Jevany za první republiky. Průvodce letoviskem lákajícím v té době nemálo Pražanů

Po téměř devadesáti letech jsou informace v něm uvedené stále užitečné především díky popisu tehdejších reálií. Zejména údaje o jednotlivých vilách, restauracích a hotelech, které tehdy byly v Jevanech a na Vyžlovce v provozu. Stejně tak popisy rybníků, turistických tras a vyhlídek neztratily na své aktuálnosti. Pasáže věnované historii však berte s rezervou, nacházejí se v nich nepřesnosti.

Od dob prvorepublikové kinematografie byly Jevany oblíbenou lokalitou filmařů a i ve filmu „Anděl na dovolené“ posloužily jako kulisa pro některé venkovní a rekreační scény, kde hlavní hrdina, vrchní inspektor Anděl (Jaroslav Marvan), tráví chvíle mimo lázeňský ruch. Jevanský rybník a okolní příroda dodaly filmu klidnou a odpočinkovou atmosféru, která dobře korespondovala s tématem dovolené.

---

DO JEVAN, V JEVANECH, OKOLO JEVAN

I. Jevany – jméno

Pověst se přidržuje výkladu, že jméno dal osadě Ivan, snad nějaký poustevník. Několik desítek kroků pod jevanskou myslivnou, skvěle položenou, se ukazuje skupina balvanů, jichž tvar si vynutil příslušná pojmenování: Ivanovo lože, Ivanův stůl, Ivanovo sedadlo a podnítil bájivost k lidové pověsti o poustevníkovi – zakladateli. Jazykozpyt nic nenamítá. Na Moravě máme od Ivan místní jméno Ivaň, psávané Evane, také Eyvane, odkudž i Jevan není nemožné. Přípona -y z jména osobního činí jméno místní, jako Bohumil – Bohumily, Hovoran – Hovorany a byl tvar takových jmen ve zdejší části naší země silně oblíben: Bylany, Břežany, Poříčany, Hořany, Lipany, Oplany. Z nich mnohá ta jména jsou od místa: Lučany od Lučani, tj. obyvatelé v rukách. Možná však jsou i od jména osobního, jako tedy Ivan-Jevany.

Také by však mohly Jevany pocházeti od kmene jav-, přihlášeného jev-, jak její máme v Jevíčku, v Jevišovicích a Jeviněvsi. Jevině – Ves a Jevany-ves by neměly k sobě daleko původem podle významu.

II. Do Jevan

Byl-li nějaký poustevník Ivan po vzoru sv. Prokopa, také on si vynašel výtečné sídlo v hlubokých lesích úplně zapadlé, na dlouhá století utajené. Jevany se veřejnému zájmu, turistice a letního sídlení zjevili vlastně nedávno. Úsek lesů černokosteleckých, v jichž náruč se Jevany přitulily, býval hodně nepřístupný. Navštěvovány byly zprvu jenom po namáhavých výletech pěších, později na kolech. Teprve rozvoj automobilismu, vhodná úprava silnic, stavební ruch a nová pozemková úprava z Jevan učinily rozkošné místečko pro příjemný pobyt v lůně nejčistší přírody po celý rok.

Do Jevan se jezdívalo, a ještě dnes ten směr turisté zachovávají:

1. drahou z Prahy z Wilsonova nádraží z Vinohrad, Vršovic, Nuslí do Uhříněvsi (od stanice zříti jest malebné obrysy zámku v Průhonicích) do Říčan. Stanice leží vlastně v Radošovicích (za nádražím vlevo vychovatelna manželů Olivových podobná zámku). Odtud do Jevan pěšky na Vojkov, Louňovice, pod Louňovic krásnou lesní cestou (sjízdnou i pro auta) k jevanskému hotelu pana Novotného v pohádkové poloze; potom buď po silnici podle okázalých lesních sídel nebo přes hráz mezi rybníky Janem a Švýcarem opět lesní cestou (jen pro pěší) kolem rybníka Jevanského k rozsáhlém hotelu Wagnerovu.

