V severovýchodním předpolí obce Hradové Střimelice stojí nevelké zbytky jedné z nejméně známých posázavských památek – hradu v Hradových Střimelicích. Ves Střimelice (Stremelicz) se poprvé připomíná v roce 1320, kdy ji Bernart z Cimburka prodal Kunhutě abatyši kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Od kláštera ji poté získal Jan, který zde v polovině 14. století vybudoval hrad, po kterém se psal Jan ze Střimelic. Na začátku 80. let 14. století je zde poprvé zmiňována hradní kaple.
Hrad několikrát změnil majitele až se ke konci 15. století z příslušenství sázavského kláštera dostává do majetku Komorního Hrádku, kdy je pravděpodobně již opuštěn. Jako pustý je v pramenech zmíněn k roku 1554.
Blízkost obce byla pro tuto z nemnoha památek v našem kraji devastujícím činitelem. Vetšina zdí byla od doby opuštění hradu využívána jako stavební materiál na nově vznikající stavby ve vesnici, takže již na počátku 20. století A. Podlaha konstatoval, že jsou patrné části valů a příkopy, ale zdiva je již velice málo. Dílo bylo dokonáno za první republiky, kdy sem byl nejprve navezen materiál z nově vznikajících sklepů na usedlosti v sousedství, aby zde posléze část plochy nádvoří odtěžil lom. Završením všeho jsou pak na konci 80. let 20. století hustě vysázené borovice.
Cílem tohoto článku není popsat dopodrobna tuto zajímavou a zapomenutou památku, jak to ve svém článku Povrchový průzkum hradu v Hradových Střimelicích ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka 30/2 udělal Tomáš Durdík, a z kterého zde čerpám, ale pozastavit se a zamyslet se nad tím, kam až může dojít naše netečnost k historickému dědictví, z kterého nám již zde na stříbrnoskalicku moc nezbývá.
