Okolí Černého Kostelce
Okolí našeho města je romantické. Již jméno „Kostelec nad Černými lesy“ ukazuje, že lesy tu jsou, a jsou to lesy města blízké, mohutné, černé, t. j. jehličnaté, ale také i listnaté, a ty všecky jsou plny půvabu a čistého, občerstvujícího, vonného vzduchu. Lesy ty a mnohá pěkná údolí poskytují příležitost k osvěžujícím vycházkám. Proto připojujeme k pojednání svému o Kostelci i krátký popis tohoto okolí. Procházejíce se lesy černokosteleckými a kochajíce se tu půvabnými partiemi přírody, zapomínáme na ruch života velkoměstského i na ruch života všedního. V tom velebném chrámu přírodním nasloucháme-li šelesti lesních velikánů, zdá se nám, že slyšíme šepot :
„Utiš se a poznej, co tu u nás klidu, harmonie zpěvu a švitoření pěvců-opeřenců.“
Takových procházek, milého klidu a odpočinku dostane se nám v lesích černokosteleckých.
Nynější správa knížecího lesnictví stará se horlivě, aby byly cesty lesní náležitě upraveny. Místo dřívějších vozových a neschůdných cest jsou tu pěkné silnice. Knížecí silnice válená podél rybníků : Louňovák (nad tím je ještě rybník Požár) ( pod Louňovákem je rybník Pařez, pak Vyžlovák, Jan, Švejcar, Jevaňák.). Silnice ta jde směrem od Vyžlovky k Jevanům, odtud kolem Hausmannovy villy k Penčicům. Zde po obou stranách jsou příkré, lesnaté stráně a na nich až k silnici všude plno ohromných žulových balvanů. Od Penčic jde pak silnice dále k Hačkám (mlýn), k Hradci, k Propasti (mlýn), Růžkovu (mlýn) a Stříbrné Skalici.
Jiná válená silnice od Kostelce „Malinovím“ (les), k Cukmantlu (zašlá vesnice), Liščími děrami (les) jde až na silnici od Penčic k Hačkám stále krásnými vysokými lesy, a nová silnice od Kostelce k Bohumili, Aldašínu do Penčic až k Voděradům, pak okresní silnice kolem lesa Smrčin do _Jevan Do Jevan činí časté vycházky nejen obyvatelé kostelečtí, ale i vzdálenější ; z Prahy hojně výletníků tu bývá.
Jevanský rybník činí dojem horského jezera. Na jeho jižní, západní a severní straně vypínají se lesnaté malebné stráně, odrážejíce se v zrcadlové hladině rybníka. ladný to obraz nezapomenutelný.
Mnozí sem zavítavší výletníci zvolali : Aj toť krása, toť kus naší Šumavy !
Pod hrází rybníka jevanského, od bývalého mlýna nyní obydlí lesního a správce pily, je krásné údolí a potok s čistou vodou deroucí se přes balvany k pile, dále k „šindelce“- dříve „flokárně“, a pak k bývalému mlýnu, který po vyhoření zašel. Nedaleko odtud přijdeme na místo (blíže studánky), kde otevře se nám širší a překrásné údolí penčické. Z Penčic, zašlé vesnice, zbyl jen mlýn, jejž poslední jeho držitel Klíma prodal velkostatku, načež mlýn přeměněn byl na obydlí lesního, ale konečně zcela zbořen. Nedaleko místa toho postavena jest nová hájovna. Odtud dohlédneme až na Stříbrnou Skalici. Úrodná luka s bohatou květenou poskytují tu pohled rozkošný. Zde se každý zastaví, nikdo nemůže nasytiti se té krásy – romantiky. Odtud lesem vzhůru k straně severní vede cesta, také silnice (serpentina) : k Aldašínu. Než dojdeme k Aldašínu a ohlédneme-li se na jih, vidíme vesnice: Černé Voděrady, Kostelní a Hradové Střimelice.
Aldašín
za starších dob „Udašín“ je zaniklá ves, z níž pozůstal pouze kostel sv. Jiří uprostřed lesa. R. 1773 vystavěna nedaleko kostela nákladem záduší chalupa za tím účelem, aby „kněz měl se kde převléknouti.“ Chalupa pronajata byla Pavlu Svobodovi za roční činži 6 zl. a povinnost konati službu kostelnickou. R. 1795 byla chalupa Svobodovi za 120 zlatých prodána, ale pojištěna na ni knihovně následující služebnost. Na základě zápisu ze dne 6. října 1808 vkládá se povinnost držitele domku na kostel Aldašínský bedlivý pozor dáti, kostelnickou službu vždy zdarma konati a za příčinou služeb božích sem přicházejícímu duchovnímu přebydlení, slíkání a oblékání v chalupě dopřáti – pro kostel aldašínský.
