Se svolením autora článku i redakce časopisu Detektor Revue uveřejňuji článek z časopisu Detektor revue 5/2018 věnovaný havárii Migu-19 u Kostelních Střimelic v roce 1961.
Mig 19 – pád do temnoty zapomnění
Antonín Gibiš
V přehledu leteckých havárií a katastrof je uvedena mimo MIG-15 (kterým jsem se věnoval v Detektor Revue č. 2/2017 v článku Nešťastné migy) i řada typů jiných letounů. Lákalo mě najít také něco z jednoho MIG-19, jehož identita uváděná v literatuře je poněkud zmatená. Jeho fragmenty bych mohl dohledat několik kilometrů od místa, kam občas jezdím na dovolenou.
Po dlouhém čekání jsem tedy vyrazil do vojenského archivu v Ruzyni se záměrem ujasnit si bližší okolnosti, ale plánek místa havárie součástí spisu nebyl a v dostupné literatuře vládne chaos. Podle webu inkriminovaný MiG-19 spadl v roce 1961, podle výročního almanachu 1. stíhacího leteckého pluku z Českých Budějovic stejný letoun havaroval ještě o deset měsíců později, v roce 1962. Jiná zmínka na internetu udává stejný prostor jako almanach, ale ke katapultáži pilota podle ní došlo o dvanáct dnů později, a navíc v jiné verzi MiG-19 s jiným trupovým číslem. Další publikace udává, že letoun, ze kterého se pilot v roce 1961 a údajně i roku 1962 katapultoval, je jiné verze — PM. Každopádně se asi těžko někdo ze stejného letounu katapultoval dvakrát. Když jsem se do toho více ponořil, zjistil jsem, že půlka autorů opisuje nesmysly jiných autorů, kterým je otiskují i solidní nakladatelství.
Pilotovi za letu zůstal v ruce knipl
Staré záznamy poskytly především obraz o chladnokrevnosti pilota a jeho zoufalé snaze se zachránit. Událost se stala při nočním létání na stroji verze P. Pilot asi ve 23.10 hodin hlásil vysazení rychloměru a vzápětí i poruchu řízení. Stroj přešel samovolně do strmého letu, pilot nemohl stroj vyrovnat. Byl ve výšce pouhých dva tisíce metrů. Pokusil se katapultovat, ale v této poloze to nešlo, údajně selhal katapult. Spis z vojenského archivu říká, že opustil letoun „druhým způsobem“, což mi jako laikovi nic neříká. Na padáku přistál těžce zraněn, se zlomeným předloktím levé ruky a zlomenou levou nohou. Zranění byla způsobena tím, že se vystřelil mimo obvyklou polohu, navíc ve velké rychlosti, pravděpodobně 800-900 km/h. Letoun dopadl pod úhlem 80° a byl úplně zničen. Vzhledem k totální destrukci nebylo možné provést kontrolu jakýchkoli jeho součástí. Při vyšetřování nehody vyplavaly na povrch další problémy těchto strojů. Například na verzi MiG-19P, které byly všechny vyrobeny v SSSR a byly v záruce, měli být u výrobce důkladně vyškoleni dva specialisté, kteří by provedli pečlivou kontrolu dodaných strojů. Byl zaznamenán případ, že pilotovi za letu zůstal v ruce knipl, musel se v kabině odpoutat a doslova zázrakem ho „namontoval“ zpět. U verze PM také často nefungoval palubní radiolokátor, jak jsem zmínil v jiném článku v Detektor revue Utajená havárie (č. 3/2015). Náš licenční výrobce Aero Vodochody, n. p., v rámci vyšetřování stavu letadel přiznal konstrukční závadu typu MiG-19Sz spočívající ve zpackaném průchodu kabeláže trupovou přepážkou č. 15. Pro úplnost upřesnění verzí: S – bez radiolokátoru, výzbroj 3 x 30mm kanon NR-30, P – radiolokátor a 2x 23mm kanon NR-23, PM – radiolokátor a čtyři řízené rakety vzduch-vzduch RS-2U. Celkově u nás bylo v provozu asi 180 strojů MiG-19. Protože jsem však stále neměl vodítko k místu havárie, zalovil jsem v archivu ministerstva vnitra. Odpověď přišla záhy, ale žádnou směrovou šipku neobsahovala. Dostal jsem oskenovaný výpis z knihy 0-VB uvádějící katastr obce Kostelní Střimelice a čas zaokrouhlený na 23.00 hodin. Současně jsem obdržel Denní záznam dozorčího útvaru Hlavní správy VB Praha č. j.: VB 01/02-1961. „Dne 17. 4. ve 23:15 se zřítilo v katastru obce Kostelní Střimelice vojenské proudové letadlo, které po dopadu počalo hořet a bylo zničeno. Pilot kpt. Jaroslav Veverka (nar. 1932) se katapultoval poblíže obce Louňovice, utrpěl zlomeninu levé ruky a nohy a po prvotním ošetření v nemocnici v Říčanech bude převezen druhý den do vojenské nemocnice Střešovice. Místo dopadu letadla bylo zajištěno příslušníky VB do doby příchodu vojenské komise, která převzala vyšetřování“ Jasné, ale ne přínosné. Nebylo uvedeno, zda letoun spadl na pole, nebo do lesa, ani směr od obce či nějaký orientační bod. Bída. Ve vojenském archivu jsem se zase nedozvěděl, že letoun shořel, a ani to, kde se ocitl pilot po katapultáži. Směrodatné údaje o místě havárie jsem nezískal, takže zpět do vojenského archivu, kde jsem opět vyžadoval dohledání materiálů… A zase stejná písnička, už jsem prý dostal vše.