2. dále se jezdívalo drahou na Strančice (s lesním sídlem piaristů a poutní kaplí sv. Anny) na Mnichovice, odtud pěšky přes Struhařov, Myslivnu, Habr nádhernými lesy z kopce dolů do Jevan. Skvělá cesta vede také přes Ondřejov s hvězdárnou na chlumu Mandě; tento směr nejlépe nastoupit ze Senohrab. Trvání nejobvyklejších pěších výletů se udávají: z Mnichovic do Jevan dvě a půl hodiny, od Říčan přes Buda, Louňovice 3 až 3 a čtvrt hodiny. Všecky cesty jsou označené.

3. ale nejpohodlnější výlet je autem neb autobusem. V létě jezdí autobusy každou hodinu tam i zpět. Stanoviště autobusů u Wilsonova nádraží, stanice na náměstí Krále Jiřího, na Floře u Olšan. Za malou hodinku dorazí k Horní Vyžlovce na stanici u restaurace Bejšovcovy (30 km). Zde státní silnice vede dál ať východu na Kostelec nad Černými lesy, Kouřim, Zásmuky, Kutnou Horu. Její odbočka rovněž asfaltovaná míří k jihu na Jevany a z Jevan na Penčice, Hradec Stříbrnou Skalici do Sázavy. Každým státním autobusem tím směrem se dostaneme do Jevan.

Z Vyžlovky k Wágnerovi v Jevanech jsou to necelé 4 km. Ale katastr jevanský se začíná těsně na Vyžlovce. Jakmile tuto zajímavou osadu mine silnice velkým obloukem k jihu, už snad staveními vyžlovskými po levé ruce nás vítají vily, parcely se skrytými domky a boudami, hotel Novotný, několik nádherných rodinných domů, řádky vilek i skvělých bungalovů. Celý ten rozsáhlý kopec s vilami, kde říkají v Dubinách patří k Jevanům.

Chodcům, kteří do Jevan chvátají z Vyžlovky, se nabízí pěkná lesní cesta po hřbetě těchto Dubin, opět kolem vil, které zabírají západní a jižní svah vrchu ve třech odstavcích nad sebou.

Státní silnice do Jevan je jedna z nejúpravnějších státních silnic z Prahy na východ přes Vinohrady (třídou Fochovou nebo Slezskou nebo Korunní), Strašnice, Dolní Měcholupy, Uhříněves, Radošovice, Vojkov, Buda-Mukařov, kde k jihu zajíždí autobus na Chocerady, na sever obloukem přes Babičky, Babice, Strašín do Radošovic. V Mukařově pěkný gotický kostel, který před 45 lety celý z místní žuly dal postaviti Liechtenstejn, a Tyršova pamětní deska, že tu rád dlíval.

Turistům bez zavazadel možno doporučiti pěší pochod lukami podle rybníků až do Jevan, po značce červenobílé. Ta pěší cesta do těch úplném kouzlu turistovi předvede proslulé:

4. Jevanské rybníky. První z rybníků či jezer jevanských se objeví hned pod Budami a Srbínem, Požár (vzniklý asi na místě spáleného lesa), je nejmenší (3,5 hektaru), mělký, ale voda čistá. Louňovský (Louňovák) 7,8 hektarů, u hráze 2 m hluboký. Po hrázi silnice. Pod zalesněným vrchem Poštolkou u Vyžlovky Pařez (po vyklučeném lese) 4,51 hektarů, skoro úplně zarostlý rákosím, puškvorcem, bílým lakušníkem (vodní pryskyřičník), šípatkou a žlutým vodním kosatcem, hnízdí tam lyska, bukač, vodní kachna, potápka. Z obou stran vstupují až do vody krásné lesy, což platí o rybnících všech ostatních. Takže pohledy na ně z jejich hladiny do kruhu mají ráz šumavských jezer. Velkolepý je Vyžlovák (22,5 hektarů), hloubka u hráze 6 m. Zatáčí se mezi lesy v křížovce písmene S. Pohled při západu od hráze velkolepý. Nad ním k severovýchodu ve třech obloucích v podobě obráceného E domky a vily Vyžlovské v zeleni luk a žírné úrodě polí.