R. 1884 prodali manželé Jakub Svatoška a Eleonora chalupu knížeti, načež patronátní zástupce tehdejší u soudu zakročil, aby povinnost zmíněná vymazána byla, jelikož kníže, jako patron kostela, od této povinnosti, „která koupí významu svého pozbyla, upouští.“ Soud žádosti té vyhověl. Proti tomu rekuroval děkan Karel Hodinář, a výmaz byl jako neoprávněný zrušen. (Farní spisovna sv. VIII. č. 51.). Knížecí správa dala však chalupu zbourati, aniž servitutu dbala. Kostel aldašínský byl ve 14. století farním. Patřily k němu vesnice: Aldašín, Bohumil, Cukmantl, Drbohlavy, Penčice a Jevany.
Od té doby zanikly úplně: Aldašín, Cukmantl a Drbohlavy. Jevany jsou dosud vesnicí, v Bohumili je pouze knížecí dvůr a chalupa, která byla dříve obydlím lesního, pak hajného a nyní ke dvoru jest přidělena. V účtech z r. 1685 čteme: Aldašín, Bohumile, Cukmantl, Drbohlavy, to vše pusté; Jevany, mlýn penčický a jevanský na díle osazeny.
Z r. 1674 je zpráva o Aldašíně : Jevany s mlýnem, Penčice mlýn, Aldašín dokonce pustý ; pusté jsou i Bohumile, Cukmantl, Drbohlavy. Duší způsobilých k sv. zpovědi 14. (Fasc. 254. pol.).
R. 1692 byla ještě celá osada Aldašína pusta až na 5 osedlých chalup. (Účty z toho roku).
Plebáni Aldašína :
František r. 1359.
Duchek, jenž r. 1350 s přivolením patrona Hrona z Kostelce a bratří jeho vyměnil si místo své s knězem.
Jakubem v Bořicích. – Nového plebána uváděl plebán kostelecký.
Jaxo (Jakeš) r. 1367-79.
Pavel z Bydžova r. 1350.
Václav řečený Abakuk. – L. 1409 dne 12. července komutoval s Velíkem, farářem z Velenky. – Patronem kostela byl tehdy Ondřej starší z Dubé na Zlenicích. (Emler VI. 269).
Velík r. 1409 dne 9. listop. resignoval, a týž Ondřej z Dubé dosadil Jana ze Stříbra. (Emler VI. 279).
Jan ze Stříbra vyměnil 25. srpna 1413 svou faru za faru kosteleckou s plebánem Janem. – Patronem fary kostelecké byl Jan z Náchodu na Kostelci a aldašínského kostela Jan Půta z Častolovic na Zlenicích. (Emler VII. 92).
Po válkách husitských kostel aldašínský přivtělen byl ke kostelu konojedskému a r. 1754 jako filiální k faře černokostelecké. Jak účty zádušní z r. 1668 svědčí, konaly se v Aldašíně služby
boží dvakrát do roka a to na den sv. Filipa a Jakuba a na den sv. Bartoloměje.
Služby boží mají se konati dvakrát do roka a za každé má dostati P. Pater 1 kopu a na oběd 30 gr. S tím se má spokojiti. Dle zádušních účtů konaly se v Aldašíně služby boží r. 1723 4krát, r. 1726 5krát, r. 1728 3krát, r. 1729 7krát, r. 1730 5krát, a r. 1792-1812 obyčejně 8krát, později také jen 6krát, konečně pak od r. 1826 až na nynější dobu pouze 2krát a to v neděli po sv. Jiří a po sv. Bartoloměji.
Od roku 1870 již se tam z Kostelce procesí nekoná, jak před tím bývalo.
Kostel aldašinský
v nynější své podobě pochází z r. 1729. Původní kostel byl konsekrován (vysvěcen) dne 21. dubna 1352, jak svědčí pergamenová listina, kterou dne 29. srpna 1874 při opravě oltáře farář Karel Hodinář pod kamenem oltářním nalezl a opět tam vložil.
R. 1761 vydáno bylo „za vyzdvižení věže řemeslníkům a za Materallia 384 zl. 47 kr., od vyhotovení na místě staré – nové věže 580zl. 31 kr. (Účty z těch let). Původně byl kostel ten zasvěcen sv. Jiří, později sv. Bartoloměji. V účtech za rok 1668 stojí : „ patronicium Bartoloměj na malém oltáři obraz božího křtění“
R. 1705 pořízen byl nový obraz sv. Bartoloměje za 18 zl. a od pozlacení oltáře metalem
zaplaceno též 18.zl. (Účty z toho roku). Dle inventáře z r. 1732 byl r. 1720 starý obraz sv. Bartoloměje s hlavního oltáře sňat a na místo něho tam zasazen nový obraz sv. Jiří, od dobrodinců darovaný. Od té doby ctí se opět sv. Jiří jako patron tohoto kostela. Také byl v kostele tom ještě vedlejší oltář s obrazem sv. Bartoloměje, ale již velice sešlý. Byl tedy r. 1874 odstraněn a na tom místě nový obraz tohoto apoštola zavěšen. – Maloval jej L. J. Bernard, od něhož je také obraz Panny Marie nad vchodem do sakristie visící.
