Geopark

SAXOTHURINGIKUM

ORTORULA

metamorfovaná hornina

Mineralogické složení: ortorula je granitového složení. Obsahuje křemen, živce a slídu biotit a má výrazně páskovanou stavbu. Světlé pásky jsou tvořené rekrystalizovanými těsnými shluky krystalů (agregáty) křemene a živců (draselný živec a plagioklas – živec sodno-vápenatého složení). Tmavé pásky tvoří tmavá slída biotit.

Geneze: ]ortoruly jsou metamorfované horniny, které vznikají přeměnou kyselých až intermediálních vyvřelých hornin (granity, granodiority, křemenné diority).

Vznik horniny: stáří původní horniny granitového složení spadá do období kambria před zhruba 520 miliony let a její vznik byl spojen s tehdejší magmatickou aktivitou při roztahování (extenzi) zemské kůry během tzv. kambro-ordovického riftingu kontinentů (saxothuringika od Gondwany). Deformace a regionální metamorfóza proběhly v podmínkách středních hloubek kontinentální zemské kůry při teplotách vyšších než 500°C a tlaku přibližně 0,6 GPa (srovnej s atmosférickým tlakem okolo 1013 HPa, neboli přibližně 101 KPa = 0,0001 GPa). Okatá textura ortoruly je výsledkem působení orientovaného tlaku na horninu. Stáří metamorfózy je přibližně 340 milionů let a souvisí s Variskými horotvornými procesy.

FYLIT

metamorfovaná hornina

SVOR

metamorfovaná hornina

EKLOGIT

metamorfovaná hornina

BIOTITICKÝ GRANIT

hlubinná magmatická hornina

Mineralogické složení: draselný živec, plagioklas, křemen, slída biotit, muskovit. Jako aksesorické minerály vystupují zirkon, monazit, apatit a rudní minerály.

Geneze: granity (žuly) společně s granodiority jsou nejrozšířenější hlubinné magmatické horniny v zemské kůře. Podle typu výchozí hmoty pro vznik rozdělujeme granitoidy na S granitoidy, jejichž zdrojový materiál byl původně sedimentem či jeho metamorfním ekvivalentem (pararuly). I granitoidy jsou produktem částečného tavení starších magmatických hornin plášťového původu. M granitoidy jsou produkty přímé diferenciace magmatické hmoty svrchního pláště země, od které se odděluje granitová složka. Ta má menší hustotu než okolní hornina a proto stoupá zemskou kůrou z místa vzniku. H granitoidy jsou hybridní vzniklé kombinací výše uvedených způsobů.

Vznik horniny: Během pokročilých etap variských procesů v období karbonu (před 320 milionů let) došlo v oblasti saxothuringika k výstupu a krystalizaci ohromných porcí rozsáhlých postkolizních granitových plutonů. Krystalizace těchto těles byla spojena s kontaktní metamorfózou okolních metasedimentárních hornin. Příkladem je právě těleso krkonošsko-jizerského plutonického komplexu, složené z několika typů granitoidních hornin. Vystavené exponáty patří libereckému a tanvaldskému typu granitu.

BOHEMIKUM

BULIŽNÍK (silicit)

metamorfovaná hornina

Mineralogické složení: buližníky jsou ze 100% tvořené jemnozrnnou křemennou hmotou. Jejich zabarvení může být způsobeno příměsí různých prvků.

Geneze: buližník je chemogenní sedimentární hornina neoproterozoického stáří.

Vznik horniny: původ buližníků pravděpodobně souvisí s podmořským vulkanismem spojeným s vývěrem křemenem bohatých roztoků. Vznik horniny je také pravděpodobně spojen s aktivitou mikroorganismů, zejména pak prvoků ze skupiny radiolaria, jejichž buňka je vyztužena „kostrou“ z opálu.

SLEPENEC

sedimentární hornina

Mineralogické složení: slepenec obsahuje valouny křemene a buližníku o průměru do 4 cm. Základní jemnozrnná hmota (matrix) je písčitá s převahou křemenné složky.

Geneze: slepenec je sedimentární hornina, která obsahuje alespoň 25% horninových úlomků větších než 2 mm. Podle jejich různorodosti lze slepence rozdělit na monomiktní (s klasty jednoho druhu), oligomiktní (více druhů s jedním převládajícím) a polymiktní (více druhů úlomků). Zaoblení úlomků souvisí s délkou transportu. Při něm dochází k jejich opracovávání, a vytřídění. Nejvíce odolným minerálem je křemen, nejméně pak živce a karbonáty.

