Časopis Naše hlasy vycházel v redakci Josefa Miškovského v Českém Brodě 35 let, než bylo 9. srpna 1915 jeho vydávání úředně zastaveno. Ve 33. ročníku z roku 1913 byl uveřejněn článek o historii vaření piva v České Brodě, který vám zde v několika dílech nabídnu k přečtení.
Nejprve ale krátké shrnutí níže publikované první části:
Pivovarnictví v Českém Brodě má bohatou historii sahající až do středověku. Ačkoliv první písemné zmínky pocházejí z počátku 15. století, je pravděpodobné, že pivo se zde vařilo již dříve. Město získalo právo vařit pivo pravděpodobně od biskupa Arnošta v roce 1360, kdy bylo povýšeno na město.
Historie pivovarnictví v Českém Brodě
Počátky a rozvoj
- První písemné zmínky o pivovarnictví v Českém Brodě pocházejí z počátku 15. století.
- Město mělo právo vařit pivo, pravděpodobně udělené biskupem Arnoštem v roce 1360.
- V roce 1406 arcibiskup Zbyněk z Hasenburka potvrdil povinnost platit daně z pivovarů.
Období husitských válek
- Během husitských válek došlo k určitým změnám ve vlastnictví domů a pivovarských práv.
- I přes válečné konflikty pivovarnictví ve městě nezaniklo.
- V roce 1429 bylo přijato usnesení obce o vaření piva pouze z pšenice.
Pozdější vývoj
- Po bitvě u Lipan v roce 1434 byla městu potvrzena všechna bývalá privilegia.
- Mezi ně patřil i zákaz zakládání sladoven a pivovarů v okruhu jedné míle kolem města.
Zajímavosti
- Pavel Žídek v 15. století o zdejším pivu napsal: „Pivo brodské z žabích kaluží jest nejlepší“, což nezní moc pochvalně.
- Na městských zdech byla umístěna skulptura muže v sladovnickém oděvu držícího hubatku jako symbol pivovarského řemesla.
Význam pivovarnictví pro město
Pivovarnictví hrálo významnou roli v ekonomice města. Dokument zmiňuje různé transakce týkající se pivovarských práv, převody „škopků“ (domů s právem várečným a šenkovním) a dědické spory o pivovarské vybavení. To naznačuje, že pivovarnictví bylo důležitým zdrojem příjmů a majetku pro obyvatele Českého Brodu.
Celkově lze říci, že pivovarnictví v Českém Brodě bylo dlouholetou tradicí, která přetrvala i v těžkých obdobích, jako byly husitské války, a významně přispívala k rozvoji a prosperitě města.
Pokud se chcete dozvědět více o vaření piva, navštivte rubriku Výroba domácího piva.
Českobrodské pivovarství – první část
M. Cerevisia brodensis ex ranarum lecunis est optima. „Pivo brodské z žabích kaluží jest nejlepší“, napsal Pavel Žídek v své „Kronice“. To bylo za časů krále Jiřího, jenž býval v Brodě hostem. Na znamení pivovarského řemesla stkvěla se na městských zdech skulptura: muž v krátkém sladovnickém oděvu, držící v levé ruce hubatku.
Zprávy o brodském pivovarství máme v archivu domácím již z počátku století 15., není však pochyby, že tu pivo vařili dávno před tím, třeba v pramenech privilegii nebylo o tom dokladů. Jeť půdorys vnitřní části města i předměstí na počátku 15. stol. již ustálen; v létech dvacátých, kam naše nejstarší zprávy dosahují, máme tu již sladovnické řemeslníky a domy škopovní, a k tomuto vývoji bylo přece třeba času.
To potvrzuje domněnku, že město, nebo docela již městečko ještě za poddanství duchovní vrchnosti (biskupa Jana IV. z Dražíc od r. 1301, jenž trhové městečko pravděpodobně vysadil, nebo od jeho některého nástupce) však obdrželo právo vaření piva, zcela jistě se to stalo nejpozději arcibiskupem Arnoštem, jenž r. 1360 městečko na město vysadil a všemi právy, jaká měla města na statcích královských, je nadal.
Také v listě arcibiskupa Zbyňka z Hasenburka z r. 1406 k pelhřimovským, jejž Čelakovský (Privilegia král. měst venkovských) přisuzuje také Českému Brodu, čteme, že obyvatelé budou mu i nadále povinni dávati každého roku z každého lánu 80 grošů, z každého podsedka 8 gr., z každé krčmy 16 gr., z každého masného krámu kámen loje přepouštěného, z každého pivovaru 8 gr., z lázně 56 gr., z každého mlýnu tolik, kolik platu dle register komory arcibiskupské dávati jim náleží ; z každého domu půl gr. podymného a obyčejné vejmazné, a v den narození Krista pána všichni dohromady jednu kopu poctou.