Hlavní oltář je z roku 1782, obraz sv. Jiří, malovaný Josef Kandlerem z r. 1884. ·
Kazatelna s malovanými obrazy čtyř evangelistů pořízena byla roku 1874. O křtitelnici praví se v účtech za r. 1671: „Křtitelnice cejnová zůstávala mnohá léta v Kostelci u sv. Jana Křtitele, až v čase po tohoto jest Prodána záduší Vitickému za 18 zl.“
Zvony. Větší zvon má tyto nápisy :
Tento zwon udielan nakladem osadních zadussý Aldassinského přicžinienim a za Sprawy Samuele Troyana z Bylan a Rosfeldu ode mne Jakuba Zwonarze w Miestie mladeho Boleslawa.
Uprostřed tohoto nápisu jest znak Trojanů a na okraji vel: medaiylon s poprsím a slovy : „Philipus Austr. Caroli , V. Caes F (otec Dona Carlosa)
dále dva menší medaillony s obrazem Spasitele .
Na straně druhé čte se :
Letha Panie 1611 slyt gest za knieze Waczlawa Cariona Rodicze Boleslawskeho w Konojedech Fararze za starssich kostelnikuw sprawowanj Vondrzege Kreiczyho, Waczlawa Garolimowa z Bohumyle, Jana Prokopowa z Waldessina Zetie.
Pod tímto nápisem spatřují se tytéž medaillony jako na straně druhé.
Menší zvon :
Letha Panie 1718 tento Zwon po ukradenj prže dessleho Nakladem zgednan a slyti gest ke Cti
a Chwale Boži a Swateho Bartolomieie Apoštola Panie.
Na okraji čte se :
Walentin Lissak goss mich aut der Kleiseiden Prag I718.
Váží dle účtů z r. 1719 285 liber a stál 163 zl. 52 kr.
Na tomto zvonu vyobrazen jest sv. Bartoloměj a nad ním kolem zvonu 8 andělů s ratolestmi v rukou.
Fara aldašínská měla dvůr, jenž r. 1398 na dílce byl pronajat. Dle inventáře z r. 1630 nebylo při této faře žádných desátků, toliko když kněz v kostele sloužil mši sv. dostával pokaždé 30 gr.
Dle inventáře z r. 1638 bylo polí zádušních 3 K (kopy) 30 sáhů louky dvě, zahrada žádná a lesu za 10 provazců.
Dle účtů za r. 1668 a dalších byl kostel majitelem chalup : Kubátovské v Aldašíně s 30 záhony porostlin, Prokupovské v Aldašíně se zahradou po 2 záhony a s 57 záhony porostlin, Němcové v Aldašíně se zahradou s 6 záhony a 1 kopy s 24 záhony porostlin, palouk s 5 záhony. Úroků platil 1 kopu 10 gr Čejkovské v Aldašíně se zahradou, s paloukem o 9 záhonech porostlin s 37 záhony. Úrok 52 gr, Hlaholovské v Aldašíně se zahradou s 6 záhony, oulehle s 40 záhony, porostlin s 31 záhonem. Úrok 1 kopa 18 gr, Šimkovské v Drbohlavech oulehle s 30 záhony, palouk s 10 záhony, porostlin s 37 záhony. Úrok 1 kopa. Vše to bylo však dlouhá léta pusté a úrok z tuho žádný nevycházel.
Toho roku byl s přivolením konsistoře a ministerstva kultu les prodán knížeti, poněvadž se v něm veliké škody děly, jimž nebylo lze zabrániti. Komise od místodržitelství vyslaná odhadla louky, pastvinu a les za 18.000 zl. K této odhadní ceně přidal kníže dobrovolně ještě 3000 zl., chtěje dokázati, že koupí tou nechce zisku dojíti, leč arondování svých lesů.
R. 1889 koupeno bylo u Kostelce od sirotků Dynybylových pole za cenu 2250 zl. Části toho pole použito k rozšíření farního hřbitova a kostelu aldašínskému připsáno čp. 417 – 2jitra ð° .
R. 1874 byl kostel opraven. Hlavní oltář byl nově natřen a pozlacen, mřížky a lavice opraveny, nová z¨kazatelna pořízena, zcela zpuchřený oltář sv. Bartoloměje odstraněn, dva nové obrazy sv. P Marie a sv. Bartoloměje koupeny, celý kostel uvnitř i zevně vybílen, věž novým šindelem pokryta, střecha kostelní vyspravena, zeď hřbitovní vyspravena a omítnuta, na místě nízkých a úzkých dveří na hřbitov nová vrátka zhotovena. Celá ta oprava stála 1699 zl. 68 krejcarů .
R. 1907 byla oprava kostela provedena opět, a tu dána nová dlažba do celého kostela, sešlá kruchta nově postavena, ze sakristie dveře na hřbitov pořízeny.
