Den před Štědrým dnem v roce 1954 se staly dvě letecké nehody, dvou téměř totožných strojů (Lisunov Li-2), vypravených maďarskými aeroliniemi Malév na stejné trase z Budapešti do Prahy a v hodinovém rozmezí, naštěstí bez obětí na životech. Jedno z letadel nouzově přistálo u Černých Voděrad.
Problémy dvou letadel Lisunov
Letadla měla přistát v Praze a pokračovat dál do Berlína. Problémy obou letadel nastaly při přeletu Českomoravské vrchoviny, kde je čekala studená fronta se silným větrem a sněžnými bouřkami. První stroj s registrační značkou HA-LII začal mít problémy s námrazou a s výkonem motorů již u Havlíčkova Brodu a nouzově přistál u obce Bratroňov. Nehoda se obešla bez větších zranění.
Druhé letadlo s registrační značkou HA-LIF, které převáželo 28 cestujících a 5 členů posádky, mělo stejné problémy jako dříve startující Lisunov, ale dostalo se až k Praze. Když mu tam kvůli silnému větru nedovolili přistát, rozhodla se posádka letounu s docházejícím palivem zamířit na letiště v Benešově. Při vyhýbání se námraze a turbulencím sestupem do nižších poloh se stroj ocitl pouhých 200 metrů nad terénem. Díky špatné manipulaci palubního mechanika s ovládáním motoru při nabírání výšky vysadil levý motor. Letadlo prolétlo pod elektrickým vedením na dřevěných sloupech a nouzově přistálo nedaleko Černých Voděrad. Vážněji zraněn byl pouze bulharský cestující pobývající v té době na toaletě.
Za příčinu pádu obou letadel nebylo vyšetřovací komisí označeno počasí, nýbrž selhání posádky při manipulaci s motory a rozhodnutím klesat v oblačnosti.
Pátrání po místě nouzového přistání
Na článek uveřejněný v roce 2013 Terezou Šírovou na www.technet.idnes.cz, ze kterého jsem čerpal výše popsané události, mě až přednedávnem upozornil kamarád Honza Kotoun, který spolu s Martinem Zámečníkem ve snaze najít místo přistání Lisunova provedl rozbor archivních fotografií a průzkum terénu u Černých Voděrad. Jako místo nouzového přistání označili místo na poli jihovýchodně od Černých Voděrad, severně od hřbitova.
Na zaslaných srovnávacích fotografiích mě hned od počátku zarazily výrazné terénní disproporce, autory průzkumu obhajované změnami v zalesnění od roku 1954.
Na maďarských stránkách jsem našel ještě jednu fotografii, která v článku uveřejněna nebyla a kluci s ní tudíž nepracovali. Autorku textu Terezu Šírovou jsem poprosil o vyvrácení mých pochyb, že letadlo skutečně skončilo na poli u Černých Voděrad, neboť na internetu dostupný tento údaj není a i u nově objevené fotografie je uvedena jiná obec. Autorkou zaslaný materiál, část ofocené Souhrnné zprávy o nouzovém přistání letadla HA-LIF, mé pochyby však vyvrátil. Zbývalo jediné, vyrazit do terénu.
Nejprve jsem obhlídnul místo, které označili Honza s Martinem a potvrdil si, že musím hledat jinde. Vodítkem mi byl i výše zmíněný údaj, pocházející z výpovědi kapitána, o elektrickém vedením na dřevěných sloupech, které letadlo podletělo než nouzově přistálo. Chvilku jsem s vytištěnými fotografiemi bloumal po polích mezi voděradským hřbitovem a chatovou osadou Havírna, než mě napadlo podívat se na západní stranu kopce, směrem k chatové osadě Dolina.
Na svahu sklápějícím se jihozápadně od Černých Voděrad do údolí Zvánovického potoka, kousek od elektrického vedení, jsem identifikoval skutečné místo nouzového přistání letadla Lisunov s registrační značkou HA-LIF.
O havárii válečného letounu Junkers Ju 88A u Ondřejova z roku 1943 si můžete přečíst zde – www.leteckabadatelna.cz
