Pražské Jezulátko. Nové historické poznatky a archeologické objevy

Známé informace

Pražské Jezulátko, známé také jako Malostranské Jezulátko, je malá vosková soška Ježíška, která se nachází v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze. Soška je oblíbeným poutním místem a symbolem dětské nevinnosti a víry.

Pražské Jezulátko

---

Kostel Panny Marie Vítězné

---

Původní luteránský kostel

• Název: Kostel Nejsvětější Trojice.
• Období: Postaven v roce 1611–1613 pro luteránskou komunitu během relativně krátkého období náboženské tolerance v předbělohorských Čechách.

Po bitvě na Bílé hoře: Po porážce českých stavů byla většina nekatolických kostelů v Praze převedena pod správu katolické církve, včetně tohoto kostela, který byl předán karmelitánům v roce 1624.

Nová historická a archeologická zjištění

• Parcela kostela se nalézá jižně od nejstaršího jádra levobřežní středověké pražské sídlištní aglomerace osídlené již od 9. století.
• Zkoumaná plocha ležela vně opevnění podhradí Pražského hradu.
• Do hradeb podhradí se dostala až po rozšíření opevněného prostoru směrem na jih, někdy ve 2. polovině 10. či v 11. století.

---

• Patrně až po zániku raně středověké hradby v Nebovidské ulici, jižně od Maltézského náměstí (tj. v 11.–12. století), vznikají v této části pozdější Malé Strany řemeslnicko-agrární osady Nebovidy (první zmínka 1235, vznik již patrně ve 12. stol.) a Trávník.
• Osada Nebovidy s farním kostelem sv. Vavřince se nalézala jižně od zkoumaného místa.
• Východně se nalézaly pozemky komendy johanitů.
• Johanitská komenda byla založena mezi lety 1158–1169 na pozemcích darovaných rytířům Vladislavem II.
• Pozemky západně od Karmelitské ulice, kde stojí i kostel Panny Marie Vítězné k majetku johanitů už nepatřily.
• Po založení vrcholně středověkého města za vlády Přemysla Otakara II. v roce 1257 se zdejší osídlení podél Karmelitské ulice při úpatí Petřína nalézalo mimo opevnění města i mimo opevnění pražské johanitské komendy.
• Po dokončení stavby Hladové zdi v polovině 14. století, za vlády Karla IV., se prostor ocitl uvnitř hradeb rozšířené Malé Strany.
• Vznik kostela Nejsv. Trojice je spojen s historií a potřebami luteránské fary malostranské obce soustředěné okolo farního kostel sv. Mikuláše.
• S růstem obce v 16. století se přeplňoval farní hřbitov. Proto luteránští farníci zakoupili za tehdejší domovní frontou Karmelitské ulice v místech dnešního kostela a dále k severozápadu roku 1579 kus zahrady.
• Uvedení hřbitova do provozu si vynutil velký mor roku 1582, ale k jeho řádnému zřízení došlo až v roce 1584.
• Hřbitovní kostelík M. Jana Husi a M. Jeronýma byl vystavěn nejpozději v roce 1586.
• Po přílivu německých luteránů na přelomu 16. a 17. století jim byl nejpozději v roce 1609 kostelík M. Jana Husi propůjčen k německým luteránským bohoslužbám.
• Ti se nedlouho po tomto datu rozhodli ke zbudovaní velkého kostela.
• Malostranská obec 20. 6. 1611 koupila od pozůstalých císařského vrátného na Hradě, Janu Schenkovi, dva domy v uliční čáře, na místě dnešních schodišť a zbořila je.
• Zahradu za těmito domy darovaly její majitelky Dorota Kohoutová a Dorota Skálová.
• Základní kámen k novému kostelu Nejsv. Trojice byl za slavnostního ceremoniálu 20. 7. 1611 přinesen z oltáře Husova chrámu.
• Pro stavbu kostela zachovaly se v Muzeu hl. m. Prahy plány.

• Stavba pokračovala rychle, a již dva roky po položení základního kamene, byla 21. 7. 1613 uvedena do provozu.
• Měl sloužit německému kázání a bohoslužbě jako filiální k faře sv. Mikuláše.
• Autorství pozdně renesančního kostela náleží patrně G. M. Filippimu.
• Zasvěcení chrámu Nejsvětější Trojici odpovídá jejímu italskému vzoru, římskému chrámu S. Trinita dei Monti, postaveného v letech 1580–87.
• Po Bílé hoře proběhla konfiskace a po určitých dohadech, při nichž projevili o stavbu zájem jak jesuité, tak dominikáni, jej spolu s domem kazatele získali 7. září 1624 bosí karmelitáni, těšící se velké přízni císaře.
• Karmelitáni zahájili hned po nastěhování přestavbu kostela, který, protože patřil k nejvýznamnějším luteránským stavbám a nadále by tuto víru připomínal, musel být zcela přestavěn.
• Navíc se karmelitáni museli přizpůsobit svému vzoru, jenž byl zase pro ně závazný i v jiných místech.
• Pravděpodobně ještě před vpádem Sasů do Prahy roku 1631, stačili karmelitáni postavit nový presbytář v místech někdejšího hlavního vstupu, tedy stavbu protáhnout k západu.
• Mezi lety 1636 a 1644 došlo i k vybudování nového východního průčelí na místě původního závěru kostela Nejsv. Trojice.
• Ten byl zbourán v roce 1634. Na průčelí jsou dva letopočty – pod křížem stojícím na tympanonu 1640 a u Maradasova štítu 1644.
• Kostel nově zasvěcený P. Marii Vítězné získal nesprávnou orientaci s presbytářem na západě, když původní hlavní průčelí, které se obracelo k Petřínu, bylo obráceno do ulice.
• Brzy se stal kostel centrem nového kultu sošky „Pražského Jezulátka”, který řád bosých karmelitánů získal z odkazu Polyxeny z Lobkowicz, která jim tuto voskovou sošku věnovala v r. 1628.
• Ještě za výstavby nového karmelu (kláštera) řeholníci vyhloubili pod kostelem kryptu (1666). Po jeho dostavbě se znovu v r. 1669 pustili do dokončení kostela – tehdy proběhla dostavba horní etáže jižní věže.

---

Archeologický výzkum

---