Pod Vyžlovákem leží Jan 4,88 hektarů úplně mezi lesy. Bokem, u hráze pečlivě upravená pláž před hotelem Jevany, jedno z nejpůvabněji a nejúčelněji umístěných i zařízených zákoutí pro pohodlí, osvěžení a potěšení návštěvníků. Šumavský ráz jmenovitě objímá rybníček Švýcar (asi 1 hektar), mělký, ale divoce romantický. Bílé krásné vily zasvitnou nad ním z povýšeného lesa, slunce a stín vytvářejí nejpovabnější hru rovnou pro malíře takových zákoutí. A už začíná mezi stromy probleskovat druhý největší rybník Jevanský (19,69 hektarů).

Všech sedm rybníků je jako navlečeno na křivolaký, místy divoký potůček, jejich výška nad mořem po stupních několika metrů stále klesá: Požár 412 m nad mořem, Louňovák 409, Vyžlovák 403, Jevanský 388. Od Jevan sluje potok Jevanský, a jakoby se do propasti řítil. Razí si cestu mezi skalami a stráněmi (120 m nad potokem), proběhne podle penčické myslivny, stále stísněný a bouřlivý, když se rozvodní. Teprve pod lesem Oradlem se mu uvolní do té míry, že dál vznik osmému rybníku s mlýnem Propastí (9,88 hektarů, 328 m nad mořem. Na něm mlýn a letní sídlo. Potok napájí potom ještě jeden rybník Hruškovský (5,8 hektarů 310 m nad mořem), odkud navštíví Stříbrnou Skalici, otřese opatu skály, kde stával hrad, a vlévá se do Sázavy.

Kromě bahnitého Požáru, Pařezu a Švýcaru (nazvaného asi po panské švýcarně kdysi) koupání ve všech ostatních rybnících je příjemné, ale dokonale bezpečné jen v koupalištích upravených před oběma hotely Jevany a Wagner.

5. velkolepé překvapení připraví turistovi cesta po silnici zpět k Vyžlovce. Silnice se zrovna před Horní Vyžlovkou vyšvihne do kopce. Z jeho hřbetu nahoře se otevře nádherný pohled k východu a severu, ještě dokonalejší, když mezi domky zabočíme od silnice na polní cestu štíhlickou. Po několika minutách chůze po ní, když je ovzduší jasné – unášivá podívaná! K východu na obzoru pláň Lipanská s pomníkem, blíže věžatý Kostelec, opravdu sedící nad černými lesy. K severu vidět do středního Polabí a celý český sever stoupající ke Krkonošům. Sedlo, oba Bezdězy, Ralsko, skupina ještědská, Kozákov u Turnova, hory Jizerské, Zvičina, hory Orlické, v pozadí pásmo Krkonošské se Sněžkou: zíráme z výšky jenom 433 m, ale jaká dálka, jaké podrobnosti, jaká vznešenost! Kdo sídlí v létě v Jevanech, neměl by této podívané pominout. Busem do Vyžlovky k Bejšovcově restauraci, odtud rovnou na cestu štíhlickou. Pěšky sotva třičtvrtě hodiny přes kopec.

III. V Jevanech

Ať se turista přiblíží k Jevanům z kterékoli strany, stane nad dolinou, jen k východu úzkým pruhem prostou lesů. Dolina přepůvadná, obklopená hvozdy, ozdobená jezerem, rybníkem Jevanským, obohacená znamenitými stavbami, dnes vynikající letní sídlo pražanů.

Zasazeny v rámec krásných hlubokých lesů, v romantické krajině, zpestřené četnými stříbrolesklými rybníky, jsou opravdovou oázou všech, kdo hledají krásnou přírodu, osvěžení, klid a zdraví. Jevany jsou svěží a krásné v každé roční době!

Když jaro zadýchne do zdejších lesů, hájů a lučin, svěží zelení a pestrostí barev, zpěvem ptactva a vonným vzduchem naplní všechna místa, tu přísaháš, že nemůže tu býti krásnější doby.

Ani v létě však zdejší kraj nic nepozbývá na své svěžesti, neboť okolní hluboké lesy a rozsáhlé rybníky vytváří a udržují tu ideální vlhkost. V žáru letních dnů skýtají příjemný chlad a osvěžení jak lesy tak i zdejší písčité rybníky.

