Na konci I. světové války byl na stříbrnoskalickém katastru zastřelen 27letý hajný Václav Houžvička, který ve zdraví přečkal boje na dvou válečných frontách, lesní službu v domovině, již nikoliv. Místní obyvatele značně vzrušovalo, že pachatelé tohoto těžkého zločinu nebyli zprvu odsouzeni. Došlo k tomu, díky pozdějšímu svědectví, až pět let po vraždě.
Osudný den
Tragická událost se odehrála nejspíše 5. května 1918 (v dobovém tisku je uváděn i 28. duben) brzy ráno v lese Na babě (v tisku též: „Na jeslích“). Tělo lichtenštejnského hajného se dvěma střelnými ranami bylo však nalezeno až v odpoledních hodinách.
Soudní znalci tehdy došli k závěru, že první rána sekaného olova hajného zasáhla do prsou, kde měl v náprsní kapse uložený zápisník, takže stihl zareagovat, vystřelit po útočníkovi a dát se na útěk. Druhá rána, již smrtelná, mířila do zadní části těla. Než skonal, ušel ještě 400 kroků.
Pytláci
Že se vraždy dopustili pytláci, nebylo pochyb. Na konci války bylo pytláctví v černokosteleckých lesích poměrně rozšířené. Stopy ocvočkovaných vojenských bot na místě činu vyšetřovatele zavedly ke známé firmě. Nebezpečnému pytlákovi Františkovi Zítkovi z Kostelních Střimelic, sloužícímu tehdy domobraneckou službu jako poštovní kočí. Při domovní prohlídce se u něj našlo hojně střeliva, v kamnech spálené zvířecí kosti, srnčí a bažantí, ale hlavně, Zítek byl shledán lehce postřelen.
Františka Zídka jako vojáka tehdy soudil vojenský soud, který však nashromážděné důkazy neuznal a Zídka osvobodil. Až nové svědectví Růženy Šustové z Pyskočel z roku 1923 přivedlo k pražskému soudu kromě Zídky i učitele Jindřicha Snížka z Radvanic, Václava Holuba z Radvanic a Růženu Svobodovou z Pyskočel. Zídka dostal doživotí, Svobodová 6 let. Nové okolnosti zjištěné při revizi procesu v roce 1924 vedly k potrestání i zbylých dvou.
| Více o křížích na Stříbrnoskalicku – zde. |
