Od počátku 20. století se začaly na stránkách odborných i regionálních tiskovin objevovat články věnované unikátnímu souboru několika desítek větších žulových kotoučů rozesetých při Zvánovickém potoce na pomezí katastrů Zvánovic a Černých Voděrad. Valná většina autorů těchto článků je považovala za zbytky zborcených sloupů z pohanské svatyně stojící na temeni kopce v blízkosti velkých žulových balvanů s mísovitou prohlubní, u nichž měly být v době „prehistorické“ zapalovány obětní ohně.
Archeologický výzkum
Světlo do problematiky tohoto údajného pohanského obětiště vnesl až průzkum provedený Jaroslavem Kudrnáčem v roce 1981 vyvolaný zdánlivým ohrožením kotoučů v souvislosti s výstavbou blízkého pionýrského tábora. Níže uvedené údaje pak povětšinou čerpám z článku, který J. Kudrnáč publikoval v roce 1983 na stránkách Archeologických rozhledů.[EXPAND rozbalit citaci]Kudrnáč, J. 1983, Polotovary mlýnských kamenů u Zvánovického potoka na černokostelecku, in Archeologické rozhledy XXXV, Praha 1983, 646-655[/EXPAND]
Velikost a množství mlecích kamenů
Kamenné kotouče se začínají vyskytovat po 160 metrech od silnice spojující Černé Voděrady se Zvánovicemi a jejich průměr se pohybuje od 80 do 125 cm při výšce 35 až 65 cm. Jejich hmotnost tak sahá od 460 do 2100 kg. Některé mají uprostřed jamku, jiné dlaby v řadě za sebou.
Většinu z nich překrývaly náplavy Zvánovického potoka a možná proto se údaje starší literatury točící se okolo počtu 30ti kusů liší od zjištění J. Kudrnáče, který jich zaměřil 45 a jejich původní počet (část roztlučena na štěrk, minimálně jeden odvezen do Voděradské kovárny pod kovadlinu) odhadl na 50.
Lom s rozpracovanými kotouči
Ve skalní stěně vzdálené 70 m od kamenů v potoce identifikoval nedokončený žulový kotouč přecházející do čtyřhranu (starší literaturou považovaný za základ jednoho z pohanských sloupů) a další tři čtverhranné balvany připravené zřejmě k otesání. Tyto pak měly být svaleny k ostatním u potoka, odkud mohly být přepravovány do místa určení na speciálních nízkých vozech či saních.
Na vrchu nad lomem v blízkosti 3 metry vysoké žulové skály v hloubce 30 cm Jaroslav Kudrnáč vyzvedl zlomky nádob z 13. století. Jejich jednoznačná souvislost s kamenickou činností v okolí však chybí.
Další místo výroby žulových kotoučů bylo rozpoznáno zhruba 400 metrů proti proudu Zvánovického potoka u levobřežního potůčku, kde se nacházejí dva žulové kotouče, přičemž jeden je z poloviny uražený.
Vyvrácení mylných interpretací
Průzkumem těchto zajímavých a léta nesprávně interpretovaných pozůstatků někdejších lidských aktivit došel J. Kudrnáč k závěru, že se jedná o středověké mlecí kameny určené k rozemílání rudy. Nasvědčuje tomu jednak jejich velikost, která je několikrát větší než u kotoučů určených k rozemílání obilí a jednak i materiál z kterých jsou vytesány – hrubozrnná žula s živcovými peckami (analogie – nedokončený mlecí kámen u středověkých zlatodolů ve Všemyslicích u Protivína). Období jejich vzniku zasadil do 13. až 16. století a můžou souviset s těžbou rud stříbrných, olověných a měděných u Černých Voděrad a především u Stříbrné Skalice, kde písemné prameny dokládají těžbu od počátku 16. století, avšak archeologické navylučují její počátek již ve století čtrnáctém. Dalším možným odbytištěm mlecích kamenů pak mohlo být okolí Mnichovic vzdálených zhruba 7 km, kde je doloženo rýžování zlata v 16. století (roku 1507 odtud mělo být odvedeno zlato).
Archeologická a technická památka
Z výše nastíněných skutečností je zřejmé, že se jedná o ojedinělou archeologickou a technickou památku, která je v současnosti chráněna zákonem o státní památkové péči č. 20/1987 Sb.
V našem okolí se pravděpodobně nenachází dezinterpretacemi více postižená lokalita než ta s žulovými mlecími kameny u Zvánovického potoka, ale i po vyvrácení legendy o zbytcích sloupů pohanské svatyně a o odhalení „prostých“ mlecích kamenů na drcení rudy, stojí tato lokalita s krásnou okolní krajinou za vaši návštěvu.
——————————————————————–
Pro dokreslení výše nastíněných skutečností uvádím několik textů uveřejněných ve 20. a 30. letech 20. století, jejichž autoři lokalitu považovali za pohanské obětiště.
Pohanské obětiště u Č. Voděrad
Jaroslav Nauman. – časopis Pod Lipany (20. léta 20. století).
Nedaleko místa, kde protíná potok, tekoucí Haberským údolím, silnici ze Zvánovic k Voděradům, je na vršku v smíšeném lese borovém, smrkovém a bukovém (ale i jedle a olše tam jsou) prastarý památník, snad zbytky oltáře pravěkých bohů.