Vznik horniny: úlomky horniny a jemnozrnná matrix mají původ z horstva, které vzniklo během tzv. kadomské orogeneze ve svrchním proterozoiku (před více než 550 miliony let). Díky absenci vegetačního pokryvu byl zemský povrch rychle erodován a horninový materiál odnášen z hor řekami do podhorských pánví, kde se v období kambria před přibližně 500 miliony let usazoval. Na mnoha místech se též vytvářely mohutné výplavové kužely. Celková mocnost těchto sedimentů dosahuje několik tisíc metrů.

GABRO

hlubinná magmatická hornina

Mineralogické složení: bazický plagioklas, klinopyroxen, ortopyroxen, olivín, amfibol, doplňkové (akcesorické) minerály: ilmenit, magnetit.

Geneze: gabro je bazická (44 – 52% SiO2 ) magmatická hlubinná (plutonická) hornina. Je většinou hrubozrnná a má tmavé šedočerné zabarvení. Jde o hlubinný ekvivalent vulkanické horniny čediče (bazaltu). Gabra vytváří samostatná plutonická tělesa, podílí se na ultrabazických intruzích (průniky magmatu do okolních hornin), jsou součástí tzv. ofiolitových komplexů (úseků zemské kůry oceánského původu tektonicky začleněných do kontinentální zemské kůry). Gabra se také hojně vyskytují na středooceánských hřbetech.

Vznik horniny:na základě geologických vztahů gabra s okolními horninami lze stáří krystalizace horniny položit do období přibližně před 540 – 480 miliony let (kambrium až ordovik). Vznik a vývoj horniny tehdy souvisel s procesem riftingu (rozšiřování prostoru mezi dvěma kontinenty). Díky tomu docházelo před500 miliony let k oddělení dílčích mikrokontinentů, které dnes tvoří Český masiv od „mateřského “ kontinentu Gondwana. Magma gabrového složení vznikalo částečným tavením peridotitů, které tvoří hlavní složku svrchního pláště Země.

GRANIT

hlubinná magmatická hornina

KŘEMENEC

sedimentární hornina

Mineralogické složení: hornina je složena z drobných zrn křemene o průměru 0,1 mm s minimální příměsí jiných minerálů (slídy muskovitu). Křemenec je zpevněn tmelem křemenného složení, který hornině dodává značnou tvrdost.

Geneze: křemenec je usazená hornina vznikající intenzívním prokřemeněním písku. Křemenný tmel je často velmi rekrystalovaný, v důsledku čehož často nelze rozlišit zrna minerálů a tmel.

Vznik horniny: ve středním ordoviku před přibližně 460 miliony let docházelo k sedimentaci jemného písku v prostředí mělkého moře. V důsledku nasedání jednotlivých vrstev písku a poklesu do větší hloubky docházelo ke zvýšení tlaku a k rozpouštění křemenných zrn. Tato rozpuštěná hmota vytvořila tmel. V křemencích lze nalézt stopy po životě organizmů (tzv. ichnofosilie), které žily v původně sypkém sedimentu.

ORTOCEROVÝ VÁPENEC

sedimentární hornina

Mineralogické složení: ortocerový vápenec má obsahuje zřetelné pozůstatky či celé schránky prvohorních hlavonožců rodu Orthoceras s dlouhou přímou kuželovitou schránkou. Kromě nich jsou v hornině fosilie dalších živočichů jako ramenonožci a příměs vulkanického původu.

Geneze: vápence jsou biochemické sedimenty. Rozlišujeme je na chemogenní vznikající chemickým srážením CaCO₃ (např. travertiny, pěnovce) a organogenní tvořící se přímo činností organismů (řasové a korálové vápencové útesy), nebo hromaděním schránek, organismů (biodetritické vápence). Při nárůstu vápenaté hmoty dochází k rozpouštění, prosycování, zpevňování (diagenezi) a k rekrystalizaci. Výsledkem těchto dějů je kompaktní hornina – vápenec.

Vznik horniny: k usazování ortocerového vápence docházelo před přibližně 420 miliony lety v prostředí teplého silurského moře (tepelsko-barrandienská oblast se tehdy nacházela v teplém pásmu jižní polokoule) na úpatí podmořského vulkánu. Vlivem mořského proudění jsou schránky hlavonožců výrazně přednostně orientovány.

