Bílý kamen u Sázavy je jednou z nejvýznamnějších pravěkých lokalit v Posázaví a psal jsem o ní již v článku zde:
V nedávné době byla v rámci projektu „Mramor jako surovina šperků v neolitu střední Evropy“ díky analýze dostupných starších nálezů a poznatků získaných novým archeologickým výzkumem učiněna poměrně významná zjištění. A to taková, že tradovanou představu o jedné z nejvýznamnějších památek pro pravěké těžební činnosti nesilicitových hornin ve střední Evropě bude nutné podstatně revidovat.
Důležitá enkláva
Bílý kámen u Sázavy je jedním z nejznámějších pravěkých lomů na nesilicitové horniny v kontinentální Evropě a je důležitou enklávou pro studium neolitických společností, odlišnou od klasických sídelních regionů. Lokalita byla prozkoumána dr. Karlem Žeberou na konci 30. let 20. století, který jako první odhalil význam mělkých prohlubní zasypaných hlínou a sutí, jež v té době pohlcovala rozšiřující se těžba sázavského vápencového lomu.
Kalcitický mramor
Těleso Bílého kamene je tvořeno kalcitickým mramorem, který podle nových zjištění a analýz nepředstavuje hlavní zdroj suroviny pro výrobu neolitických šperků, zejména mladoneolitických náramků. Hlavní surovinou pro tyto náramky byl totiž dolomitický mramor až metadolomit.
Výrazný objem těžby sledovaný na Bílém kameni neodpovídá omezené distribuci mramoru na neolitické šperky, neboť zde tato pravěká těžba byla překryta pozdější středověkou, novověkou i novodobou těžbou pro vápenické účely. Zdejší čistý kalcitový mramor je jediný svého druhu v oblasti mezi Sázavou nad Sázavou a Českým Šternberkem, což zvyšovalo jeho hodnotu pro pozdější využití, především na pálené vápno a později, během 19. a počátku 20. století, v cukrovarnickém a sklářském průmyslu.
Nový archeologický výzkum
Terénní odkryv v roce 2019 odhalil aktivity z pozdního středověku až raného novověku, ale v souboru s materiálem z tohoto období, byly rovněž nalezeny bifaciálně retušované diskovité polotovary neolitických mramorových náramků. Naopak nebyl nalezen ani jeden kus Žeberou nacházených dobývacích nástrojů, převážně vrtaných sekeromlatů, kterých zde při jeho výzkumu na konci 30. let bylo nalezeno téměř dva tisíce.
Analýza Žumberou nalezených zlomků broušené industrie
Analýzou rozsáhlého souboru zlomků vrtaných sekeromlatů nalezených na konci 30. let se zjistilo, že 80-90% nálezů tvoří metabazity, převážně z oblasti Jizerských hor, což vyvrátilo Žeberovy závěry, že se jedná o místní amfibolity. Nástroje z místních zdrojů v Posázaví nepřesahují 10% nálezů. Ostatní horniny jsou zastoupeny jen v jednotkách kusů.
Zpracování materiálu
V rozsáhlém Žeberově souboru zlomků broušené industrie, se nachází převážně torza vrtaných sekeromlatů, přičemž bylo nově zjištěno, že jejich fragmentace nebyla pouze důsledkem používání při těžbě místního mramoru. Z původních sekeromlatů byly záměrně sráženy horní nebo spodní vyhlazené plochy, většinou paralelně s plochami metamorfní foliace. Získané produkty byly někdy dále hrubě retušovány do klínovitých tvarů. Jiný způsob přetváření sekeromlatů spočíval v ponechání vyhlazených ploch, ale jejich rozbití v místech průvrtu na poloviny či čtvrtiny. Jaký důvod tato úprava sekeromlatů měla, bude předmětem dalšího bádání.
Shnutí
- Novým výzkumem a analýzami se zjistilo, že kalcitický mramor těžený na Bílém nebyl hlavním zdrojem neolitických náramků nacházených v dílnách na Kolínsku a Kouřimsku. Tyto náramky byly zhotoveny především z mramoru dolomitického. Autoři výzkumu se pak domnívají, že zdrojů mramoru muselo být v neolitu v Posázaví více, avšak dosavadní prospekcí prozatím zjištěny nebyly.
- Zlomky vrtaných sekeromlatů používaných k těžbě mramoru, které nalezl Karel Žebera, nebyly z převážné části vyrobeny z místních amfibolických ložisek, ale pocházely z oblasti Jizerských hor. Některé z nich pak byly druhotně upravovány do podoby kladívek a tenkých klínků.
- Na konci 30. let zde bylo pravděpodobně zachyceno místo, na kterém probíhalo opracování polotovarů náramků a na témže místě byly sekeromlaty cíleně rozbíjeny. K důvodu, proč se tak mohlo dít, autoři nevyslovují jednoznačné závěry.
- Podle etnografických paralel se mramor nemusel těžit pouze v jámách, ale mohl se lámat i na vhodných skalních výchozech. Relikty tohoto pravěkého lámání mramoru pak byly pravděpodobně během středověku a novověku překryty mladší těžbou pro vápenické účely.
Střední Posázaví představuje důležitou enklávu pro studium neolitických společenství a její potenciál zdaleka není vyčerpán a čeká na adekvátní zhodnocení v širším kontextu.
zdroj: https://www.arup.cas.cz/wp-content/uploads/2020/12/2_Burgert-et-al_349-378_web.pdf
V neolitické době byly používány různé suroviny pro výrobu šperků. Hlavními materiály byly:
Kameny a minerály
- Mramor – Byl oblíbeným materiálem pro výrobu náramků v neolitu střední Evropy.
- Vápenec – Používal se na výrobu kroužků a náramků různých barev.
- Metamorfované horniny – Jako břidlice, ruly, serpentinit a amfibolit.
- Jadeitit – Vzácný a ceněný materiál.
- Pískovec – Využívaný například v oblasti Levanty.
Organické materiály
- Mušle a lastury – Jedny z nejstarších materiálů používaných pro šperky.
- Kosti a zuby zvířat – Často používané pro výrobu korálků a přívěsků.
- Jantar – Oblíbený materiál pro svou barvu a snadné opracování.
- Další materiály
- Jíl – Méně častý, ale byly nalezeny příklady hliněných korálků.
- Pazourek a rohovec – Používané pro výrobu vrtáků na opracování jiných materiálů.
Výběr materiálů závisel na dostupnosti v dané oblasti a technologických možnostech zpracování. Například v pobřežních oblastech byly více využívány mušle, zatímco ve vnitrozemí převládaly kamenné materiály. S rozvojem technologií se postupně rozšiřovala škála používaných surovin a technik zpracování.
