Naše hlasy, ročník XX., rok 1900, číslo 39+40, 30. září a 7 října, autor: patrně J. Miškovský, redaktor
Posud jsme přinášeli zprávy o uhelném kutání v naší krajině dle ústního podání, tentokráte čerpáme data ze spisu vědeckého dr. Bedřicha Katzera: Příspěvky ku poznání permu českobrodského a černokosteleckého (V Praze, nákl. Čes. Akademie cís. Frant. Josefa. 1895).
Permský útvar
Permský útvar zdejší zaujímá prostor nepravidelně eliptických obrysů s delší osou od Kounic a Poříčan na severu ke Stříbrné Skalici na jihu 25 km, a kratší osou mezi Mrzky na západě a Třeboulí na východě 12 km dlouhou. — Těsná spojitost, která na tolika místech mezi Permem a Karbonem se jeví a náhled, jak nyní víme, nedosti odůvodněný, že s prospěchem dobyvatelná lože kamenouhelná pouze v Karbonu se objevují, zavdal už v době prvního rozvoje kamenouhelného průmyslu v Čechách podnět k ohledání Permu zdejšího, zdali v podloží jeho snad kamenouhelný útvar není ukryt, a dosud očekává se namnoze, že v oboru permského útvaru toho vydatná ložiska kamenouhelná budou objevena. Na druhé straně zavdalo vyskytování se rud měděných v Permu zdejším příčinu ke kutání a dosud dovede poutati zájem montanistů.
Spisovatel ohledal zdejší Perm zevrubněji a pročetl všechnu literaturu o něm. Ve výčtu spisů nalézáme díla skoro vesměs německá.
Hluboké vrtáni přistoupimské, podniknuté r. 1874 Společností státní dráhy, poskytuje nejzevrubnější přehled vrstev Permu našeho v nepřetržitém sousledu, protože uložení až do docílené hloubky téměř 698 m bylo úplně pravidelné, žádným skokem nebo přesmykem neporušené. Vrtání bylo démantové (první v Rakousku) a vyvrtané válcovité čepouchy, až do hloubi 210 metrů 13 cm a odtud dále 8 cm v průměru mající, jsou v mnohých sbírkách uloženy a umožňují i nyní zevrubné ohledání příslušných hornin. Instruktivní výbor čepouchů přechovává se v hornických sbírkách vysoké školy v Lubně.
Všechny vrstvy zapadaly k východu pod úhlem 18 – 35° a postup jich byl následující:
- ornice (– 0,30),
- červený, hlinitý, z části též žlutý, slídnatý a na spodu šedý pískovec až do hloubi 23,86 m (-24,16),
- vrstva šedých lupků pískovcových s úlomky otisků rostlinných 1,58 m (-25,74),
- šedý slín 3,16 m (-28,9),
- šedý vápnitý slín živičný 2,84 m (-31,74),
- hlinitoslínovité vrstvy 79,32 m (-111,06),
- červené pískovce 8,35 m (-119,41),
- písečnaté lupky 9,98 m (-129,39),
- červený pískovec 7,9 m (-137,29),
- lavice slepencová 1,26 m (-138,55),
- pískovce 2,21 m (-140,76)
- pískovec s plásty pestré břidlice 7,71 m (-148,47),
- pískovec s modravým lupkem a žulovitým slepencem s provazci sádrovitými 21,75 m (-170,22),
- týž pískovec bez lupků a sádrovce 45,82 m (-216,04),
- jemné hlinité pískovce s modravým železovcem a žilkami sádrovcovými 7,93 m (-223,97),
- tytéž pískovce s peckami vápencovými vedle žilek vápencovými vedle žilek sádrovcových 15,35 m (-239,32),
- břidlice pískovcovité 17,51 m a 8 m (-256,83 a -264,83),
- pestré lupky s vložkami pískovce brouskového a vzácnými provazci sádrovcovými 54,59 m (-319,42).
V těchto lupcích, v hloubce 305,33 m pod povrchem, byla postižená slabá vložka uhlí, načež přišlo 30,65 m písčitého lupku.
