kanovník F. Jan Konečný.