VÁPENEC

sedimentární hornina

Mineralogické složení: vysokoprocentní čistý vápenec s obsahem až 98% CaCO₃ tvořený  úlomky schránek mořských živočichů spojených vápnitým tmelem.

Geneze: vápence jsou biochemické sedimenty. Rozlišujeme je na chemogenní vznikající chemickým srážením CaCO₃ (např. travertiny, pěnovce) a na organogenní tvořící se přímo činností organismů (řasové a korálové vápencové útesy), nebo hromaděním schránek, organismů (biodetritické vápence). Při nárůstu vápenaté hmoty dochází k rozpouštění, prosycování, zpevňování (diagenezi) a k rekrystalizaci. Výsledkem těchto dějů je kompaktní hornina.

Vznik horniny: na základě paleontologických nálezů bylo stáří vzorku stanoveno na přibližně 410 milionů let, což odpovídá spodnímu devonu. Vápence vznikly činností útesotvorných organismů (zejména koráli, živočišné houby, lilijice a vápnité řasy) a nahromaděním úlomků jejich schránek a oporných struktur. V těchto horninách se v mladší geologické historii vyvinuly rozsáhlé krasové systémy, například Koněpruské jeskyně.

TONALIT

hlubinná magmatická hornina

Mineralogické složení: plagioklas, draselný živec, křemen, biotit a amfibol, jako doplňkové (akcesorické) minerály nacházíme zirkon a apatit.

Geneze: tonalit je hlubinná magmatická hornina složením světlého zabarvení a intermediálního charakteru (s obsahem SiO₂ 52 – 63%), s malým obsahem tmavých minerálů (biotit, amfibol).

Vznik horniny: tonalit je produktem procesů souvisejících s ranými stádii variských horotvorných procesů. Při nich docházelo nejprve k podsouvání (subdukci) litosférických desek, poté k jejich kolizi. Při subdukci docházelo v blízkosti zemského pláště k tavení podsouvaného horninového materiálu a vzniku magmatu zvláštního složení. Toto magma stoupalo do vyšších pater zemské kůry, kde utuhlo v podobě tonalitu. Jeho výstup byl spojený s pohlcováním útržků okolních hornin do magmatu. Tyto útržky se nazývají xenolity. Na základě měření izotopů radioaktivních prvků v zirkonu bylo stáří tonalitu stanoveno na přibližně 346 milionů let.

MOLDANUBIKUM

Mineralogické složení: světlé minerály–křemen, živce, kyanit, tmavé minerály-ortopyroxen, granát. Mezi akcesorické (doplňkové) minerály patří zirkon, rutil a apatit.

Geneze: granulit je vysoce metamorfovaná hornina, která vzniká za velmi vysokých teplot (až kolem 1000°C). Jeho typickým znakem je přítomnost bezvodých minerálů. Granulity lze rozdělit do dvou skupin: světlé (páskované nebo masivní), jejichž zdrojovou horninou jsou kyselé magmatické horniny (granity) a tmavé (mafické) granulity podstatně tmavší barvy díky vyššímu obsahu granátu a pyroxenů.

Vznik horniny: světlý granulit z lokality Zrcadlová Huť vznikl během variské orogeneze přeměnou starších světlých hornin (granitoidy nebo sedimenty tohoto složení) za velmi vysoké teploty v hloubce až 80 km uvnitř zemské kůry moldanubika v prostředí kolize kontinentů. Jejím následkem vzniklo pohoří o velikosti dnešních Alp nebo Himalájí. Po skončení horotvorných procesů se granulity vertikálními pohyby zemské kůry a odnosem (denudací) nadloží dostávaly do menších hloubek, čímž se také snižovala teplota a tlak. To se projevilo v přítomnosti tzv. retrográdní (zpětné) metamorfózy. Vznik horniny byl datován do období přibližně 340 milionů let před přítomností, což odpovídá spodnímu karbonu v prvohorách.

Mineralogické složení: peridotit je tvořený zejména olivínem, dále pyroxenem, granátem a chromitem. Serpentinit (hadec) obsahuje změněnou minerální asociaci způsobenou vyloučením většiny železa ze struktury původních minerálů.