Na podzim listnaté stráně Jevan z pohádkovými barvami, s novou a novou překvapující nádherou na každém kroku poskytují neocenitelné požitky.

Zima pak ve sněžném hávu a ledu vytváří z Jevan český Davos. Když v Praze je všecko rozbředlé a mokré, v Jevanech často mrzne, je tu krásný sníh a led, že v Praze člověk ani nemůže a nechce věřit! Při nepatrné vzdálenosti (32 km) a výškovém rozdílu, je tu opravdu neobyčejný klimatický rozdíl mezi rovinami kol Prahy a krajinou jevanskou. Největší rozdíly jsou právě v létě a v zimě.

Odedávna turisté Jevany hodnotili vysoce. Znatelný kus české země od Louňovic k Jevanům nazývají koutem Šumavy uprostřed Čech, nebo také českými Doksy. To pro rybníky objaté velkolepými hvozdy. Oba velké hotely Wagnerův a Novotného s přírodním okolím přirovnávají k panoramatům u slavných jezer švýcarských.

rybníků a v lese, řízené vynikajícími odborníky jsou opatřeny veškerým pohodlím, mají tenisová hřiště a vlastní koupaliště.

Osada leží na jihovýchodním břehu rybníka sedmého v růženci rybníků, jinak také jezer Jevanských, když je počítáme směrem od Prahy. Má poštu, telegraf, telefon, osvětlení elektrické. Okrašlovací spolek chystá nové koupaliště, rozestavuje lavičky a co nejpečlivěji pečuje o vnější úpravu. Obec Jevanská má rozlohu 1293 jiter, z toho půdy plodné (dokud se nestavělo) 1268 a to polí 218, luk 55, zahrad 7, pastvin 17, lesa 971. Kopce kolem Jevan zvláště směrem k severu tvořený jsou prahorami.

Na žule stojí v blízkém okolí Hradešín, Štíhlice, Žernovka, Mukařov, Srbín, Svojetice, Tehovec, Louňovice, Vyžlovka, Habr, Struhařov. Vynikající lomy jsou v Žernovce, u Mukařova, Srbína, Tehovce, v Louňovicích a na Vyžlovce. Jevanský potok hlodá ve velkolepých balvanech žulových, Lázní potok od Štíhlic a potok kozojedský (spojené v Šemberu) středem hlubokého lesa, Dolánek, vytvořili podivuhodné rokle, výmoly a doupata obstavená balvany jako domy velkými. Je to jedna z nejpěknějších vycházek značenou cestou z Jevan k severu, stále lesy, pod kostelíčkem svatého Martina nad Kozojedy, pod Tuchoraz na Český Brod. (Pěšky 4 hodiny).

Předním kouzlem Jevan jsou hluboké lesy a rozsáhlé vodstvo. Černokostelecké lesy nejsou dnes lesním porostem, jakým bývaly v dobách dávných, kdy celá ta oblast krajová od Labe, od Českého Brodu daleko za řeku Sázavu prostoupena byla jen lesy a vodou. Dnes je to řada revírů, kolem Jevan a Vyžlovky, a to revír tehovský o 529 jitrech (jitro 16 čtverečních sáhů), budský (Buda-Mukařov) 1513 jiter, bohumilský 1566 jiter, doubravčický 1624 jiter, Obora 694 jiter, voděradský 1518 jiter, Skalický 1068 jiter, nučický 610 jiter, oplanský 884 jiter, brnický 973 a radlický 1222 jiter. K nim se pojí panství hrádeckého Obora u Chocerad 314 jiter, Myšlín s bažantnicí 1110 jiter a Hlavačov 88 jiter. Z nich Jevany obstupují revíry bohumilský se Smrčinami a voděradský s Čihadlem 533 m.

Lesy jsou to bohaté na druhy rozmanitého stromoví, namnoze velmi vzácného. Střídají se doubravy s bučinami, smrčiny, lesy borové, modřínové, jedlové s rozmanitými druhy, hojné jsou břízy, olše, jasany, javory. Podle stromoví pojmenovány také úseky lesa. I Voděrady (od vodě raditi, to jest dělati) lidově slují Borovany pro krásné porosty borové. Správě lichtenštejnské dlužno vzdáti chválu za udržování lesů v dokonalém řádu, jaký se najde málokde.