A tak jde střídání vrstev pískovcových lupků, hlíny a pod. až do 690,3 m. Ve tvrdých vrstvách pod lupky bylo ještě něco přes 7 m vyvrtáno, když 23. ledna 1875 vypukl požár ve vrtné věži, která na stroje se zřítila a části vrtadla tak do díry vyvrtaná zarazila, že nebylo lze jich opětně vydobýti. Následkem toho musilo býti od dalšího vrtání upuštěno (dle ústního podání zlomil se nebozez dříve a pak prý byl oheň založen. Vrtadlo prý často vypovídalo službu a byly s ním veliké nesnáze).
Zarážka hlubokého vrtání toho nalézala se severně od Přistoupimi na poli soumezícím se silnicí erární a s potokem, poblíže kamenného můstku, v nadmořské výši 228 m. Proniklo tudy vrtání až do hloubky 470 m pod hladinou mořskou.
Měděné rudy
Spisovatel srovnáváním dokazuje samostatnost a místní původ celého uložení našeho Permu. Vrtání přistoupimské dospělo téměř k jeho základu. V další části pojednává spisovatel o ložiskách užitebných, o ruděměděné, o uhlí a vápenci. Bohužel dává nám málo naděje. — Měděné rudy byly v našem Permu objeveny na podzim r. 1851 u mlýna Chrástu a zahájeno brzy po té dobývání, které však ke zdárným výsledkům nevedlo. Podobně dále na jih u Peklova nedaleko Černého Kostelce a ještě jižněji u Hradových Střimelic dolováni na tyto rudy nemělo trvalého úspěchu. Zde všude dělo se dolování vydatnější v letech 1851-66. Od toho roku jsou doly opuštěny, ač ještě r. 1867 staré haldy byly přehrabávány a poznovu vyluhovány. U Hořejšího Peklova asi čtvrt hodiny severně od Č. Kostelce nachází se podnes zřícenina vyhořelé někdejší hutě, kterou majitel, zblázniv se prý z nezdaru svého podniku, sám byl zapálil.
Nejpravidelnější dolování, jak se zdá, bylo u Chrástu a u Střimelic, kde impregnační lože rud měděných dosahovalo prý 2 m mocnosti a bylo štolou sledováno prý 40 m daleko. U Tismic, Přistoupimi a Tuchoraze, kde měděné rudy též, ač pořídku přicházejí, nebylo dle domnění spisovatelova nikdy dolováno. Nositelem rud ještě slepenec a hrubý živcovitý pískovec, impregnovaný (nasycený) na některých místech dosti bohatě malachitem a azuritem.
Obsah mědi ve vybrané a průměrné průbě jest ovšem velice různý. Ve výběru 21,1 procent, v průměrné průbě 0,83 procent. Rozdíl ten nejlépe dokazuje nestejnoměrné a shlukovité rozvržení uhličitanů mědnatých v pásmu rudním a proto dle náhledu spisovatelova na výnosné dobývání mědi v oboru zdejšího Permu za nynějších okolností nelze pomýšleti.
O flíckach kamenouhelných a jich vystupování našel spisovatel důležitou pomůcku v knihovně stolice pro mineralogii v Lubně, totiž náčrtky odborného rady ministerského Schmidta, který r. 1848 podniky kutací v oboru Permu našeho ohledal. Dnes ovšem by našli odborníci sami některá vysvětlení na místě, poněvadž, jak známo, s dolováním a vrtáním se zase počíná.
Pomůckami odborného rady Schmidta, které spisovatel dr. Bedřich Katzer v Lubně našel, jest šest nárysů, které nejspíš tvořily doklad k dobrému zdání o vyhlídkách dolováni na uhlí v Permu českobrodském, jež asi valně nedopadlo – jak spisovatel praví — protože erár téhož r. 1848 další pokusy kutací zastavil. Před tím od r. 1842 – 47 dělo se pokusné dolování na kamenné uhlí v oboru Permu Černokosteleckého nákladem eráru, jemuž odkrytí poněkud vydatné flece velice by bylo posloužilo, protože topiva odtud mělo býti použito podle návrhu dvorního rady A. Maiera při odvodnění dolů kutnohorských parními čerpadly. Na usnadnění obnovy slavných dolů kutnohorských pomocí kamenného uhlí černokosteleckého pomýšlel Maier ostatně už r. 1830, když ještě byl přednostou horního úřadu v Příbrami. Bohužel se naděje do pokusných prací kladené osvědčily mylnými.
