V roce 1922 vyšel v druhém ročníku časopisu Pod Lipany (časopis pro mládež z domova u památných Lipan, 1921-1930) níže uveřejněný článek o dolování na Stříbrnoskalicku. Článek napsal zkratkou B. Vlk. označený autor.
Za povšimnutí stojí na konci článku zaznamenaná naděje autora, že „zde stříbro i měď v hojném množství se nalézá a čeká jen na ducha podnikavějšího, s poněkud větším kapitálem“, která se ovšem při průzkumných geologických pracích v 60. letech 20. století nepotvrdila (více zde).
O dolování u Hradových Střimelic se můžete dozvědět z článku otištěném ve stejném periodiku – zde.
Souborný článek o dolování na Stříbrnoskalicku z pera dr. Václav Wurma si můžete otevřít zde.
Poznámky o dolování ve Stříbrné Skalici
Obyvatelé Stříbrné Skalice nevědí nic o způsobu, jakým se dolovalo na stříbro a měď. Také v obecním archivu a v kronikách není o tom nic. Zapsáno máme jenom něco o výsadách, které udělil Karel z Lichtenšteina a potvrdila vévodkyně Marie Terezie, zvaná „Savojka“.
Opisuji ze školní kroniky:
„Výsady, knížetem Karlem z Lichtenšteina městečku Skalici dne 20. září roku 1623 propůjčené, vévodkyně Marie Terezie obnovila a potvrdila, a osvobodila městečko od závazků poddanství dne 24. listopadu roku 1736.
Dle listin, v zdejším archivu městském uložených, pozůstávaly výsady havířské v následujícím:
- Všickni havíři byli pod zvláštní ochranou vrchnosti.
- Všem havířům, jich manželkám, dítkám i čeládce povolen svobodný příchod a odchod na gruntech knížecích s veškerým jich majetkem.
- Mohli havíři zboží své a movitosti buď za živobytí anebo na smrtelné posteli svým přátelům, anebo komukoliv jinému dle své libosti odkázati; vdova po zemřelém havíři mohla na gruntech knížecích zůstati a poctivě živiti se dle své libosti.
- Kdyby se kovové rudy tak hojně vyskytlo, že by k dobývání jí mnoho havířů sem přišlo a osadit se chtělo, mají jim k vystavění příbytků místa býti propůjčena — i zahrady mají jim býti vykázány proti mírnému platu.
- K vyhotovení šachet, štol a podzemních průchodů povoleno svobodné porážení potřebného dříví z lesů knížecích.
- Vydobyté stříbro a jiné kovy měly býti prodávány vrchnosti; dovoleno prodávati nevyčištěnou černou rudu měděnou do Kutné Hory; avšak desátek veškerého výnosu rud má se odváděti věrně a bez ošemetnosti.
- Týkaje se Skalického, ke cti svatého Jakuba vystavěného kostela, školy a špitálu, má se podle císaře Maxmiliana Druhého roku 1575 spůsobeného havířského řádu pokračovati, s tím však důkladným ponavrhnutím, by tu žádná jiná nežli Římsko-katolická samospasitelná víra držána a rozšířena nebyla.“
O novějším pokuse dolování jest zapsáno: dolů stříbrných byla už jen jedna šachta r. 1663 otevřená, ostatní pusté a zašalované. Ještě roku 1753 se zde dolovalo, ale s výsledkem tak nepatrným, že toho později zcela necháno.
V novějším čase bylo opět zkoušeno zde na měď a stříbro dolovati a sice roku 1854, avšak práce valně neprospívala pro množství vody v dolech se nacházející, k jejímuž odstranění by bylo zapotřebí nákladných strojů; nicméně přišlo se při práci té na značně silné žíly rudy stříbrné i měděné, čehož důkazem, že zde stříbro i měď v hojném množství se nalézá a čeká jen na ducha podnikavějšího, s poněkud větším kapitálem. Aby právo majetnictví těchto dolů nezaniklo, vydržuje tehdejší šichtmistr Jan Zelený z Prahy až dosud člověka, který má za povinnost na doly tyto dohlížeti a štoly v dobrém stavu udržovati.“ (B. Vlk.)