Geneze: peridotity jsou magmatické ultramafické (velmi tmavé) horniny, které obsahují méně než 10% světlých minerálů. Jsou celkově bohaté na MgO a chudé na SiO2. Peridotity tvoří nejdůležitější složku svrchního pláště Země. Na zemský povrch se mohou dostat jako xenolity (kusy cizí horniny vyskytující se v jiné magmatické hornině, díky které se dostane blíže k povrchu). Peridotity mohou tvořit samostatná tělesa. Serpentinit je přeměněná (metamorfovaná) hornina, která vzniká serpentinizací peridotitů. Serpentinizace je geologický děj, který probíhá v případě pomalého výzdvihu peridotitů z hloubek blíže k povrchu. Hlavní bezvodá minerální složka peridotitu (olivín) je působením fluid, které horninou kolují, za vyššího tlaku přeměňován na minerál serpentin

Vznik horniny: původní peridotity vznikly v hloubce asi 70 km pod zemským povrchem. V období variské orogeneze, která v prvohorách (devon/karbon) probíhala, byly původně hluboko uložené peridotity vytaženy během tektonických pohybů litosférických desek blíže k zemskému povrchu. To způsobilo změny tlaků, které na horninu působí a původní minerál olivín se rozpadal na serpentin. Vznik horniny lze datovat do období před asi 340 miliony lety (spodní karbon).

Mineralogické složení: živce, křemen, biotit, dále sillimanit, granát, cordierit, muskovit. Akcesorické (doplňkové) minerály: zirkon, spinel, rudní minerály, v polohách erlán-pyroxen, plagioklas, křemen, granát.

Geneze: pararuly jsou přeměněné (metamorfované) horniny vznikající za vyšších teplot a středních až vyšších tlaků. Mají různou zrnitost a charakteristickým znakem je výrazné přednostní usměrnění minerálů (metamorfní foliace). Zdrojovou horninou (protolitem) v tomto případě jsou různé jemnozrnné úlomkovité (klastické) sedimenty. Erlány jsou přeměněné horniny, jejichž původní protolit (zdrojová hornina) byl vápenato-silikátového (křemičitanového) složení. V komplexu pararul tvoří drobná čočkovitá tělesa. Od pararuly jsou odlišné zejména nazelenalou barvou a minerálním složením.

Vznik horniny: původní sedimenty se usazovaly ve spodním paleozoiku (ordovik-devon) v mořském prostředí. Jednalo se jílovité břidlice, vápence a droby. Při variské orogenezi v období před přibližně 340 miliony let byly tyto sedimenty podsouváním jedné litosférické desky pod jinou vtaženy do hloubky uvnitř zemské kůry, kde za vysokých teplot a tlaků došlo k metamorfním přeměnám. Jejich dnešní pozice blízko zemského povrchu, nebo přímo na něm, je výsledkem dlouhodobé eroze a denudace méně odolných hornin v nadloží těchto pararul.

Mineralogické složení: hornina obsahuje především amfibol, živec plagioklas a deformované zelené pásky minerálů epidotové skupiny. Dalšími minerály jsou biotit, křemen a rudní minerály.

Geneze: amfibolit je metamorfovaná hornina, která vzniká přeměnou původně sopečných hornin bazického složení (45 až 52% SiO2, například bazalty-čediče) za podmínek nízko až střednětlaké metamorfózy při teplotách přibližně 500 až 700°C. Jsou nápadně tmavé šedozelené až zelenočerné barvy, někdy s viditelným páskováním.

Vznik horniny: zdrojovou horninou (protolitem) byl vulkanit nejasného původu a stáří. V období variské orogeneze byly tyto vulkanity spolu s ostatními horninami vlivem tektonických pohybů litosférických desek vtaženy do středních hloubek zemské kůry, kde byly přeměněny. (metamorfovány). Vrcholná fáze přeměn zasahuje do spodního karbonu před 340 miliony let.

MIGMATIT

metamorfovaná hornina

Mineralogické složení: biotit, živec, křemene, cordierit, sillimanit a granát. Akcesorické (doplňkové) minerály jsou zirkon, monazit, spinel a rudní minerály.

Geneze: migmatity jsou vysoce metamorfované horniny nejčastěji podobné rulám. Jeho struktura je typická střídáním tmavých a světlých partií (tzv. melanosomu a leukosomu).