U Přistoupimi byly proraženy šachtou a dílem příčnou chodbou od spodu nahoru vrstvy modrošedého lupku, červeného lupku s čočkami vápence, modravého lupku s koulemi živičného vápence, lupku uhelného, šedého lupku, sprovozeného 10-20 cm silnou flíckou kamenouhelnou, žlutošedého pískovce, šedého jílu, žlutě skvrnitého lupku a na vrchu červený pískovec. Šachta dosáhla hloubky 28 m, úhrnná mocnost všech proražených vrstev může se páčiti na 35 m. Kde dolování toto před r. 1848 vlastně se dělo, nemohl spisovatel v okolí Přistoupimi zjistiti. — Snad to bylo v průsmyku mezi hradištěm (»šancemi sv. Václava«) a mezi vyvýšeninou u silnice erární, severně od hradiště, kde posud se spatřují hromady.
Počátkem let šedesátých bylo dosti čile dolováno na uhlí u hořejšího Peklova poblíž Černého Kostelce, kde celkový sled vrstev byl podobný jako u Přistoupimi. Flec uhelná měla dle udaní pamětníků prý mocnost až 50 cm a uhlí bylo dílem mourovité, dílem pěkně lesklé. Sprovozeno bylo lupkem tmavošedým a světle žlutošedým nebo řezovitým, který poskytl mnoho otisků rostlinných. Spisovatel soudí, že by arci poněkud nákladným vytěžením tohoto naleziště bylo i dnes možno fosilní Horu Permu českobrodského valně doplniti.
Také poblíž západního pomezí útvaru u Mrzek na úpatí hradiště jižně od Tismic bývalo na uhlí dolováno. Bližších zpráv o tom podniku spisovatel nemá. Některé ústní zprávy jsme otiskli v čís. 2 4 t. r.
Jihozápadně od Přistoupimi u Kšel bylo zavedeno poměrně rozsáhlé dolování, kterým byly proraženy od spodu nahoru vrstvy mocnosti 3,79 m s flíckou kamenného uhlí 5 až 30 cm silnou. Pravá mocnost všech štolou proražených vrstev činí bezmála 60 m.
Na úpatí Dobruše poblíž Nouzova proraženy vrstvy v úhrnné mocnosti aspoň 65 m a nalezena tu flícka kamenného uhlí 20 cm silná, jíž v hloubce mocnosti poněkud přibývalo. 45 m odtud v hloubena jáma větrní.
Jižně od dolování tohoto v Brníckém lese proraženy vrstvy v pravé mocnosti 22 m. Flec kamenouhelná měřila tu 5 až 35 cm.
Ještě jižněji u Nučic byly dolováním na uhlí odkryty vrstvy červeného a pak žlutošedého pískovce, slabá flícka uhlí, šedý a opět žlutošedý pískovec.
Konečně na nejjižnějším bodu, kde na uhli bylo pokusně dolováno, totiž u Výžerek, byly malou šachticí proraženy vrstvy šedého pískovce, flícka kamenouhelná, s šedomodrým lupkem dohromady asi 50 cm, opět šedý pískovec, pak žlutočervený a zase slabá sloj uhelná.
Jak ze všech zevrubných profilů vrstevních, pokusným dolováním na kamenné uhlí v Permu českobrodském v letech 1842 – 48 odkrytých p. Schmidtem pečlivě zaznamenaných, obnášela největší mocnost uhelné flícky [v brnickém lese] 35 cm, což pro zavedení výnosného rozsáhlejšího dolování ovšem nestačí. Následkem toho ustal erár od dalších pokusů kutacích, ale soukromníci tu onde později zarazili opět šachtičky v domnění, že jim štěstí kutně lépe bude přáti. Dosud však nepochodil nikdo.
