I na jaře, konkrétně v sobotu 2. 5. 2015, jsme dostáli svým slibům a pod hlavičkou spolku Život v Hradci a okolí uspořádali, v pořadí již pátou, naučnou vycházku na stříbrnoskalicku. Před dvěma lety nastolený cyklus vycházek, jaro / podzim, se evidentně osvědčil, neboť i té první letošní věnované, stejně jako předchozí podzimní, vodním dílům na Jevanském potoce, se zúčastnilo 80 výletníků všech věkových kategorií. Ač to celý týden nevypadalo, v sobotu se oblaka roztrhala a my jsme z infocentra na náměstí ve Stříbrné Skalici, kde celá akce začala úvodní přednáškou, mohli za doprovodu erudovaných výkladů pánů Jiřího Bernata (historie, archeologie) a Evžena Zemana (vodohospodářské reálie) vyrazit na zhruba pět kilometrů dlouhou trasu podél Jevanského potoka, směr Hradec.
Vůle současných majitelů mlýnů nepříliš nakloněná našim aktivitám, vyjma jednoho, nám značně nabourala původní představu, že navštívíme většinu z pěti mlýnů na plánované trase – Podhrádí, Nouzov, Hruškov, Propast, Hačka. Náhoda tomu však chtěla a po prvním zastavení u kamenného mostu v Betlémě se nám o kousek dál, u mlýna v Podhrádí, podařilo zastihnout a přemluvit syna současného majitele. Ten, zjevně nechápajíc, pak sledoval početný špalír výletníků štosující se u bývalého náhonu do „lednice“ s pozůstatkem hřídele mlýnského kola. Po krátkém povídání o stavu kdysi a dnes jsme dvůr opustili a pokračovali směr Nouzov.
Nouzovský mlýn, který v nedávné době prošel přestavbou, jsme míjeli v povzdálí, neboť se nám nepodařilo s majitelem doladit detaily návštěvy. Kolem zaniklého rybníka Žďár jsme se tak přesunuli k naší další zastávce, mlýnu Hruškov.
Hruškovský mlýn, jehož podoba v 17. století byla podrobně zaznamenána v urbáři černokosteleckého panství sepsaného v letech 1672 až 1677, se nachází u silnice na půl cesty mezi Stříbrnou Skalicí a Hradcem. Pokud si ho chcete v klidu prohlédnout a pokud vás je navíc osmdesát, jste z hlediska bezpečnosti nuceni sestoupit na nižší terénní stupeň pod silnicí, kde se původně nacházel dnes zasypaný náhon. Jen co jsme však do těchto míst sestoupili, vyběhla z naproti stojícího domku dáma, která se nás jala vykazovat ze soukromého pozemku. Dcera majitelky mlýna. Marný byl argument, že jsem s maminkou včera mluvil a o vycházce jí nejen zpravil, ale i slíbil kopii výše zmíněného textu ze 17. století. Popravdě, i ona na mě původně vystartovala, že jí je nepříjemné, že si mlýn fotografuji… Byli jsme tedy nuceni výklad absolvovat stoje zčásti na silnici, zčásti na mezi.
Nad hruškovským mlýnem se nachází stejnojmenný rybník, dnes obcí pronajatý ke sportovnímu rybolovu. Zde nám Evžen Zeman popsal blahodárný vliv jeho nedávno provedené revitalizace. Po rychlém občerstvení u místního kiosku a rozděleni na dvě skupiny, zdatnější přes kopec, ti méně zdatní a těhotné po silnici, jsme vyrazili směr Propast. Jelikož se však cesta přes kopec ukázala náročnější, než jsem očekával, na Propasti jsme se ocitli rozdrobeni do několika skupinek a lehce i naše stavy prořídly. Příčinou toho nejspíš byla i přítomnost propastské restaurace.
Po výkladu Jiřího Bernata u propastského rybníka a mlýna, o kterém nám archivní prameny zanechávají zprávu již v roce 1411, jsme se vydali do romantických míst zaniklého „hořejšího“ propastského rybníka, o jehož existenci pod základy svých chalup mnozí místní chataři ani netuší. Zde jsme u pozůstatků vyzdívky levobřežní stěny zaniklého mostu přiblížili rozsah a funkci zaniklého rybníka a vydali se k poslední dnešní zastávce, mlýnu Hačka, kde na nás všechny čekal nečekaný vrchol celého dne.
Mlýn Hačka, vystavěný pravděpodobně v místech někdejší tvrze, zmiňované zde ve 14. století, byl díky svému současnému a dlouholetému majiteli, panu Kopeckému, příjemnou třešničkou na dortu celého výletního dne. Při našem příchodu stál již tento devadesátiletý pán za vraty svého mlýnského dvora a jen co jsme se kolem něj seskupili, začal, i přes svůj pokročilý věk, velice poutavě vyprávět jeho historii. Párkrát ho dokonce doprovodil náš potlesk. Po zodpovězení našich otázek zakončil celou návštěvu svým životopisem. Patří mu za takovýto přístup velký dík.
S dobrým pocitem a úsměvem na rtech jsme se přesunuli ke krámku v Hradci. Zde byla občerstvením a následnou debatou zakončena jarní naučná vycházka.
A na podzim?
Zaniklé vesnice na stříbrnoskalicku.