Bohumile
Před časy ves, nyní knížecí dvůr, dvůr ten náležel kdysi Matěji Sobkovi ze Šembery a od jeho potomků koupil jej pan Augustin Zobl, obojích práv doktor. Ten vyměnil onen dvůr 1672 knížeti za jiný grunt v Radimovicích na panství uhřiněveském. Toho času byl dvůr Bohumile pustý. V Bohumili bývalo 17 usedlých, a to 10 sedláků, 6 chalupníků a krčma výsadní neb rychta s 1 lánem svobodným. – Urbář z r. 1652 uvádí komu grunty a chalupy náležely.
Jevany
Ves s 43 domy a 273 obyvateli. Pod hrází rybníka je mlýn, níže pila.
R. 1562 byli v Jevanech osedlí:
Havel, mlynář, který na věky rychtářem jest, drží rychtu svobodnou s 1 lánem rolí, z
kteréž nic neplatí. – Než ta povinnost na té rychtě jest – hajným nad lesy býti a k rybníkům přihlídati.
Burgan.
Jan Czerwený.
Adam Koczyan.
Jakub Navsazově.
Šimon.
Veselej.
Mikuláš Loukotnik.
Průcha.
Havel, mlynář, který je na mlýně pod hrází rybníka jevanského.
Též z druhého mlýna, kterýž jej nově vystavěl, splatí mouky každého roku 6 korců.
R. 1677 bylo v Jevanech:
gruntů vejjezdných osazených dva: Jana Balouna, Jana Hegry jinak Khellera;
gruntů vejjezdných pustých čtyři: po Evě Nádvorníkové, po Jakubu Hedrlínovi (z toho učiněn mlýn panský), po Václavu Koželském, po Janu Kryštoufkovi;
chalup osazených: žádné;
chalup pustých 4: po Jiříkovi Němci, po Martinu Krbeckém, po Janu Holubovi, po Václavu Hejrovi (chalupa pustá pod pilou a rychta neb krčma výsadní); mlýn panský, na němž býval -Havel mlynář.
Dle starých pamětí měl rychtu svobodnou s 1 lánem, z kteréž nic neplatil, nežli povinnost rychtářskou zastával, piva šenkoval a hájenství opatroval, a když by potřeba nastala, jednoho rejthara vymundírovati a proti nepříteli vypraviti měl. Při mlýně jest valcha soukenická.
Bouda vlčí na sloupech roubená od Aldašína k Jevanům jdouce. Item chalupa vlčí v chobotě rybníka jevanského. Item bouda vlčí a pro jeleny u rybníka Švejcara.
R. 1772 byli v Jevanech poloviční sedláci : č. 6. V. Moravec dříve Pavel Baloun, č. 12. Matěj Pačes starší – dříve Jan Řitkošil, č. 12. Matěj Pačes mladší – dříve Jiří Moravec, č. 5. Tomáš Kopecký – dříve Vojtěch Vavřina, č. 13. Václav Pačes – dříve Matěj Javůrek, č. 3. Jakub Pačes, rychtář – dříve Václav Pačes.
Domkáři: č. 9. Jakub Moravec, č. 11. Josef Javůrek.
Cukmantl, též. Cugmandl (Lhota),
ves u Čern. Kostelce zcela zaniklá, nyní pastvina. Položení některých bývalých domků ještě nyní lze poznati; zvláště patrny jsou vyvýšeniny, povstalé sesutím zděných komínů, v nichž očouzené cihly se nalézají.
Ves Cukmantle byla nějaký čas v držení pánů hradu Zlenice. R. 1562 bylo v Cukmantlích 14 osedlých, již drželi dohromady 12 lánů poli. Byli to:
Václav Pezrolt, rychtář, drže1 krčmu svobodnou, Matěj (nečitelné), Jiří Kulhánek, Adam Koczyan, Petr Krztien, Urban Bednář, Michal, Jan Rezáč, Tuma Leo, Petr Dolejší, Jan z Uhliřova, Krztien, Petr Hořejší.
L. 1677 byla celá ves pustá, jen zřícené zdi se tam spatřovaly. Čítalo se tam 5 hospodářů a 9 chalupníků, mezi nimiž byla krčma výsadní. Poslední hospodáři byli : Jan Černý, Bartoloměj Jířa, Jiří Kos, Tomáš Černý, Jakub Štěrba, Jiří Klenka, Tomáš Volynský, Jiří Potůček, Adam Nerzád, Jakob Holý, Jiří Truhlář, Viktorin Bezprstý, Matouš Pruša, Václav Fořt.
Drbohlavy, zaniklá ves na potoce bohumilském pod Cukmantlem. Louka zádušní, nyní knížecí, sluje v Drbohlavech.
Kozojedy
ves mající nyní 90 domů a 567 obyvatelů. – Je tu filiální kostel a škola obecná o 2 třídách.
Horký vypravuje, že v době r. 1568 byl v Kozojedech zvláštní rytířský statek, na němž seděl Melchisedech Stranovský ze Svojetic.