Lesy byly a jsou živiteli chudého lidu zdejšího. Jahody, maliny, borůvky, ale hlavně skvělé houby všeho druhu jsou pilně sbírány a pomáhají zmáhati hospodářskou tíseň a nezaměstnanost. Také palivem zásobují lesy obyvatelstvo od pradávna.

Lesy ovšem také řídí podnebí, napájejí prameny, brání před živelními pohromami. Třebaže má krajina tolik vod, je tu podnebí zdravě suché, možno říci horské. Není tu pamětníků zhoubného krupobití a ničivých dlouhotrvajících lijáků. Na vnějším okruhu lesů černokosteleckých prší daleko více než v jejich lůně. Kolem Habru, Přerova, Bud-Mukařova je dešťových dnů 125 až 177 a srážek v milimetrech 560 až 720 (v Praze necelých 500). V Jevanech a na Vyžlovce něco přes 100. I když silně poprší bývá brzy sucho. Slunných dnů je vždy více, obzvláště v létě.

Na tomto skrytém úseku lesním v dávnověku žil člověk vyzbrojený mlaty, sekerami, noži a oštěpy zhotovenými z kamene dosti uměle zpracovaného hlazením, broušením a vrtáním, stavěl se chýše, choval dobytek. Byl to lid z mladší doby kamenné. Památek po něm, hrobů se skrčenci nalezeno dosti v severní části lesů černokosteleckých, u Bylan, Kšel, Lipan, Poříčan, ale také pod Vyžlovkou na Spáleném, ať to kopání bylo a je nedostatečné pro nepřístupnost trvalými lesními porosty. Bohatá naleziště z doby římské (bronzové nádoby, spony, šperky, zbroj železná), zvláště z dob kristových objevená pohřebiště, které již období podle vykopávek u Bylan, sluje bylanské, vypravují o dávné činnosti našeho osazenstva. Jí se nějak jistě také účastnilo dávné obyvatelstvo hlubokých hvozdů, jejich zbytky má naše vlast v lesích černokosteleckých, sázavských, ve Vidrholci u Ouval a lesa u Sadské.

Jakým proměnám ta dávná sídla a jejich obyvatelé podrobeni, není známo. Teprve z času historických se můžeme dohadovat, že obyvatelstvo těchto míst třeba ještě ne Jevan od 10. století – rolníci, rybáři, lesní dělníci a lovci – náležely knížectví zlickému z ústředím na hradě Zliči, později Staré Kouřimi. Zlický kníže Radslav (921 až 923) dobyl nejen této země od Kouřimě na západ a jih, nýbrž i kus pražského vojvodství až za řekou Vltavou. Byl pokořen od knížete Václava Svatého, ale smírem mu zlická země zůstala. Po Radslavovi připadla Slavníkovi a jeho rodu. Ten Kouřim opustil a sídelním místem učinil Libici u stoku Labe s Cidlinou. Z toho rodu vyšel svatý Vojtěch. Slavníkovci roku 995 vyvražděni, knížectví zlické připojeno k vojvodství pražskému a rozděleno mezi syny Boleslava II. Část od Labe na jih dostal mladší Oldřich. Někteří dějepravci zří tehdejší hranici mezi majetkem zlickým a pražským v takzvané Čertovy brázdě, kterou na rozkaz sv. Prokopa vyoral čert od Chotouně v řece Sázavě.

Oldřich rád pobýval v černých lesích, dnešní kosteleckých a sázavských, v lesích těch se také potkal s Prokopem, potomním světcem a slovanským patronem lidu českého. Oldřich si proti Libici postavil hrad Oldříš. Ale úředním střediskem území zlického zůstává Kouřim i potom, když sídlem knížecího dvora se stala Sadská. V letech 1000 až 1300 se zlické knížectví drobí na množství malých vladyctví či manství. Kostelecko se dostalo rodu Smiřických. První bezpečný rok z dějin jevanského a vyžlovského zákoutí je rok 1334, kdy se uvádějí jako majetek Smiřických.