Asi tři sta kroků od silnice proti toku potoka, tam, kde končí smrkové mlází a začíná bažinatá louka, leží asi 27 žulových balvanů, přitesaných pravidelně kruhovitě, podobných ohromným žernovům (bez otvoru ovšem). …
Je zřejmo, že tyto kameny byly shozeny s vrchu. Svědčí o tom to, že leží i na bocích kopce na jiných stranách. U potůčku, ústícího kousek výše do potoka, jich leží šest, porůznu pak ještě asi pět.
Na louce jsou mnohé hluboko zapadlé; úplně do bahna zapadlých jest jich asi ještě více. Kameny mají nestejné průměry i výšku a jejich účel je úplně záhadný.
Snad tvořily kdysi k vrcholu se zúžující sloup (v Praze na Slupi stával prý na sloupě bůžek) – což je ovšem pouhá má domněnka.
Vedle těchto kamenů je tam obrovský přírodní balvan, v němž je vytesána sedadlovitá prohlubeň. Nejdůležitější ze všeho je však jiný plochý kámen na vrchu nahoře, v němž je krásná, pravidelná kruhovitá mísa asi 3/4m v průměru a 30 cm hloubky. Je stále plná černé, zahnívající vody dešťové. I v parném létě v ní bývá vlhko. Slované věštili z vody a hádali z vysýchání tekutin v nádobách o budoucí úrodě či neúrodě…
A pět minut cesty od tohoto místa jest starobylá vesnice: Voděrady či Černé Voděrady! Nevtírá-liž se zrovna výklad: Z vody rady? ~ Ale to není všecko: Vezmeš li mapu k ruce, uvidíš na ní, jak jsou od Říčan až ke Kolínu pěkně v řadě za sebou: Voděradky, Voděrady Černé (na jih Kocerady, Pecerady a někdejší Věrady [teď Čtyřkoly, z německé zkomoleniny Vierrad]) a dále v přímce Radlice, Voděrady Polní (teď už jen Nesměny, s nimiž V. Polní splynuly), ještě jedny Voděrady a konečně. Radovesnice. Je to zajisté celá skupina pravěkých míst poutních, závodících patrně kdysi mezi sebou co do účinnosti (Voděrady – Voděradky) Myslím, že je nasnadě výklad, že se pronásledované pohanství uchylovalo do lesů, že tam byla jeho poslední útočiště. – V Čechách je dosud dvanáctero Voděrad, na Moravě jsou jen jedny. Rozbité Lože Ivanovo u Jevan není také nic jiného, než zbytek obětního kamene: Kde bývala obětiště, shledáváme namnoze kaple a památníky tohoto světce. Bylo by záslužno provésti soupis všech takových kamenů v oblasti kosteleckých lesů; sám vím o podobných ještě nedaleko Březí a na lukách u Doubku.
———————————————————————————–
Ke článku „Pohanské obětiště u Č. Voděrad
Údaje článku, pokud se týkají popisu, jsou správné. Kruhovitých přitesaných balvanů je tam roztroušeno ke 30. Ze zdejších lidí nepamatuje nikdo pranic o jejich původu. Není ani pověsti, která by se k nim vztahovala. Některé z nich ovšem již zmizely. Ve voděradské kovárně použili před lety jednoho k usazování kovadliny. Tak řeč. „obětních kamenů“ je tam několik. Mísovité prohlubně, dobře znatelné, byly nalezeny na dvou; v jiném je vytesána prohlubeň podoby podkovy přes 1/2m hluboká, ústící svým užším koncem na okraj kamene.
Kameny kruhovité jsou na jjv. příkrém svahu vrchoviny Kobyly (505 m), která má místy jednotlivé vyvýšené body nedaleko příkrého jjv. svahu; právě na těchto bodech jsou ~ tak řeč. „obětní kameny.“ Louka, na níž jsou kameny sváleny, je 399 m nad mořem.
Lidové pojmenování tohoto místa jest: v „Lískách“ nebo v Lógru. Pojmenování vesnice Voděrady vysvětluje ovšem Zoubek (O zakládání měst v Čechách v XIII.stol.) poněkud jinak:‘ Před rokem 1000 svědčí mnohá stará místní jména, že celí rodové, jako jinde na Slovanech, dělávali jedno řemeslo, od něhož se jim dostalo u sousedů i jména. Poněvadž z Voděrad vycházeli na práce vodní, dostalo se jim jména Voděrady, neb raditi znamenalo dělati.
————————————————————————
Průvodce po Černokostelecku z roku 1937
František Šimáček
Na jv. příkrém svahu vrchu Kobyly (505 m n. m.) v trati V lískách či V lágru je na 30 žulových kruhovitých kamenů dosud neznámého původu a účelu. Je to v místech, kde potok, tekoucí Haberským údolím, protíná silnici ze Zvánovic do Voděrad. Asi 300 kroků od silnice proti toku potoka jsou tyto pravidelně a jako žernovy přitesané balvany jednak zapadlé v bažinaté louce (399 m), jednak rozhozeny po stráni, se které byly svrženy. Na vrchu této stráně je “Pohanské obětiště”. Jsou to 2 balvany, které nesou balvan třetí, t. zv. viklan. Na tomto je 30 cm hluboká podkovovitá prohlubeň o 75 cm v průměru. Z dešťové vody v ní zachycené pohanští kněží věstili budoucnost. –