R. 1453 dne 26. února postoupil Oldřich z Kramolina 15 kop gr. Platu ročního
v Kozojedech panu Zdenkovi Kostkovi z Postupic sedícím na Zlenicích v 150 kopách. (Archiv III. 352., 552., D. 1). 21. Král Ladislav dal po smrti Vikáře z Myšlína na král. komoru spadlé zboží Myšlín, Třemblaty, Hlavačov, Brtnice a Kozojedy Zdeňkovi Kostkovi z Postupic za 1000 kop. (Topograf.slovník „Přehvozdí“ ).
Roku 1652 bylo v Kozojedech 19 osedlých, r. 1677 bylo tam 11 hodspodářů a 8 chalupníků.
R. 1667 bylo v Kozojedech pustých usedlostí 7.
Kostel kozojedský
stál již ve 14, století a byl farní. Zbudován jest na bývalém pohanském
pohřebišti, jak svědčí popelnice, jež tam před několika lety při kopání písku nalezeny byly.
Ještě na počátku 17. století stály při něm 2 chaloupky „pro opatrování chrámu Páně, r. 1672 však už jen místa jejich se spatřovala“. Kostel stojí nyní o samotě, ves Kozojedy je od něho asi 1000 kroků vzdálena. , Z farářů známi jsou tito :
Pertold (Bertlinus od r. 1392), jenž pronajal obročí své knězi Janu Alecovi z Kouřimě,později knězu Václavovi a r. 1414s přivolením panoše Vikéře z Myšlína vyměnil si je s Prokopem, farářem v Sedlišti. Prokop byl v Kozojedech do r. 1415, kdy za souhlasu patrona Vikéře z Jenišovic, místopurkrabího hradu Pražského, změnil místo své s Jakubem, oltářníkem sv. Doroty na Vyšehradě. V bouřích husitských přestal býti kostel kozojedský farním a je od toho času kostelem filiálním. Do roku 1754 byl filiálním kostela mukařovského a pak přidělen jest ke Kostelci.
Jest to stavba v půdorysu obdélníka s polokruhovou apsidou na straně východní a s věží v západním průčelí. Zdivo pochází nepochybně z doby románské. Apsida opatřena jest zevně dvěma hrubými pilíři. Loď má od roku 1769 valenou klenbu o dvou polích, dříve mívala strop plochý, prkenný . Věž jest v dolejších dvou třetinách zděná, hořejší třetina jest dřevěná, prkny obedněná a na dřevěných krakorcích spočívající.V sakristii stojí kamenná mensa oltářní; patrně bývala nynější sakristie poboční kaplí. Dle inventáře z r. 1675 tvořily osadu kostela toho následující osady : Kozojedy, Vyžlovka, Štíhlice, Přehvozdí a dvůr Hošt. V inventáři a, r. 1667 uvádějí se také Louňovice jako ves ku kostelu přidělená.
Opravy kostela: R. 1673 dán nový prkenný strop. R. 1769 dáno nové klenutí a střecha (stálo 705 zl. 52 kr.). R. 1872 dán nový oltář s obrazem, nové mřížky, nové lavice, kazatelna nově pozlacena, presbytář gasdorfskými plotničkami vydlážděn. Z toho roku je také obraz Panny Marie nade dveřmi do sakristie visící (Náklad 926 zl. 89 kr.).R. 1886 hrozila spadnutím stará, dřevěná, na sloupech spočívající kruchta, na niž se vystupovalo z kostela po schodech žebříku podobných, z kruchty pak vystupovalo se na věž. Sešlá ta kruchta byla odstraněna a nová zděná na železných traversách vystavěna. Vchod na kruchtu a z ní na věž upraven jest zvenku, dříve býval z kostela. Se strany severní prolomeno na kruchtu nové okno. Loď chrámová byla nově vydlážděna (dříve byly tu cihly), lavice obarveny, všechna okna dána jsou nová. Oprava ta i s rozšířením hřbitova a varhanami stála zl. 2600~11. Rozšíření hřbitova provedeno již po druhé; po prvé za faráře Kinzla a po druhé r. 1886 za faráře a pak děkana Karla Hodináře.
Zvony: Větší zvon pochází z r. 1577, menší ulit jest r. 1850. Dle inventáře z r. 1671 byl větší zvon zasvěcen sv. Klimentu, menší sv. Martinu. Malý zvon pořízen byl r. 1781 nákladem obce kozojedské, jíž vrchnost k tomu přispěla částkou 20 zl. Zvon ten byl ale r. 1850 ukraden; a o krádeži té napsal farář Kinzl v pamětní knize toto:
„Dne 8. dubna 1850 vloupali se zloději oknem do sakristie, vylomili dveře do kostela vedoucí a dostali se tak na věž, odkud ukradli menší zvon, 8 centů těžký. Dne 12. dubna dověděl jsem se, že v lomu u Kunratic nalezen byl zvon (částečně už od zlodějů rozbitý) a odevzdán kriminálnímu soudu v Praze. Tam jsem ho reklamoval a odpřísáhnul, že zvon ten patří kostelu kozojedskému, načež mi k přelití vydán byl.“
Na tomto menším zvonu je obraz Panny Marie a nápis :
Der Zeit Josef Kinzl, Pfarer, Franz Hikl, Kirchen-Rechnungsführer. Gegossen von Kar1 Belmann, K. k. Hofglockengiesser in Prag 1850.