Těžké chvíle na tento odlehlý krásný kout vlasti dolehly ve válce třicetileté. Tulácké roty cizáckých i domácích žoldnéřů rády přepadaly takové odlehlé vsi, aby je vydrancovali. Někde se obyvatelstvo ubránilo. Ale větším dílem podlehlo. Takto úplně zničeny, v poušť obráceny byly blízké osady: Aldašín, Bohumily, Cukmantl, Brník, Vojkov, Mukařov, Žernovka, Světice, Menčice, Syneč, Štolmíř, Nesměn, Dolánky. Většina z nich obnovena, ale bývalou nejonačejší, farní obec Aldašín přímo nad Jevany označuje už jen lesní kostelík z roku 1402 na hřbitově, kam pohřbívají Jevany své zesnulé. Aldašín, u Palackého Údašín, je znám ve století 13. jako farnost podřízená archidiakonátu kouřimskému. Kostelík obnoven roku 1729, jeho půvabná věž roku 1771. Byl zasvěcen svatému Bartoloměji, ale přesvěcen na svatého Jiří. Podle hřbitova cesta do Kostelce nad Černými lesy a k Penčicím. Je to jedno z nejtišších, nejpůsobivějších zátiší jevanského okolí.

Černokostelecké panství těžce doplatilo na třicetileté děje válečné a pobělohorský dědic Lichtenštejn začínal tu těžce. Všech polí na panství bylo 39 000 korců, z nich potom leželo pustých 30 000. Kraj vylidněn až na 294 sedláky, 166 chalupníků, 21 zahradníků, 37 řemeslníků. Sedm mlynářů a 7 hospodských. (V Jevanech, ve Vyžlovce a Louňovicích měříval lán 10 kop, kopa 6 korců).

Vedle utrpení ze strany divokých vojáků trpěl kraj také pronásledování pro víru a politiku. V lesích se tu skrylo mnoho tajného semene kališnického a potom protestantského. Kališnický farář opustil Kostelec teprve roku 1624. Ale ještě roku 1668 ve voděradském lese nahoře u Habru se skrýval a působil evangelický kazatel a Václav Vodička z Louňovic jej opatřoval potravinami. Roku 1738 si tu zapůsobil jezuita Antonín Koniáš.

V lesích jevanských se skrývalo také mnoho vzbouřenců proti panské svévoli, kteří jistě se účastnili několika povstání. První ale chabě organizované propuklo roku 1626 (spíš 1726), jevanští a vyžlovští rebelanti se uchýlili do lesů. Od jevanských rybníků se přidali povstalci k 18 000ům vzbouřeného lidu, který se hlásil o provádění robotního patentu císaře Josefa. Své poddané dal tehdy Lichtenštejn na hrdle trestati. Z téhož kraje se hnul lid na Kostelec nad Černými lesy roku 1775 (vzbouření horních vesnic) 22. července. Tisíce mužů se srazili s vojskem nedaleko Kouřimi. Sedláci lehli na zem a prohlásili, že se nehnou, dokud se jim v robotě nepoleví. Načež 4. září 1775 v Kostelci veřejně prohlášen robotní patent. Podle něho byl podruh povinným ročně robotovat 13 dní, poddaný do 57 krejcarů kontribučních pracoval s jednou osobou 26 dní, do 2,51 zlatých jedna osoba týdně jeden den, do 4,45 zlatých týdně jeden a půl dne, do 7 až 7,5 zlatých dva dny, do 9,3 dva a půl dne, nadto tři dny týdně. Dnes už tu Lichtenštejn nepanuje. Lesy a rybníky zabral stát československý. Lesů je méně ale stále jsou krásné. Rybníků bývalo množství. Roku 1844 bylo na kosteleckém panství zrušeno 95 rybníků.

Samotnou správu školy mají Jevany od roku 1819. Děti chodily až do Kozojed, potom do Vyžlovky, než zřízená škola filiální. Prvním řídícím byl František Seidl. Obyvatelů měly Jevany po převratu 309, dnes mají přes 500. Ve světové válce padlo odtud pět mužů, ve Vyžlovce 28, ač měla Vyžlovka tehdy kolem 400 obyvatel.