Vznik horniny: původní hornina (protolit), ze které se migmatit vytvořil, byla proterozoického či spodnopaleozoického původu. Při variské orogenezi před přibližně 340 miliony let docházelo k rozsáhlé dekompresi (odnosem vrstev hornin v nadloží došlo ke snížení tlaku v zemské kůře) pohřbených hornin a k jejich natavení. Vzniklá tavenina granitového složení částečně unikla a vytvořila rozsáhlá plutonická tělesa, například moldanubický pluton. Zbytkový materiál, který nestačil uniknout se přeměnil v migmatit.

GRANIT

hlubinná magmatická hornina

Mineralogické složení: draselný živec, plagioklas, křemen, muskovit a biotit, jako doplňkové (akcesorické) minerály zirkon, monazit, apatit a rudní minerály (oxidy, sulfidy, silikáty barevných kovů či železa).

Geneze: granit neboli žula je kyselá hlubinná magmatická hornina složená z křemene, živců (alkalický živec, plagioklas), slíd a menšího množství tmavých minerálů. Struktura bývá středně zrnitá až hrubozrnná, někdy též porfyrická (s velkými vyrostlicemi živců) nebo drobnozrnná. Granity často tvoří rozsáhlá tělesa různého tvaru – žíly, pně, plutony.

Vznik horniny: pomocí metody izotopů U/Pb bylo stáří stanoveno na přibližně 327 milionů let (střední karbon). Oblast moldanubika se právě nacházela v období pokročilejší fáze variské orogeneze, kdy docházelo vlivem pohybu litosférických desek k nadzvedávání zemské kůry a tím i snižování geostatického tlaku v horninách. Výsledkem bylo roztavení metamorfovaných hornin v hloubce zemské kůry a nově vzniklé granitoidní magma stoupalo blíže k povrchu Země, kde následně utuhlo a vykrystalizovalo za vzniku rozsáhlého Moldanubického plutonu.

GRANODIORIT

hlubinná magmatická hornina

Mineralogické složení: plagioklas, draselný živec, křemen, biotit amfibol. Uvnitř této středně zrnité horniny jsou enklávy – útvary odlišného složení bohatšího na tmavé minerály – amfibol a biotit. Jako akcesorické (doplňkové) minerály nacházíme zirkon, apatit a rudní minerály.

Geneze: granodiority společně s granity (žulami) jsou nejrozšířenější hlubinné magmatické horniny v zemské kůře. Podle typu výchozí hmoty pro vznik rozdělujeme granitoidy na S granitoidy, jejichž zdrojový materiál byl původně sedimentem či jeho metamorfním ekvivalentem (pararuly). I granitoidy jsou produktem částečného tavení starších magmatických hornin plášťového původu. M granitoidy jsou produkty přímé diferenciace magmatické hmoty svrchního pláště země, od které se odděluje granitová složka. Ta má menší hustotu než okolní hornina a proto stoupá zemskou kůrou z místa vzniku. H granitoidy jsou hybridní vzniklé kombinací výše uvedených způsobů.

Vznik horniny: magmatická hmota vykrystalizovala v amfibol-biotitický granodiorit v době před přibližně 345 miliony let v období spodního karbonu. Odhadujeme tak podle jeho pozice vůči okolním horninám. Vývoj horniny souvisel s existencí subdukční zóny v prostředí ostrovního oblouku v rané etapě variského vrásnění. Subdukční zóna se vyvinula při přibližování litosférických desek, tvořící jednotlivé části Českého masivu a následném podsouvání jedné pod druhou. Díky tomu se do hlubin zemské kůry dostalo množství původního povrchového horninového materiálu, který zde byl roztaven. Vzniklé magma pak stoupalo opět do menších hloubek, kde vykrystalizovalo. Tímto procesem vznikla významná geologická jednotka Českého masivu – Středočeský plutonický komplex.

Mineralogické složení: hlavní minerální složky jsou vyrostlice draselného živce, tmavá slída biotit, amfibol, dále plagioklas a křemen, akcesorické minerály: apatit, zirkon, monazit.

Geneze: jedná se o zvláštní typ hlubinné magmatické horniny typické velkým množstvím draselného živce a nízkým obsahem křemene. Plošný výskyt durbachitů na našem území je vázaný na prostor moldanubika, kde tvoří součást jednak středočeského plutonu (např. táborský, čertovo břemeno aj), nebo samostatné intruze (třebíčský a jihlavský pluton). Území moldanubika je množstvím durbachitových intruzí celosvětově unikátní.