Nápisy na větším zvonu:
Leta Páně 1677 Brykcy Zvonař z Cymburku w nowem Městě Pražském tento zvon udělal do Kozojed nákladem wšech osadnich pro čest a sláwu Pána Boha wšemohoucýho kteryžto zwon gest smluvén a k tomu zadussf do Kozojed zgednan skrze Urozeneho Pana Martina Ecknera et ct. auřednika panství Kosteleckého :
Na protější straně :
Hospodine chwaltež Tie wsecka dila Twá a swati Tvogi dobrorzeczte Tobic, chwalte Pana na cymbalech dobře zwucznych, chwalte geho na cymbalech plesaní plných, chwalte Boha v Duchu a pravdě.
Pod tímto nápisem jest věnec, po jehož stranách spatřuji se obrazy svatých apoštolů Petra a Pavla.
Varhany koupeny byly r. 1886 za 620 zl. a dne 1. srpna t. r. byly posvěceny. Před tím varhan v tomto kostele nebylo.
Velké služby boží bývají v Kozojedech l0krát ročně. Plat za konání tu služeb božích :
Od r. 1659 dostával děkan za každé služby boží 1 kopu a na oběd 30 gr. V roce 1667 stalo se však usnesení
„poněvadž nyní zádušní případnosti aneb důchodové příliš špatni jsou, tím způsobem na budoucí časy od datum tohoto takové žádné vydání od Zadussí pasírovati se nebude, nýbrž sami osadní od služeb Božích platiti, ano i Pana Patera obědem vychovávati musí.Neb toliko dvakrát do roka služba Boží tu se vykonává a Pan Pater místo oběda pármi kuřaty také spokojen býti chce.(Účty z 1. 1659-1667).
Vzdor tomu usnesení dostával i potom Pan Pater každoročně za dvoje služby Boží 2 kopy, někdy 2 zl. 20 kr., ale s obědem museli ho osadníci „vychovati“.
R. 1682 dostal za služby Boži na den sv. Marka 1 zl. 10 kr. a na oběd 35 kr., na den sv. Petra a Pavla taktéž, „posvěcení chrámu sami osadníci vše zastoupili.“
Tak i později byly mu placeny jen dvoje služby Boží, ostatní konal bezplatně; oběd však o posvícení dávali mu osadníci vždycky. instrumentem ze dne 4. dubna 1730 stanoven byl plat na 12 zl. ročně, jak to doposud farář béře. Od r. 1883 dostává ještě 80 zl. na povozy. Pozemky kostela toho jsou :
Lažany
bývalá tvrz mezi Kozojedy a Štíhlicemi na kraji lesa vlevo od vozové cesty z Kozojed do Štihlic vedoucí. Posud zachoval se okrouhlý val z bývalé té tvrze.
Vyžlovka
dříve také Vyžlantice-Vyžlovice, ves západně od Kostelce 1 hod. vzdálená, mající 65 domů a 463 obyvatelů, přifařena je k Čern. Kostelci a má dvoutřídní obecnou školu.
Vyžlovka patřila od nejstarších dob k panství kosteleckému. R. 1562 bylo tam 6 osedlých: Jan Lucka, Urban Przezicky, Bartoň Šilhavý, Matějka, Vávra. Šilhavý, Matějova Nevudkova a krčma výsadní. Tudy vedla hlavní silnice z Kouřimě do Prahy a vybíralo se zde clo z uherských volů, z valašských beranů a z koní tudy hnaných, totiž ze sta volů 20 gr., ze sta cápů čili beranů 7 gr. a z jednoho koně 2 den. Za rok vybralo se cla kolem 64 kop gr. Za to měli kupci, dobytek ženoucí, svobodu jej v lesích pásti. R. 1672 mělo panství ve Vyžlovce 2 hospodáře, 4 chalupníky a 2 zahradníky neb obecníky.
Grunty : Matouše Budka – pustý – s 3 lány po Janu Vlčkovi. Ten grunt ve starých registrech není uveden a sedláci dali zprávu, že to byl někdy grunt svobodný. Grunt Jana Marštalky, při něm krčma výsadní panská.
Chalupy : Pavla Laciny – pustá – po Jakubu Neřádovi, jiná pustá po Jakubu Horákovi, jiná pustá vdovy po Procházkovi, Krištofa Palaska. Pusté byli též : chalupa obecní a pastouška. R.1772 byli tu :
Poloviční sedláci : č. 2. Matěj Procházka, rychtář, dříve Václav Kopecký, č.1. Václav Růžička, dříve Ondřej Forka.
Chalupníci : č.3. Jos. Kopecký, dříve Martin Strejček, čís.6. Matěj Procházka, dříve Tomáš Šindelář, čís.4. Jiří Stárek, dříve Jiří Stárek, č.5. Vdova Vadurová, dříve Jiří Pečenka.
Domkáři : žádní .