Jedním z prvních útulků (vedle vilky Fantovy), zařízeným pro letní pobyt bylo známé Hausmannovo sanatorium od roku 1909, dodneška vynikající zátiší ve vzrostlé zahradě u lesa. Z četných chvil zmínky zasluhuje kamenný dům jako starý hrad, který dala postaviti spisovatelka Gabriela Preissová. Několik let stojí hlavní střed zájezdů, výletu, letních hostů, rozsáhlý hotel Wágnerův.

---

Z Jevan do okolí

Procházky a vycházky do nejbližšího okolí.

1. Aldašín (popis už uveden). Vzdálenost půl hodiny.
2. Bohumile, kdysi ves, nyní hospodářský dvůr, který náleží státnímu zdravotnímu ústavu v Praze. Pěstují se tu zvířata potřebná k získávání léčivých a očkovacích látek. Vzdálenost tři čtvrtě hodiny.
3. Penčice hájovna v hlubokých lesích, znamenitá procházka v horký den. Vzdálenost půl hodiny.
4. Vyžlovka (popis uveden). Možno jíti po hlavní silnici nebo pěšinami přes Dubiny… (Značka: bílá-zelená) nebo za Jevanský rybník, podle Švýcaru a Jana. Vzdálenosti: po silnici tři čtvrtě hodiny, přes les 3 km.
5. Všemi směry po lesních cestách. Správa státních lesů v Kostelci ochotně a zdarma vydá povolení na lesní procházky. Kdo chce sbírat lesní plodiny (jahody, maliny, houby), dostane ještě povolení zvláštní za malý poplatek.

Výlety vzdálenější

1. popsány už byly cesty lesem na Habr a Struhařov (značka červená, vzdálenost 5 km). Pěkný výlet láká na Voděrady (značka modrá) nebo Hradec s Propastí (šumavským plesem).
   