Vznik horniny: durbachity vznikaly v úzkém časovém intervalu během kolize kontinentů při variské orogenezi díky mísení tmavých magmat bohatých na draslík, jež byly produktem částečného tavení svrchního pláště Země se světlými magmaty, které měly původ v zemské kůře.

MORAVOSILESIKUM

Mineralogické složení: plagioklas, draselný živec, křemen, biotit amfibol. Uvnitř této středně zrnité horniny jsou enklávy – útvary odlišného složení bohatšího na tmavé minerály jako amfibol a biotit. Jako akcesorické (doplňkové) minerály nacházíme zirkon, apatit a rudní minerály.

Geneze: granodiority společně s granity (žulami) jsou nejrozšířenější hlubinné magmatické horniny v zemské kůře. Podle typu výchozí hmoty pro vznik rozdělujeme granitoidy na S granitoidy, jejichž zdrojový materiál byl původně sedimentem či jeho metamorfním ekvivalentem (pararuly). I granitoidy jsou produktem částečného tavení starších magmatických hornin plášťového původu. M granity jsou produkty přímé diferenciace magmatické hmoty svrchního pláště země, od které se odděluje granitová složka. Ta má menší hustotu než okolní hornina a proto stoupá zemskou kůrou z místa vzniku. H granity jsou hybridní vzniklé kombinací výše uvedených způsobů.

Vznik horniny: podle radiometrického datování bylo stáří granodioritu stanoveno na 580 milionů let, tedy svrchní proterozoikum. Pronikání granodioritu do zemské kůry souviselo s Kadomskými horotvornými procesy. Zdrojový materiál pocházel z prostředí svrchních vrstev zemské kůry a prošel mísením s relativně materiálem z hlubších částí zemského tělesa a menším obsahem SiO2. V období variské orogeneze prošla hornina lehkou metamorfózou a deformací.

Mineralogické složení: vápence jsou tvořeny hlavně kalcitem. Hornina často obsahuje také žilky kalcitu, baryty, fluoritu aj. Charakteristické zabarvení vzorku je dáno přítomností grafitu nebo hydroxidů železa.

Geneze: vápence jsou biochemické sedimenty. Rozlišujeme je na chemogenní vznikající chemickým srážením CaCO3 (např. travertiny, pěnovce) a na organogenní tvořící se přímo činností organismů (řasové a korálové vápencové útesy), nebo hromaděním schránek, organismů (biodetritické vápence). Při nárůstu vápenaté hmoty dochází k rozpouštění, prosycování, zpevňování (diagenezi) a k rekrystalizaci. Výsledkem těchto dějů je kompaktní hornina – vápenec.

Vznik horniny: ve středním devonu (před 360 miliony let) docházelo na konsolidovaném podkladu brunovistulika ke karbonátové sedimentaci v prostředí teplého tropického moře. V důsledku variských horotvorných procesů došlo ke slabé metamorfóze těchto vápenců a vzniku příkrovové stavby v okolních horninách.

Mineralogické složení: polymiktní slepenec obsahují zaoblená zrna (klasty) různých hornin, zejména granitoidů, kvarcitů, granulitů apod. Ty jsou dohromady tmeleny jemnozrnnou hmotou tzv. matrixem. Jemnozrnná hmota je drobového složení s velkým množstvím živců a jílových minerálů.

Geneze: slepenec je sedimentární hornina, která obsahuje alespoň 25% horninových úlomků větších než 2 mm. Podle jejich různorodosti lze slepence rozdělit na monomiktní (s klasty jednoho druhu), oligomiktní (více druhů s jedním převládajícím) a polymiktní (více druhů úlomků). Zaoblení úlomků souvisí s délkou transportu. Při něm dochází k jejich opracovávání a vytřídění. Nejvíce odolným minerálem je křemen, nejméně pak živce a karbonáty.

Vznik horniny: kulmské slepence vznikly důsledkem rychlého výzdvihu a následné eroze variského horstva. Horninový obsah slepenců tvoří pestrá série úlomků hornin krystalinika českého masivu. Erodovaný materiál byl vodními toky přenášen z hor do nižších nadmořských výšek a nakonec se hromadil a usazoval v pánvích pod mořskou hladinou. Stáří sedimentace slepenců je kladena do období spodního karbonu před přibližně 335 miliony let.