Vojkov
někdy ves, nyní hájovna o samotě, fara Mukařov. Roku 1562 mělo tam panství kostelecké 3 osedlé. Roku 1672 počítaly se ve Vojkově též 3 grunty, ale pole byla všechna zarostlá. Vsi tehdy již nebylo; neboť na poručení slavné paměti J. M. K. Liechtensteinského byla do gruntu spálena : z příčiny té, že se v ní Petrovští zdržovali, a lidé pocestní, jsouce tady silnice k Praze, jak s vozy projížděti, tak pěší procházeti nemohli. Když od poddaných J. M, K. z panství Kosteleckého, Škvoreckého a Ouřiňovského přecházením skrze Vojkov a Fidrholec silné varty držeti se musely. (Zlatá kniha).
Střímelice Kostelní
ves, domů 61, obyvatelů 388, filiální kostel sv. Martina, fara Ondřejov od r. 1794.
Od r. 1754 do 1794 patřily Střímelice Kostelní k faře skalické, před tím k faře černokostelecké.
Ves tato patřila dle všeho k statku Střímelice Hradové, ale teprve po r. 1320, neboť držitelé toho statku dosazovali faráře ke kostelu Kostelních Střimelic. Tak 1. 1359 Prorzon, řečený Kolovrat ze Střímelic., pak r. 1382 Jan z Hradových Střímelic (dle Památek III. 266.), odjinud ze Stráže (tudíž Vítkovec) nazývá se kollatorem kostela střímelického. L. I412 daroval Jan ze Střímelic kostelu v Střímelicích mlýn (Pam. III. 266.), 1. 1413 obsadil Jan ze Střímelic kapli ve farním kostele v Střímelici. (Emler VII. 100).
Kostkové z Postupic, vládnoucí od r. 1440 na Hrádku Komorním, rozšířili obvod panství svého přikoupením sousedních hradů: Dubé, Zlenic, Střímelic a Tehova. Kdy a jakým způsobem Střímelice Kostelní dostaly se k panství černokosteleckému, není vykázáno. (Památky III. 260., 266.).
R. 1562 bylo v Kost. Střímelicích 15 osedlých, mezi nimi mlýn, na němž hospodařil Jíra
Růžek, r. 1677 bylo tu 8 hospodářů, mlýn Růžkovský a 6 chalupníků.
V té vsi u kostela vynacházejí se zbořeniny nějakého stavení, věděti se však gruntovně nemůže, co by to bývalo; vedle lidského domnění pokládá se za sbor Templářský.
Též při obci vynacházejí se staré šachty, z nichž se někdy stříbrná ruda vybírala, však všechny zavaleny. (Zlatá kniha).
Kostel sv. Martina
v Kostelních Střímelicích byl již roku 1350 farním kostelem v obvodu děkana kouřimského, byl farním i r. 1412, až pak ve válkách husitských fara tu zanikla. Jan ze Střímelic, kollator kostela střímelického zřídil na hradě svém střímelickém r. 1381 kapli Panny Marie a při ní kaplanství. (Snad na hradě v Hradov. Střímelících).
Na věži kostela sv. Martina v Kostel. Střímelicích visí 2 zvony; větší má 3′ + 2″, t. j. 1 m v průměru a tento nápis :
„Anno Domini milesimo CCCC nonagesimo sexto hoc opus coflatum est per magistrum Tomam novae civitatis pragensis.“
(Leta Páně 1496 toto dílo zhotoveno jest skrze mistra Tomáše z Nového města pražského).
Druhý menší zvon má 2′ + 8″, t. j. 0,525 m v průměru a čte se na něm následující nápis :
„Ke cti Panny Marie a sv. Martina. Nákladem Tohoto Zadussi – Anno 1738.“
Na tomto zvonu po jedné straně jest obraz Panny Marie, po druhé straně obraz sv. Martina.
Brník
ves, mající nyní 37 domů a 233 obyvatelů, patří farou k Olešce, ve vsi je kníž. Liechteinský lesní. Starý Brník stával na jiném místě, nyní zalesněném, a byl za války Třicetileté zcela vypálen. R. 1562 bylo v Brníku 7 osedlých a taktéž roku 1677. Toho roku byly všechny grunty pusty. V topografickém slovníku Orthově, tvrdí se , že v Brníku stála někdy tvrz.
Lipany
ves, 41 domů a 265 obyvatelů. U Lipan na vrchu pomník Prokopa Velikého, vůdce vojska Táboritů, postavený 4.září 1881. Zde padl Prokop Veliký v bitvě 30. Května 1434.
Asi čtvrt hodiny od Kostelce k straně severní rozkládá se směrem k Přistoupimi veliká obora, kterou protíná lesnaté údolí. Do obory je příjemná procházka chmelnicí k Peklovu hornímu a stromořadím k Peklovu dolnímu. O Peklovech napsáno již v tomto spisu. Nedaleko nad oborou k straně západní jest knížecí dvůr Hošt.