   Také do Kozojed možno pěšky (jinak autobusem přes Vyžlovku).
2. Kozojedy, 600 obyvatel, filiálni kostel svatého Martina mimo osadu na svahu u lesa, původně románský. Snad tu bývalá tvrz pánů s Kozojed. Dřevěná zvonice, v ní zvon Brikcího z Cinperka z roku 1577. Roku 1769 pořízená kostelíku loď s valenou klenbou. Kolem hřbitov. Značka zelená. Vzdálenost 5 km.
3. Kostelec nad Černými lesy, okresní město, 400 m nad mořem, 3000 obyvatel, renesanční zámek z roku asi 1550, bývalé sídlo Smiřických. Přestavěn v 18. století v slohu barokním, ale zůstaly původní krásné lodžie. Při zámku kostel svatého Vojtěcha se vzácnými uměleckými památkami, v něm hrobka Smiřických. Pěkné náměstí s kostelem uprostřed. Město velmi čilé, půvabné. Pivovar, prosulé kamnářství, hrnčířství, umělecká keramika, knihtiskárna, místní časopis Průboj, dvě parní pily. Autobusem 10 minut, pěšky hodina. Nově zřízené muzeum obsahuje zajímavé starožitnosti a vykopávky.
4. Lipany, vesnička pod lipanskou plání, 260 obyvatel. Na kraji pláně mohyla ze žuly a pískovce od roku 1871 na památku bitvy 30. května 1434. Od mohyly, 364 m nad mořem, krásný výhled k hranicím Čech na sever i východ a daleko na západ.
5. Stříbrná Skalice, staré horní město, jinak také Skalice hor stříbrných. Ve středověku se tu kutalo na stříbro a měď. Doly dávno zasypány. Býval tu hrad z dob nejstarších. Do 14. století tam vládl Ctibor ze Skalice. Ale ke konci toho věku patřil hrad ke jmění korunnímu a byl Václavem IV. dán v zástavu Prokopovi, markraběti moravskému, který tu měl purkrabí Racka Kobylu. Hrad přepadl Zikmund a Racek ho neubránil. Unikl podzemní chodbou do Hrazených Ratají. Vypravuje se, že v hradě zbyla jen nemocná stařena a v chlévě vepř. Hrad srovnám se zemí. Roku 1421 patřila Skalice sázavskému klášteru. Roku 1573 připadla Smiřickým a připojena k panství černokosteleckému, s nímž ji uchvátil Liechtenštejn. Vladařka z toho rodu Marie Terezie vévodkyně Savojská, se starala o hospodářské zlepšení panství. Stříbrná Skalice se zbabila závazků robotních. Ale hornictví už se nepozvedlo. Ještě sice roku 1753 se tu dolovalo, dokonce raženy peníze. Ale výtěžek byl nepatrný. Mimo Skalici otevřeny 1900 (inženýr Zelený) některé stoly, také ještě u Hradových Střimelic, pod Kostelními Střimelicemi, pod potokem Zvánovickým, u Voděrad, ale marně. Přestalo platiti dávné pořekadlo zdejší: když pasák hodí za kravou kamenem, má ten kámen větší cenu než celá kráva. Skalice má 1200 obyvatel. Stará radnice. Okolí velmi půvabné. Před dřívějšími Skaličany se nesmělo udělati: Vrr, haf, haf. Připomínalo to omyl městské rady, která při nějaké hostině snědla psa místo zajíce (autobusem).
6. Sázava-Černé Budy. Nejpohodlněji autobusem, aby zbylo dosti času na prohlídku. Hlavní pouť na Prokopa 4. července stojí za návštěvu. Mnoho slavných památek na svatého Prokopa skutečného i legendárního, na klášter sázavský. Rozestavěných chrám má býti nyní dostavěn. Turistům se naskýtají velkolepé túry podle řeky Sázavy. V jejím okolí znamenitá květena.
7. Český Brod, 222 metrů nad mořem, od roku 1285 město trhové, 1437 královské, střed kraje politického, soudní i školský, má 7000 obyvatel, reálné gymnázium, zimní hospodářskou školu, cukrovar, pivovar, dvě strojírny, parní a vodní mlýny, okresní nemocnice, okresní chorobinec. Kostel z roku 1135-39, původně románský, bývalý špitál s věnovací deskou okolo roku 1364 až 80, bývalý kostel Máří Magdalény ze 14. století, kostel svaté Trojice z roku 1560. Pěkné památky v okresním muzeu, dvě knihtiskárny, místním časopis Naše hlasy, městský archiv, sokolovna. Pomník Prokopa Velikého z roku 1909 od K. Opatrného.
8. Tismice, blízko u Českého Brodu s nejkrásnější památkou v kraji, trojlodní bazilikou zpočátku 12. století.
9. Hradešín. Kdo by si chtěl popřáti rozhledu do severních Čech ještě širšího než u Horní Vyžlovky a z polní cesty k Štíhlicům, může se vypravit na výlet do Hradešína (339 m nad mořem). Bývalo to pohanské božiště, křesťané pokračovali od 10. století v románské okrouhlé kapli, která je dnes zadní částí kostelíka. Na hlavním oltáři krásný obraz sv. Jiří od Mánesa.
10. Nejčastěji bývá hosty vyhledávána procházka po červené značce revírem Na přezvůrce směrem k Habru. Skoro na hřebeni táhlého kopce zkřížíme cestu se značkou modrou. Vede do Louňovic. Přijde se tudy ke křižovatce, kde roku 1934 založena Švehlova skupina, pietní lesní památník znamenitému státníkovy. Křížem krážem vedou lesem cesty a pěšiny zdobené sloupy s obrázky: u svatého Antoníčka, u svatého Josefa. Nebo zase u Spálené boudy s náhorním rozkošným jezírkem. Všecka ta zastavení na lesních místech nejkrásnějších.

Ve zdejší hotelích, restauracích a hostincích pp Novotného, Wagnera, Pačes a u Routy, ve Vyžlovce v hotelu Praha, u Bejšovců, Nováků a čelných nových i starších domcích a vilkách najdou hosté nejnáročnější i nejskromnější splnění všech svých požadavků, pokud jde o pohodlí, občerstvení i cenu.

Zejména oba nové veliké hotely pana Novotného a paní Wagnerové, ideálně položené na březích.