Ven, do polí, luk a lesů…
Naštěstí máme server mapy.cz, kde se dají prohledávat letecké snímky krajiny pořízené v minulosti. Zkusil jsem to a našel jsem podezřelé místo, stejně jako v případě mého prvního letounu MiG-15. Vytipoval jsem ho na louce, žádné zmínky nehovořily o pádu do lesa a v lese bych otisk pádu stejně již nenašel. Samozřejmě jsem byl odhodlán vyslechnout i místní, ale okolnosti byly proti, snad jen počasí mi tentokráte fandilo. Podezřelé místo totiž bylo podmáčené, proto na všech snímcích vykazovalo jinou barvu vegetace. Na louce se dlouho neozval nějaký signál, později jsem začal hrabat polní šrot. Náhodou šel okolo mladý pár, ale ten o letecké nehodě vůbec nic netušil. Mladík akorát poznamenal, že jeho táta by místo znal, jezdí sem na chatu mnoho let, ale zrovna teď tu není. Tak jsem uznal, že je čas sbalit nádobíčko a časem zachytit další stopu. Čas byl protentokráte měřen jednotkou tři roky. Asi v poločase jsem náhodou narazil v okolí na nouzák jiného éra, který mohl zanechat také nějaké dohledatelné stopy, ale to je jiná písnička. Vynechávám také havárii Ju 88 z roku 1943. Jestliže spojíme místa dopadu všech tří letounů, dostáváme pěkný magický rovnostranný trojúhelník o stranách zhruba 2,5 km. Článek o nouzáku dopravního letadla nablízku místa mého zájmu uveřejnil na svém webu lokální historik Jakub H. Dovolil jsem si ho kontaktovat a jeho reakce byla příznivá, ale jak to už chodí, jelikož se zmínky o takových událostech v dobách minulých moc nerozšiřovaly, ani on o havárii MiG-19 nevěděl. Událost ho však zaujala a dokázal najít takřka očitého svědka, Jaroslava J. Místo havárie ráno po nehodě viděl z dálky jeho otec, blíže k místu dopadu se ale ani on nedostal, bylo obklíčeno kordonem vojáků. Z přilehlého kopečku postřehl jen asi osm metrů hluboký kráter na poli, vedle v malém remízku za potokem leželo křídlo letadla. Ještě tentýž den byl přivezen buldozer, který kráter zahrnul. Přesné místo i pár detailů se tak pan Jaroslav dozvěděl bez fabulací.
Pár kousků z potůčku
V průběhu let byly v místě dopadu vyorávány malé kousky hliníkových plechů, kterým nikdo nevěnoval pozornost. Pan Jaroslav poté viděl, že zhruba v polovině osmdesátých let byly vyorány asi tři velké patrony a další dvě byly nalezeny v potůčku vedle pole. Tímto mi mimoděk potvrdil identitu typu stíhače. Opravdu to bylo „péčko“, PM nemělo kanony. Je to logické – křídlo se utrhlo i s kanonem, munice byla uložena v křídle. Proto se několik nábojů vysypalo mimo kráter na pole a do potůčku, zatímco křídlo přistálo za ním. Jsem velmi vděčen panu Jaroslavovi za jeho zájem a za zavedení na přesné místo. V současnosti je totiž pozemek jeho, a tak je zřejmě jediným vlastníkem pozemku s tryskáčem pod povrchem. Ochotně mě nasměroval i do bahna místního potůčku, kde jsem našel pár úlomků. Pole se totiž změnilo v louku a letos v srpnu bych potřeboval k tomu, abych se dostal do hloubky, sbíječku, a ne polní lopatku. V potůčku jsem nalezl pár kousků, na kterých byly zřetelné stopy ohně a na jednom i zbyteček červené barvy. Jistě je y okolí fragmentů více, ale byl jsem spokojen. Navíc se ukázalo, že jsem se prvně zmýlil v lokalizaci jenom o dvě stě metrů.
Hledat znamená i setkávat se a povídat si
Později přišel na místo i můj první kontakt, pan Jakub. Začali jsme si povídat, po chvíli jsem vypnul detektor a klidně oželel nějaké další případné echt kousky. Potvrdil jsem si, jak vysokou hodnotu má setkat se s někým, s kým si můžete popovídat o historii, o hledání. Osobní rozhovor je nad všechny facebooky, sociální sítě a nevím co ještě. Pan Jakub úzce spolupracuje s Národním památkovým ústavem, v srpnu se podílel na archeologickém výzkumu Malostranského náměstí v Praze. Zabývá se historií nejenom pracovně, ale také ho zajímá někdy opomíjená regionální historie, takže to vypadalo, že náš rozhovor ukončí až netopýři vylétávající na noční lov.
Rád jsem se s oběma průvodci setkal, protože jsem po delší době mohl hovořit s někým, koho zajímá historie místa a vůbec všechny‘ možné a nemožné zajímavosti v okolí. Dovolím si ještě v tomto případě doplnit heslo Detektor revue: Když hledat neznamená jen najít… o Když hledat znamená i setkat se a hovořit s rozumnými lidmi. Děkuji oběma za jejich čas a jistou míru nadšení z možného nálezu. Tento článek věnuji pánům Jakubovi a Jaroslavovi s přáním, ať se jim daří. Těším se na příští rok.
Zdroje:
- Tomáš Soušek, Jiří Šilha – MiG, náš osud, AV1S, Praha 1999
- Vojenský ústřední archiv Praha, novodobé fondy, karton 74-15/25/11
- Archiv bezpečnostních složek Brno-Kanice
- internet
Další info v článku: Pády a havárie letadel v našem okolí.