Hošť
někdy ves, nyní pouze knížecí dvůr, leží mezi Kostelcem a Přehvozdí. Hošt s Přehvozdí bývala zvláštním statkem. R. 1498 koupil ji Michal Slavata. Roku 1415 prodali Bohuněk, řečený Hájek z Hoště a Ořechu, a syn jeho Mikuláš statek svůj manský v Hošti a Přehvozdí, Metoději, jinak Strachotovi, řečenému Trčka z Kralovic a Hoště, a dědicům jeho za 800 kop gr. (D. D. 61. pag. ll9). Roku 1562 byli tam 3 osedlí: Duchek Helný, Petr Klymeš a Timon Kalouch, kteří drželi dohromady 7 lánů polí. (Urbář r. 1562).
Dle „Zlaté knihy“ bylo r. 1677 „uprostřed dvora místo tvrze staveni samo pro sebe a v něm velká ratejna. Před dvorem k východní straně zahrady, kde někdy grunty selské bývaly.“
Na „Trubách“ je hájovna u lesa, od Hoště západně asi 10 minut vzdálená
Tuchoraz
kdysi městečko, nyní ves, domů má 30 a 375 obyvatelů. Je tu knížecí dvůr zříceniny hradu stejného jména. R:1356 prodal Fridrich z Bibrsteina tvrz Tuchoraz císaři Karlu v manství. Brzy na to stala se Tuchoraz sídlem stejnojmenného rodu (Dle Hebera nazývali se později Humpolcové z Tuchoraze), z něhož se v letech 1388-1411 Petr z Tuchoraze připomíná. R. 1448 při opanování Prahy Jiříkem z Poděbrad jmenují se jako vrstevníci jeho Petr Šesták a Petr Hájek z Tuchoraz. (Heber V. 242.). Petr Šesták z Tuchoraze připomíná se již r. 1411. Okolo r. 1468 dostala se Tuchoraz Mikuláši z Landštejna, jenž spustlý hrad opravil a novou věží opatřil. Po něm jmenuje se r. 1493 na Tuchorazi syn jeho Jan z Landštejna, jenž koupil r. 1505 dvůr Chrást. Syn a dědic jeho Adam z Landšteina zůstavil dceru Elišku, provdanou za Bořivoje, purkrabího z Donína. Ta postoupila Tuchoraz manželu svému za dluh 500 kop gr.č. (Tom. 83.9319).
Dcery Bořivoje purkrabího z Donína, Anna, provdaná za Albrechta Robenhapa ze Suché a na Lichtenburce, Kateřina, provdaná Mičanová, Magdalena, Johanna-Ludmila a Alžběta držely Tuchoraz společně (Tom. 19. B. 12.) až ji s Chrástem prodaly 29. srpna 1559 za10.000 kop gr. Jaroslavu ze Smiřic a na Kostelci.
Statek Tuchoraz s Chrástem obsahoval tehdy zámek s dvorem poplužním, mlýn pustý, zámek Šember, ves Masojedy s krčmou, tvrz Chrást s dvorem kmetcím s platem, mlýnem, krčmou výsadní a ve vsi Limuzích, což tu jest.
R. 1672 byli v Tuchorazi 3 hospodáři, 7 chalupníků, 1 zahradník, krčma výsadní, mlýn, druhý mlýn obecní pustý. Jeden grunt byl pustý.
Z 6 zahrad – obcí přináležejících k Č. Brodu, platil se úrok k důchodu kosteleckému.
Z tvrze Tuchoraz zbývá již jen věž architektonicky velmi důležitá. Stojí vedle dvora na příkré skále nad potokem Šemberou a nese v průčelí uměle tesaný znak pánů z Landšteina s nápisem
Leta bozieho : MCCCCLXX1II. Tato wiezc : dielana : gest : skrze : naklad : urozeneho : pana : pana : Mikulaše : z lansstejna : naywyzssieho : pisarze : desk : kralowstwie : czeského : a dielal gest: Mistr: Kwieten: Amen.
Dolánky a Šember
Rozkošné údolí, zvané „Dolánky“, táhne se od kostela kozojedského k Tuchorazi. V tom údolí stávala ves „Dolánky“, nyní zaniklá. Na východním boku údolí „Dolánek“ na vysoké stráni pod kostelem kozojedským vypínal se před časy hrad „Žembera“ (Šember, Všember). Historických zpráv o něm není žádných. V „Zlaté knize“ píše se o něm :
Nad rybníkem Šemberem v lesích dubových a smíšených vynachází se nějaké zbořeniny stavení, o němž někteří staří lidé rozprávěli, že by tu někdy zámek Šembera býti měl a i sklepy v něm klenuté pamatovali, nyní to však všechno zbořeno, toliko nějaké díry na způsob sklepů se nacházejí. Po dnes dobře znáti jest příkop a části zdi kolem hradu, jenž skládal se z předhradí a vlastního hradu pro sebe opevněného a od přehradí příkopem odděleného.
(text nebyl přepisován ručně, ale programem na rozpoznání textu, takže se v něm mohou vyskytovat chyby)