PLATFORMNÍ POKRYV

Mineralogické složení: ryolit je kyselá vulkanická hornina (SiO2 nad 63%). Obsahuje hojné drobné vyrostlice křemene, dále pak draselný živec plagioklas. Vyrostlice jsou oklopené základní hmotou (matrix) podobného složení a útržky pórovité pemzy.

Geneze: ignimbrit vyvřelá hornina, která vzniká rychlým nahromaděním velmi horkých vazkých úlomků lávy, které se vysokým teplem spékají do sebe. Tímto způsobem mohou vznikat mocné a plošně rozsáhlé příkrovy vulkanické horniny. Složení může být dacitové, ryolitové nebo andezitové.

Vznik horniny: po ukončení variské orogeneze v mladších prvohorách před asi 300 miliony let (přelom karbon – perm) proběhla intenzivní vulkanická činnost. Kyselé ryolitové lávy byly velmi horké a viskózní a tvořily krátké lávové proudy a vrstvy spečeného pyroklastického materiálu z úlomků horniny vyvrhované z jícnu sopky.

Mineralogické složení: živec (okolo 25%), křemen, úlomky hornin a minerálů, které jsou dohromady stmeleny základní hmotou (matrix) jílovito-prachového charakteru.

Geneze: pískovce jsou usazené horniny, které obsahují minimálně 25% zrn o velikosti 0,06-2 mm. Mineralogické složení je výsledkem dlouhého procesu začínajícího erozí matečné horniny, transportu, opracovávání úlomků a jejich vytřídění. Podle zrnitosti rozlišujeme pískovce jemnozrnné, střednězrnné a hrubozrnné. Na základě minerálního složení jsou pískovce děleny na:

• křemenné pískovce – nejzralejší minerální složení, s velkým obsahem křemene a minima jílovité hmoty.
• arkózové pískovce – jsou velmi dobře velikostně vytříděné, ale nezralé z hlediska minerálního složení, ve kterém se vyskytují živce a jílová hmota.
  Při usazování sedimentů dochází k jejich zpevňování (diagenezi). Při tomto procesu je hornina impregnována a zpevňována minerálními roztoky. Nejčastějšími tmely jsou kalcit a křemen.

Vznik horniny: arkózový pískovec se usazoval v posledním období paleozoika permu před asi 280 miliony let. Sedimentace probíhala pánvi v říčním prostředí za velmi teplého a poměrně suchého klimatu. Zdrojovou oblastí byla okolní horstva vyvrásněná během variské orogeneze. Usazování v říčním prostředí vytvořilo typické šikmé zvrstvení sedimentu a čeřiny na jeho povrchu. Červenou barvu dodávají oxidy železa, které indikují suché a teplé podnebí.

Mineralogické složení: zrna křemene průměru 0,2 až 2 mm. Tato zrna jsou tmelena jílovými minerály – kaolinitem, illitem a montmorillonitem.

Geneze: pískovce jsou usazené horniny – sedimenty, které obsahují minimálně 25% zrn o velikosti 0,06-2 mm. Mineralogické složení je výsledkem dlouhého procesu začínající erozí matečné horniny, transportu, opracovávání úlomků a jejich vytřídění. Podle zrnitosti rozlišujeme pískovce jemnozrnné, střednězrnné a hrubozrnné. Na základě minerálního složení jsou pískovce děleny na:

• křemenné pískovce – nejzralejší minerální složení, s velkým obsahem křemene a minima jílovité hmoty
• arkózové pískovce – jsou velmi dobře velikostně vytříděné, ale nezralé z hlediska minerálního složení, ve kterém vystupují živce a jílová hmota.

Při usazování sedimentů dochází k jejich zpevňování (diagenezi). Při tomto procesu je hornina impregnována a zpevňována minerálními roztoky. Nejčastějšími tmely jsou kalcit a křemen.

Vznik horniny: křemenné pískovce z lokality Červený Kostelec pocházejí z období triasu (mesozoikum-druhohory) před 240 miliony lety. Hornina vznikala v pouštním prostředí eolickou činností (tj. činností větru). Usazování a hromadění pískovců probíhalo v dočasných vodních nádržích nebo v oblastech s přirozeně vysokou hladinou spodní vody. Vodní prostředí sedimentace způsobilo vznik šikmého zvrstvení a čeřin na povrchu. V těchto horninách byly nalezeny stopy dinosaurů, kteří žili na území Českého masivu.