Větších rozměrů nabylo, kromě již zmíněného kutání peklovského novější doby ještě dolování severovýchodně od Močedníka blíže Vitic, kde členitost vrstevního stupně uhlonosného jest podobná jako na Dobruši.
Při pohledu na mapu jest ihned nápadno, že pokusné doly u Kšel, Močedníka, na Dobruši, v Brnickém lese, u Nučic a u Výžerek leží za sebou v čáře od severu k jihu. Jest to nutný důsledek toho, že všechny vrstvy Permu českobrodského celkem od jihu k severu směřují a k východu se sklánějí, tak že horyzont uhlonosný ovšem také od jihu k severu se táhne. Výchoz jeho ve výchozí polovině utvaru spůsobena tím, že poblíž míst jmenovaných celé uložení permské proraženo jest mocnými puklinami, vyznačenými údolními rýhami bylanského potoka v severní a nučického potoka v jižní části, dle kterých nastaly pohyby ker permských, jimiž flícky uhelné do zdánlivě vysokého horizontu se dostaly. Obě veliké rozsedliny, z nichž prvá roztíná a obnažuje i žulový podklad Permu, nemají zcela totožný směr, nýbrž sbíhají se pod tupým uhlem, odpovídajíce odklonům, jevícím se v soustavě jihoseverních puklin netoliko v Permu českobrodském, nýbrž na české celině vůbec.
Správonost tohoto názoru potvrzena jest tím, že i západněji podle obdobných puklin uhelné flícky v nadloží slepencového stupně spodního se objevují, jako na prve už uvedených místech u Přistoupirni, Peklova, a Mrzek. Klidnější uložení vrstev u Penčic činí pravdě podobným, že i zde jest flec kamenouhelná vyvinuta a kdyby snad závažnější pokusy kutání na uhlí měly býti obnoveny, doporučil by spisovatel k informačnímu vrtání na prvním místě okolí Penčic. Z bližšího přirovnání uvedených profilů vrstevních vyplývá nápadný rozdíl mezi sledem vrstev uhlonosného pásma v severní a jižní části našeho Permu. Ve všech pokusných jamách severních postižena byla pouze jedna flícka kamenouhelná, která všude — u Přistoupirni, Kšel, Močedníka, na Dobruši i v Brnickém lese – měla v podloží lupky, ponejvíc s plásty nebo peckami živičného vápence, v nadloží pískovec. V jamách jižních u Nučic a Výžerek byly však shledány flícky dvě, pískovcem jedna jako druhá podložená a lupkem pokryté.
Spisovatel tu dokazuje, že flícky kamenouhelné nejsou spolu ve spojení, ba že ani na větší vzdálenosti se neudržují. Vápencové vrstvy a shluky jsou jen v severní části vyvinuté, zvláště na Dobruši. Na některých místech ostatně i na povrchu bývaly vrstvy nebo vložky vápencové odkryty, jako ku př. u Tuchoraze, u Tismic a mezi Českým Brodem a Kounici. Všude jeví se vápenec, který bývá barvy šedočervené nebo šedé a silně živičný, jako prostorně omezený výtvor místní. Proto také nelze se nadíti nikdež objevení většího ložiska vápencového, které pro místní odbyt v krajině českobrodské by nebylo bez významu. Však býval vápenec i ze shluků na prvých místech uvedených lámán a pálen.
Tedy ani měď, ani uhlí, ani vápenec! To jest ovšem náhled jednoho odborníka. Jiní mívali mínění příznivější. Jisté jest, že ani dr. Katzer neřekl o našem permu slovo poslední a že ani jeho studií nemařeny všechny naděje. Od naděje jsou lidé živi, jak ukazuje dnešní vrtání u Nouzova a Přehvozd. Časem snad ještě některé zprávy vyhledáme, neboť jako list krajinský máme za povinnost sledovati zájem krajiny. Utopií [smýšlenek proti skutečnostem] však nemáme rádi.