Válkami husitskými jako válkami vůbec nastala v pivovarství městském jistá porucha, nikoli však taková, aby bylo vůbec přestalo piva vaření a šenkování. Stačí jen nahlédnouti do knihy pamětní (Liber memorialis čili Knihy města hlavnie).
Po dobytí města Husity 17. dubna 1421 nastaly některé změny ve vlastnictví domů, jichž majitelé byli zahynuli. Domů ujali se stoupenci strany vítězné, ale dědicové původních majitelů docílili toho, že roku následujícího byl sem vyslán od kněze milosti p. podkomořího a obce měst pražských pan Jiřík pro sjednánie a smluvenie a sjednotěnie všie obce a jeho konšel rozsudkem mimo jiné rozhodnuto, aby Blažek postúpil domu Kravkovi a ostavil jemu nábytek . . . a k tomu pánev a slady.
R. 1423 koupil Jakub sIadovník městiště od Blažka před pražskú branú. Téhož roku Kytlice prosil obce, aby odpustili jemu převésti škopek s toho městiště z předměstie a toho městiště svú dobrú volí i svých budúcích postúpil věčně k obci. A obec s conšely o tom jeho uslyšeli, že sú jemu toho dopustili, ale tak, aby z toho škopku všechny kusy zastával k městu, buďto šosy, dani, úroky, berně, dieta na přiekopy, i jiné všechny věci vedle jiných súsed jako s jiné krčmy. Slovem „škopek“ rozumí se dům s právem várečným a šenkovním nebo samotné právo. Toto je tedy nejstarší známý případ, v pozdějších dobách tak často se vyskytujicího převádění várečného práva s domu na dům.
R. 1438 Urban pekař i s Jankem svým bratrem seznali sie před plnú raddú, že sú prodali škopek v Cuřimské ulici na tom městišti podle Matrovce Niklasovi pekaři … za 7 kop gr. A ten jest převedl na svuoj duom v ulici biblické s conšelským vědomím.
Prvé snesení obce o způsobu vaření piva známe z r. 1429: Vnicio comunitatis de cereuisie braxaclone de solo tritico. Tu středu den sv. Margethy stalo sě jest plné svolenie ode všie obce o vařenie piva, tak, aby každý vařil pivo z samé pšenice, jakož jest bylo od starodávna, a žádného jiného obilé aby nepřičinili. Pakliby kto přičinil a miesil, aby takový dal dvě kopě k obci a mlynář, kterýž by mlel, jednu kopu bez milosti k obci.
R. 1430 uvedli konšelé s hauptmanem Bartoněm Bohuňka do domu nebožce Kravky podle kšaftu a přidali jemu dobytek všechen, chmele polovici, sladuov pět, dva vary piva a jiný nábytek. — Pivo dostávali i chudí. R. 1431 měštěnín Pech z Radybnoh odkázal chudým platy na lázeň a pivo: lázně čtyřikráte do roka na každé suché dni a na každé topenie tunnu piva v lázni.
R. 1432 rozhodli konšelé s hejtmanem Anjelem Janem v sirotčí záležitosti mezi Prokopem Bohuší a paní Bětkú s strany jedné a Valentynem, synem nebožce, s druhé strany, aby Valentyn vzal dva diety práva domu, sladnov, pšenice, žita, ovsa, hrachu, svini, chmele . . . a ten duom s pánví pivní, s bíršajtem*) se všemi kád’mi, sýty, nálevkami, líhami, ložem, almarú, řebříky, koryty, čbery, sýpny, šestnácti sudy věrtely a jedním velikým etc. Hrst těchto zpráv podal jsem na důkaz, že tu v období válek husitských řemeslo pivovarské kvésti nepřestalo. A nezaniklo ovšem ani v dalších létech. Po bitvě lipanské a uvedení Sigmunda do Cech potvrzena městu všechna bývalá privilegia, mezi nimi i to, že míli kolem města neměly se sladovny a pivovary zřizovati. (4. ledna 1437). V témž čase pod ochranou konšel ubrmané) důmyslně rozhodli dědický spor mezi vdovou a dvěma syny, že napřed statek všechen na tré rozdělivše, v lístkách sú jej i s dluhem třetinným popsali, jakžto na jeden diet duom Mikulčin položivše, v jednom lístku lán k tomu dědiny i s lukami, jakož na lán náleží, sú přidali. A v tom domu nádoby tyto, aby zuostaly: pánev v pivovaře, v sladovně kádí, sudy i jiné pivně nádoby, kteréž příslušejí ku pivu, a k tomu dvořiště pustého puol nepostaveného, v domu štoky, stkla v jizbě a což přibito a přivrtáno. A mezi nimi losovali.
konec první části
